Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 4183/12 #1Nález ÚS ze dne 24.07.2013Prohlídka jiných prostor jako neodkladný a neopakovatelný úkon

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - Mělník
POLICIE - Krajského ředitelství policie Středočeského kraje - Územní odbor Mělník, Obvodní oddělení Horní Počáply
Soudce zpravodajJanů Ivana
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
vyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
základní práva a svobody/nedotknutelnost obydlí /prohlídka jiných prostor... více
Věcný rejstříkodůvodnění
trestný čin/krádež
Důkaz
přípravné řízení
trestní řízení/neodkladný/neopakovatelný úkon
orgán činný v trestním řízení
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 131/70 SbNU 211
EcliECLI:CZ:US:2013:1.US.4183.12.1
Datum vyhlášení31.07.2013
Datum podání01.11.2012
Napadený akt

rozhodnutí soudu

jiný zásah orgánu veřejné moci

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 12

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 160 odst.4, § 179f odst.2 písm.b, § 179f odst.2 písm.a, § 83a odst.3, § 179b odst.3

40/2009 Sb., § 205 odst.1, § 205 odst.3


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Orgány činné v trestním řízení postupují v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, pokud provedou prohlídku jiných prostor před zahájením trestního stíhání jako neodkladný a neopakovatelný úkon dle § 160 odst. 4 trestního řádu, ačkoliv byly dány podmínky pro zahájení trestního stíhání (neexistuje tedy věcný důvod pro provedení neodkladného a neopakovatelného úkonu).

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatele Zdeňka Kvídy zrušil I. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 24. 7. 2013 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy příkaz k prohlídce jiných prostor Okresního soudu v Mělníku ze dne 20. 9. 2012 sp. zn. 40 Nt 2/2012 pro rozpor s čl. 2 odst. 2 Listiny.

Narativní část

Vůči stěžovateli byly zahájeny úkony trestního řízení v rámci přípravného řízení před zahájením trestního stíhání pro podezření z přečinu krádeže dle § 205 trestního zákoníku za neoprávněný odběr elektrické energie. Stěžovatel napadl příkaz soudu k prohlídce jiných prostor podle § 83a trestního řádu a postup policie při provádění prohlídky. Namítal, že nedošlo k jednoznačnému určení pozemků dotčených prohlídkou, prohlídka nebyla odůvodněna jako neodkladný a neopakovatelný úkon a k jejímu provedení nebyly faktické důvody. Nesouhlasil s tím, že příkaz opravňoval policii k provedení výkopových a jiných zemních či stavebních prací a že zaměstnanci společnosti ČEZ byli přítomni při prohlídce.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud opakovaně uvedl, že obecný soud musí před vydáním příkazu k prohlídce zkoumat, zda jsou v konkrétní věci splněny zákonné podmínky, a své rozhodovací důvody musí v odůvodnění dostatečně a zřetelně vyložit (nálezy sp. zn. I. ÚS 515/12 a I. ÚS 515/12). Absence podrobného zdůvodnění nicméně sama o sobě nezpůsobuje automaticky důkazní neúčinnost takového úkonu, jestliže při následné kontrole a zvážení všech souvislostí lze konstatovat, že věcné důvody pro neodkladnost úkonu byly splněny (usnesení sp. zn. II. ÚS 577/04, III. ÚS 231/05, I. ÚS 1813/07 či I. ÚS 2816/10).

V projednávané věci Ústavní soud shledal jako relevantní námitku týkající se naprosté absence odůvodnění nařízení prohlídky jako neodkladného a neopakovatelného úkonu. Dále zkoumal, zda nedostatek odůvodnění představuje pochybení ústavněprávní intenzity. Vzhledem k tomu, že neodkladným úkonem je dle § 160 odst. 4 trestního řádu takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání, musí se jednat o situaci, kdy řízení ani zahájeno být nemohlo.

V projednávané věci přitom orgány činné v trestním řízení od samého počátku považovaly stěžovatele za podezřelého ze spáchání daného činu. Ze spisového materiálu je zřejmé, že byly dány podmínky pro zahájení trestního stíhání, k němuž měly orgány činné v trestním řízení i rozsáhlý časový prostor. Za této situace již nelze považovat absenci odůvodnění za pouhé formální pochybení, nýbrž za případ, kdy pro provedení úkonu jako neodkladného či neopakovatelného chyběly věcné důvody.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti z části vyhověl pro rozpor s čl. 2 odst. 2 Listiny a z části ji odmítl jako nepřípustnou (ve vztahu k námitkám stěžovatele proti postupu policie v souvislosti s prováděním prohlídky).
.
Soudcem zpravodajem v dané věci byla Ivana Janů. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

I.ÚS 4183/12 ze dne 24. 7. 2013

N 131/70 SbNU 211

Prohlídka jiných prostor jako neodkladný a neopakovatelný úkon

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Jaroslava Fenyka - ze dne 24. července 2013 sp. zn. I. ÚS 4183/12 ve věci ústavní stížnosti Zdeňka Kvídy, zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, se sídlem Karlovo nám. 28, 120 00 Praha 2, proti příkazu Okresního soudu v Mělníku k prohlídce jiných prostor ze dne 20. 9. 2012 sp. zn. 40 Nt 2/2012 a proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Mělník, Obvodního oddělení Horní Počáply, při provádění prohlídky dle citovaného příkazu dne 11. 10. 2012, za účasti Okresního soudu v Mělníku a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Mělník, Obvodního oddělení Horní Počáply, jako účastníků řízení.

I. Příkaz k prohlídce jiných prostor Okresního soudu v Mělníku ze dne 20. 9. 2012 sp. zn. 40 Nt 2/2012 se ruší pro porušení základního práva stěžovatele zakotveného v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 11. 2012, stěžovatel napadl příkaz k prohlídce jiných prostor Okresního soudu v Mělníku (dále jen "okresní soud") ze dne 20. 9. 2012 sp. zn. 40 Nt 2/2012 (dále též jen "příkaz"), kterým byla podle § 83a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), nařízena prohlídka jiných prostor a pozemků vztahujících se k pozemku parcela st. X, katastrální území D. B. Rovněž napadl jiný zásah orgánu veřejné moci spočívající v postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Mělník, Obvodního oddělení Horní Počáply, (dále též jen "policie") při provádění prohlídky dle citovaného příkazu dne 11. 10. 2012.

2. Stěžovatel v prvé řadě rozporuje užití výrazu "vztahujících se" ve výroku příkazu, kdy jej považuje za nejasný. Vyložit by jej totiž bylo možno například i tak, že prohlídkou má být dotčen nikoli samotný pozemek parcela st. X, ale pozemky okolní. Nedošlo tedy k jednoznačnému určení, jaké konkrétní pozemky mají být prohlídkou dotčeny. Stěžovatel připomíná, že nutnost řádné specifikace prostoru dotčeného přikázanou prohlídkou dovodil i Ústavní soud v nálezu ze dne 13. 3. 2002 sp. zn. I. ÚS 424/2000 (N 29/25 SbNU 227).

3. Za druhé stěžovatel namítá, že na jedné straně policie v protokolu o provedení prohlídky uvádí, že byla provedena jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon (a jinak ani provedena být nemohla), ovšem na straně druhé v příkazu tento úkon jako neodkladný a neopakovatelný nebyl označen. Proč provedení úkonu nebylo možné odložit na pozdější stadium trestního řízení, by přitom mělo být soudem přezkoumatelným způsobem odůvodněno [nález Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2005 sp. zn. II. ÚS 298/05 (N 196/39 SbNU 91), ze dne 10. 3. 2011 sp. zn. II. ÚS 3073/10 (N 41/60 SbNU 483) a ze dne 16. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 515/12 (N 106/65 SbNU 451)]. Stěžovatel je navíc přesvědčen, že k provedení úkonu jako neodkladného či neopakovatelného nebyly ani faktické důvody. Policejní orgán již v době zahájení úkonů trestního řízení provedl ohledání místa činu, pořídil fotodokumentaci a již tehdy mohl provést prohlídku pozemků a jiných prostor jako neodkladný a neopakovatelný úkon. Je s podivem, že téměř 7 měsíců po provedení ohledání místa činu dospěl policejní orgán k závěru, že musí provést neodkladný a neopakovatelný úkon. S ohledem na tuto časovou prodlevu je potřeba považovat provedení takového úkonu za více než diskutabilní. Okresní soud ani řádně nezdůvodnil, proč nelze provedení tohoto úkonu odložit na pozdější stadium trestního řízení, když je vyloučeno, aby stěžovatel jakkoli mařil průběh prověřování z důvodu umístění kabelu hluboko pod zemí.

4. Za správné stěžovatel nepovažuje ani to, že příkaz opravňoval policii k provedení výkopových a jiných zemních či stavebních prací. Ke stavebním pracím by bylo nutné disponovat stavebním povolením či ohlášením příslušnému stavebnímu úřadu ve smyslu zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Soudkyně v tomto směru překročila svoji pravomoc.

5. Dále stěžovatel vznáší námitky týkající se postupu policie navazujícího na vydaný příkaz. Tvrdí, že nebyl proveden předchozí výslech podle § 84 trestního řádu, byť je tak v protokolu uvedeno, neboť na policii se dostavil dne 11. 10. 2012 v 8.00 hod. toliko za účelem doplnění výpovědi a při tomto mu byl předložen příkaz. Převzetí příkazu stěžovatel odmítl potvrdit, protože příkaz k provedení jiných prostor a pozemků se doručuje dle ustanovení § 83a odst. 1 trestního řádu až při prohlídce nebo po odpadnutí překážky, která bránila doručení při provedení prohlídky. Pokud jde o doručování příkazu, ten měl navíc být doručen i stěžovatelově manželce Vladimíře Kvídové, neboť ta je rovněž vlastníkem a uživatelem předmětného pozemku. K pochybení mělo také dojít tím, že policejní orgán dovolil některým osobám, zřejmě zaměstnancům společnosti ČEZ, a. s., být při provádění prohlídky jiných prostor a pozemků přítomen a umožnil jim nahlédnout do provedeného výkopu. V rámci provádění prohlídky technici z oddělení kontroly a měření společnosti ČEZ, a. s., provedli odpojení přívodu elektrické energie, provedli měření pomocí videoskopu a zmapovali vedení kabelu. Policejní orgán připustil, aby subjekt, který dal podnět k zahájení úkonů trestního řízení, prováděl jednotlivé úkony v rámci provedené prohlídky. Takto došlo k ovlivnění průběhu prověřování.

6. Z výše uvedených důvodů je stěžovatel přesvědčen, že došlo k porušení jeho ústavně garantovaných práv zakotvených v čl. 2 odst. 2 a čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a rovněž čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil a také aby konstatoval, že policie provedla prohlídku jiných prostor a pozemků dne 11. 10. 2012 na pozemcích stěžovatele v rozporu s jeho základními právy a svobodami, a jejich další porušování policii zakázal.

II.

7. Ústavní soud vyzval účastníky a vedlejšího účastníka řízení k vyjádření k ústavní stížnosti.

8. Policie vyjádřila názor, že vymezení pozemků je zcela jednoznačné a nemohlo dojít k záměně pozemku. Stejně tak zde byl konkrétně určen i rozsah nařízené prohlídky. K otázce provedení prohlídky jako úkonu neodkladného nebo neopakovatelného uvedla, že policejní orgán Územního odboru Mělník dne 3. 2. 2012 dle § 158 odst. 3 trestního řádu zahájil úkony trestního řízení, kde popsal skutek, kvalifikoval jej a uvedl i podezřelou osobu. Poté shromažďoval potřebné podklady, nezbytná vysvětlení a zajišťoval stopy trestného činu. Protože podezřelá osoba opakovaně dlouhodobě odmítala dát souhlas s prohlídkou dotčených prostor a pozemků a podezření, že se z její strany jednalo o neoprávněný odběr elektrické energie rozvodem kabelu ve tvaru "T" na jejím pozemku, zde existovalo a bylo dokazováno měřením poškozené společnosti, nebylo možné ze strany policejního orgánu využít § 83a odst. 3 trestního řádu. Z tohoto důvodu požádal dozorující státní zástupce soudce o nařízení uvedené prohlídky. Na rozdíl od stěžovatelem citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 298/05 byl v době vydání příkazu skutek konkrétně popsán a kvalifikován, byla známa podezřelá osoba a existovaly zde důvody dle § 82 odst. 2 trestního řádu k provedení prohlídky, takže jeho aplikaci na tento konkrétní případ, jak to činí stěžovatel, nelze uplatnit, neboť se jedná o dva zcela rozdílné případy. Policie odkazuje na definici neodkladného úkonu v § 160 odst. 4 trestního řádu a sděluje, že splnila svoji povinnost v protokolu o provedení neodkladného úkonu uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný považován, uvedením, že se jednalo o zaměření kabelu. Absence podrobnějšího zdůvodnění nemůže být zpochybněním zákonnosti jejího postupu. Pokud se stěžovatel podivuje nad skutečností, že policejní orgán na místě již v únoru 2012 provedl ohledání místa činu a prohlídku prováděl až s takovou časovou prodlevou, šlo ze strany policejního orgánu o zvolený postup, při němž předpokládal, že podezřelá osoba dá souhlas s prohlídkou a nebude věc nutno řešit cestou soudního příkazu.

9. Provedení prohlídky spočívající v odkrytí zasypaného kabelu, zadokumentování a uvedení do původního stavu není podle policie činností, na kterou by se vztahoval stavební zákon. Skutečnost, že kabel, kterým měl být páchán trestný čin neoprávněným odběrem elektrické energie, je v hloubce 70 cm pod zemí, není důvodem k vyloučení manipulace s ním.

10. Okresní státní zastupitelství v Mělníku (dále jen "státní zastupitelství") nejprve rekapitulovalo, že ve věci byly dne 3. 2. 2012 podle § 158 odst. 3 trestního řádu zahájeny úkony trestního řízení pro podezření z přečinu krádeže dle § 205 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Téhož dne bylo provedeno i ohledání místa činu, a to pojistkové skříně domu č. p. XX s fotodokumentací. Opatřením ze dne 10. 2. 2012 byl přibrán znalec z oboru elektrotechniky k vypracování znaleckého posudku. Dne 14. 2. 2012 bylo provedeno další ohledání místa činu, jehož se přizvaný znalec neúčastnil, a to pozemku u domu č. p. XX a samotného domu za účelem dokumentace rozvodů elektrické energie a umístění elektrických spotřebičů a dalšího zařízení provozovaného na elektrickou energii s fotodokumentací. Přibraný znalec přípisem z 16. 3. 2012 a znovu z 25. 4. 2012 požadoval zajistit vstup na pozemek u domu č. p. XX v D. B. a provedení podrobného průzkumu kabelového vedení na pozemku, případně v obytných prostorách, přičemž stěžovatel již přístup na pozemek odmítl umožnit. Znalec v posudku z 19. 6. 2012 konstatoval úpravy na kabelovém vedení, které jsou neodborné, odporující předpisům a ČSN, se závěrem, že došlo k neměřené spotřebě elektrické energie, upozornil na nebezpečí úrazu elektrickým proudem. Náhodná kontrola ČEZ zjistila odběr v den kontroly ve výši 13,4 kW, s ohledem na umístěné jisticí prvky ve výši 50 A mohlo jít až o 25 kW. Orgán policie OOP Horní Počáply poté ve věci rozhodl o vedení zkráceného přípravného řízení a dne 23. 6. 2012 sdělil podle § 179b odst. 3 trestního řádu stěžovateli podezření z přečinu krádeže dle § 205 odst. 1, 3 trestního zákoníku za neoprávněný odběr elektrické energie (převzetí sdělení je však ve spise datováno až 29. 6. 2012 - pozn. Ústavního soudu). Tento postup orgánu policie nebyl akceptován, bylo uloženo pokračovat v prověřování věci, mimo jiné i doplněním znaleckého posudku z oboru elektrotechniky, případně i přibráním jiného znalce. S ohledem na vyjádření podezřelého o případném souhlasu s odkrytím kabelu, které učinil při nahlédnutí do spisu s právním zástupcem dne 12. 7. 2012, byl podezřelý vyzván k udělení souhlasu ve smyslu § 83a odst. 3 trestního řádu. To následně odmítl. Proto s ohledem na potřebu potvrzení existence neměřené přípojky elektrické energie zásobující nemovitost č. p. XX v D. B. a určení množství nehrazené spotřeby elektrického proudu, byl v této fázi přípravného řízení dne 19. 9. 2012 k okresnímu soudu podán návrh na vydání příkazu k prohlídce jiných prostor podle § 83a trestního řádu, v jehož rámci bylo požadováno i povolení výkopových, případně i jiných zemních či stavebních prací nutných k zaměření a odkrytí kabelu přivádějícího elektrickou energii do nemovitosti.

11. K námitkám stěžovatele dále státní zastupitelství vyjádřilo názor, že postup orgánů trestního řízení byl v souladu s trestním řádem. Pokud jde o určení pozemku, i když formulace soudu je neobratná, z odůvodnění je zřejmé, že jde o pozemek kolem domu č. p. XX, tedy pozemek, na kterém dům stojí, a pozemky související. Co se týče toho, zda se jednalo o úkon neodkladný či neopakovatelný, příkaz takové označení nenese, nicméně z obsahu odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že se o neodkladný úkon jednalo, když byly vyčerpány ostatní zákonné možnosti směřující k potvrzení existence neoprávněné přípojky elektrické energie v době, kdy dosud nedošlo k zahájení trestního stíhání.

12. Okresní soud bez bližšího odůvodnění sdělil, že ústavní stížnost považuje za nedůvodnou.

13. Ústavní soud zaslal obdržená vyjádření stěžovateli k případné replice. Ten této možnosti využil a zopakoval některé své argumenty. K otázce provedení prohlídky v dané fázi trestního procesu uvedl, že § 160 odst. 4 ve spojení s odstavcem 3 trestního řádu je ze strany orgánů činných v trestním řízení nesprávně interpretován. Provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů je přímo spojeno se zahájením trestního stíhání, přičemž tyto úkony bezprostředně předchází zahájení trestního řízení a nemůže mezi nimi být delší časová prodleva. Stěžovatel také vyjádřil údiv nad názorem policie, že z jeho strany existovalo nebezpečí zničení důkazů či jejich znehodnocení nebo upravení. Pokud by stěžovatel chtěl něco ukrývat popřípadě ničit důkazy, zcela určitě by neumožnil provést ohledání místa činu, a to dokonce dvakrát.

14. Ústavní soud zaslal obdrženou repliku účastníkům a vedlejšímu účastníkovi řízení k případné duplice, ti však této možnosti ve stanovené lhůtě nevyužili.

III.

15. Pro posouzení, zda v daném případě došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, které by bylo důvodem pro vyhovění ústavní stížnosti, si Ústavní soud vyžádal od státního zastupitelství příslušný spisový materiál. Po jeho prostudování a po uvážení vznesených námitek dospěl k závěru, že ústavní stížnosti je třeba, byť důvodnou shledal pouze jednu z námitek, ve vztahu k příkazu vyhovět.

16. Ústavní soud nemá za to, že by místo provedení prohlídky nebylo v příkazu dostatečně označeno, neboť stěžovatelem rozporovaný výraz "vztahujících se" lze považovat nanejvýše za formulační neobratnost, k nápravě čehož institut ústavní stížnosti bezpochyby neslouží. Úlohou Ústavního soudu totiž není perfekcionisticky přezkoumávat veškerá možná a tvrzená pochybení v postupu či rozhodnutích orgánů veřejné moci v oblasti jednoduchého práva. Jeho povinností je reagovat pouze na zásahy svým charakterem nejzávažnější, jejichž intenzita je natolik vysoká, že nezbývá než konstatovat porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod konkrétního stěžovatele.

17. Pochybení Ústavní soud neshledává ani v tom, že v příkazu je formulováno oprávnění policie k provedení výkopových a jiných zemních či stavebních prací. Nelze souhlasit se stěžovatelovým názorem, že ve věci bylo nezbytné obstarání stavebního povolení či ohlášení příslušnému stavebnímu úřadu, neboť trestněprávní předpisy a na jejich základě činěné úkony zjevně sledují naprosto jiné cíle než předpisy stavební. Výklad, že by orgán činný v trestním řízení musel k odkrytí určitého prostoru na pozemku či stavbě vést nejprve řízení před stavebním úřadem je zjevně absurdní, a to jak s ohledem na potřeby trestního procesu, tak skutečnost, že v takovém případě by provedení prohlídky záviselo na rozhodnutí správního orgánu, ačkoliv tím, kdo vzhledem ke svým institucionálním rysům v podobě nestrannosti a nezávislosti, a též ke svému procesnímu postavení v trestním řízení je k rozhodování o prohlídce bezpochyby podstatně lépe předurčen, je soud.

18. Za relevantní však Ústavní soud považuje stěžovatelovu námitku týkající se odůvodněnosti nařízení prohlídky jako úkonu neodkladného a neopakovatelného. Jak stěžovatel správně uvádí, Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře představované např. nálezem sp. zn. I. ÚS 515/12 (viz výše) a dalšími rozhodnutími v nálezu sp. zn. I. ÚS 515/12 citovanými opakovaně vyslovil, že obecný soud před vydáním příslušného příkazu musí zkoumat, zda v té které věci jsou pro nařízení prohlídky splněny všechny zákonné podmínky, a své rozhodovací důvody v jeho odůvodnění dostatečně a zřetelně vyložit. Jestliže ještě nebylo zahájeno trestní stíhání konkrétní osoby, a prohlídka tak má být provedena jako úkon neodkladný nebo neopakovatelný, je nutno tyto požadavky vztáhnout i na odůvodnění této neodkladnosti nebo neopakovatelnosti.

19. Ústavní soud je nucen konstatovat, že okresní soud pochybil, neboť ústavní stížností napadený příkaz žádné odůvodnění neodkladnosti nebo neopakovatelnosti předmětné prohlídky neobsahuje.

20. Tato skutečnost ovšem sama o sobě ještě nezbytně neznamená, že ústavní stížnosti musí být bez dalšího vyhověno. Ne každé pochybení orgánů činných v trestním řízení na úrovni podústavního práva je totiž samo o sobě způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených základních práv a svobod, tedy představovat důvod pro intervenci Ústavního soudu.

21. V tomto směru lze odkázat například na odůvodnění usnesení sp. zn. II. ÚS 577/04 ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. III. ÚS 231/05 ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. I. ÚS 1813/07 ze dne 8. 1. 2008 či sp. zn. I. ÚS 2816/10 ze dne 16. 3. 2011 (ve SbNU nepublikována, dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ve věci sp. zn. III. ÚS 231/05, pokud jde o požadavky kladené na preciznost a přesnost odůvodnění neodkladnosti či neopakovatelnosti daného postupu, Ústavní soud kupříkladu dospěl k závěru, že "nadměrné formalizování počáteční etapy vyšetřování, v níž se k provádění neodkladných úkonů nejčastěji přikračuje a požadavek detailní dokumentace a detailního formulování důvodů pro neodkladnost či neopakovatelnost postupu by neúměrně komplikovaly počáteční fázi vyšetřování a v řadě případů by znemožňovaly dosáhnout cíle trestního řízení. Absence podrobného zdůvodnění sama o sobě nezpůsobuje automaticky důkazní neúčinnost takového úkonu, jestliže při následné kontrole a po zvážení všech souvislostí lze konstatovat, že věcné důvody pro neodkladnost úkonu byly splněny."

22. Je nutno zdůraznit, že Ústavní soud, který otázku neodkladnosti či neopakovatelnosti vyšetřovacích úkonů posuzuje ex post, někdy se značným časovým odstupem a zpravidla pouze ze spisového materiálu, by měl být ve své aktivitě ohledně přezkoumávání neodkladnosti či neopakovatelnosti vyšetřovacích úkonů maximálně zdrženlivý, nejde-li o extrémní případy zjevného zneužití tohoto institutu. Jestliže již Ústavní soud k takovému přezkumu přistoupí, měl by k intervenci do působení orgánů činných v trestním řízení přikračovat jen tehdy, jestliže pro provedení úkonu jako neodkladného či neopakovatelného nebyly dány ani žádné věcné důvody, nikoliv pouze pro nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti, respektive neopakovatelnosti. Byť nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti, respektive neopakovatelnosti úkonu je vadou řízení, nejde o takovou vadu, která dosahuje ústavněprávní roviny, a která by měla být důvodem pro rušení příslušných rozhodnutí (obdobně viz opět usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 231/05).

23. Ačkoliv tedy Ústavní soud v minulosti opakovaně vyhověl ústavním stížnostem na základě uplatněné námitky absence odůvodnění neodkladnosti či neopakovatelnosti daného úkonu, činil tak v případech, ve kterých nebylo možno dovodit ani věcné důvody pro daný postup. Naproti tomu za důvod ke svému zásahu Ústavní soud ustáleně nepovažuje situaci, kdy se jedná pouze o nižší míru pečlivosti, s jakou byl příkaz vypracován, totiž kdy předmětné odůvodnění sice neobsahuje pasáž, která by se výslovně věnovala neodkladnosti či neopakovatelnosti dané prohlídky, nicméně tato neodkladnost či neopakovatelnost je ze spisového materiálu a z okolností případu zřejmá (obdobně viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2816/10).

24. Ve světle uvedeného tedy Ústavní soud dále zkoumal, zda slabina odůvodnění v daném směru představuje pochybení ústavněprávní intenzity. Přitom dospěl ke kladnému závěru.

25. Jak vyplývá z obdržených vyjádření k ústavní stížnosti, orgány činné v trestním řízení považovaly provedení dané prohlídky za úkon neodkladný. Neodkladným je dle § 160 odst. 4 trestního řádu takový úkon, "který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání." Na tomto místě považuje Ústavní soud za nutné zdůraznit, že časové vyjádření v této formulaci znamená, že v dostatečně krátké době nebude možno zahájit trestní stíhání a s ohledem na tuto skutečnost hrozí zmaření důkazu. Daná úprava tak míří především na situace, kdy je nesnadné stanovit, za jak dlouhou dobu bude trestní stíhání zahájeno, často v době, kdy není ani dáno podezření na konkrétní osobu pachatele. Neodkladnost úkonu je dána nemožností jej v požadovaném a potřebném rozsahu provést ve vyšetřování nebo v řízení před soudem (obdobně Polcar, M., Nesvadba, V. Neodkladné a neopakovatelné úkony in Trestní právo 1/2003, str. 14). Naproti tomu v situaci, kdy orgány činné v trestním řízení jsou na základě dosavadních poznatků schopny stíhání zahájit, je namístě, ledaže by již i takovéto zdržení mohlo vést ke zmaření důkazu, aby toto zahájení nejprve provedly a teprve následně, třebas okamžitě poté, přistoupily k danému úkonu (srovnej rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 10. 2004 sp. zn. 1 To 61/2004 in Trestní právo 6/2005). Jednodušeji řečeno, neodkladnost úkonu nemůže být založena tím, že trestní stíhání dosud nebylo zahájeno, nýbrž musí se jednat o situaci, kdy ani zahájeno být nemohlo.

26. V projednávané věci rozhodně nešlo o situaci, kdy by nebylo dáno podezření na konkrétní osobu pachatele. Právě naopak, orgány činné v trestním řízení již od samého počátku za podezřelého ze spáchání daného činu považovaly právě stěžovatele. To je zřejmé již ze záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 3. 2. 2012, ve kterém je stěžovatel jednoznačně označen. V podstatě veškeré úkony, které jimi byly činěny (ohledání místa činu atd.), se týkaly stěžovatele či jeho majetku. Rovněž v únoru 2012 již orgány také zvažovaly provedení dané prohlídky, byť podnět policie ze dne 16. 2. 2012 v tomto směru nejprve státní zastupitelství shledalo předčasným s tím, že před případným takto intenzivním zásahem do práv stěžovatele je nejprve třeba s již přizvaným znalcem zkonzultovat, zda znalec požaduje další zjištění na místě a zda vedení přípojky nelze zjistit i jinou metodou. Znalec dále ve věci vypracoval znalecký posudek ze dne 19. 6. 2012, který byl policii doručen dne 21. 6. 2012, dle jehož závěrů došlo k neměřené spotřebě energie. Dosavadní zjištění následně policie zjevně považovala za opodstatňující ke sdělení podezření dle § 179b odst. 3 trestního řádu z přečinu krádeže podle § 205 odst. 1, 3 trestního zákoníku stěžovateli, k čemuž došlo dne 29. 6. 2012. Ze spisového materiál (zejména v něm založené komunikace mezi policií a státním zastupitelstvím) dále vyplývá, že orgány činné v trestním řízení nehodnotily závěry pořízeného znaleckého zkoumání jako úplné a považovaly za potřebné předpokládanou kabeláž odkrýt, přičemž dále jimi byly zvažovány otázky, kde budou na provedení výkopu vzaty finanční prostředky, kdo jej provede a podezřelý byl dotazován, zda provedení výkopu neumožní dobrovolně. Zkrácené přípravné řízení přitom nebylo ukončeno ani ve lhůtě prodloužené dle § 179f odst. 2 písm. a) trestního řádu státním zastupitelstvím do 23. 7. 2012. Teprve až dne 14. 9. 2012 požádalo státní zastupitelství okresní soud o vydání příkazu k provedení prohlídky jiných prostor, kdy tato prohlídka byla následně provedena dne 11. 10. 2012.

27. Ústavní soud připomíná, že z § 160 trestního řádu na jedné straně plyne, že trestní stíhání lze zahájit až tehdy, nasvědčují-li prověřováním zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, na straně druhé však, pokud již tato situace nastane, má tak být učiněno neprodleně. Z vyžádaného spisového materiálu je zřejmé, že s ohledem na údaje poskytnuté poškozeným a provedená šetření, včetně závěrů obstaraného znaleckého posudku, byly dány podmínky pro zahájení trestního stíhání. K tomuto zahájení měly orgány činné v trestním řízení i velmi rozsáhlý časový prostor, přičemž z časových souvislostí jejich konání je zároveň zřejmá absence obav, že by pachatel mohl případný kabel zakopaný v zemi rychle odstranit. Nadto k zahájení trestního stíhání směřuje i úprava v § 179f odst. 2 písm. b), c) trestního řádu upravující situaci neskončení zkráceného přípravného řízení v zákonné, respektive ani dodatečně prodloužené lhůtě.

28. Jestliže orgány činné v trestním řízení trestní stíhání před provedením dané prohlídky nezahájily, ač tak učinit mohly a měly, a namísto toho ji bez uvedení důvodu provedly jako neodkladný úkon, pak za dané situace absenci tohoto odůvodnění již nelze považovat za pouhé formální pochybení, nýbrž za případ, kdy pro provedení úkonu jako neodkladného či neopakovatelného chybějí i věcné důvody, a zásah Ústavního soudu je tak již nutný.

29. K tomuto závěru přitom Ústavnísoud považuje za vhodné dodat, že vznik nynější situace souvisí s místy nevhodným, popřípadě nedůsledným postupem policie v dané věci. Zkrácené přípravné řízení je koncipováno pro řešení nejjednodušších trestních případů, které vzhledem k jeho zákonem stanovené délce lze uplatnit v podstatě jen u skutkově jednoduchých a důkazně jasných věcí. Zkrácené přípravné řízení by mělo být konáno pouze za podmínek, že lze důvodně očekávat, že toto řízení bude ve velmi krátké (několikadenní) lhůtě ukončeno a podezřelý bude postaven před soud (Šámal, Pavel a kol. Trestní řád, komentář. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2013, str. 2335-2336). I bez ohledu na potřebu provedení dané prohlídky jiných prostor se z okolností předmětného řízení, včetně jeho délky, tak jeví, že samotné zahájení zkráceného přípravného řízení ve věci nebylo vhodné, což ostatně konstatovalo i státní zastupitelství [viz text přípisu, kterým lhůtu dle § 179f odst. 2 písm. a) trestního řádu policii prodlužovalo]. Rozpaky pak vzbuzuje i vyjádření policie k ústavní stížnosti, že v řízení volila svůj postup a provedení prohlídky až dne 11. 10. 2012 na základě (později nenaplněného) předpokladu, že podezřelá osoba dá souhlas s prohlídkou a nebude věc nutno řešit cestou soudního příkazu. Ačkoliv § 83a odst. 3 trestního řádu předpokládá možnost provedení prohlídky jiných prostor nebo pozemků na základě písemného souhlasu jejich uživatele, těžko lze souhlasit s tím, že by na tento předpoklad měla policie spoléhat, podřizovat mu dlouhodobě taktiku vedení trestního procesu a následně, nenaplněním tohoto předpokladu, mohla omlouvat délku trestního řízení. I tyto skutečnosti ve svém důsledku vedly k tomu, že Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížností napadený příkaz zrušit.

30. Námitkami stěžovatele směřujícími proti postupu policie v souvislosti s prováděním prohlídky na základě příkazu se Ústavnísoud dále pro nadbytečnost nezabýval. Zrušením příkazu totiž pozbyly svého právního základu úkony na něj navazující, a ústavní stížnost se tak ve své části směřující proti jinému zásahu orgánu veřejné moci stala nepřípustnou.

IV.

31. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavnísoud ústavní stížnosti z části podle § 82 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání (za splnění podmínek § 44 citovaného zákona, ve znění zákona č. 404/2012 Sb.), vyhověl a z části ji podle § 43 odst. 1 písm. e) stejného právního předpisu odmítl jako nepřípustnou.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru