Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 386/97Usnesení ÚS ze dne 14.12.1998

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajKlokočka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkSmlouva
Dražba
EcliECLI:CZ:US:1998:1.US.386.97
Datum podání14.10.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

427/1990 Sb., § 11


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 386/97 ze dne 14. 12. 1998

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

I. ÚS 386/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vojena Güttlera a členů senátu JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Vladimíra Klokočky, o ústavní stížnosti navrhovatele M.V., zastoupeného advokátem JUDr. J.K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně, sp. zn. 20 Co 477/96, ze dne 22. 7. 1997, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení a vedlejšího účastníka Restaurací a jídelen B. II, zastoupeného J.J. jako likvidátorkou, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel svou včas podanou ústavní stížností napadl rozsudek Krajského soudu v Brně, sp. zn. 20 Co 477/96, ze dne 22. 7. 1997, jímž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně, sp. zn. 31 C 123/92, ze dne 20. 2. 1996. Na základě citovaných rozhodnutí obecných soudů byla stěžovateli stanovena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 175 194, 07 Kč s 3% úrokem z prodlení ode dne 31. 12. 1991 do 14. 7. 1994 a s 16% úrokem od 15. 7. 1994 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci soudního rozhodnutí. Částka, kterou byl navrhovatel zavázán zaplatit vedlejšímu účastníkovi, představovala cenu zásob,

1

I. ÚS 386/97

které se nacházely v provozní jednotce vedlejšího účastníka M. v B. Tuto provozní jednotku navrhovatel vydražil v rámci veřejné dražby, která proběhla dne 30. 11. 1991.

V ústavní stížnosti navrhovatel poukazuje na pochybení obecných soudů při aplikaci § 132 občanského soudního řádu, tedy na nesprávnou aplikaci zásady volného hodnocení důkazů. Podle stěžovatele rozhodnutí obecných soudů vychází ze skutkových zjištění, která nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování a v důsledku toho dospěly obecné soudy k nesprávnému právnímu posouzení věci. Stěžovatel zdůrazňuje, že vlastnictví zásob nepřechází na vydražitele příklepem licitátora, nýbrž převodem, který je možný pouze právními úkony účastníků, tj. uzavřením řádné kupní smlouvy. Vzhledem k tomu, že taková smlouva uzavřena nebyla, nemohla vzniknout navrhovateli povinnost zaplatit cenu zásob. Ze strany obecných soudů byl podle stěžovatele nesprávně interpretován § 11 odst. 3 zák. č. 427/1990 Sb. Důsledkem toho bylo nesprávné právní posouzení věci. Navrhovatel poukazuje na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále na porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a domáhá se zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně.

V písemném vyjádření k ústavní stížnosti navrhl jak Krajský soud v Brně, tak vedlejší účastník odmítnutí ústavní stížnosti jako bezdůvodné a neopodstatněné. Vedlejší účastník navíc poukázal na to, že pohledávka vedlejšího účastníka vůči stěžovateli byla později smlouvou o postoupení pohledávek dle §§ 524 - 530 občanského zákoníku postoupena obchodní společnosti I.B.

Ústavní soud připojil spis Městského soudu v Brně, sp. zn. 31 C 123/92, z něhož zjistil, že předmětem řízení byla žaloba vedlejšího účastníka proti stěžovateli o zaplacení 175 194, 07 Kč s příslušenstvím z důvodu neuhrazené ceny zásob ve vydražené jednotce, kterou jako vydražitel získal příklepem licitátora do vlastnictví

I. ÚS 386/97

navrhovatel. Argumentace obsažená ve vyjádření k žalobě a v odvolání navrhovatele je zcela totožná s argumentací obsaženou v ústavní stížnosti. Z obsahu spisu je dále zřejmé, že navrhovatel zaplatil ve stanovené lhůtě cenu vydražené provozní jednotky tj. částku 547 400 Kč. Tím naplnil ustanovením § 11 odst. 1, 2 zák. č. 427/1990 Sb. Z dokazování je dále patrno, že navrhovatel jednal s firmou C., o převodu vydražené provozní jednotky. Z obsahu spisu však nevyplývá, že by řádně došlo k převzetí dluhu písemnou smlouvou za souhlasu věřitele, tj. vedlejšího účastníka, firmou C., od navrhovatele. V důsledku těchto zjištění bylo jak soudem prvého stupně, tak soudem odvolacím vyhověno žalobě a stěžovateli byla stanovena povinnost dlužnou částku zaplatit i s příslušnými úroky z prodlení. Neuspělo ani dovolání stěžovatele, které bylo Nejvyšším soudem ČR pod sp. zn. 2 Odon 128/97 ze dne 9. 6. 1998 odmítnuto. Důvodem odmítnutí byla skutečnost, že se nejedná o věc zásadního právního významu, a tudíž nelze dovozovat přípustnost dovolání podle § 239 odst. 2 o. s. ř. Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení je dána tehdy, pokud dovolací důvod spočívá v ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., tedy v nesprávném právním posouzení věci. Pokud dovolatel poukazoval na dovolací důvod podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř., tj. na to, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nebylo možné přípustnost dovolání dle ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. dovodit.

Ústavní soud při posuzování předmětné ústavní stinnosti musí v prvé řadě poukázat na to, že není běžnou třetí instancí v systému obecného soudnictví, a proto může nad jejich činností vykonávat přezkumný dohled pouze tehdy, došlo-li k porušení ústavy, ústavních zákonů, Listiny, jakož i mezinárodní smlouvy dle čl. 10 Ústavy.

K žádnému takovému porušení však v daném případě nedošlo. Navrhovatelem tvrzené porušení čl. 36 Listiny, jakož i čl. 6 Úmluvy nebylo Ústavním soudem shledáno.

I. ÚS 386/97

Obecné soudy věc meritorně posoudily v souladu s ustanovením § 11 odst. 3 zák. č. 427/1990 Sb. To znamená, že v případě naplnění ustanovení § 11 odst. 1, 2 zák. č. 427/1990 Sb. nastupuje povinnost vydražitele zaplatit i cenu zásob podle odst. 3 téhož ustanovení. Povinnost vydražitele provozní jednotky zaplatit i cenu zásob je povinností zákonnou nikoli smluvní, jak se mylně domnívá navrhovatel. Protože v řízení před obecnými soudy neprokázal navrhovatel, že by platně došlo k převzetí dluhu, spočívajícího v ceně zásob, firmou C., byl v souladu s § 11 odst. 3 zák. č. 427/1990 Sb. navrhovatel zavázán k povinnosti plnit vedlejšímu účastníkovi. Nelze proto v rozhodnutí obecných soudů spatřovat porušení čl. 36 Listiny a čl. 6 Úmluvy, neboť práva na spravedlivý proces nebyl navrhovatel zbaven.

Všechny shora uvedené skutečnosti svědčí o tom, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a proto ji Ústavní soud v senátu podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné,

V Brně 14. prosince 1998

JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru