Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 457/06Nález ÚS ze dne 21.12.2006Odměna advokáta ustanoveného jako opatrovníka

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO - advokát
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 4
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na spravedlivou odměnu za práci
hospodářská, sociální a kulturní práva/svoboda podnikání a volby povolání ... více
Věcný rejstříkOpatrovník
advokát/odměna
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 233/43 SbNU 633
EcliECLI:CZ:US:2006:1.US.457.06
Datum vyhlášení19.01.2007
Datum podání24.07.2006
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 28, čl. 37 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

205/2005 Sb.

85/1996 Sb., § 1

99/1963 Sb., § 29 odst.3, § 140 odst.2


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 457/06 ze dne 21. 12. 2006

N 233/43 SbNU 633

Odměna advokáta ustanoveného jako opatrovníka

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů - ze dne 21. prosince 2006 sp. zn. I. ÚS 457/06 ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. D. Z. proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 4. 2006 sp. zn. 41 C 221/2006, sp. zn. 41 C 245/2006, sp. zn. 44 C 403/2006, sp. zn. 44 C 427/2006, sp. zn. 44 C 439/2006, sp. zn. 44 C 451/2006, sp. zn. 44 C 482/2006, sp. zn. 44 C 526/2006, sp. zn. 44 C 538/2006, sp. zn. 44 C 550/2006, sp. zn. 44 C 562/2006, sp. zn. 44 C 582/2006 a rozsudkům téhož soudu ze dne 22. 5. 2006 sp. zn. 41 C 285/2006, sp. zn. 41 C 297/2006 a sp. zn. 41 C 313/2006, jimiž byl zamítnut návrh stěžovatelky jako soudem ustanovené opatrovnice na zaplacení odměny a hotových výdajů.

I. Rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 4. 2006 sp. zn. 41 C 221/2006, 41 C 245/2006, 44 C 403/2006, 44 C 427/2006, 44 C 439/2006, 44 C 451/2006, 44 C 482/2006, 44 C 526/2006, 44 C 538/2006, 44 C 550/2006, 44 C 562/2006, 44 C 582/2006 a rozsudky téhož soudu ze dne 22. 5. 2006 sp. zn. 41 C 285/2006, 41 C 297/2006 a 41 C 313/2006 v jejich výrocích pod bodem III. bylo porušeno základní právo stěžovatelky na legitimní očekávání ochrany majetku, garantované čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Shora označené rozsudky, každý ve výroku III., se proto zrušují.

Odůvodnění:

I.

Včas zaslanými ústavními stížnostmi, splňujícími i další formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla zrušení shora označených rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud"), neboť má za to, že jimi byl porušen čl. 9 odst. 3 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 11 odst. 1, čl. 26, čl. 28, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka vyjádřila nesouhlas s výkladem ustanovení § 29 občanského soudního řádu (dále jen "OSŘ") a § 140 odst. 2 OSŘ provedeným obvodním soudem a odkázala na řadu nálezů Ústavního soudu.

Usnesením Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2006 sp. zn. I. ÚS 457/06 byla jednotlivá řízení o ústavních stížnostech proti shora uvedeným rozhodnutím obvodního soudu spojena ke společnému řízení pod sp. zn. I. ÚS 457/06.

Napadenými rozhodnutími obvodního soudu došlo v každé věci k zamítnutí návrhu na zaplacení odměny a hotových výdajů, které stěžovatelka uplatnila poté, co předtím byla tímto soudem ustanovena jako advokátka opatrovníkem žalovaných, kteří byli pro soud nezastižitelní (§ 29 odst. 3 OSŘ).

Nálezem Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. I. ÚS 474/06 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 42, nález č. 172) bylo vyhověno ústavní stížnosti stěžovatelky proti jiným rozsudkům obvodního soudu, v tomto nálezu označeným. Ústavní soud zde dospěl k závěru, že bylo porušeno základní právo stěžovatelky legitimně očekávat zmnožení vlastního majetku plněním ze strany státu. Ve věcech projednávaných pod sp. zn. I. ÚS 457/06 se jedná v podstatě o skutkově a právně identické věci jako ve výše označeném nálezu sp. zn. I. ÚS 474/06 a Ústavní soud nemá důvod se od závěrů obsažených v uvedeném nálezu odchýlit. Bylo by proto také zcela nadbytečné, aby Ústavní soud podrobně opakoval argumentaci stěžovatelky na jedné straně a odůvodnění rozhodnutí obvodního soudu na straně druhé, stejně jako své závěry v citovaném nálezu obsažené. Z uvedeného důvodu Ústavní soud ani nevyžadoval vyjádření obvodního soudu jako účastníka řízení. Pro přehlednost tedy postačí shrnout nejdůležitější aspekty daného případu a stěžejní závěry, ke kterým Ústavní soud v této věci dospěl.

Z označených rozsudků obvodního soudu Ústavní soud zjistil, že návrhy stěžovatelky jako soudem ustanoveného opatrovníka žalovaných na zaplacení odměny a hotových výdajů byly zamítnuty. Obecný soud nepovažoval výkon funkce opatrovníka ustanoveného podle § 29 odst. 3 OSŘ za výkon advokacie.

II.

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. K zásahu je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy obecné soudy svými rozhodnutími poruší ústavně zaručená základní práva a svobody jednotlivce mj. tím, že při interpretaci podústavního práva zcela přehlédnou základní práva některého z účastníků sporu, kterým jsou povinny podle čl. 4 Ústavy České republiky poskytnout adekvátní ochranu. V daném případě Ústavní soud zkoumal, zda označená rozhodnutí nezasahují do základního práva stěžovatelky garantovaného čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), tj. do základního práva na legitimní očekávání ochrany majetku.

III.

Až do přijetí novely OSŘ provedené zákonem č. 205/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, nezmiňovalo ustanovení § 140 odst. 2 OSŘ, týkající se placení nákladů řízení, funkci opatrovníka vykonávanou advokátem. Od 1. 8. 2005, tj. od účinnosti zmíněné novely OSŘ, do 31. 3. 2006, tj. do další novely ustanovení § 140 odst. 2 OSŘ provedené zákonem č. 79/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, byl povinen platit advokátovi, který byl ustanoven jako opatrovník, hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.

V době, kdy byla stěžovatelka ustanovena opatrovníkem, platila právní úprava, z níž vyplývala povinnost státu platit jí odměnu a hotové výdaje spojené s výkonem funkce opatrovníka. V době rozhodovánísoudu o stěžovatelčině nároku, tj. dne 27. 4. 2006 a dne 22. 5. 2006, stát již tuto povinnost zákonem výslovně danou neměl, s čímž se obecný soud v odůvodnění svých rozhodnutí nevypořádal.

Nechala-li se stěžovatelka jako advokátka ustanovit opatrovníkem ve větším množství případů, je nepochybné, že počítala s tím, že jí v souladu s tehdy platnou právní úpravou stát zaplatí hotové výdaje a odměnu. Pokud podle zákona č. 79/2006 Sb. s účinností od 1. 4. 2006 stát již tuto povinnost neměl, nelze tuto úpravu uplatnit tam, kde byl advokát ustanoven opatrovníkem podle úpravy předchozí (tj. případ stěžovatelky), neboť v opačném případě by bylo porušeno jeho základní právo legitimně očekávat zmnožení vlastního majetku plněním ze strany státu.

Vedle výše uvedené ústavněprávní argumentace lze v daném případě aplikovat i argumentaci v rovině podústavního práva. Zákon č. 205/2005 Sb. stanovením povinnosti státu platit odměnu a výdaje opatrovníkovi ustanovenému z řad advokátů vytvořil novelou procesního kodexu hmotněprávní titul, o nějž stěžovatelka opírá své nároky. Byl-li tento právní titul s účinností od 1. 4. 2006 zrušen, bylo přesto v době rozhodovánísoudu třeba aplikovat tu právní úpravu, která platila v době vzniku právního vztahu mezi stěžovatelkou a státem, a to z důvodu obecně uznávaného zákazu účinků tzv. pravé retroaktivity (viz také judikatura Ústavního soudu, nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 7, nález č. 13, str. 87, vyhlášen pod č. 63/1997 Sb., nebo nález sp. zn. I. ÚS 287/04, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 35, nález č. 174, str. 331).

Ústavnísoud z výše uvedených důvodů pro porušení čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě ústavním stížnostem vyhověl podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a napadená rozhodnutí po provedeném řízení bez nařízení ústního jednání se souhlasem účastníků (§ 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) podle ustanovení § 82 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru