Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 4/01Usnesení ÚS ze dne 30.01.2002

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajKlokočka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní
Věcný rejstříkDůkaz
Obnova řízení
EcliECLI:CZ:US:2002:1.US.4.01
Datum podání03.01.2001
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 278, § 2 odst.2

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 4/01 ze dne 30. 1. 2002

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

I. ÚS 4/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatele B. K., zastoupeného JUDr. P. V., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 6 To 459/2000, ze dne 26. 9. 2000, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. Nt 1702/2000, ze dne 4. 9. 2000, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá zrušení ve výroku uvedených rozhodnutí obecných soudů a tvrdí, že jimi byla porušena jeho práva zaručená čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1, 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále byl dle jeho názoru porušen čl. 10, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 Ústavy ČR a čl. 14 odst. 3 písm. e) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Stěžovatel uvedl, že byl dne 23. 4. 1997 rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 odsouzen za pokračující trestný čin krádeže dle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) trestního zákona, pokračující trestný čin porušování domovní svobody dle § 238 odst. 1, 2 trestního zákona a pokračující trestný čin poškozování cizí věci dle § 257 odst. 1 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Na základě odvolání stěžovatele Městský soud v Praze rozsudek soudu I. stupně zrušil ve výroku o trestu a uložil stěžovateli úhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 roků. Dne 8. 2. 1999 podal stěžovatel návrh na povolení obnovy řízení. Obvodní soud pro Prahu 7 návrh zamítl s tím, že důvody uváděné stěžovatelem netvoří nové skutečnosti nebo důkazy, které by povolení obnovy řízení odůvodňovaly. Městský soud v Praze pak dne 30. 11. 1999 stížnost stěžovatele proti usnesení soudu I. stupně zamítl.

Dne 9. 5. 2000 podal stěžovatel další návrh na povolení obnovy řízení. Jako novou skutečnost uvedl, že některé věci z chaty MUDr. Š., za jejichž odcizení byl uznán vinným, odcizil P. K., a to předtím, než do chaty vstoupil stěžovatel. Dále stěžovatel v návrhu uvedl, že P. K. je ochoten tyto skutečnosti dosvědčit u soudu. Dne 4. 9. 2000 se konalo veřejné zasedání, na němž stěžovatel navrhoval výslech P. K. Tento návrh byl zamítnut jako nadbytečný a soud usnesením napadeným touto ústavní stížností návrh na povolení obnovy řízení zamítl. Stížnost stěžovatele posoudil odvolací soud jako nedůvodnou a usnesením ze dne 26. 9. 2000 ji zamítl.

Stěžovatel je přesvědčen, že zamítnutím návrhu na povolení obnovy řízení došlo k porušení jeho výše specifikovaných práv. Stěžovatel jako novou skutečnost odůvodňující obnovu řízení uvedl to, že některé věci odcizil P. K.. Má za to, že soudy jeho návrh zamítly zcela neopodstatněně. Oba soudy postupovaly čistě formalisticky a zjišťováním rozhodných skutečností se nezabývaly. Stěžovatel má za to, že důkaz výslechem svědka Krátkého má pro věc zásadní význam.

Účastníci řízení - Obvodní soud pro Prahu 1 a Městský soud v Praze - k obsahu ústavní stížnosti sdělili, že jejich stanoviska jsou vyjádřena v odůvodnění jejich rozhodnutí.

Po přezkoumání ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již mnohokrát v minulosti zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 83 Ústavy ČR). Porušení uvedených ustanovení Listiny základních práv a svobod Ústavní soud v projednávaném případě neshledal.

Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, který se váže na existenci určitých zákonných podmínek. Podle § 278 odst. 1 trestního řádu takovými podmínkami jsou nové skutečnosti nebo důkazy dříve soudu neznámé, které by mohly samy o sobě, nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými již dříve, odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o trestu. Stěžovatel podával návrh na povolení obnovy řízení již dvakrát. V prvém návrhu, který byl zamítnut, tvrdil, že se ve výkonu trestu seznámil s člověkem, jehož jméno nezná, a který mu řekl, že předmětnou chatu poškozeného MUDr. Š. též vykradl. Tento návrh byl zamítnut. V druhém návrhu pak stěžovatel uvedl stejné skutečnosti s tím rozdílem, že uvedl jméno spoluvězně K., který je ochoten svědčit ve prospěch stěžovatele. Obvodní soud pro Prahu 7 i Městský soud v Praze však pokládaly tvrzení stěžovatele za účelové a dovodily, že skutečnost, že chata MUDr. Š. byla vykradena několikrát, není soudu skutečnost neznámá. Při rozhodování o vině stěžovatele v původním řízení se soud musel vypořádat i s výší škody, přičemž vycházel z výpovědi poškozeného, kterou pokládal za věrohodnou, a v odůvodnění rozsudku se s touto skutečností vypořádal.

Jak již bylo výše uvedeno, Ústavní soud není další instancí v systému obecného soudnictví, a proto nemůže přehodnocovat dokazování provedené obecnými soudy. V případě návrhu na povolení obnovy řízení je na obecném soudu, aby posoudil všechny relevantní skutečnosti, včetně navrhovaných důkazů, a to v souvislosti s původním řízením a pravomocným rozhodnutím v této věci. Toto soudy učinily a dospěly k závěru, že podmínky pro obnovu řízení nejsou ve věci stěžovatele splněny a proto v souladu s ustanovením § 283 písm. d) trestního řádu návrh zamítly.

Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů namítaná porušení základních práv stěžovatele a byl proto nucen ústavní stížnost v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 30. ledna 2002

JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru