Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 448/04Usnesení ÚS ze dne 25.08.2004

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele - § 43/1/c)
odmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkzástupce
EcliECLI:CZ:US:2004:1.US.448.04
Datum podání23.07.2004
Ostatní dotčené předpisy

182/1993 Sb., § 29, § 30

99/1963 Sb., § 42


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 448/04 ze dne 25. 8. 2004

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MgA. M. M., o " odstranění diskriminačních prvků" ze zákona o Ústavním soudu, tzn. "zrušení obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem" ve smyslu § 29 a § 30 zákona o Ústavním soudu,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že Ústavní soud usnesením ze dne 13. 4. 2004 sp. zn. I. ÚS 58/04, odmítl její ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 5 Co 2509/2003, a proti usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 17. 7. 2003, sp. zn. 5 C 247/2002, spojenou s návrhem na zrušení ustanovení § 230 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, z důvodu neodstranění vad jejího podání, a to zejména nedostatku právního zastoupení. Stěžovatelka v ústavní stížnosti mimo jiné nesouhlasí s postupem Ústavního soudu v daném případě. Považuje za nesprávné, že Ústavní soud odmítl její ústavní stížnost, pokud nebyla zastoupena advokátem. V ustanovení ohledně obligatorního právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem (§ 29 a § 30 zákona o Ústavním soudu) spatřuje diskriminační prvky a zřejmou snahou znesnadnit dosažení nápravy rozhodnutí obecných soudů.

Proto navrhuje diskriminační ustanovení § 29 a § 30 zákona o Ústavním soudu zrušit.

Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že podle ustanovení § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, lze spolu s ústavní stížností podat i návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu však nelze ústavní stížnost podat pouze proti právnímu předpisu. Samotný právní předpis nelze totiž pokládat za zásah orgánu veřejné moci, protože tento zásah musí mít podobu individuálního právního aktu nebo individuálního zásahu do základních práv stěžovatele. Z obsahu ústavní stížnosti je však zřejmé, že stěžovatelka samostatně brojí pouze proti části napadeného právního předpisu, které však nespojuje s konkrétním rozhodnutím orgánu veřejné moci. Proto Ústavní soud v této části návrh stěžovatelky jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným dle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Pokud stěžovatelka dále nesouhlasí s rozhodnutím soudce zpravodaje ve věci I. ÚS 58/04, kdy byl její návrh v důsledku neodstranění vady právního zastoupení odmítnut, Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka nevzala na vědomí poučení Ústavního soudu, které jí bylo dáno v rámci citovaného usnesení. Toto poučení, které je podle § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, obligatorní, znamená, že soudce zpravodaj rozhoduje o přijetí nebo odmítnutí návrhu ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 citovaného zákona s konečnou platností a proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. Právo odmítnout usnesením ústavní stížnost je svěřeno soudci zpravodaji v případech zákonem stanovených a smyslem tohoto postupu je vyloučit z řízení návrhy, které nesplňují ani základní předpoklady stanovené zákonem, zejména zastoupení účastníka řízení před Ústavním soudem advokátem ve smyslu § 29 a § 30 citovaného zákona.

Poněvadž jde o návrh ve věci, v níž přípustnost není dána, Ústavní soud s ohledem na svoji ustálenou judikaturu (srov. Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení-svazek 6, Praha C.H.Beck 1997, str. 557, nález II. ÚS 148/96) i tuto část ústavní stížnosti jako nepřípustný návrh odmítl [ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ].

Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. c), e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. srpna 2004

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru