Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 424/2000Nález ÚS ze dne 13.03.2002Nařízení a provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajKlokočka Vladimír
Typ výrokuzamítnuto
vyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/nedotknutelnost osoby
základní práva a svobody/nedotknutelnost obydlí
Věcný rejstříkDomovní prohlídka
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 29/25 SbNU 227
EcliECLI:CZ:US:2002:1.US.424.2000
Datum vyhlášení13.03.2002
Datum podání17.07.2000
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 7 odst.1, čl. 10 odst.2, čl. 12 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 83a


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 424/2000 ze dne 13. 3. 2002

N 29/25 SbNU 227

Nařízení a provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dnešního dne v senátu ve věci ústavní

stížnosti stěžovatele Ing. R. N., kterou se domáhal zrušení

usnesení o nařízení domovní prohlídky ze dne 15. 5. 2000, zrušení

příkazů k prohlídkám jiných prostor, vyslovení, že postupem

orgánů, činných v trestním řízení došlo k neoprávněnému zásahu do

jeho základních práv a svobod, a vydání příkazu Policii České

republiky - Obvodnímu úřadu vyšetřování pro Prahu 6 vydat mu do

3 dnů od vykonatelnosti nálezu všechny odňaté věci, sloužící

k výkonu jeho povolání a podnikatelské činnosti, takto:

Ústavní stížnosti se zčásti vyhovuje.

Při prohlídce prostor stěžovatele v Praze 6, na základě

příkazu k prohlídce z 10. 5. 2000, ČVS OV6-595/30-Cu-2000,

porušila dne 17. 5. 2000 Policie České republiky - Obvodní úřad

vyšetřování pro Prahu 6 čl. 7 odst. 1, čl. 10. odst. 2 a čl. 12

odst. 2 větu druhou Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud Policii České republiky zakazuje v porušování

těchto práv pokračovat a přikazuje jí obnovit stav před jejich

porušením a vrátit stěžovateli odňaté věci, specifikované

v Protokolu o provedení prohlídky jiných prostor, ze dne 17. 5.

2000, ČVS: OV6-595/30-Cu-2000.

Ve zbývající části se ústavní stížnost zamítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížnost ze dne 11. 7. 2000 podal stěžovatel

s poukazem na tvrzené porušení čl. 1, čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst.

1, čl. 10, čl. 11 odst. 1, čl. 12 odst. 1, č. 13 a čl. 37 odst.

2 Listiny základních práv a svobod, a čl. 6 odst. 1 Úmluvy

o ochraně lidských práv a základních svobod proti provedení

domovní prohlídky v místě jeho bydliště, jakož i prohlídek jiných

prostor - prodejny firmy M., s. r. o., pobočky této prodejny,

a kanceláří a skladu firmy T., s. r. o. Konkrétně se stěžovatel

domáhal, aby Ústavní soud vyslovil v nálezu, že postupem orgánů

činných v trestním řízení došlo k porušení jeho shora uvedených

ústavně zaručených základních práv a aby přikázal Policii ČR

- Obvodnímu úřadu vyšetřování pro Prahu 6 vydat mu všechny odňaté

věci, sloužící k výkonu jeho podnikatelské činnosti a současně aby

příkaz k domovní prohlídce, resp. příkazy k prohlídce jiných

prostor zrušil.

V obsáhlé ústavní stížnosti stěžovatel především uvedl, že

získal živnostenský list v předmětu podnikání - koupě zboží za

účelem jeho dalšího prodeje a prodej podniká pod obchodním jménem

R. N. - M. Dále je jediným společníkem firmy M., s. r. o., a ve

firmě T., s. r. o., vykonává prokuru. Mimo nákup a prodej

počítačové techniky se obě firmy zabývají i montáží počítačů.

Obvodní soud pro Prahu 6 vydal dne 15. 5. 2000 v trestní věci

vedené u PČR OÚV Praha 6 pod ČVS: OV6-595/2000 podle § 83 odst.

1 trestního řádu příkaz k domovní prohlídce v místech pobytu

stěžovatele v Praze 6, ul. M., k níž došlo pro podezření, že ve

svých prodejnách a skladech v Praze 4 a Praze 6 dílem prodává

a dílem vybavuje počítače nelegálními kopiemi počítačových

programů, ke kterým nemá licenční smlouvu od výrobce těchto

programů firmy Microsoft Corporation, čímž dochází k páchání

trestného činu porušování autorského práva podle ust. § 152 odst.

1 trestního zákona. Ze stejného důvodu byly dne 10. 5. 2000 podle

ust. § 83a trestního řádu vyšetřovatelem OÚV Praha 6 s předchozím

souhlasem státního zástupce vydány příkazy k prohlídce jiných

prostor - prodejny firmy M., s. r. o., pobočky této prodejny

a kanceláří a skladu firmy T., s. r. o. Dne 17. 5. 2000 však

obsadily policejní orgány provozovnu stěžovatele, sídlící na

adrese Pod D., Praha 6 - Břevnov, jež není provozovnou firmy

M., s. r. o., ale kde podniká stěžovatel jako fyzická osoba.

Stěžovatel policii upozornil, že příkaz k prohlídce zní na jinou

osobu, a to na obchodní společnost M., s. r. o., která na uvedené

adrese nesídlí a nemá zde ani svou provozovnu. Rovněž samotný

způsob provedení prohlídky lze podle názoru stěžovatele stěží

považovat za zákonný. Všechny firemní počítače, kompletní

účetnictví firmy i další materiály prý byly zabaveny, aniž byl

pořízen jejich řádný soupis. V další části ústavní stížnosti

stěžovatel namítal, že mu nebylo umožněno nahlédnout do

příslušného spisu OÚV Praha 6 a že Obvodní státní zastupitelství

pro Prahu 6, vykonávající dozor ve smyslu § 174 trestního řádu,

nereagovalo na žádost jeho právního zástupce o vrácení neprávem

odňatých věcí a přezkoumání zákonnosti prováděných prohlídek. Dále

stěžovatel podrobně rekapituloval nežádoucí důsledky, které pro

něj jako pro podnikatele měl postup orgánů činných v trestním

řízení v popsaném případě a pokračoval rozsáhlou ústavněprávní

argumentací, ve které se především zabýval otázkami náležitého

zahájení trestního stíhání a povahou tzv. neodkladných úkonů (§

160 odst. 4 trestního řádu). Podle jeho názoru se jednalo ze

strany konajících orgánů o "očividnou svévoli" ve výkonu pravomoci

svěřené na trestním úseku, směřující ke zbavení jeho práv, která

mu příslušejí podle trestního řádu ať již jako poškozenému,

zúčastněné osobě, podezřelému či obviněnému. K porušení trestního

řádu došlo prý též tím, že nebyl dodržen předepsaný postup před

provedením prohlídek, spočívající v tom, že vykonat prohlídku lze

jen po předchozím výslechu toho, u koho se má takový úkon vykonat

(§ 84 trestního řádu) a že mu bylo odepřeno právo na právní pomoc,

aby se mohl protiústavním zásahům bránit již v přípravném řízení.

Podle stěžovatele mohlo ze strany orgánů činných v trestním řízení

dojít také k porušení listovního tajemství, neboť součástí dat

zachycených na zabaveném hardwaru je i firemní a soukromá

elektronická pošta a též k protiprávnímu zásahu do soukromého

života, do kterého nutno počítat též činnost profesní a obchodní

povahy.

Ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedlo Obvodní státní

zastupitelství pro Prahu 6, že prohlídku jiných prostor lze

vykonat na základě písemného a odůvodněného příkazu vyšetřovatele

buď s předchozím souhlasem státního zástupce, nebo dokonce bez

jeho souhlasu, pokud jej nelze dosáhnout a věc nesnese odkladu (§

83a trestního řádu). V daném případě byly prohlídky provozoven

provedeny na základě řádných příkazů k prohlídce jiných prostor,

vydaných vyšetřovatelem po předchozím souhlasu státního zástupce.

Příkaz k prohlídce jiných prostor má formu rozhodnutí svého druhu

ve smyslu § 119 odst. 1, 2 trestního řádu. Těmito rozhodnutími se

operativně realizují určité úkony trestního řízení, které

pochopitelně zasahují do práv jiných osob a které je nutné provést

bez prodlení, aby nebyl ohrožen účel trestního řízení. Samotné

ustanovení § 83a trestního řádu neobsahuje taxativní výčet

náležitostí, které má příkaz k prohlídce jiných prostor obsahovat.

Podle názoru státního zastupitelství takovýto příkaz musí

především specifikovat prostor ve kterém má být prohlídka

provedena tak, aby nemohl být zaměněn s jiným. Z tohoto důvodu

není prý důležitá otázka faktického majitele nebo uživatele tohoto

prostoru, případně jeho názvu, neboť v mnoha případech tyto osoby

pro nevyjasněné vlastnické vztahy ani nejsou známy. Důležitý je

popis takového prostoru z hlediska uvedení přesné adresy a toho,

k čemu se užívá. Tento požadavek na nezaměnitelnost prostorů, kde

byly prohlídky vykonány, byl podle státního zastupitelství splněn.

Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 6 ve svém vyjádření

dále uvedlo, že námitka stěžovatele o neprovedení řádných soupisů

odňatých věcí se nezakládá na pravdě. O všech prohlídkách prý byly

vyhotoveny řádné protokoly, jejichž součástí jsou i popisy

a seznamy odňatých věcí, byla pořízena i podrobná fotodokumentace

a nedošlo tedy k porušení požadavku, stanoveného v ust. § 79 odst.

5 trestního řádu, neboť zajištěné věci jsou identifikovány

způsobem, že lze určit jejich totožnost. Pokud dále stěžovatel

namítal, že před prohlídkou nebyl proveden jeho výslech, pak podle

státního zastupitelství z dikce § 84 trestního řádu nevyplývá, že

by před prohlídkou prostor musel být vyslýchán jejich majitel nebo

uživatel, tedy samotný stěžovatel. De facto prý z tohoto

ustanovení plyne, že musí být vyslechnuta osoba, momentálně se

v prostoru nacházející, aby bylo dosaženo dobrovolného vydání

věcí. Dané ustanovení dokonce umožňuje neprovedení výslechu, pokud

věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě. V daném

případě sám stěžovatel vyslechnut být nemohl především z toho

důvodu, že během výslechu by mohlo dojít k nezvratným změnám

v programech počítačů a tím ke zmaření účelu prohlídky. Při

vyšetřování počítačové kriminality je totiž zničení důkazů dílem

okamžiku a pokud by byl stěžovatel předem vyslýchán a teprve poté

probíhala prohlídka, nebylo by možno vyloučit, že by mohl např.

dát signál svým podřízeným k manipulaci s počítačovou sítí,

případně by tak mohli učinit sami zaměstnanci při zaregistrování

přítomnosti policie v daných prostorách. Z důvodu nepřítomnosti

stěžovatele v době konání prohlídky tedy byla řádně vyslechnuta

přítomná ředitelka firmy L. R-ová, přičemž k prohlídce bylo

přistoupeno teprve tehdy, když jmenovaná nebyla schopna předložit

licence k užívaným softwarovým programům a faktury o nákupech

počítačů. Státní zastupitelství dále pokračovalo ve svém vyjádření

názorem, že při realizaci účelu trestního řízení se přímo

předpokládá určité zasahování a omezování garantovaných práv

a svobod osob na řízení zúčastněných, pochopitelně s tím, že tyto

zásahy nutno minimalizovat. V daném případě je prý zřejmé, že

pokud se vyšetřuje podezření z páchání trestného činu podle § 152

trestního zákona prodejem počítačů s instalovanými programy, ke

kterým firma nemá příslušnou licenci, jakož i další nelegální

využívání takovýchto programů, nelze věc náležitě objasnit jinak,

než zajištěním počítačů včetně dalších věcí, které k takovéto

činnosti mají vztah a následným provedením znaleckého zkoumání.

Při všech prohlídkách byli, právě z důvodu minimalizace zásahu do

práv stěžovatele a jiných osob, přítomni počítačoví experti

Kriminalistického ústavu, který má statut znaleckého pracoviště,

aby se vyloučilo zajištění věcí a počítačů, kterých by

k objasnění případu nebylo třeba. Dne 24. 7. 2000 bylo po

postupném vyhodnocení dat stěžovateli vráceno veškeré účetnictví

na CD-ROM. Ohledně samotných počítačů je prý zřejmé, že do doby

vypracování kompletního znaleckého posudku je nelze stěžovateli

vrátit, neboť stran těchto počítačů, na kterých byly instalovány

nelegální programy, případně na kterých by tyto programy byly tzv.

vypalovány, připadá v úvahu postup dle § 55 či § 73 trestního

zákona (propadnutí či zabrání věci).

Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 6 dále odmítlo

námitky stěžovatele, týkající se údajného nereagování na žádost

jeho právního zástupce o přezkoumání postupu vyšetřovatele v dané

věci a neumožnění nahlédnout do spisu. Podnět právního zástupce

stěžovatele JUDr. L. ze dne 25. 5. 2000 byl prý řádně přezkoumán

a o jeho výsledku byl JUDr. L. vyrozuměn (doručeno 17. 7. 2000).

Námitku, že mu nebylo umožněno nahlédnout do vyšetřovacího spisu,

prý stěžovatel státnímu zastupitelství vůbec neadresoval. Co se

týče procesního postavení stěžovatele, ten nebyl osobou

zúčastněnou ve smyslu § 42 trestního řádu, jelikož jeho věci

nebyly zabrány - takové rozhodnutí přísluší pouze soudu. V době

prohlídek byl tedy stěžovatel zatím v postavení podezřelého.

Státní zastupitelství uzavřelo, že podle jeho názoru v dané věci

nedošlo k porušení stěžovatelových základních práv nebo svobod.

Ve vyjádření Policie České republiky, Obvodního úřadu

vyšetřování Praha 6, je uvedeno, že provedení prohlídky jiných

prostor ve smyslu § 83a trestního řádu na adrese Praha 6, Pod D.

(což je adresa prodejny, označené jako M. C.), proti kterému

zejména směřuje ústavní stížnost, proběhlo na podkladě souhlasu

Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6. Pokud stěžovatel

namítal, že nařízení prohlídky znělo na společnost M., s. r. o.,

je prý možno konstatovat, že ze strany Policie ČR došlo

k pochybení v označení subjektu, v jehož provozovně byla nařízena

prohlídka jiných prostor, neboť z podkladových materiálů skutečně

vyplývá, že zde podniká jiný subjekt a to R. N. - M. Tato

skutečnost však podle obvodního úřadu vyšetřování neměla zásadní

vliv na právní důsledky provedené prohlídky, neboť v nařízení

prohlídky bylo místo specifikováno dalšími údaji - uvedením přesné

adresy a jména podezřelého. Prohlídka samotná prý byla provedena

v souladu s trestním řádem. Při podezření ze spáchání trestného

činu porušování autorského práva je běžnou praxí zajišťování

kompletních počítačů, přičemž pokud je zjištěno, že neobsahují

nelegálně získaný software, jsou vráceny podle ust. § 80 trestního

řádu, v případě opačném lze navrhnout propadnutí věci ve smyslu

§ 55 trestního zákona. K ostatním námitkám stěžovatele zaujal

obvodní úřad vyšetřování v zásadě stejné stanovisko, jako výše

uvedené Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 6.

II.

Po přezkoumání veškerých shromážděných podkladů k danému

případu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je

zčásti důvodná. Ústavní soud se musel nejdříve zabývat otázkou,

čeho se stěžovatel vlastně domáhá a proti kterému, resp. kterým

konkrétním rozhodnutím nebo jiným zásahům orgánu veřejné moci

brojí. Jak již totiž Ústavní soud několikrát konstatoval, je

v řízení o ústavních stížnostech vázán petitem návrhu, není však

vázán jeho samotným odůvodněním. V petitu předmětné ústavní

stížnosti stěžovatel především usiloval o to, aby Ústavní soud

vyslovil, že došlo k porušení jeho konkretizovaných ústavně

zaručených základních práv a svobod a aby přikázal Policii ČR

- Obvodnímu úřadu vyšetřování pro Prahu 6 vydat mu všechny odňaté

věci, sloužící k výkonu jeho podnikatelské činnosti. Tomu odpovídá

i charakter převážné části rozsáhlého odůvodnění ústavní

stížnosti, ze kterého rovněž vyplývá, že stěžovatel obsahově

napadá tzv. jiný zásah orgánu veřejné moci, spočívající

v samotném protiústavním provedení prohlídky jiných prostor.

Jestliže tedy stěžovatel v petitu dále požaduje "zrušení usnesení

o nařízení domovní prohlídky ze dne 15. 5. 2000 a současné zrušení

příkazů k prohlídce jiných prostor", nebylo možné mu v tomto směru

vyhovět. Ostatně pokud jde o napadený příkaz k domovní prohlídce

ze dne 15. 5. 2000 (Nt 1215/2000), Ústavní soud po věcné stránce

nezjistil, že by jeho vydáním došlo k porušení stěžovatelových

ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Z obsahu ústavní

stížnosti ostatně vyplývá, že proti jeho vydání stěžovatel vlastně

v zásadě neargumentuje, když jeho námitky v převážné míře směřují

proti postupu policejního orgánu a Obvodního státního

zastupitelství pro Prahu 6 při provedení prohlídky jiných prostor.

Také ke zrušení příkazů k prohlídce jiných prostor (nehledě na

jejich nedostatečnou identifikaci v petitu ústavní stížnosti),

neshledal Ústavní soud dostatek důvodů, jelikož tyto příkazy

nevykazují v zásadě takové formální nebo obsahové vady, aby byly

způsobilé v tomto smyslu věc posunout do ústavněprávní roviny.

Stěžovatel se, jak uvedeno, domáhal předně vyslovení, že

samotným postupem orgánů činných v trestním řízení došlo

k porušení jeho základních práv a zejména pak i vydání odňatých

věcí. V tomto mu bylo nutno, z důvodů níže uvedených, zčásti

vyhovět.

Stěžovatel v prvé řadě poukázal na skutečnost, že příkaz

k prohlídce jiných prostor ze dne 10. 5. 2000, provedené dne 17.

5. 2000 v jeho provozovně na adrese Pod D., Praha 6 - Břevnov,

směřoval k prohlídce prostor jiné osoby - společnosti M., s. r.

o., která na uvedené adrese nesídlí a nemá zde ani svou

provozovnu. V této souvislosti Ústavní soud poznamenává, že

skutkově podobnou problematikou se již zabýval v řízení, vedeném

pod sp. zn. I. ÚS 201/01, kde odkázal na svoji ustálenou

judikaturu k ústavně zaručenému právu na domovní svobodu

podle čl. 12 Listiny základních práv a svobod, která svou povahou

a významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu

se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy

dotváří osobnostní sféru jedince, což představuje nezbytnou

podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života

vůbec. Jestliže proto ústavní pořádek ČR připouští průlom do této

ochrany, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické

společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených

základních práv a svobod jiných sem spadá především nezbytnost

daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy

a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány.

Přípustnost domovní prohlídky je třeba chápat jako výjimku, která

nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených

podmínek její přípustnosti. Ústavní soud v souzené věci rovněž

dovodil, že citovaný právní názor lze přiměřeně aplikovat na

provedení prohlídky jiných prostor.

Podle ustanovení § 83a odst. 1 trestního řádu nařídit

prohlídku jiných prostor nebo pozemku je v přípravném řízení

oprávněn státní zástupce, vyšetřovatel nebo policejní orgán.

Vyšetřovatel nebo policejní orgán k tomu potřebuje předchozí

souhlas státního zástupce. Příkaz musí být vydán písemně a musí

být odůvodněn. Doručí se uživateli dotčených prostor nebo pozemku

a nebyl-li zastižen při prohlídce, bezprostředně po odpadnutí

překážky, která doručení brání. Z příkazu k prohlídce jiných

prostor ze dne 10. 5. 2000 je zřejmé, že se týkal prodejny firmy

M., s. r. o., v Praze 6, ul. Pod D., a to všech prostor k této

prodejně přináležejících, neboť existovalo "důvodné podezření, že

se zde mohou nacházet PC, další nosná média a písemný materiál,

dokumentující trestnou činnost stěžovatele a jeho společností".

Rovněž v protokolu o provedení prohlídky jiných prostor ze dne

17. 5. 2000, ČVS: OV6-595/30-Cu-2000, je uvedeno, že byla

provedena prohlídka v prodejně firmy M., s. r. o., v Praze 6,

ulice Pod D.

Na základě těchto zjištění Ústavní soud konstatuje, že

prohlídka jiných prostor, která měla být provedena v prostorách

společnosti M., s. r. o., byla provedena v prostorách stěžovatele,

tedy rozdílného subjektu. Tuto skutečnost ve svých vyjádřeních

k ústavní stížnosti uznává jak Obvodní státní zastupitelství pro

Prahu 6, tak Policie ČR - Obvodní úřad vyšetřování pro Prahu 6.

Pokud uvedené orgány dané pochybení omlouvají tím "že není

důležitá otázka faktického majitele nebo uživatele daného

prostoru, případně jeho názvu, neboť v mnoha případech tyto osoby

nejsou známy z důvodu nevyjasněných vlastnických vztahů" (státní

zastupitelství), resp. že "místo provedení prohlídky bylo

specifikováno dalšími údaji a to uvedením přesné adresy, jakož

i uvedením osoby podezřelého stěžovatele" (policejní orgán), nelze

tento názor sdílet. I když v daném specifickém případě se jednalo

o právnickou osobu, jejímž jediným společníkem, jak vyplývá

z předloženého výpisu z obchodního rejstříku, byl stěžovatel,

z právního hlediska se jednalo o dva rozdílné subjekty - osobu

fyzickou a osobu právnickou. Ten, proti němuž vydaný příkaz

k prohlídce směřuje (stejně jako orgán, který jej má provést),

v něm musí být označen tak, aby o jeho totožnosti nemohly

vzniknout nejmenší pochybnosti. Argumentaci státního

zastupitelství by bylo možno přijmout pouze ve výjimečných

případech, kdy hrozí nebezpečí z prodlení a vlastníka nebo

uživatele prostor, ve kterých má být provedena prohlídka, není

možné při vynaložení veškeré námahy, jakou lze s přihlédnutím

k charakteru konkrétního případu požadovat, řádně identifikovat.

Kogentní ustanovení § 83a trestního řádu totiž vyžaduje náležité

odůvodnění příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků a doručení

tohoto příkazu tomu uživateli dotčených prostor nebo pozemku, jež

mají být podle příkazu prohlédnuty. Z hlediska respektování

ústavně zaručených základních práv a svobod je zřejmé, že

příslušná prohlídka může být provedena toliko v prostorách toho

subjektu, který je v příkazu k ní řádně označen. Opačný postup,

který v souzené věci zvolil účastník řízení, když provedl

prohlídku při které byla odňaty věci v prostorách jiného subjektu

než toho, vůči kterému byl příkaz k prohlídce vydán, resp.

neodstranil pochybnosti, týkající se vlastníka nebo uživatele

uvedených prostor, tak vedl k porušení ústavně zaručených

základních práv a svobod stěžovatele, zakotvených v čl. 7 odst.

1, čl. 10 odst. 2, a čl. 12 odst. 2 Listiny základních práv

a svobod.

Dalším zjištěným pochybením Policie ČR - Obvodního úřadu

vyšetřování pro Prahu 6 ve zkoumaném případě bylo, že stěžovateli

nebyl po provedení prohlídky v provozovně na adrese Pod D., Praha

6, řádně předán opis protokolu o tomto úkonu, obsahující seznam

odňatých věcí. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 6 ve svém

vyjádření k této skutečnosti uvedlo, že přítomná ředitelka firmy

L. R-ová souhlasila s tím, že tento protokol jí bude předán druhý

den v dopoledních hodinách a následně jej prý odmítla převzít

a podepsat. Podle státního zastupitelství tato okolnost "nemůže

mít vliv na posuzování zákonnosti provedené prohlídky, i když

nebyl striktně dodržen požadavek okamžitého předání protokolu ve

smyslu ust. § 79 odst. 6 trestního řádu". Z úředního záznamu

vyšetřovatele Policie ČR - Obvodního úřadu vyšetřování pro Prahu

6 ze dne 18. 5. 2000 (ČVS: OV6-595/30-Cu-2000), resp. z vyjádření

tohoto orgánu i ze zaslaných písemných materiálů vyplývá, že

stěžovatel se druhý den po provedení prohlídky (18. 5. 2000

"v ranních hodinách") domáhal vydání protokolu, přičemž byl

odkázán na pozdější dobu a že posléze byl protokol stěžovateli

zaslán prostřednictvím pošty, jelikož ho po telefonické výzvě

vyšetřovatele k jeho převzetí (ve stejný den v 19:45 hod) převzít

a podepsat odmítl. Dané pochybení sice není, s ohledem na výše

uvedené, takového charakteru, aby porušilo některé stěžovatelovo

zaručené základní právo (k tomu by došlo, pokud by bylo vydání

opisu protokolu stěžovateli nadále odpíráno), přesto je nutno

poznamenat, že se uvedený postup úřadu vyšetřování nacházel na

samé hranici ústavně přijatelného postupu. Naopak co se týče

dalších námitek stěžovatele, především ke způsobu provedení

prohlídky, příp. k předchozímu výslechu stěžovatele, lze

přisvědčit orgánům činným v trestním řízení, že při vyšetřování

trestné činnosti v oblasti počítačové kriminality je z principu

věci třeba postupovat s přihlédnutím ke konkrétnímu případu

operativně tak, aby nemohlo dojít k nezvratným změnám

v programech počítačů (což může být otázkou okamžiku) a tím

zmaření samotného účelu trestního řízení. K námitkám spočívajícím

v tom, že stěžovateli, který se nacházel v postavení podezřelého,

nebylo umožněno nahlédnutí do spisu, resp. nebylo mu přiznáno

postavení zúčastněné osoby ve smyslu ust. § 42 trestního řádu

s odpovídajícími právy, garantovanými trestním řádem, nutno

konečně uvést, že stěžovatelova argumentace v ústavní stížnosti,

brojící proti těmto, z povahy věci rovněž "jiným zásahům orgánů

veřejné moci" nenalezla své nutné vyústění ve formulaci návrhového

žádání (petitu návrhu), kterým je Ústavní soud, jak již výše

vysvětleno na rozdíl od odůvodnění vázán. Petit ústavní stížnosti

je formulován jednoznačně a nevzbuzuje pochybnosti, čeho se

stěžovatel především domáhal - totiž obnovení stavu před porušením

jeho základních práv a svobod tím, že Ústavní soud přikáže Policii

ČR - Obvodnímu úřadu vyšetřování pro Prahu 6 vydat mu při

prohlídce odňaté věci.

Podle ust. § 82 odst. 2 písm. a) a § 82 odst. 3 písm. b)

zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších

předpisů, vyhoví-li Ústavní soud ústavní stížnosti, vysloví

v nálezu, které ústavně zaručené právo nebo svoboda a jaké

ustanovení ústavního zákona nebo mezinárodní smlouvy podle čl. 10

Ústavy byly porušeny, jakým zásahem orgánu veřejné moci k tomu

došlo a jestliže porušení spočívalo v jiném zásahu než je

rozhodnutí, zakáže příslušnému státnímu orgánu v tomto porušování

pokračovat a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před

porušením. S ohledem na charakter věci a zjištění, že došlo

k porušení uvedených práv stěžovatele, rozhodl Ústavní soud, jak

ve vyhovující části výroku uvedeno. Ústavní soud však zamítl tu

část návrhu, jíž se stěžovatel domáhal zrušení příkazu

k provedení domovní prohlídky a současného zrušení příkazu

k prohlídce jiných prostor (§ 82 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.).

V tomto směru odkazuje Ústavní soud na odůvodnění tohoto nálezu.

Pouze pro úplnost dodává, že porušení dalších základních práv nebo

svobod ve zkoumaném případě neshledal.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně 13. března 2002

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru