Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 3945/14 #1Usnesení ÚS ze dne 25.03.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - KS Brno
SOUD - OS Hodonín
Soudce zpravodajUhlíř David
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkřízení/zastavení
poplatek/osvobození
poplatek/soudní
Překážka věci rozsouzené (res iudicata)
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.3945.14.1
Datum podání17.12.2014
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 138 odst.1, § 104 odst.1


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 3945/14 ze dne 25. 3. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky TILIA Lékárna Hodonín s. r. o., se sídlem v Lužici, Jarní 901/21, zastoupené JUDr. Filipem Josefem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Velkomoravská 378/1, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. října 2014 č. j. 15 Co 367/2014-450 a proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. září 2014 č. j. 6 C 321/2009-443, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka s odvoláním na údajné porušení čl. 36 Listiny základních práva a svobod domáhala zrušení shora citovaných rozhodnutí obecných soudů. Usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 6 C 321/2009 bylo ve věci stěžovatelky jako žalobkyně proti žalovanému Miroslavu Ondrušovi zastaveno řízení o její žádosti o osvobození od soudních poplatků z odvolání. Soud odkázal na své předchozí usnesení ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 6 C 321/2009, které nabylo právní moci dne 7. 6. 2012, (ve znění potvrzujícího rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2012, sp. zn. 38 Co 98/2012), jímž byla žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků zamítnuta.

2. Soud prvního stupně uvedl, že ve své další žádosti o osvobození od soudních poplatků stěžovatelka netvrdila ani nedoložila rozhodující skutečnosti pro takový návrh a soud tedy rozhodl v souladu s ustanovením § 104 odstavec 1 občanského soudního řádu a řízení o žádosti o osvobození od soudních poplatků zastavil pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae).

3. Krajský soud v Brně svým usnesením ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 15 Co 367/2014 rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Zdůraznil přitom, že zatímco v podání stěžovatelky ze dne 23. 1. 2014 nejsou tvrzeny vůbec žádné okolnosti pro případné osvobození od soudních poplatků, doplnění podání ze dne 17. 3. 2014 obsahuje toliko odkaz na rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2010, č. j. 11 Cm 83/2008-188 (tzn. ve zcela jiné věci) a tvrzení, že "od doby následující od právě zmíněného usnesení KS v Brně, jímž nám bylo osvobození od soudních poplatků přiznáno, na naší straně nedošlo k žádné změně". Další rozhodná tvrzení již stěžovatelka neuvedla. O žádosti stěžovatelky na osvobození od soudních poplatků v tomto řízení již dříve rozhodoval jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud, a to v rozhodnutí ze dne 26. března 2012, a již tehdy stěžovatelka na rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2010, č. j. 11 Cm 83/2008-188 odkazovala. Za této situace je podle odvolacího soudu správný závěr soudu prvního stupně o tom, že se jedná o totožnou žádost o osvobození od soudních poplatků a odvolací soud tedy potvrdil jeho rozhodnutí, kterým řízení zastavil.

4. Stěžovatelka v úvodu ústavní stížnosti znovu zrekapitulovala řízení před obecnými soudy a dále polemizovala se závěry, ke kterým tyto soudy dospěly, když řízení zastavily. Uvedla přitom zejména, že pokud jí bylo rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2010, č. j. 11 cm 83/2008-188, osvobození od soudních poplatků přiznáno - vycházejíce z předpokladu předvídatelnosti soudních rozhodnutí - pak, nedošlo-li od té doby (tedy od 20. 12. 2010) ke změně jejích majetkových poměrů, není údajně žádného důvodu, proč by tomu tak nemělo být i v předmětném řízení, vedeném u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 6 C 321/2009. Navíc prý, pokud jde o shora uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2010, v jeho případě podle stěžovatelky nešlo jen o pouhý odkaz na něj, ale k podání ze dne 17. 3. 2014 byla připojenou rovněž kopie tohoto rozhodnutí. Je proto toho názoru, že předpoklady pro osvobození od soudních poplatků na její straně byly splněny a nemělo dojít k zastavení řízení.

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že není soudem nadřízeným obecným soudům, není vrcholem jejich soustavy ani další přezkumnou instancí, perfekcionisticky vyhledávající veškerá v úvahu připadající pochybení. Jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů pouze tehdy, jestliže tyto soudy nepostupují ve shodě s Ústavou, ústavními zákony a principy, které vyplývají z Listiny základních práv a svobod, zejména pak její hlavy páté. Pokud soudy ve své jurisdikci respektují jak podmínky dané procesními a hmotněprávními předpisy, tak zásady plynoucí z ústavního pořádku České republiky, nespadá do pravomoci Ústavního soudu činnost a rozhodnutí obecných soudů přezkoumávat.

7. Podstatou zkoumaného případu je otázka, zda obecné soudy tím, že zastavily řízení o žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků, nezasáhly do jejích ústavně zaručených práv. Po zvážení veškerých okolností dané věci je Ústavní soud toho názoru, že k tomu nedošlo. Jak zdůraznil odvolací soud, podání stěžovatelky ze dne 23 1. a ze 17. 3. 2014 neobsahovala žádné důkazy o tom, že by byly dány podmínky pro případné osvobození od soudních poplatků, a opírala se zejména o odkaz na jiné rozhodnutí v jiné věci, staré čtyři roky, kterým jí tehdy bylo osvobození od soudních poplatků přiznáno. Navíc, pokud o v zásadě zcela stejné žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků v tomto řízení již dříve rozhodoval jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud, není na závěru, že se jedná o totožnou žádost, na základě čehož bylo řízení zastaveno, nic zvláštního ani překvapivého.

8. Tyto právní závěry jsou výrazem nezávislého rozhodování obecných soudů (čl. 82 Ústavy) a nevykazují žádné znaky protiústavnosti. Stěžovatelka sice zastává v dané věci jiný právní názor, to však kasaci napadených rozsudků neodůvodňuje. Rozsah práva na spravedlivý proces nelze vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení podle subjektivních představ jedné strany.

9. Stěžovatelka především tvrdí, že když jí bylo výše citovaným rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2010 osvobození od soudních poplatků přiznáno, pak, nedošlo-li od té doby ke změně jejích majetkových poměrů, není žádného důvodu, proč by tomu tak nemělo být i v předmětném řízení, vedenému u Okresního soudu v Hodoníně. Právě to ale měla stěžovatelka soudům dostatečně prokázat - přitom takový prostor v řízení poskytnutý zjevně měla - a ne pouze paušálně odkazovat na to, že se údajně stále nachází ve stejné situaci jako před lety. Takhle by mohla být, na základě jednoduchého tvrzení, že již jednou byla od poplatků osvobozena a že se nic nezměnilo, od povinnosti platit poplatky osvobozena v zásadě navždy, což by bylo zjevně absurdní.

10. Zásada "každý nechť si střeží svá práva", vytvářející rámec pro autonomní chování subjektů soukromoprávních vztahů, vyžaduje od každého účastníka soudního řízení pečlivou úvahu nad tím, jakým způsobem bude v procesu postupovat. To tím spíše, že se jedná o právnickou osobu - společnost s ručením omezeným, usilující o osvobození od soudních poplatků, jejíž pozice je sice rovná ostatním účastníkům řízení, ale z podstaty věci vždy poněkud odlišná, než například u zjevně nemajetné fyzické osoby.

11. Ke zkoumané věci lze z obecného hlediska ještě doplnit, že Ústavní soud se již v řadě případů zabýval ústavními kautelami aplikace ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. a důvodností žádostí o osvobození od soudních poplatků. Vyslovil přitom opakovaně, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro takové osvobození, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů, s výjimkou jejich zcela svévolného postupu anebo interpretace, která je v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti. Nic takového ve zkoumaném případě přitom neshledal.

12. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení jakýchkoli ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky, byla ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. března 2015

Ludvík David v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru