Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 41/97Usnesení ÚS ze dne 23.05.1997

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajKlokočka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b)
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:1997:1.US.41.97
Datum podání05.02.1997

přidejte vlastní popisek

I.ÚS 41/97 ze dne 23. 5. 1997

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

I. ÚS 41/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele Ing. V. M., o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, takto:

Návrh seodmítá.Odůvodnění

Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 21 Co 120/95, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 9 C 88/92. Tímto rozsudkem byl odmítnut návrh navrhovatele, aby mu odpůrci L. P. a ing. V. F. vydali zápis o obsahu nájemní smlouvy, týkající se bytu IV. kategorie ve II. patře domu v H. Navrhovatel podal proti tomuto rozsudku dovolání, které bylo Nejvyšším soudem ČR z formálních důvodů odmítnuto usnesením 2 Cdon 1444/96. Navrhovatel byl přesvědčen, že musí využít i tohoto posledního prostředku, který mu zákon k ochraně práva poskytuje. Podle jeho názoru postupem obou obecných soudů bylo porušeno jeho právo dle čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož vlastnictví nesmí být zneužito na újmu práv druhých.

1

I. ÚS 41/97

Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že navrhovatel podal k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 návrh na určení povinnosti vydat zápis o obsahu nájemní smlouvy k bytu, jak je výše uvedeno. Po zamítnutí tohoto návrhu se proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 odvolal k Městskému soudu v Praze, který uvedený rozsudek potvrdil. Rozsudek nabyl právní moci dne 9. 10. 1995. Poté navrhovatel podal k Nejvyššímu soudu ČR dovolání, které bylo odmítnuto, nebot Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že z hlediska ust. § 238 odst. 1, 2 o. s. ř. není v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné. Z obsahu spisu nevyplývá, a ani navrhovatel netvrdil, že by rozhodnutí odvolacího soudu trpělo některou z vad taxativně uvedených v ust. § 238 o. s. ř. Na základě toho bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné.

Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.

Podle stanoviska uvedeného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 40/93 v případech, pokud zákon dovolání nepřipouští, není možno dovolání považovat za procesní prostředek, který zákon k ochraně základního práva nebo svobody, zaručených ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle č1. 10 Ústavy ČR, poskytuje. V takových případech lhůta pro podání ústavní stížnosti plyne ode dne nabytí právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Usnesení soudu o odmítnutí dovolání z důvodu jeho nepřípustnosti je nutno považovat za rozhodnutí deklaratorní povahy, které autoritativně konstatuje neexistenci práva - v daném případě práva podat dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu.

Vzhledem k tomu, že v posuzované věci z o. s. ř. neplyne 2

I. ÚS 41/97

oprávnění podat dovolání jako procesní prostředek k ochraně práva, jak bylo konstatováno usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 1996, sp. zn. 2 Cdon 1444/96, jakož i vzhledem ke skutečnosti, že předmětem ústavní stížnosti navrhovatele nebylo přezkoumání usnesení dovolacího soudu s ohledem k jeho souladu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, lhůta pro podání ústavní stížnosti počala běžet dnem nabytí právní moci rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 21 Co 120/95, t.j. dnem 9. 10. 1995.

K tomu lze dodat, že pokud si navrhovatel nebyl jist přípustností dovolání, měl podat nejen dovolání, ale zároveň s ním v zákonné lhůtě i ústavní stížnost.

Z výše uvedeného je zřejmé, že navrhovatel podal svoji ústavní stížnost po lhůtě stanovené pro její podání zákonem o Ústavnímsoudu. Proto v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. byl Ústavní soud nucen ústavní stížnost odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 23. května 1997JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru