Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 4/06 #1Nález ÚS ze dne 20.02.2008K rozpornosti údajů na obálce a podacím lístku při posuzování zachování lhůty podání k soudu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - NSS
SOUD - KS Ústí nad Labem
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na příst... více
Věcný rejstříkSprávní soudnictví
Doručování
lhůta/procesněprávní
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 39/48 SbNU 475
EcliECLI:CZ:US:2008:1.US.4.06.1
Datum vyhlášení10.03.2008
Datum podání17.01.2006
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.2, čl. 36 odst.1

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 65, § 103 odst.1 písm.e, § 40


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Pokud je podání k soudu učiněno prostřednictvím pošty a na obálce (podacím lístku) jsou uvedeny rozporné údaje (data) důležité pro posouzení zachování lhůty, soudy se nemohou formalisticky spokojit pouze s jedním z rozporných údajů, aniž by je dále ověřovaly. Pokud by odmítly za takové situace projednat podání s poukazem na jeho opožděnost, porušily by ústavně zaručené právo na přístup k soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatelky R.A.M.E., s.r.o.vyslovil I. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 20. února 2008 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy v řízení o ústavních stížnostech, že rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2005 č. j. 7 Afs 139/2004-37 a usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 9. 2004 č. j. 15 Ca 100/2004-18 došlo k porušení základních práv stěžovatelky zakotvených v čl. 36 odst. 1, 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a tato rozhodnutí zrušil.

Narativní část

Stěžovatelka podala prostřednictvím České pošty, s. p. správní žalobu ke krajskému soudu, přičemž poslední den lhůty k podání žaloby připadl na 31. 5. 2004. Na obálce, ve které byla žaloba podána, byl štítek se strojově tištěným datem 01.06.04 a dvě razítka; první s textem 31.-5.04.24 a druhé 1.-6.04-8. Krajský soud napadeným usnesením žalobu odmítl jako opožděnou. Stěžovatelka proti jeho rozhodnutí podala kasační stížnost, ve které uvedla, že žalobu podala k poštovní přepravě dne 31. 5. 2004, příslušný přístroj na poště však tuto skutečnost nezaznamenal a označil obálku i podací lístek datem 1. 6. 2004. Skutečnost, že žaloba byla podána k přepravě dne 31. 5. 2004, zaznamenala obsluha přístroje ručním razítkem na podacím lístku a na obálce. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem kasační stížnost zamítl. Dle jeho názoru stěžovatelka neprokázala, že dodržela zákonem stanovenou lhůtu k podání žaloby, protože obálka obsahovala rozporné údaje v datech, což stěžovatelka nevysvětlila.

Odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu

Ústavní soud odkázal na nález ze dne 1.11.2006 sp. zn. IV. ÚS 110/06, ve kterém konstatoval, že příslušná ustanovení upravující doručování nemají za účel klást překážky osobám v přístupu k soudu, ale mají pouze formálně upravit postup při uplatnění práv u soudu. V tomto případě šlo o rozpor mezi údaji na cenné nálepce z počítače a na podacím razítku. Ústavní soud připomněl jak svou vlastní judikaturu, tak judikaturu Nejvyššího soudu, kdy rozhodujícím dokladem pro posouzení zachování lhůty je podací lístek. Nejvyšší správní soud stejně jako krajský soud se zabývaly pouze údaji na obálce a pominuly údaje na podacím lístku, i když i tento obsahoval údaje rozporné. Nejvyšší správní soud dal při konfliktu dvou dat formalisticky přednost tomu, které bylo pro stěžovatelku nepříznivé, aniž by sporné údaje dále ověřoval.

Správní soudy svým postupem porušily ústavně zaručené základní právo stěžovatelky domáhat se stanoveným postupem práva u nezávislého a nestranného soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Zároveň porušily i základní právo stěžovatelky obrátit se na soud, aby přezkoumal zákonnost rozhodnutí orgánu veřejné správy zaručené čl. 36 odst. 2 Listiny.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl František Duchoň. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

I.ÚS 4/06 ze dne 20. 2. 2008

N 39/48 SbNU 475

K rozpornosti údajů na obálce a podacím lístku při posuzování zachování lhůty podání k soudu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera - ze dne 20. února 2008 sp. zn. I. ÚS 4/06 ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti R. A. M. E., s. r. o., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. října 2005 č. j. 7 Afs 139/2004-37, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina kasační stížnost, a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. září 2004 č. j. 15 Ca 100/2004-18, jímž byla pro opožděnost odmítnuta stěžovatelčina žaloba proti rozhodnutí správního orgánu.

I. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2005 č. j. 7 Afs 139/2004-37 a usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 9. 2004 č. j. 15 Ca 100/2004-18 došlo k porušení základních práv stěžovatelky, zakotvených v čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2005 č. j. 7 Afs 139/2004-37 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 9. 2004 č. j. 15 Ca 100/2004-18 se proto zrušují.

Odůvodnění:

I.

Vylíčení skutkového a právního stavu

Ústavní stížností, podanou na poště dne 16. 1. 2006, navrhla stěžovatelka zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů pro jejich rozpor s čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

V odůvodnění uvedla, že podala ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále též jen "krajský soud") žalobu proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 29. 3. 2004 č. j. 03277/170/04/La. Toto rozhodnutí bylo stěžovatelce doručeno dne 31. 3. 2004, poslední den lhůty k podání žaloby tak připadl na 31. 5. 2004. Stěžovatelka podala žalobu prostřednictvím České pošty, s. p. (dále jen "pošta"). Na obálce, ve které byla žaloba podána, je štítek se strojově tištěným datem "01.06.04" a dvě razítka, první s textem "31.-5.04.24" a druhé "-1.-6.04-8." Krajský soud žalobu stěžovatelky odmítl jako opožděnou usnesením ze dne 1. 9. 2004 č. j. 15 Ca 100/2004-18 s tím, že podala žalobu až den následující po uplynutí lhůty k jejímu podání. Stěžovatelka toto usnesení krajského soudu napadla kasační stížností. V ní zejména uvedla, že žalobu podala k poštovní přepravě dne 31. 5. 2004, příslušný přístroj na poště ale tuto skutečnost nezaznamenal a označil obálku i podací lístek datem následujícího dne. Skutečnost, že žaloba byla podána k přepravě dne 31. 5. 2004, zaznamenala obsluha přístroje, ručním razítkem přerazítkovala podací lístek a pravděpodobně i obálku.

Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost stěžovatelky rozsudkem ze dne 13. 10. 2005 č. j. 7 Afs 139/2004-37. V odůvodnění konstatoval, že ze soudního spisu jednoznačně nevyplývá, že žaloba byla podána k poštovní přepravě dne 31. 5. 2004. Obálka, v níž její žaloba došla, obsahuje rozporné údaje v datech a stěžovatelka tento rozpor nijak nevysvětlila. Bylo její povinností prokázat, že dodržela zákonem stanovenou lhůtu k podání žaloby, což se jí nepodařilo.

II.

Hlavní argumenty ústavní stížnosti a vyjádření účastníků řízení

Stěžovatelka podle svého názoru v kasační stížnosti logicky vysvětlila příčiny rozdílu mezi daty na obálce vytvořenými strojovým razítkem a razítkem ručním. Má za to, že podacím lístkem s ručně vytištěným datem 31. 5. 2004 prokázala, že svou žalobu podala k poštovní přepravě včas. Netuší, jak pošta pracuje s podanou zásilkou, proto nemůže vysvětlit rozpor ručních razítek na obálce, jak v odůvodnění požadoval Nejvyšší správní soud. Postupem obecných soudů bylo stěžovatelce upřeno právo na soudní ochranu proti rozhodnutí správního orgánu a právo na řádný a spravedlivý proces.

Nejvyšší správní soud ve vyjádření k ústavní stížnosti konstatoval, že právo stěžovatelky na spravedlivý proces porušeno nebylo, protože kasační stížnost projednal a o věci rozhodl. V rozhodnutí uvedl, které skutečnosti považuje za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídil a které předpisy aplikoval. Odlišný názor stěžovatelky na zákonnost soudního rozhodnutí nepředstavuje sám o sobě porušení práva na soudní ochranu. Podstatným obsahem stížnosti je opakování námitek již uvedených v kasační stížnosti. Výtka stěžovatelky, že Nejvyšší správní soud nevysvětlil, proč na obálce a podacím lístku bylo datum 31. 5. 2004, je nepatřičná, neboť pouze stěžovatelka má zákonnou povinnost prokázat, že dodržela lhůtu k podání žaloby, což podle soudu žádným důkazem neučinila. Za takový důkaz nelze považovat účelové tvrzení týkající se obsluhy přístroje, kterým se na poštovním úřadě označují písemnosti.

Krajský soud se k ústavní stížnosti nevyjádřil.

III.

Upuštění od ústního jednání

Podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něho očekávat další objasnění věci. Účastníci řízení s upuštěním od ústního jednání souhlasili a Ústavní soud má za to, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci. Proto bylo od ústního jednání v této věci upuštěno.

IV.

Závěry Ústavního soudu

Ústavní soud zdůrazňuje, že není další běžnou instancí v systému všeobecného soudnictví, a proto není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem České republiky [srov. nález sp. zn. I. ÚS 68/93 ze dne 21. 4. 1994 (N 17/1 SbNU 123) a z tohoto nálezu vyplývající konstantní judikaturu].

Ústavnísoud konstatoval v nálezu sp. zn. IV. ÚS 110/06 ze dne 1. 11. 2006 (N 202/43 SbNU 261), že ustanovení občanského soudního řádu a zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), upravující doručování, jsou ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny stanoveným postupem, kterým je možno domáhat se u nezávislého a nestranného soudu svých práv. Tato právní úprava je konkretizací kautel práva na soudní ochranu, zejména práva na přístup k soudu. Účelem právní úpravy doručování není kladení překážek osobám uplatňujícím právo, nýbrž stanovení formálního postupu pro jeho uplatňování. Přílišný formalismus, spočívající v uplatňování pouhého jazykového výkladu právní normy, nerespektující účel tohoto institutu, je způsobilý založit extrémní rozpor s principy spravedlnosti, a tím porušení základních práv a svobod. V tomto případě byly, při posuzování včasnosti podání, k dispozici rozporné údaje z cenné nálepky z počítače a z poštovního podacího razítka. Ústavní soud považuje za vhodné připomenout svou starší judikaturu vztahující se k této problematice. Např. již v nálezu sp. zn. IV. ÚS 325/96 ze dne 8. 12. 1997 (N 153/9 SbNU 335) uvedl, že rozhodujícím dokladem pro posouzení zachování lhůty k podání opravného prostředku je ve smyslu poštovního řádu [§ 35 odst. l vyhlášky č. 78/1989 Sb., o právech a povinnostech pošty a jejích uživatelů (poštovní řád)] podací lístek, jímž pošta stvrzuje příjem zapsaných zásilek. Nelze pominout ani judikaturu soudů obecných, např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 1994 sp. zn. 50 Cm 13/94, který vyhodnotil rozpor mezi údajem na obálce a podacím lístku ve prospěch data uvedeného na podacím lístku.

Nejvyšší správnísoud tím, že zamítl kasační stížnost stěžovatelky, aproboval postup krajského soudu, který neumožnil stěžovatelce projednat její žalobu proti správnímu rozhodnutí před soudem. Zabýval se jen a pouze údaji, které byly obsaženy na obálce, v níž byla žaloba stěžovatelky podána (viz rozsudek str. 2, poslední odstavec). Zcela pominul, že stěžovatelka předložila kopii podacího lístku - i když také s rozpornými údaji. Při konfliktu dvou dat dal Nejvyšší správní soud poněkud formalisticky přednost tomu, které bylo pro stěžovatelku nepříznivé. Standardní konstatování o důkazním břemenu a o "vigilantibus iura scripta sunt" vskutku nejsou použitelná univerzálně. Ve shora uvedeném nálezu sp. zn. IV. ÚS 110/06, bodu 42, Ústavní soud konstatoval, že pokud z obálky, v níž bylo doručeno dovolání, je patrný rozpor mezi datem na kulatém poštovním razítku a cennou nálepkou, nemůže se obecný soud spokojit jen s jedním z těchto údajů. Je třeba, aby den podání zásilky ověřil, a to výzvou stěžovateli k předložení podací stvrzenky či dotazem na poštovního přepravce.

Z uvedeného vyplývá, že správnísoudy shora uvedeným postupem porušily ústavně zaručené základní právo stěžovatelky domáhat se stanoveným postupem práva u nezávislého a nestranného soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Zároveň bylo porušeno i základní právo stěžovatelky obrátit se na soud, aby přezkoumal zákonnost rozhodnutí orgánu veřejné správy (čl. 36 odst. 2 Listiny).

S ohledem na shora uvedené Ústavnísoud vyhověl návrhu stěžovatelky podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2005 č. j. 7 Afs 139/2004-37 spolu s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 9. 2004 č. j. 15 Ca 100/2004-18 zrušil podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) téhož zákona.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru