Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 3882/14 #1Usnesení ÚS ze dne 11.08.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NSS
Soudce zpravodajDavid Ludvík
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/doručování
Věcný rejstříkOdvolání
správní orgán
doručování/fikce doručení
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.3882.14.1
Datum podání10.12.2014
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

500/2004 Sb., § 24 odst.1, § 83 odst.1, § 23 odst.4


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 3882/14 ze dne 11. 8. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Ludmily Dítětové, zastoupené Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem Praha 6, Muchova 223/9, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2014 č. j. 10 Ads 21/2014-25 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 11. 2013 č. j. 2 Ad 12/2013-46 zamítl žalobu stěžovatelky jako žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 13. 12. 2012 č. j. MPSV-UM/12357/12/9S-HMP; tímto rozhodnutím bylo pro opožděnost zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Úřadu práce - krajské pobočky pro hlavní město Prahu jako správního orgánu prvního stupně ze dne 19. 9. 2012 č. j. 7374/2012/AAJ. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně stěžovatelce nebyla přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi - mimořádná okamžitá pomoc. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 9. 2014 č. j. 10 Ads 21/2014-25 zamítl kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku městského soudu ze dne 20. 11. 2013.

2. Proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2014 se stěžovatelka bránila ústavní stížností ze dne 10. 12. 2014, ve které navrhla, aby Ústavní soud rozsudek zrušil. Namítala zásah do svých ústavně zaručených práv podle čl. 30, 31, 36 odst. 1 a navazujících ustanovení Listiny základních práv a svobod, který měl spočívat v pochybení při doručování rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Provozovatel poštovních služeb Česká pošta, s. p., nevhodil zásilku obsahující toto rozhodnutí do domovní schránky stěžovatelky v den bezprostředně následující po jejím doručení fikcí ve smyslu § 24 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád"), přičemž stěžovatelka si ji následně po několika dnech u provozovatele poštovních služeb vyzvedla osobně.

3. Ústavní soud nejprve posoudil náležitosti ústavní stížnosti a konstatoval, že tato byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatel je v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupen advokátem. Ústavní stížnost rovněž nebyla shledána nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

4. Ústavní soud zdůrazňuje, že podle čl. 83 Ústavy České republiky je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Vedení vlastního řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu věci, jakož i výklad a aplikace práva na daný případ náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatele. Pro přezkum Ústavním soudem není sama o sobě rozhodná věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, nýbrž výhradně dodržení ústavního rámce jejich činnosti.

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud konstatuje, že v projednávané věci neshledal žádné pochybení obecných soudů, které by mohlo být vnímáno jako zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky. Nejvyšší správní soud, jehož rozsudek byl napaden projednávanou ústavní stížností, jakož i městský soud a odvolací správní orgán řádně, podrobně a srozumitelně odůvodnily závěr, že stěžovatelka podala odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně opožděně, tedy po uplynutí zákonné lhůty podle § 83 odst. 1 správního řádu. Za ústavně relevantní pak nelze považovat ani okolnost, že zásilka obsahující rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nebyla vložena do domovní schránky stěžovatelky v den bezprostředně následující poté, co byla v souladu s § 24 odst. 1 správního řádu považována za doručenou (tzv. doručena fikcí). Rozhodující pro počítání lhůty k podání odvolání je den doručení prvostupňového správního rozhodnutí, resp. den, kdy bylo toto rozhodnutí ze zákona považováno za doručené, nikoli den, kdy bylo v intencích § 23 odst. 4 správního řádu dodatečně fakticky vloženo do domovní (poštovní) schránky účastníka.

7. Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. srpna 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru