Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 436/11 #1Usnesení ÚS ze dne 19.05.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSTÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - KSZ Ústí nad Labem
SOUD - KS Ústí nad Labem
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /právo na bezplatnou pomoc obhájce, tlumočníka
základní práva a svobody/svoboda osob... více
Věcný rejstříkTrestný čin
poučení
Poučovací povinnost
trestní stíhání/zahájení
vazba/důvody
vazba/vzetí do vazby
vazba/prodloužení
tlumočník
EcliECLI:CZ:US:2011:1.US.436.11.1
Datum podání14.02.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 8 odst.5, čl. 37 odst.4

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.3 písm.a, čl. 6 odst.3 písm.e

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 67 písm.a, § 67 písm.c, § 71 odst.3, § 64a, § 68, § 160 odst.1, § 148 odst.1 písm.c, § 91 odst.1, § 92

40/2009 Sb., § 283


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 436/11 ze dne 19. 5. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatelky H. L. T. T., zastoupené Mgr. Jitkou Čížkovou, advokátkou se sídlem v Teplicích, U Soudu 7, proti výroku II. usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 2. 11. 2010, č. j. 2 KZV 70/2010-172, a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 12. 2010, č. j. 6 Nt 614/2010-23, v rozsahu týkajícím se stěžovatelky, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní soud zjistil z vyžádaného vyšetřovacího spisu následující skutečnosti.

Výrokem II. usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem č. j. 2 KZV 70/2010-172 ze dne 2. 11. 2010 bylo rozhodnuto dle § 71 odst. 3 tr. ř. o ponechání stěžovatelky ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř. Stěžovatelka je stíhána (spolu s dalšími obviněnými) v trestní věci vedené policejním orgánem Policie ČR, Národní protidrogová centrála, služba kriminální policie a vyšetřování, Expozitura Ústí nad Labem pod sp. zn. NPC-2/TČ-2010-209DKR- 02, pro trestný čin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy, ve vztahu ke stěžovatelce podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. Tohoto trestného činu se měla - spolu s jinými spoluobviněnými - dopustit tím, že nejméně od ledna 2010 do zadržení skupiny obchodovali stěžovatelka a spoluobvinění jako členové organizované skupiny bez povolení s metamfetaminem, který po předchozí dohodě distribuovali do SRN.

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 6 Nt 614/2010-23 ze dne 20. 12. 2010 byla stížnost stěžovatelky proti výroku II. napadeného usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem zamítnuta.

II.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá zejména následující.

Napadená rozhodnutí o jejím ponechání ve vazbě bezprostředně navazovala na usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 7. 2010, sp. zn. 40 Nt 638/2010 o vzetí stěžovatelky do vazby, které však bylo vydáno v rozporu se zákonem. Stěžovatelka byla tímto usnesením vzata do vazby dne 30. 7. 2010 s tím, že vazba se započítává od 28. 7. 2010. Před rozhodováním o vzetí do vazby se jí policejní orgán pokusil doručit usnesení o zahájení trestního stíhání, které bylo vyhotoveno pouze v českém jazyce. Protože stěžovatelka je vietnamské národnosti a česky vůbec neumí, přijetí takového usnesení odepřela; z obsahu policejního spisu ani z protokolu o jejím výslechu před Okresním soudem v Ústí nad Labem ze dne 30. 7. 2010 pak nevyplývá, že by jí bylo usnesení o zahájení trestního stíhání alespoň ústně podrobně přetlumočeno. Policejním orgánem přitom nebyla poučena o následcích odepření přijetí písemnosti tak, jak vyplývá z ustanovení § 64a trestního řádu - přičemž pokud sama doručenka takové poučení obsahovala - nebylo stěžovatelce přetlumočeno do vietnamštiny.

Stěžovatelka též namítla, že byla vzata do vazby ještě před řádným zahájením trestního stíhání, neboť jí před vzetím do vazby nebyl doručen písemný překlad usnesení o zahájení trestního stíhání.

Stěžovatelka uzavřela tak, že napadená rozhodnutí porušila její základní práva a svobody zaručená čl. 8 odst. 1 a 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Proto navrhla, aby Ústavní soud vyslovil porušení jejích citovaných základních práv a svobod a aby napadená rozhodnutí zrušil.

Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - jako účastník řízení - uvedla ve svém vyjádření k ústavní stížnosti následující. Stěžovatelka byla po předchozím souhlasu státního zástupce jako podezřelá zadržena dne 28. 7. 2010 v 05.55 hod., tlumočník Ing. N. K. P. byl přítomný úkonu i podpisu podezřelé při sepisování osobních věcí do protokolu o zadržení. Stěžovatelka jako podezřelá byla téhož dne policejním orgánem poučena ve smyslu příslušných ustanovení trestního řádu, za současného přetlumočení písemnosti týmž tlumočníkem. Dne 28. 7. 2010 od 15.55 hod. do 18.30 hod. vypovídala jako podezřelá, za přítomnosti téhož tlumočníka, do protokolu o 14ti stranách, který již odmítla podepsat, neboť v závěru výslechu jí bylo předáno usnesení o zahájení trestního stíhání. Stěžovatelka si nezvolila obhájce na plnou moc, dne 28. 7. 2010 jí byl Okresním soudem v Ústí nad Labem ustanoven obhájce JUDr. R. T. Dne 29. 7. 2010 konal policejní orgán výslech stěžovatelky, za přítomnosti obhájce JUDr. T. i tlumočníka Mgr. D. T. Ch. L.; při výslechu byla stěžovatelka řádně poučena a vyjádřila se, že k věci bude vypovídat až po doručení usnesení přeloženého do vietnamštiny. Rozhodování u Okresního soudu v Ústí nad Labem dne 30. 7. 2010 o návrhu státního zástupce podle § 68 tr. ř. byl přítomen jak obhájce JUDr. R. T., tak tlumočník JUDr. H. N. Ch. H. Ph.D. K námitce nezákonného zahájení trestního stíhání státní zástupkyně uvedla, že obhájce JUDr. T. podal dne 2.8.2010 stížnost proti zahájení trestního stíhání, o které následně rozhodl státní zástupce dle § 148 odst. 1, písm. c/ tr. ř.; stěžovatelce byl písemný překlad usnesení o zahájení trestního stíhání doručen dne 5. 8. 2010. Všech úkonů po zadržení stěžovatelky se účastnili tlumočníci zapsaní řádně v seznamu tlumočníků pro Hlavní město Prahu, k jejich způsobu tlumočení neměla námitek ani stěžovatelka (v průběhu výslechů v procesním postavení podezřelé), ani obhájce při prvotním výslechu stěžovatelky jako obviněné. Státní zástupkyně podotkla, že dne 2. 3. 2011 byla stěžovatelka upozorněna policejním orgánem, že její jednání bude nadále posuzováno jako trestný čin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Závěrem státní zástupkyně prohlásila, že ústavní stížnosti je zjevně neopodstatněná.

Krajský soud v Ústí nad Labem - jako účastník řízení - uvedl ve vyjádření k ústavní stížnosti následující. Námitky uvedené v ústavní stížnosti jsou obdobné námitkám, uplatněným ve stížnosti proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 2. 11. 2010, č. j. 2 KZV 70/2010-172; v podstatě jde o "nedostatek rozhodnutí" o zahájení trestního stíhání obviněné v době rozhodování o vzetí do vazby. V době rozhodování krajského soudu o této stížnosti bylo namítané zahajovací usnesení pravomocným (zamítnutím stížnosti obviněné usnesením státního zástupce ze dne 25. 8.-2010, č. j. 2 KZV 70/2010-80) a v zásadě lze proto pouze setrvat na správnosti napadeného usnesení jako odpovídajícího danému stavu věci.

Stěžovatelka uvedla v replice k vyjádření účastníků řízení k případné replice, stěžovatelka však právo repliky nevyužila.

III.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti vychází z tvrzení, že z obsahu policejního spisu nevyplývá, že by jí usnesení o zahájení trestního stíhání bylo (alespoň) ústně přetlumočeno a že by byla poučena ve smyslu § 64a tr. ř.

Tu se však stěžovatelka mýlí.

Na str. 6 vyšetřovacího spisu je totiž založen úřední záznam ze dne 28. 7. 2010, v němž se uvádí, že jí bylo předáno usnesení o zahájení trestního stíhání v češtině a že stěžovatelka "...po přetlumočení soudním tlumočníkem Ing. N. K. P. ..." uvedla, že nic přebírat nebude. V témže úředním záznamu je uvedeno, že "I přes následné poučení, že odepření převzetí usnesení nic nemění na skutečnosti, že je proti ní zahájeno trestní stíhání, odmítla toto usnesení převzít.". Toto poučení je pak zjevně poučením ve smyslu § 64a tr. ř.

Pokud tedy stěžovatelky vychází ve svých úvahách z mylných premis, je mylná (zjevně neopodstatněná) i její námitka, která je na těchto premisách postavená.

Ústavní soud konečně poukazuje na vlastní judikaturu týkající se situace, kdy současně s předáním usnesení o zahájení trestního stíhání nebyl předán obviněnému i písemný překlad takového usnesení. Například, v usnesení ze dne 14. 6. 2005 sp. zn. I. ÚS 596/04 Ústavní soud uvedl: "Za situace, kdy stěžovateli bylo po jeho převzetí usnesení o zahájení trestního stíhání ústně přeloženo, následně byl v přítomnosti obhájce a tlumočníka po předcházejícím poučení vyslechnut a za shodných podmínek k jeho výslechu došlo i před rozhodnutím o vzetí do vazby, nelze konstatovat, že by mu byla znemožněna, z nedostatku včasného písemného přeložení usnesení o zahájení trestního stíhání, efektivní a účinná ochrana jeho práv. Smysl a účel práva stěžovatele na tlumočníka, resp. práva být neprodleně v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu, tak byl nepochybně naplněn.". V usnesení ze dne 31.5.2005 sp. zn. IV. ÚS 43/05 Ústavní soud konstatoval, že "I podle stávající judikatury Evropského soudu pro lidská práva má pomoc tlumočníka umožnit, aby se obviněný seznámil se skutečnostmi, na nichž je založeno obvinění, a aby při své obraně mohl soudu poskytnout vlastní verzi toho, z čeho je obviňován. Podle Evropského soudu pro lidská práva ustanovení čl. 6 odst. 3 písm. a), e) Úmluvy nespecifikují, že relevantní informace by měly být poskytovány písemně, či v případě cizince písemně přeloženy; postačí, když je obžalovaný dostatečně informován o obžalobě prostřednictvím poskytnutého ústního vysvětlení obžaloby (srov. Kamasinski v. Austria, 1989).". V usnesení ze dne 25.4.2005 sp. zn. III. ÚS 654/04 Ústavní soud uvedl, že "Výhrady týkající se doručení písemného překladu usnesení o zahájení trestního stíhání ex post po stěžovatelově vzetí do vazby je nutno potom chápat v kontextu nikoliv toliko formálního, nýbrž především materiálního, tj. obsahového pojetí ústavně zaručených základních práv. Za situace, kdy stěžovateli bylo po jeho převzetí usnesení o zahájení trestního stíhání ústně přeloženo... nelze konstatovat, že by mu byla znemožněna, z nedostatku včasného písemného přetlumočení usnesení o zahájení trestního stíhání, efektivní a účinná ochrana jeho práv. Smysl a účel práva stěžovatele na tlumočníka, resp. práva být neprodleně v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu, tak byl nepochybně naplněn.". V usnesení ze dne 19.6.2007 IV. ÚS 993/07 Ústavní soud uvedl, že "Pokud se týká námitky stěžovatele ohledně zkrácení obviněného na jeho právech na obhajobu, je třeba zdůraznit, že ani v případech, kdy není pořizován překlad usnesení o zahájení trestního stíhání, možnost provádění úkonů orgány činnými v trestním řízení po zahájení trestního stíhání není vázána na právní moc usnesení o zahájení trestního stíhání. Postačí, pokud je v souladu se zákonem vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, kdy orgány činné v trestním řízení od tohoto okamžiku mohou provádět takové úkony trestního řízení, které jsou vázány na zahájení trestního stíhání (např. vzetí do vazby, výslech obviněného apod.), aniž by se muselo vyčkávat právní moci usnesení o zahájení trestního stíhání. Tím je zachována procesní rovnost osob, které neovládají český jazyk, s ostatními obviněnými. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s postupem obecných soudů při rozhodování o jeho vzetí do vazby, kdy namítá, že ve věci nebylo řádně rozhodnuto o zahájení trestního stíhání. Pokud se týká otázky zachování práva obviněného na obhajobu v souvislosti s překladem usnesení o zahájení trestního stíhání a tedy znalost, pro jaký skutek je obviněný stíhán a jaký je v tomto skutku spatřován trestný čin, je třeba uvést, že orgány činné v trestním řízení provádějí potřebné úkony trestního řízení nevyčkávajíce toho, zda obviněný podá stížnost či nikoliv. Pokud pak provádějí následné úkony, u nichž je z jakýchkoliv důvodů přítomen obviněný, který neovládá český jazyk, musí být obviněný vždy poučen o svých právech, mimo jiné i o tom, že je oprávněn před orgány činnými v trestním řízení používat svého mateřského jazyka nebo jazyka, o kterém uvede, že ho ovládá. Pouze za situace, kdy obviněný využije právo uvedené v § 2 odst. 14 tr. ř., je následně přibrán tlumočník, aby orgány činné v trestním řízení mohly s obviněným v rámci provádění úkonů vůbec komunikovat. Pokud je obviněný vyslýchán, ať již k otázce vazby či k trestné činnosti, pro kterou bylo zahájeno trestní stíhání, sice po vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, avšak před doručením překladu, musí mu vyslýchající podle § 91 odst. 1 tr. ř. objasnit podstatu sděleného obvinění a poučit ho o jeho právech, a to za přítomnosti tlumočníka. Tím také musí být logicky obviněný seznámen s tím, pro jaké jednání je stíhán a jaký trestný čin je ve skutku spatřován, jinak by ani nemohl vypovídat a být vyslýchán způsobem podle §§ 92 až 95 tr. ř. Naopak, není-li tlumočník přítomen, logicky nemohou orgány činné v trestním řízení s obviněným komunikovat a tedy, pokud v takovémto případě obviněný není, jak je výše uvedeno, seznámen s podstatou sděleného obvinění, stejně nemůže být úkon proveden [srov. též čl. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy].".

Ústavní soud nevidí příčinu, aby se - v této konkrétní souzené věci - od této judikatury odchýlil.

Již z uvedených důvodů jsou tyto námitky stěžovatelky zjevně neopodstatněné.

Nadto, stěžovatelka odmítla převzít usnesení o zahájení trestního stíhání proto, že tlumočník (myšleno Ing. N. K. P.) - údajně - tlumočí špatně (srov. č. l. 6). K tomu Ústavní soud uvádí následující. Stěžovatelka byla jako podezřelá zadržena dne 28. 7. 2010 v 05.55 hod., přičemž týž tlumočník (tedy Ing. N. K. P.) byl přítomný úkonu i podpisu podezřelé při sepisování osobních věcí do protokolu o zadržení (srov. č. l. 912). Stěžovatelka byla jako podezřelá téhož dne policejním orgánem poučena ve smyslu příslušných ustanovení trestního řádu, za současného přetlumočení písemnosti týmž tlumočníkem (srov. č. l. 944-947). Námitku špatného překladu však nevznesla. Dále, stěžovatelka byla před vznesením obvinění rozsáhle vyslýchána jako podezřelá (srov. č. l. 930 a násl.). Po celou dobu výslechu nevznesla žádnou námitkou proti způsobu, jakým je výslech tlumočen, ani neuvedla, že by položeným otázkám nerozuměla (srov. č. l. 942); až po provedení výslechu při čtení protokolu, před jeho podepsáním, stěžovatelka namítala, že neporozuměla položeným otázkám, avšak jen proto, že byly příliš dlouhé - tedy nikoli snad z důvodu špatného tlumočení. Pokud se - mimo tyto důvody - zohlední fakt, že Ing. N. K. P. je tlumočníkem soudním, což implikuje jistou záruku dostatečné kvality překladu, jeví se odepření převzetí usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatelkou z důvodu údajného špatného tlumočení jako účelové, se snahou vyhnout se vazbě a trestnímu stíhání vůbec.

IV.

Stěžovatelka rovněž namítla, že byla vzata do vazby ještě před řádným zahájením trestního stíhání, neboť jí před vzetím do vazby nebyl doručen písemný překlad usnesení o zahájení trestního stíhání

Tu Ústavní soud uvádí, že podmínkou vzetí do vazby není předchozí doručení písemného překladu usnesení o zahájení trestního stíhání, čehož se (snad) dovolává stěžovatelka. To vyplývá i z judikatury Ústavního soudu (citované právě v předchozím bodě); ta se zabývala obdobnou námitkou jiných stěžovatelů, že byli vzati do vazby, aniž by jim předtím byl doručen písemný překlad usnesení o zahájení trestního stíhání. Stěžovatelce bylo usnesení o zahájení trestního stíhání přeloženo ústně dne 28. 7. 2010 (č.l. 6). Posléze byla poučena o možnosti zvolit si obhájce, což odmítla s tím, že chce, aby jí byl obhájce ustanoven soudem. Téhož dne jí také byl právní zástupce soudem ustanoven (srov. č. l. 948). Dne 29. 7. 2010 byl konán policejním orgánem výslech stěžovatelky, za přítomnosti obhájce i tlumočníka; při výslechu byla stěžovatelka řádně poučena a vyjádřila se, že k věci vypovídat nebude (srov. č. l. 957 a násl.). Rozhodovací důvody usnesení citovaných v předchozím bodě - které vedou k odmítnutí i této námitky stěžovatelky jako zjevně neopodstatněné - tak byly naplněny. Ústavní soud tedy opakuje - jak již uvedl - že například v usnesení ze dne 19. 6. 2007, IV. ÚS 993/07, se praví následující: "Pokud se týká námitky stěžovatele ohledně zkrácení obviněného na jeho právech na obhajobu, je třeba zdůraznit, že ani v případech, kdy není pořizován překlad usnesení o zahájení trestního stíhání, možnost provádění úkonů orgány činnými v trestním řízení po zahájení trestního stíhání není vázána na právní moc usnesení o zahájení trestního stíhání. Postačí, pokud je v souladu se zákonem vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, kdy orgány činné v trestním řízení od tohoto okamžiku mohou provádět takové úkony trestního řízení, které jsou vázány na zahájení trestního stíhání (např. vzetí do vazby, výslech obviněného apod.), aniž by se muselo vyčkávat právní moci usnesení o zahájení trestního stíhání...". Ostatně, tomu odpovídá i judikatura Nejvyššího soudu, který v rozsudku ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 4 Tz 195/2005, prohlásil, že i když obviněnému nebyl doručen překlad usnesení o zahájení trestního stíhání, neznamená to, že nedošlo k řádnému zahájení trestního stíhání obviněného, a že vůči němu nebylo možné procesně účinným způsobem činit úkony přípravného řízení, a že otázka překladu usnesení a jeho doručení obviněnému může mít vliv pouze na běh lhůty k podání stížnosti.

V.

Stěžovatelce se zásah do jejích ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo, a tento závěr, jak se podává z řečeného, lze mít za zjevný. Ústavní soud tudíž posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. května 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru