Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 404/98Usnesení ÚS ze dne 10.02.1999

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (fyzická nebo právnická osoba)
hospodářská, sociální a kulturní práva/svoboda podnikání a volby povolání a přípravy k němu
zák... více
Věcný rejstříksprávní rozhodnutí
Hospodářská soutěž
Podnikání
EcliECLI:CZ:US:1999:1.US.404.98
Datum podání18.09.1998
Napadený akt

jiný právní předpis

Ostatní dotčené předpisy

111/1994 Sb., § 21 odst.7, § 41 odst.2

187/1994 Sb., čl.

455/1991 Sb., čl.


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 404/98 ze dne 10. 2. 1999

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

I. ÚS 404/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula o ústavní stížnosti stěžovatele P., spol. s r.o., zastoupeného advokátem Mgr. P. M., proti postupu Magistrátu hl. m. Prahy spočívajícím v aplikaci vyhlášky h1. m. Prahy o ověření znalostí řidičů taxislužby na území hl. m. Prahy ze dne 25. 6. 1998 a o návrhu na zrušení této vyhlášky, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel napadl ústavní stížností postup Magistrátu h1. m. Prahy, který vydal dne 25. 6. 1998 vyhlášku o ověřování znalostí řidičů taxislužby na území h1. m. Prahy, nebot' tato vyhláška se v několika bodech dostává do rozporu s předpisy vyšší právní síly. Jako příklad uvádí článek 1 odst. 3, který vylučuje pro oblast vyhláškou upravenou účinnost správního řádu. Poznámka pod čarou k ustanovení článku 5 odst. 2 písm. b) této vyhlášky vyjmenovává předpisy, jejichž znalost je u zkoušek vyžadována. Jde o předpisy, které jsou "svým rozsahem i obsahem neadekvátní, nesplňují požadovaný účel a zcela se míjejí zamýšleným účinkem". Další články 7 a 8 cit. vyhlášky omezují časovou platnost osvědčení o složení zkoušky, byt' obec nemá právo platnost zkoušky časově omezovat. Aplikací citované vyhlášky tak dochází k porušování práv řidičů taxislužby.

Stěžovatel uvedl, že vydáním předmětné vyhlášky a postupem podle ní byla porušena jeho následující základní práva a svobody takto:

1

I. ÚS 404/98

a) čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") uvádí, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví; h1. m. Praha přijetím a Magistrát hl. m. Prahy aplikací napadené vyhlášky výrazně překračují meze dané zákonným zmocněním, konkrétně silničním zákonem,

b) jednáním Magistrátu hl. m. Prahy je porušován těž článek 4 odst. 1 Listiny, který stanoví, že povinnosti mohou být ukládány pouze na základě zákona a v jeho mezích,

c) úřad svým postupem citelně narušuje právo stěžovatele podnikat, které je zakotveno v článku 26 odst. 1 Listiny.

Tato ústavní stížnost dle názoru stěžovatele svým významem přesahuje jeho vlastní zájmy, a proto by neměla být dle ust. § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Stěžovatel navrhl, aby Magistrát hl. m. Prahy byl uznán povinným upustit od porušování práv a svobod stěžovatele a aby mu bylo uloženo nevykonávat ani sám ani prostřednictvím jiných jím pověřených třetích subjektů zkoušku k ověření znalosti řidičů taxislužby na území hl. m. Prahy za použití napadené vyhlášky.

K ústavní stížnosti se vyjádřil Magistrát hl. m. Prahy - odbor dopravy - který popřel, že by byl stěžovatel provozovatelem taxislužby. Rozhodnutím živnostenského odboru Městského úřadu městské části Praha 14 ze dne 17. 12. 1996, č.j. 4101/3171/96/ŽO/B, byla totiž stěžovateli uložena pokuta ve výši 200.000,- Kč za to, že bez platného živnostenského oprávnění provozoval koncesovanou živnost "taxislužba". Toto rozhodnutí potvrdil odvolací orgán a rovněž následně i Městský soud v Praze rozsudkem, sp. zn. 38 Ca 49/97-25. Pokud jde o ověřování znalosti řidičů taxislužby na území hl. m. Prahy, Magistrát hl. m. Prahy připomíná, že ustanovení § 41 odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění zákona č. 304/1997 Sb., zmocňuje obec k vydání obecně závazné vyhlášky, která upraví podmínky provozování taxislužby podle ust. § 21 odst. 7 cit. zákona, tzn. zmocňuje obec stanovit jako podmínky provozování taxislužby na svém území prokázání znalosti místopisu, právních předpisů upravujících taxislužbu a ochranu spotřebitele a znalosti obsluhy taxametru řidiči taxislužby a způsob ověřování těchto znalostí. Z ústavní stížnosti je však patrno, že stěžovatel dosud neabsolvoval zkoušky odborné způsobilosti nutné k provozování koncesované živnosti taxislužba.

I. ÚS 404/98

Ústavní stížnosti přisvědčit nelze.

Vydání právního předpisu (obecně závazné vyhlášky obce podle zákona č. 367/1990 Sb.) nelze považovat za rozhodnutí, opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci do základních práv a svobod, nebot' nemá charakter individuálního aktu aplikace práva. Takto již rozhodoval Ústavní soud např. ve věci sp. zn. 111. ÚS 246/96, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení - svazek 6, vydání 1., Praha, C. H. Beck 1997, usnesení č. 25. Pokud se tedy stěžovatel ústavní stížností domáhá, aby Magistrát h1. m. Prahy upustil od porušování jeho práv a svobod a nevykonával sám ani prostřednictvím jiných jím pověřených třetích subjektů zkoušku k ověřování znalostí řidičů taxislužby na území h1. m. Prahy za použití napadené vyhlášky, je tento návrh zjevně neopodstatněný.

Podle názoru Ústavního soudu stěžovatel dále neprokázal, že by v některém případě bylo postupem podle napadené vyhlášky porušeno jeho základní právo nebo svoboda, takže nesplňuje podmínku pro podání ústavní stížnosti ve smyslu ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů; toto ustanovení totiž opravňuje fyzickou nebo právnickou osobu podat ústavní stížnost toliko tehdy, jestliže tvrdí, že bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Taková situace však v souzené věci nenastala, takže jde současně o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Za tohoto stavu se již Ústavní soud nezabýval tvrzením stěžovatele o splnění podmínek ust. § 75 odst. 2 cit. zákona, nebot' by to bylo nadbytečné.

Proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) a podle ust. § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh jako zjevně neopodstatněný a podaný osobou zjevně neoprávněnou, odmítl.

Pokud jde o návrh na zrušení vyhlášky h1. m. Prahy ze dne 25. 6. 1998, o ověřování znalostí řidičů taxislužby na území hlavního města Prahy, sdílí tento návrh osud ústavní stížnosti, která byla odmítnuta.

I. ÚS 404/98

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. února 1999

JUDr. Vojen Güttler předseda senát Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru