Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 438/98Nález ÚS ze dne 15.12.1999Příspěvek na úhradu volebních nákladů

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelPOLITICKÁ / VOLEBNÍ STRANA
Soudce zpravodajKlokočka Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní ústavní principy/demokratický právní stát/svobodná soutěž politických sil
Věcný rejstříkDiskriminace
volby/do Poslanecké sněmovny
volby/do Senátu
politická strana/hnutí
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 180/16 SbNU 309
EcliECLI:CZ:US:1999:1.US.438.98
Datum vyhlášení15.12.1999
Datum podání16.10.1998
Napadený akt

rozhodnutí správní

zákon

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 5

2/1993 Sb., čl. 22

Ostatní dotčené předpisy

247/1995 Sb., § 85


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 438/98 ze dne 15. 12. 1999

N 180/16 SbNU 309

Příspěvek na úhradu volebních nákladů

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dnešního dne v ve věci ústavní stížnosti

politické strany "Demokratická unie", se sídlem v Praze 9,

U trativodu 358 proti rozhodnutí Ministerstva financí ČR, ze dne

19. srpna 1998, č. j. 143/61-733/1998, o nevyplacení příspěvku na

úhradu volebních nákladů, s níž byl spojen návrh na zrušení části

§ 85 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České

republiky, ve znění zákona č. 212/1996 Sb., konkrétně o vypuštění

té části poslední věty, která zní: "která ve volbách získala

nejméně tři procenta z celkového počtu platných hlasů", takto:

Ústavní stížnosti se vyhovuje a Ministerstvu financí se

zakazuje pokračovat v porušování práva politické strany

"Demokratická unie" na výplatu příspěvku na úhradu volebních

nákladů dle § 85 zákona č. 247/1995 Sb., ve znění pozdějších

předpisů, za účast této strany ve volbách do Poslanecké sněmovny

Parlamentu ČR v roce 1998.

Odůvodnění:

I.

Stěžovatelka, politická strana Demokratická unie, svou

ústavní stížností ze dne 16. 10. 1998 napadla sdělení Ministerstva

financí, č. j. 143/61-733/98, z 19. 8. 1998, o nevyplacení

příspěvku na úhradu volebních nákladů a navrhla, aby Ústavní soud

uložil Ministerstvu financí Demokratické unii vyplatit částku 7

778 790 Kč do 15 dnů od vyhlášení nálezu Ústavního soudu.

Protože Ministerstvo financí stěžovatelce s odkazem na

ustanovení volebního zákona sdělilo, že není oprávněno o vyplacení

příspěvku rozhodovat, navrhla stěžovatelkasoučasně Ústavnímu

soudu, aby zrušil podle § 74 zákona o Ústavním soudu tu část § 85

druhé věty zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České

republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, jež

omezuje poskytnutí volebního příspěvku pouze na strany, které

získaly ve volbách nejméně 3 % odevzdaných platných hlasů.

Stěžovatelka sice před podáním ústavní stížnosti nevyčerpala

všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně jejího práva

poskytuje, její ústavní stížnost však splňovala podmínky § 75

odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k tomu první

senát Ústavního soudu podle § 78 odst. 1 zákona o Ústavním soudu

usnesením z 25. 11. 1998 řízení přerušil a návrh na zrušení

právního předpisu postoupil plénu k rozhodnutí podle čl. 87 odst.

1 písm. a) Ústavy ČR.

Plénum Ústavního soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 30/98 rozhodlo 13.

10. 1999 tak, že zrušilo část § 85 druhé věty zákona č. 247/1995

Sb., která zní: "která ve volbách získala nejméně tři procenta

z celkového počtu platných hlasů". Nález byl publikován 10. 11.

1999 ve Sbírce zákonů pod č. 243/1999 Sb.

Ústavní soud dospěl k závěru, že vazba příspěvku na úhradu

volebních nákladů na získání nejméně tří procent z celkového počtu

platných hlasů ve volbách do Poslanecké sněmovny ČR svým rozsahem

a také zejména s přihlédnutím k existenci též dalších prostředků

finanční diskriminace politických stran, které získaly méně než

pět resp. tři procenta hlasů, přesahuje nezbytnou míru potřebnou

ke zjištění vážnosti volebních úmyslů stran, zasahuje do rovnosti

šancí politických stran ve volební soutěži a je v rozporu

s článkem 5 Ústavy ČR jakož i čl. 22 Listiny základních práv

a svobod. Ústavní soud však současně vyslovil názor, že stanovit

určitou, skutečně přiměřenou mez pro poskytnutí volebního

příspěvku může pouze zákonodárce sám. Tato hranice má odpovídat

svému účelu. Účelem určitého minimálního počtu získaných hlasů

jako podmínky pro poskytnutí volebního příspěvku není stimulace

k integraci, ale pouze ověření věrohodnosti volebního úsilí

politické strany k Ústavou uznanému cíli, jímž je účast na tvorbě

politické vůle ve státě prostřednictvím zvolených poslanců této

strany. Ústavní soud usoudil v citovaném nálezu, že pro důkaz

vážnosti úmyslu politické strany postačuje hranice ve výši kolem

jednoho procenta získaných hlasů, jež se také přibližuje úpravě

této otázky v zemích Evropské unie.

Specifickým rysem celé věci je skutečnost, že Ústavní soud

nemohl vzhledem ke způsobu vymezení své kompetence než zrušit

ustanovení volebního zákona o tříprocentní hranici, a to i když

v odůvodnění nálezu (Pl. ÚS 30/98) sám vyslovil přesvědčení nikoli

o protiústavnosti jakékoli, ale pouze neúměrně vysoké hranice

počtu hlasů jako podmínky pro získání volebního příspěvku a to

i se zřetelem na současnou kumulaci více finančních znevýhodnění

pro malé strany.

Stěžovatelka po rozhodnutí pléna svým dopisem z 15. 10. 1999

Ústavnímu soudu sdělila své přesvědčení, že požadavek na vyplacení

volebního příspěvku musí být nezbytným důsledkem rozhodnutí pléna

Ústavního soudu, neboť jinak by ústavní stížnost jako taková

vlastně ztratila svůj smysl a význam a protiústavní diskriminace

strany by pokračovala dále.

Když bylo rozhodnuto plénem Ústavního soudu o zrušení

napadeného ustanovení volebního zákona, vyjádřilo se

i Ministerstvo financí dne 13. 12. 1999 k požadavku stěžovatelky

na výplatu požadované částky k úhradě volebních nákladů. Ve svém

sdělení uvádí, že odmítavé stanovisko Ministerstva zcela vycházelo

z dikce zákona tehdy platného, tento zákon dodrželo a v rámci této

dikce rozhodlo. Ministerstvo financí dále upozornilo na to, že

Ústavní soud může napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci podle

§ 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušit, nikoli však

přímo uložit vyplacení žádané částky.

II.

Pokud jde o formální náležitosti ústavní stížnosti

Demokratické unie, první senát odkazuje na odůvodnění plenárního

rozhodnutí. Plénum Ústavního soudu v této souvislosti došlo

k závěru, že politická strana, tedy i DEU, není odkázána pouze na

ustanovení § 73 zákona o Ústavním soudu, ale jako právnická osoba

je oprávněna podat ústavní stížnost i dle § 72 téhož zákona,

má-li za to, že bylo porušeno její základní právo nebo svoboda,

a to buď pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem,

nebo opatřením či jiným zásahem orgánu veřejné moci. Ústavní soud

v této souvislosti neuznal námitku, že stěžovatelka nevyčerpala

všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva

poskytuje, neboť jde o věc, která svým významem podstatně

přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a kromě toho by v řízení

o opravném prostředku (žalobě proti České republice u obecných

soudů) došlo ke značným průtahům: i kdyby žalobce navrhl obecnému

soudu, aby požádal Ústavní soud o zrušení napadeného ustanovení

volebního zákona, obecný soud by sice mohl, ale nemusel tak

učinit. Takovou povinnost má pouze tehdy, jestliže sám dojde

k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je

v rozporu s ústavním zákonem.

Po této úvaze zbylo Ústavnímu soudu zvážit, zda předložení

ústavní stížnosti ke dni 16. 10. 1998 splňuje podmínku jednoroční

lhůty ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní

stížnosti, došlo. Tato podmínka je totiž předpokladem, jemuž musí

ústavní stížnost v daném případě vyhovět, nemá-li být odmítnuta

pro nepřípustnost. Ustanovení § 75 odst. 1 písm. a) činí z této

podmínky nepominutelný předpoklad ústavní stížnosti.

V daném případě senát Ústavního soudu zjistil, že ústavní

stížnost podala Demokratická unie 16. 10. 1998. Touto ústavní

stížností byl napaden "zásah" orgánu veřejné moci, totiž sdělení

Ministerstva financí o nepříslušnosti rozhodovat o výplatě

volebního příspěvku. Podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním

soudu počíná běžet lhůta jednoho roku "ode dne, kdy ke

skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo". Takovou

skutečností je i opatření nebo jiný zásah veřejné moci,

spočívající v uplatnění jednotlivých ustanovení napadeného zákona

(§ 74 zákona o Ústavním soudu). Takovým jiným zásahem, než je

rozhodnutí, je právě napadené sdělení Ministerstva financí.

Z tohoto hlediska se Ústavní soud zabýval též otázkou, zda

rozhodnou skutečností, zakládající běh lhůty, je až sdělení

Ministerstva financí anebo vyhlášení oficiálních výsledků voleb

a vyžádal si od Ministerstva financí a od Ministerstva vnitra

další podklady. Z korespondence Ministerstva financí

s Demokratickou unií i některými dalšími stranami vyplývá, že

Ministerstvo opakovaně a výslovně poukazovalo na to, že není

oprávněno rozhodovat o udělení či neudělení volebního příspěvku

a tudíž ani vydat rozhodnutí ve správním řízení, ale pouze uvolnit

finanční prostředky pro ty strany, kterým připadne ze zákona nárok

na jejich výplatu.

Dotazem na Ministerstvo vnitra pak bylo zjištěno, že dne 23.

6. 1998 byly uveřejněny oficiální výsledky voleb do Poslanecké

sněmovny Parlamentu České republiky a že součástí tohoto

oficiálního sdělení byly i přílohy, jež tvoří nedílnou součást

zápisu Ústřední volební komise, a mezi těmito přílohami i seznam

politických stran, "kterým jsou hrazeny volební náklady".

V daném případě není z hlediska dodržení lhůty pro podání

ústavní stížnosti rozhodné, zda až napadeným písemným sdělením

Ministerstva financí, jež stěžovatelka chápe jako rozhodnutí,

zásah či opatření orgánu veřejné moci, anebo spíše již opatřením

Ústřední volební komise podle § 52 odst. 3 zákona č. 247/1995 Sb.,

ve znění pozdějších předpisů, došlo k oné skutečnosti, jež je

předmětem ústavní stížnosti. Přísně vzato, stalo se nepochybně již

dnem 23. 6. 1998 pro všechny politické strany zřejmým, zda mají či

nemají nárok na výplatu volebního příspěvku. Za dané právní úpravy

nebylo lze očekávat jakési další rozhodnutí o tom, kdo má a kdo

nemá nárok na výplatu, ledaže by došlo ke sporu o to, zda strana

dosáhla či nedosáhla hranice tří procent z celkového počtu

platných hlasů (v dopise Ministerstva financí ze dne 19. 8. 1998

se chybně hovoří o překročení tří procent z celkového počtu

odevzdaných hlasů). K tomu však po volbách v roce 1998 nedošlo

a oficiální výsledky voleb v tomto směru nebyly žádnou

z politických stran, jež se voleb zúčastnily, napadeny.

Ústavní soud se zabýval též námitkou Ministerstva financí, že

Ústavní soud může napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci toliko

zrušit. Dospěl však k závěru, že v souzeném případě - jak již výše

uvedeno - nebylo napadeno rozhodnutí, nýbrž jiný zásah orgánu

veřejné moci. V takovém případě Ústavní soud dle § 82 odst. 3

písm. b) zákona o Ústavním soudu zakáže orgánu veřejné moci, aby

v porušování práva a svobody pokračoval. V tomto smyslu také

Ústavní soud rozhodl. Z jeho rozhodnutí přirozeně vyplývá

i povinnost Ministerstva financí, aby stěžovatelce příspěvek na

úhradu volebních nákladů vyplatil.

Ze všech výše uvedených důvodů poté, co Ústavní soud svým

nálezem, sp. zn. Pl. ÚS 30/98, zrušil část § 85 zákona č.

247/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a tím i omezení

příspěvku na úhradu volebních nákladů hranicí nejméně tří procent

z celkového počtu platných hlasů odevzdaných pro politickou

stranu, dospěl Ústavní soud též k závěru, že návrh stěžovatelky na

výplatu volebního příspěvku politické strany - Demokratické unii

- ve výši 90 Kč za každý platný hlas, odevzdaný pro tuto stranu ve

volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 1998 je

opodstatněný a ústavní stížnosti i v bodě 2 jejího návrhu, tj.

v návrhu na vyplacení volebního příspěvku, v rámci své působnosti

vyhověl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně 15. prosince 1999

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru