Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 449/99Usnesení ÚS ze dne 14.12.1999Ústavní stížnost podaná ústředním orgánem státní správy proti rozhodnutí jiného ústředního orgánu státní správy

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelMINISTERSTVO - financí
Soudce zpravodajPaul Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele - § 43/1/c)
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (fyzická nebo právnická osoba)
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
Privatizace
legitimace/procesní
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)U 76/16 SbNU 397
EcliECLI:CZ:US:1999:1.US.449.99
Datum podání13.09.1999
Napadený akt

rozhodnutí správní

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 72 odst.1

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 34

Ostatní dotčené předpisy

182/1993 Sb., § 72 odst.1 písm.a

229/1991 Sb., § 9

71/1967 Sb., § 14 odst.1


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 449/99 ze dne 14. 12. 1999

U 76/16 SbNU 397

Ústavní stížnost podaná ústředním orgánem státní správy proti rozhodnutí jiného ústředního orgánu státní správy

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ministerstva financí ČR, zastoupeného JUDr. J. P., ředitelem odboru právního Ministerstva financí ČR, proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu ze dne 10. 8. 1999, čj. 1415/99/99-5010,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel napadá ústavní stížností rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR jako Ústředního pozemkového úřadu v restituční věci podle zákona č. 229/1991 Sb. Domnívá se, že uvedeným rozhodnutím bylo porušeno právo stěžovatele podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a "dává Ústavnímu soudu k uvážení, zda by nemělo být zrušeno" ustanovení § 9 odst. 8 zákona č. 229/1991 Sb.

Soudce zpravodaj nejprve posuzoval ústavní stížnost z toho hlediska, zda není dán důvod jejího odmítnutí podle § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V tomto směru zkoumal, zda lze stěžovatele považovat za osobu oprávněnou k podání ústavní stížnosti. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v případech, kdy je stát stranou občanskoprávního sporu a zaujímá postavení právnické osoby (§ 21 občanského zákoníku), za kterou jedná příslušný orgán státu, má stát jako právnická osoba právo podat ústavní stížnost (srov. nález sp. zn. III. ÚS 85/95, publikovaný pod č. 14, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 5 a nález sp. zn. III. ÚS 80/96, publikovaný pod č. 62, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 5). Ve zkoumaném případě se však o takovou situaci nejedná.

Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. V dané věci se ministerstvo financí zřejmě považuje za "právnickou osobu", ačkoliv vystupuje v pozici orgánu státu (orgánu veřejné moci), resp. ústředního orgánu státní správy (§ 1 bod 1 zákona ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů), který napadá rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci, které je výsledkem správního, a nikoliv občanskoprávního řízení. Správní orgán, který jako orgán státu podle přesvědčení Ústavního soudu nemůže být právnickou osobou, tedy ani nemůže být stěžovatelem, resp. účastníkem řízení podle hlavy druhé, oddílu druhého zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Výčet oprávněných osob podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je taxativní (obdobně srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 458/97, publikované pod č. 26, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 10 a nepublikované usnesení sp. zn. IV. ÚS 416/98). Těmto závěrům ostatně analogicky svědčí i formulace příslušného ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Čl. 34 citované Úmluvy totiž stanoví, že Evropský soud pro lidská práva může "přijímat stížnosti od každé fyzické osoby, nevládní organizace nebo skupiny jednotlivců považujících se za poškozené v důsledku porušení práv přiznaných Úmluvou nebo Protokoly jednou z Vysokých smluvních stran".

Pro úplnost se dodává, že s ohledem na předchozí závěry Ústavní soud dále neposuzoval jiné důvody, které by zřejmě mohly vést k odmítnutí návrhu, tj. např. naplnění ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, pokud jde o účastenství v řízení, ani eventualitu vyčerpání všech právních prostředků.

Soudce zpravodaj vyšel též z usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 416/97, publikovaného pod č. 10, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 10. V něm se uvádí, že z funkce ústavní stížnosti vyplývá mimo jiné ochrana základních práv osob soukromého práva před zásahy orgánů veřejné moci, nikoliv však řešení sporů mezi orgány veřejné moci.

Na základě výše uvedených důvodů soudci zpravodaji nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Jelikož byla ústavní stížnost odmítnuta, Ústavnísoud se nezabýval návrhem na "uvážení" zrušení ustanovení § 9 odst. 8 zákona č. 229/1991 Sb., který si vyložil jako návrh na zrušení citovaného ustanovení podle § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (obdobně srov. sp. zn. III. ÚS 101/95, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 4, str. 351 a násl.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. prosince 1999JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru