Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 391/05 #1Nález ÚS ze dne 17.05.2007K rozhodování obecných soudů o výši nájemného z bytů

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - KS Hradec Králové
SOUD - OS Pardubice
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
vyhověno
odmítnuto - pro 2b
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (fyzická nebo právnická osoba)
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
základní ústavní principy/demo... více
Věcný rejstříkVlastnictví
Cena
Nájem
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 80/45 SbNU 221
EcliECLI:CZ:US:2007:1.US.391.05.1
Datum vyhlášení15.06.2007
Datum podání08.07.2005
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 4

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.1, čl. 4 odst.2, čl. 4 odst.4

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 671


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Odmítl-li obecný soud rozhodnout o zvýšení tzv. regulovaného nájemného v době, kdy z důvodu nečinnosti zákonodárce není platný žádný právní předpis, který by takovéto zvýšení umožňoval, zasáhl tím do práva navrhovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh Flamy investment, spol. s r. o. zrušil I. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 17. května 2007 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy v řízení o ústavních stížnostech rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 24. června 2004 č.j. 10 C 155/2003-68 a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne 31. března 2005 č.j. 23 Co 410/2004-103. Návrh na zrušení § 671 odst. 1 občanského zákoníku ve slovech „v době uzavření smlouvy“ odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.

Narativní část

Stěžovatelka podala žalobu na určení neplatnosti dohody o předání a převzetí bytu v části, jež se týkala úhrady za užívání bytu a určení výše nájemného. Okresní soud v Pardubicích její žalobu zamítl, Krajský soud v Hradci Králové jeho rozhodnutí potvrdil. Podle názoru stěžovatelky se obecné soudy nevypořádaly s příslušnou judikaturou Ústavního soudu týkající se regulace nájemného. V dané věci totiž nájemné hrazené žalovanou nepostačuje ani na krytí nákladů, ani na údržbu a opravy domu.

Odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu

Podle názoru Ústavního soudu, který vyslovil již v nálezu Pl. ÚS 20/05 ze dne 28. února 2006, je protiústavní situace, kdy zákonodárce nijak nereagoval na zrušení právních předpisů upravujících regulaci nájemného nálezy Ústavního soudu. Tato situace vedla k faktickému zmrazení regulovaného nájemného a prohlubování zásahu do vlastnického práva dotčených vlastníků bytů. Ústavní soud z tohoto důvodu formuloval povinnost obecných soudů rozhodovat o zvýšení nájemného v závislosti na místních podmínkách. Zdůraznil přitom, že tato povinnost obecných soudů má vést k vyplnění mezery v právním řádě a trvá jen do doby nabytí účinnosti zákona, jež bude zvyšování nájemného upravovat. Tím, že obecný soud odmítl v dané věci rozhodnout, porušil svojí povinnost poskytnout ochranu základním právům stěžovatelky a zasáhl do jejího práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

Napadená část § 671 odst. 1 občanského zákoníku, která byla analogicky aplikována v dané věci, upravovala výši nájemného v obecné rovině. Ústavní soud neshledal žádný důvod její protiústavnosti a návrh stěžovatelky odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl František Duchoň. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

I.ÚS 391/05 ze dne 17. 5. 2007

N 80/45 SbNU 221

K rozhodování obecných soudů o výši nájemného z bytů

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů - ze dne 17. května 2007 sp. zn. I. ÚS 391/05 ve věci ústavní stížnosti Flamy investment, spol. s r. o., proti rozsudkům Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 31. 3. 2005 č. j. 23 Co 410/2004-103 a Okresního soudu v Pardubicích ze dne 24. 6. 2004 č. j. 10 C 155/2003-68, vydaným ve věci stanovení výše nájemného placeného vedlejší účastnicí J. K., spojené s návrhem na zrušení části ustanovení § 671 odst. 1 občanského zákoníku.

I. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 24. 6. 2004 č. j. 10 C 155/2003-68 a rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 31. 3. 2005 č. j. 23 Co 410/2004-103 došlo k porušení základního práva stěžovatelky zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Rozsudky Okresního soudu v Pardubicích ze dne 24. 6. 2004 č. j. 10 C 155/2003-68 a Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 31. 3. 2005 č. j. 23 Co 410/2004-103 se proto zrušují.

III. Návrh na zrušení ustanovení § 671 odst. 1 občanského zákoníku ve slovech "v době uzavření smlouvy" se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vylíčení skutkového a právního stavu

Včas podanou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení shora uvedených rozhodnutí pro jejich rozpor s čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 3 a 4, čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně podala návrh na zrušení ustanovení § 671 odst. 1 občanského zákoníku, a to v části "v době uzavření smlouvy".

Stěžovatelka podala dne 4. srpna 2003 u Okresního soudu v Pardubicích (dále též jen "okresní soud") proti žalované J. K. (dále jen "žalovaná") žalobu na určení neplatnosti dohody o předání a převzetí bytu v článku II této dohody, týkající se úhrady za užívání bytu a určení výše nájemného placeného žalovanou. Okresní soud její žalobu zamítl a k odvolání stěžovatelky byl tento rozsudek potvrzen v záhlaví označeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové (dále též "odvolací soud").

Okresní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalované vzniklo v roce 1976 právo užívání bytu, přičemž úhrada za užívání bytu byla stanovena mimosmluvně, na základě vyhlášky č. 60/1964 Sb., o úhradě za užívání bytu a za služby spojené s užíváním bytu. S účinností od roku 1992 se právo osobního užívání bytu změnilo ex lege na nájem, aniž by byla uzavřena nájemní smlouva. Předpisy o výši úhrady za užívání bytu byly následně zrušeny, aniž zákonodárce vzniklou mezeru vyplnil přijetím ústavně konformního zákona o nájemném. Tím tedy trvá situace, kdy nájemní vztah vznikl a trvá, aniž současně bylo jakkoliv sjednáno nájemné. Není-li nájemné sjednáno, je nájemce povinen podle § 671 občanského zákoníku (lex generalis) platit nájemné obvyklé v době uzavření smlouvy, s přihlédnutím k hodnotě pronajaté věci a způsobu jejího užívání. Vyhláška č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu, byť označená jako protiústavní, obsahovala též inflační doložku, přičemž částka ve výši 1 833 Kč, naposledy oznámená v roce 2002 stěžovatelkou žalované, odpovídá v dnešních cenách výši obvyklé úhrady, stanovené ke dni vzniku práva osobního užívání bytu (v roce 1976), v částce 160 Kč. Odvolací soud tento rozsudek okresního soudu potvrdil a uzavřel, že za současného právního stavu, při absenci zvláštního právního předpisu, předvídaného v ustanovení § 696 odst. 1 občanského zákoníku, není možné nájemné jednostranně zvýšit.

II.

Hlavní argumenty ústavní stížnosti a vyjádření účastníků řízení

Stěžovatelka argumentuje tím, že obecné soudy se vůbec nevypořádaly s relevantní judikaturou Ústavního soudu. Jen alibisticky vysvětlují, proč nevyhověly žalobě. Podle znaleckého posudku, který si stěžovatelka nechala vyhotovit, nájemné hrazené žalovanou nepostačuje ani ke krytí nákladů na údržbu a opravy domu, natož aby mohlo vést k získání oprávněného majetkového prospěchu z vlastnictví takové nemovitosti. Stěžovatelka současně podala návrh na zrušení části ustanovení § 671 odst. 1 občanského zákoníku, a to ve slovech "v době uzavření smlouvy". Tento návrh odůvodnila tím, že jen tímto způsobem je možno odstranit pochybnosti ohledně toho, zda obvyklé nájemné je třeba platit také v případě nájemních vztahů vzniklých jinak než smlouvou. Zároveň se tak odstraní i možná disproporce, zapříčiněná odlišností nájemních vztahů vzniklých podle § 871 odst. 1 občanského zákoníku, které se nevyznačují v nájmu obvyklou dočasností, ale mají prvky vztahu dlouhodobě přetrvávajícího až trvalého.

K výzvě Ústavního soudu podle § 42 odst. 1, 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ze znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se k ústavní stížnosti vyjádřil jako účastník řízení Krajský soud v Hradci Králové. Ústavní stížnost považuje za neopodstatněnou, ostatně ani z ústavní judikatury nevyplývá, že by o otázkách, které naznačuje stěžovatelka, měly rozhodovat obecné soudy.

Obdobně Okresní soud v Pardubicích navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.

III.

Upuštění od ústního jednání

Podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něho očekávat další objasnění věci. Stěžovatelka podáním ze dne 9. 6. 2006 souhlasila s upuštěním od ústního jednání, stejně jako obecné soudy obou stupňů. Vzhledem k tomu, že také Ústavní soud má za to, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od ústního jednání v této věci upuštěno.

IV.

Odmítnutí návrhu na zrušení části ustanovení občanského zákoníku

Stěžovatelka využila možnosti dané jí ustanovením § 64 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu a spolu s ústavní stížností podala návrh na zrušení části ustanovení § 671 odst. 1 občanského zákoníku ve slovech "v době uzavření smlouvy". Celé ustanovení § 671 odst. 1 občanského zákoníku zní: "Nájemce je povinen platit nájemné podle smlouvy, jinak nájemné obvyklé v době uzavření smlouvy, s přihlédnutím k hodnotě pronajaté věci a způsobu jejího užívání.".

Návrh na zrušení části ustanovení § 671 odst. 1 občanského zákoníku je zjevně neopodstatněný. K jeho aplikaci přistoupil okresní soud poté, co dovodil, že za situace, kdy smlouva uzavřena nebyla, lze analogicky (tj. podle § 671 odst. 1 občanského zákoníku) dovodit, že žalovaná je povinna platit nájemné ke dni vzniku jejího práva předmětný byt užívat. Doplnil, že by bylo ale mylné dovodit z výše úhrady za užívání bytu platné v roce 1976 závěr o výši současného nájemného. Naposledy stanovené nájemné v roce 2002 ve výši 1 833 Kč odpovídá v dnešních cenách částce obvyklé úhrady stanovené ke dni vzniku práva osobního užívání bytu (v r. 1976) v částce 160 Kč. Žalobu zamítl proto, že není v pravomoci soudu určovat volnou úvahou, v individuálních případech, obsah nájemních vztahů (výši nájemného) odchylně od citovaných zákonných ustanovení.

Z uvedeného tedy vyplývá, že okresní soud aplikoval ustanovení § 671 odst. 1 občanského zákoníku jen analogicky. Jedná se o ustanovení, které je součástí hlavy sedmé části osmé občanského zákoníku, upravující závazkové právo. Zmíněná hlava sedmá obsahuje obecná ustanovení věnovaná nájemní smlouvě, takže § 671 odst. 1 je ustanovením obecné povahy upravujícím výši nájemného. Na jeho znění Ústavní soud neshledává nic protiústavního. Podstata zamítnutí žaloby stěžovatelky se opírala o zcela jiné důvody, jak poukázáno níže. Návrh na zrušení části ustanovení § 671 odst. 1 občanského zákoníku ve slovech "v době uzavření smlouvy" je tedy zjevně neopodstatněný. Ústavní soud proto tento návrh odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

V.

Závěry Ústavního soudu

Ústavní stížnost je důvodná.

Ústavní soud zdůrazňuje, že není další běžnou instancí v systému všeobecného soudnictví, a není proto jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem České republiky (srov. nález sp. zn. I. ÚS 68/93, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 1, nález č. 17, a z tohoto nálezu vyplývající konstantní judikaturu).

Plénum Ústavního soudu v nálezu ze dne 28. 2. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, nález č. 47, vyhlášen pod č. 252/2006 Sb.) konstatovalo, že situace, kdy po opakovaném zrušení právních předpisů, do nichž byla tzv. regulace nájemného včleněna, zákonodárce nijak nereagoval, je protiústavní. Důsledkem nečinnosti zákonodárce je faktické zmrazení regulovaného nájemného, čímž se dále prohlubuje porušování vlastnického práva vlastníků těch bytů, na něž se regulace vztahovala. Flagrantní důsledky nečinnosti zákonodárce vedou k nutnosti nahradit instrumenty právní ochrany pronajímatelů chybějící na úrovni "obyčejného" zákona využitím principů ústavněprávní regulace. Proto Ústavní soud, podle uvedeného nálezu, "trvá na plnění základní funkce obecných soudů, tj. zajištění proporcionální ochrany subjektivních práv a právem chráněných zájmů, a požaduje, aby ji obecné soudy pronajímatelům poskytly tak, že nebudou zamítat jejich žaloby požadující určení zvýšeného nájemného s odkazem na nedostatek zákonné úpravy". Plénum Ústavního soudu proto formulovalo povinnost obecných soudů, které jsou povolány poskytovat ochranu jak právům (čl. 90 Ústavy), tak i základním právům (čl. 4 Ústavy), že musí za daného stavu "rozhodnout o zvýšení nájemného, a to v závislosti na místních podmínkách tak, aby nedocházelo k diskriminacím výše zmíněným".

V této souvislosti lze odkázat i na další argumentaci obsaženou v nálezu ze dne 21. 3. 2006 sp. zn. I. ÚS 717/05 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavníhosoudu, svazek 40, nález č. 64), podle které nelze připustit takový výklad předchozích nálezů, jimiž Ústavní soud označil obsah a formu regulace nájemného za protiústavní a zrušil příslušné právní předpisy [srov. nálezy ve věcech sp. zn. Pl. ÚS 3/2000 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 18, nález č. 93, vyhlášen pod č. 231/2000 Sb.), Pl. ÚS 8/02 (uveřejněn tamtéž, svazek 28, nález č. 142, vyhlášen pod č. 528/2002 Sb.), Pl. ÚS 2/03 (uveřejněn tamtéž, svazek 29, nález č. 41, vyhlášen pod č. 84/2003 Sb.)], pokud tento výklad směřuje k popření ochrany vlastnického práva vlastníků bytů. Smyslem těchto předchozích nálezů bylo odstranit z právního řádu neústavní omezení vlastnického práva pronajímatelů bytů, nikoliv fakticky zmrazit a petrifikovat protiústavní porušování vlastnických práv. Deformace trhu s byty, způsobená dlouhodobým neřešením problému nájemních bytů s tzv. regulovaným nájemným, nemůže být dále konzervována judikaturou obecných soudů. Za situace, kdy je zákonodárce nečinný, jsou to obecné soudy, jejichž úkolem je zajistit ochranu práv (čl. 90 Ústavy České republiky) a základních práv (čl. 4 Ústavy České republiky) jednotlivce. Je tedy na obecných soudech, aby naplnily podmínku čl. 4 odst. 2 Listiny, podle které mohou být meze základních práv stanoveny pouze zákonem, a při nečinnosti zákonodárce vyplnily mezeru v právním řádu svou judikaturou takovým způsobem, kterým budou chránit podstatu a smysl vlastnického práva (v daném případě vlastnického práva k bytu), jak to má na mysli ustanovení čl. 4 odst. 4 Listiny (obdobně již nález ze dne 8. 2. 2006 sp. zn. IV. ÚS 611/05, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, nález č. 34). Zmíněná povinnost obecných soudů trvá přirozeně jen do doby nabytí účinnosti zvláštního zákona, který bude upravovat zvyšování nájemného.

Je tedy nepochybné, že v přezkoumávané věci obecnésoudy nedostály své povinnosti poskytnout ochranu základním právům stěžovatelky. Porušily tak čl. 36 odst. 1 Listiny (shodně shora citovaný nález sp. zn. I. ÚS 717/05).

Podle shora citovaných nálezů Ústavníhosoudu je nyní na Nejvyšším soudu, aby v rovině podústavního práva svou judikaturou položil základ pro judikaturu obecných soudů, která bude ústavně konformní a bude v souladu s nálezy shora citovanými. K této judikatuře přihlédnou obecné soudy i ve věci stěžovatelky.

S ohledem na shora uvedené Ústavnísoud vyhověl návrhu stěžovatelky podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a označená rozhodnutí obecných soudů zrušil podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) téhož zákona.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru