Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 388/97Nález ÚS ze dne 21.01.1998Poučovací povinnost soudu ve věci správného označení účastníků

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkVlastnictví
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 8/10 SbNU 63
EcliECLI:CZ:US:1998:1.US.388.97
Datum vyhlášení11.02.1998
Datum podání15.10.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 104 odst.1, § 5, § 43 odst.2


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 388/97 ze dne 21. 1. 1998

N 8/10 SbNU 63

Poučovací povinnost soudu ve věci správného označení účastníků

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě ve věci stěžovatelky J. K.,

zastoupené JUDr. F. M., účastníka řízení - Krajského soudu

v Ostravě, vedlejší účastnice - Ing. A. A., zastoupené Mgr. V. E.,

proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 1997, sp.

zn. 8 Co 990/97, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 1997, sp.

zn. 8 Co 990/97 se zrušuje.

Odůvodnění:

Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 4. 1997, sp.

zn. 34 C 501/95, bylo ve věci navrhovatelky (stěžovatelky), která

se proti odpůrci CK C. domáhala zaplacení částky 37 852 Kč

s příslušenstvím, zastaveno řízení. Důvodem tohoto rozhodnutí byla

skutečnost, že stěžovatelka prý jako odpůrce označila neexistující

subjekt ("CK C."), když jeho správné označení je "ing. A. A., C.

cest. kancelář". Tento nedostatek shledal okresní soud

neodstranitelným, neboť nelze připustit, aby za neexistující

subjekt vstoupil do řízení jiný účastník.

Napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě bylo citované

usnesení Okresního soudu v Ostravě potvrzeno. V odůvodnění

usnesení soud uvedl, že stěžovatelka sice u ústního jednání dne

21. 3. 1997 jako odpůrkyni správně označila osobu uvedenou

v koncesní listině, to však prý nic nemění na skutečnosti, že

v den zahájení řízení odpůrce (uvedený v návrhu) neměl způsobilost

být účastníkem řízení a jediným možným důsledkem takové situace je

právě zastavení řízení (§ 104 odst. 1 věta prvá občanského

soudního řádu - dále jen "o.s.ř."). Krajský soud se proto se

závěry okresního soudu ztotožnil.

Citované usnesení Krajského soudu v Ostravě napadla

stěžovatelka ústavní stížností. V ní uvedla, že tímto usnesením

bylo porušeno její vlastnické právo ve smyslu čl. 11 odst. 1

Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť

vynaložila finanční prostředky, určené na zaplacení zahraničního

zájezdu, aniž jí bylo poskytnuto požadované protiplnění.

Stěžovatelka se domnívá, že otázku způsobilosti být účastníkem

řízení jakožto procesní podmínku soud zkoumá z úřední povinnosti.

Stěžovatelka při jednání u okresního soudu (roz. 21. 3. 1997)

odpůrce označila správně, tj. v souladu s jeho živnostenským

oprávněním. Tím prý vadu řízení odstranila a v řízení mohlo být

pokračováno. V době podání závazné přihlášky k zájezdu odpůrce

údajně vystupoval tak, jak byl v původním návrhu označen a je prý

proto nepochybné, že ke dni podání návrhu na zahájení řízení

existoval. Navíc je údajně doloženo, že se odpůrce k podané žalobě

"v podstatě hlásil". Stěžovatelka dále tvrdila, že nepřesné

označení odpůrce v návrhu odstranila i ve svém vyjádření ze dne

9. 4. 1997. Napadené usnesení je prý v rozporu s příslušnými

ustanoveními o.s.ř. a s nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS

74/94 a stěžovatelka proto navrhla jeho zrušení. Stěžovatelka na

ústním jednání před Ústavním soudem netrvala.

Ústavní soud konstatoval, že včas podaná ústavní stížnost

splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti a že proto

nic nebrání projednání a rozhodnutí věci samé.

K ústavní stížnosti se vyjádřili účastníci řízení - Krajský

soud v Ostravě, dále Okresní soud v Ostravě a vedlejší účastník

řízení - ing. A. A.

Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření odkázal na

odůvodnění napadeného usnesení a nad jeho rámec uvedl, že ochrany

vlastnického práva je nutno se domáhat toliko zákonem předepsaným

způsobem, v tomto případě postupem upraveným v o.s.ř., a proto je

prý ústavní stížnost nedůvodná. Krajský soud netrval na ústním

jednání před Ústavním soudem.

Okresní soud v Ostravě zcela odkázal na odůvodnění svého

usnesení v této věci a rovněž uvedl, že na ústním jednání před

Ústavním soudem netrvá.

Ing. A. A. ve svém vyjádření k ústavní stížnosti prohlásila,

že rozhodnutí obou obecných soudů jsou věcně správná a zákonná,

takže jimi nemohlo být porušeno ani vlastnické ani jiné základní

právo stěžovatelky. Proto navrhla, aby byla ústavní stížnost jako

zjevně neopodstatněný návrh odmítnuta. Na ústním jednání před

Ústavním soudem netrvala.

Ústavní stížnost je důvodná.

Stěžovatelka namítá, že v souzené věci bylo porušeno její

základní právo vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny.

Z obsahu ústavní stížnosti však vyplývá, že stěžovatelka brojí

zejména proti procesnímu postupu obecných soudů a že tedy ve

skutečnosti namítá porušení práva na spravedlivý proces, zakotvené

zejména v čl. 36 a násl. Listiny.

Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se každý může domáhat stanoveným

postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve

stanovených případech u jiného orgánu. Obecné soudy v dané věci

dospěly k závěru, že stěžovatelka (v postavení navrhovatelky) jako

odpůrce chybně označila "neexistující subjekt", který neměl

způsobilost být účastníkem řízení, takže byly dány podmínky pro

zastavení řízení podle ustanovení § 104 o.s.ř. Ústavní soud však

již dříve judikoval, že "z hlediska ustanovení § 43 odst. 2

o.s.ř. má žaloba mít (i s poučením soudu, je-li toho třeba) takové

náležitosti, aby mohla být podkladem pro jednání ve věci samé.

Jistěže není věcí soudu, aby poučoval žalobce o hmotném právu

a tedy ani o otázce věcné legitimace. Soud však má žalobce poučit

ve věci správného označení účastníků, a to i tehdy, je-li žalován

někdo, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení. Takové poučení

soudem tam, kde je možno věc posoudit spíše jako omyl žalobce,

když má na mysli jeden a týž subjekt ... je plně namístě" (nález

sp. zn. III. ÚS 74/94, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení,

sv. 3, C. H. Beck, Praha 1995, str. 298 a 299, na nějž

stěžovatelka v ústavní stížnosti správně poukázala).

Ústavní soud se ani v souzené věci nemíní od své ustálené

judikatury odchylovat. Z příslušného soudního spisu vyplývá, že

podle listinných důkazů (závazná přihláška na zájezd ze dne 4. 4.

1995, oficiální razítko apod.) odpůrce vystupoval pod označením

"C. cestovní kancelář" a že tedy stěžovatelku uvedl v omyl,

jestliže koncesní listina již od 17. 9. 1993 zněla na jméno: Ing.

A. A., C. cest. kancelář. Stěžovatelka si v dobré víře zaplatila

zahraniční zájezd na Mallorku a ne vlastní vinou se jí nedostalo

odpovídajícího protiplnění. V jednání, jež předcházelo soudnímu

řízení, stěžovatelka s firmou, označenou jako "C. cest. kancelář",

korespondovala, takto označená firma (kterou zastupovala ing. A.)

na korespondenci reagovala a v té době nikdy nepoukázala na to, že

"neexistuje". Poté, co stěžovatelka dne 21. 3. 1997 svůj omyl

zjistila - a to bez jakéhokoliv poučení okresním soudem - ještě

před zahájením jednání po nahlédnutí do koncesní listiny uvedla do

protokolu o jednání, že upřesňuje označení odpůrce podle této

koncesní listiny, "a to Ing. A. A., C. cest. kancelář". Z toho

vyplývá, že stěžovatelka uvedený nedostatek podmínky řízení

neprodleně odstranila, takže okresní soud v tomto případě důvod

pro zastavení řízení neměl. Skutečnost, že tak po jednom a půl

roce od zahájení řízení učinil, aniž by respektoval opravný

přednes stěžovatelky co do označení odpůrce - byť ji sám ve smyslu

§ 5 o.s.ř. nepoučil - nasvědčuje tomu, že postupoval zcela

formalisticky a svým rozhodnutím - které potvrdil i krajský soud

- naprosto ignoroval i ustálenou judikaturu Ústavního soudu.

Závěrem tedy Ústavní soud konstatuje, že napadeným usnesením

Krajského soudu v Ostravě bylo porušeno základní právo

stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1

Listiny.

Proto Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a usnesení

Krajskéhosoudu v Ostravě ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 8 Co

990/97, zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavní soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 21. ledna 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru