Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 383/98Nález ÚS ze dne 30.03.1999Průtahy v soudním řízení ve vazební věci

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstříkvazba/důvody
soudce
příslušnost
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 47/13 SbNU 355
EcliECLI:CZ:US:1999:1.US.383.98
Datum vyhlášení28.04.1999
Datum podání01.09.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 8 odst.4, čl. 8 odst.5, čl. 38 odst.1, čl. 38 odst.2, čl. 8 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 67 písm.a, § 71 odst.1


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 383/98 ze dne 30. 3. 1999

N 47/13 SbNU 355

Průtahy v soudním řízení ve vazební věci

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dnešního dne v senátě ve věci

ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., t.č. Vazební věznice, 140 67

Praha-Pankrác, zastoupeného advokátem JUDr. V. Ř. se sídlem 5.

května 31, 140 00 Praha 4, proti usnesení Městského soudu v Praze

ze dne 17. 7. 1998, sp. zn. Nt 874/98, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 1998, sp. zn.

Nt 874/98, se zrušuje.

Odůvodnění:

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 4. 1998, sp.

zn. Nt 2222/97, byl stěžovatel z důvodů uvedených v ustanovení

§ 67 písm. a) trestního řádu vzat do vazby s tím, že vazba se

započítává ode dne 18. 4. 1998.

V odůvodnění tohoto usnesení obvodní soud uvedl, že

dne 3. 10. 1997 Obvodní soud pro Prahu 1 vydal příkaz k zatčení

stěžovatele, kterého dne 18. 4. 1998 zadržela Policie ČR. Protože

prý stěžovatel orgánům činným v trestním řízení "nebyl

k dispozici" a je stíhán za závažnou trestnou činnost, hrozilo

nebezpečí že při ponechání na svobodě by se mohl vyhýbat trestnímu

řízení, popř. trestu, který mu hrozí. Proto obvodní soud shledal

naplnění vazebních důvodů podle ustanovení § 67 písm. a) trestního

řádu.

Napadeným usnesením Městský soud v Praze zamítl

stížnost stěžovatele proti citovanému usnesení Obvodního soudu pro

Prahu 1 a zároveň nepřijal záruku za další chování stěžovatele,

podanou B. Š. a J. Š..

V odůvodnění svého usnesení Městský soud v Praze

uvedl, že obvinění bylo stěžovateli sděleno dne 15. 7. 1997. Dne

8. 8. 1997 Obvodní oddělení Policie Unhošť oznámilo, že obviněného

(stěžovatele) v místě bydliště nelze zastihnout a dne 15. 8. 1997

proto po něm bylo vyhlášeno celostátní pátrání. Ze zprávy

Obvodního oddělení Policie ČR ze dne 9. 9. 1997 vyplynulo, že se

stěžovatel v místě bydliště nezdržuje, rozprodal celé zařízení

domu v obci Malé Přítočno, prodal motorová vozidla a opustil území

republiky s tím, že se nehodlá vrátit. Jeho manželka prý uvedla,

že neví, kde se zdržuje. Totéž vyplývalo ze zprávy Správy hl. m.

Prahy, Policie ČR, ze dne 12. 9. 1997. Proto byl na stěžovatele

vydán příkaz k zatčení.

Dne 18. 4. 1998 byl stěžovatel zatčen v okrese Břeclav

a byl v zákonné lhůtě vyslechnut soudcem Okresního soudu

v Břeclavi, který o výslechu informoval soudce věcně příslušného

soudu, tj. Obvodního soudu pro Prahu 1. Soudkyně tohoto soudu

rozhodla o vzetí stěžovatele do vazby, toto rozhodnutí mu bylo

prostřednictvím soudce provádějícího výslech oznámeno a stěžovatel

proti němu podal stížnost. Je pravda, že toto usnesení bylo

vyhotoveno až dne 4. 6. 1998, a to pověřeným soudcem Obvodního

soudu pro Prahu 1. Neodpovídá prý však skutečnosti, že se Obvodní

soud pro Prahu 1 o tom, že je stěžovatel ve vazbě, dozvěděl až dne

4. 6. 1998, jak je uvedeno v úředním záznamu ze dne 2. 7. 1998.

Městský soud v Praze dodal, že orgány činné

v trestním řízení nebyly informovány, že stěžovatel hodlá opustit

území České republiky (údajně pobýval v Jižní Americe)

a stěžovatel jim po svém návratu místo pobytu nesdělil. V opačném

případě by nebyl důvod k podání návrhu na vydání příkazu

k zatčení a k vyhlášení celostátního pátrání. Proti stěžovateli

byla dne 23. 4. 1998 podána obžaloba, dne 17. 6. 1998 však byla

vzata zpět, "neboť pominuly důvody pro konání řízení proti

uprchlému".

Proto Městský soud v Praze dospěl k závěru, že

vazební důvod uvedený v ustanovení § 67 písm. a) trestního řádu

dán byl.

V záhlaví označené usnesení Městského soudu v Praze

stěžovatel napadl ústavní stížností. V ní zejména uvedl, že

napadeným usnesením městský soud porušil jeho základní práva

a svobody, zakotvená v čl. 8 odst. 1, 2 a 5 a v čl. 38 odst. 1

Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Obvodní soud pro Prahu 1 vydal citované rozhodnutí dne

19. 4. 1998, leč doručeno bylo stěžovateli až dne 10. 6. 1998.

Není v něm nijak konkrétně odůvodněna existence vazebního důvodu

ve smyslu ustanovení § 67 písm. a) trestního řádu a je tedy

nepřezkoumatelné, neboť se omezuje na konstatování, že stěžovatel

"nebyl k dispozici orgánům činným v trestním řízení". Stěžovatel

se v cizině, kde pracoval, zdržoval legálně, vyšetřovatele prý

o svém odjezdu informoval a ani mu nebyl odebrán cestovní pas. Ke

sdělení obvinění nebyl stěžovatel vyslechnut, neboť vyšetřovatel

údajně nesouhlasil s účastí jeho právní zástupkyně. Od té doby

neobdržel žádné předvolání k vyšetřovacímu úkonu (ani jiné

předvolání orgány činnými v trestním řízení), a to ani po svém

návratu z ciziny.

Stěžovatele vzala do vazby - po telefonickém rozhovoru

se soudcem Okresního soudu v Břeclavi - soudkyně Obvodního soudu

pro Prahu 1 JUDr. Podlipná, avšak z usnesení o vzetí do vazby ze

dne 18. 4. 1998, které stěžovatel obdržel až téměř dva měsíce po

jeho vydání (10. 6. 1998), vyplývá, že o vzetí do vazby rozhodl

JUDr. P. Sedláček. Toto usnesení je tedy "v rozporu s uvalením

vazby", o němž rozhodla JUDr. Podlipná, což z tohoto rozhodnutí

není vůbec patrno. O tom, že stěžovatel byl vzat do vazby, prý

nebyl informován ani Městský soud v Praze, ani příslušný státní

zástupce, neboť obžaloba byla podána dne 23. 4. 1998, tedy již

v době, kdy byl stěžovatel ve vazbě, a byla vzata zpět až dne 17.

6. 1998 - po upozornění jeho obhájcem - protože pominuly důvody

pro konání řízení proti uprchlému.

Stěžovatel proto dovozuje, že uvedeným postupem byl

porušen nejen čl. 38 odst. 1 Listiny, podle něhož nikdo nesmí být

odňat svému zákonnému soudci, nýbrž i ustanovení § 71 odst. 1

trestního řádu, podle něhož jsou orgány činné v trestním řízení

povinny vyřizovat vazební věci přednostně s největším urychlením.

V souzené věci totiž Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl o vzetí

stěžovatele do vazby dne 19. 4. 1998, leč toto usnesení mu bylo

doručeno až dne 10. 6. 1998. Tím došlo rovněž ke zkrácení práva na

obhajobu "včetně podání příslušných stížností proti usnesení

o vzetí do vazby" a bylo mu i znemožněno podat žádost o propuštění

z vazby.

Z výše uvedených důvodů se stěžovatel domnívá, že

napadeným usnesením Městského soudu v Praze byla porušena jeho

citovaná ústavně zaručená základní práva a svobody, a proto

navrhl, aby bylo zrušeno.

K ústavní stížnosti se vyjádřili účastníci řízení

- Městský soud v Praze, dále Obvodní soud pro Prahu 1, a vedlejší

účastník řízení - Městské státní zastupitelství v Praze.

Městský soud v Praze ve svém vyjádření souhlasí s tím, že

předmětné usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 "jistou vadou

trpí", neboť jeho odůvodnění je pouze formální, toto pochybení prý

však nemá vliv na správnost výroku. Důvody pro vzetí do vazby

vyjádřil v odůvodnění napadeného usnesení Městský soud v Praze:

stěžovatel opustil území republiky, místo svého pobytu nesdělil

orgánům činným v trestním řízení (přestože věděl, že proti němu je

vedeno trestní stíhání), bylo po něm vyhlášeno celostátní pátrání,

rozprodal zařízení domu a ani manželka nevěděla, kde se zdržuje.

Soudce Okresního soudu v Břeclavi provedl výslech stěžovatele

v zákonné lhůtě 24 hodin, spojil se soudkyní Obvodního soudu pro

Prahu 1 JUDr. Podlipnou, která rozhodla o vzetí do vazby a toto

rozhodnutí bylo stěžovateli sděleno. Vyhotovením tohoto usnesení

byl pověřen jiný soudce stejného soudu.

Proto podle názoru Městského soudu v Praze citovaná

základní práva a svobody stěžovatele porušena nebyla. Městský soud

v Praze na ústním jednání před Ústavním soudem netrvá.

Obvodní soud pro Prahu 1 ve svém vyjádření pouze odkázal

na obsah předmětného soudního spisu a sdělil, že případného

ústního jednání před Ústavním soudem se nezúčastní.

Městské státní zastupitelství v Praze k ústavní stížnosti

uvedlo, že dne 23. 4. 1998 byla k Městskému soudu v Praze podána

obžaloba na několik osob včetně stěžovatele, v jeho případě pro

trestný čin podvodu podle ustanovení § 250 odst. 1 a 4 s tím, že

bylo navrženo konat jej proti uprchlému. Teprve dne 10. 6. 1998

bylo městskému státnímu zastupitelství doručeno předmětné usnesení

Obvodního soudu pro Prahu 1 o vzetí stěžovatele do vazby a proto

dne 17. 6. 1998 státní zástupce vzal obžalobu zpět. V současné

době je věc ve stádiu přípravného řízení. Městské státní

zastupitelství na ústním jednání před Ústavním soudem netrvá.

Ústavní stížnost je důvodná.

Podle čl. 8 odst. 1 Listiny je osobní svoboda zaručena.

Podle odst. 2 tohoto ustanovení nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven

svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo

nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem

a na základě rozhodnutí soudu (odst. 5). Podle čl. 38 odst. 1

Listiny nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.

V souzené věci Ústavní soud konstatuje, že - jak vyplývá

z předmětného soudního spisu - napadené usnesení městského soudu

a zejména řízení mu předcházející trpí některými zásadními vadami.

V první řadě došlo k porušení ústavně zaručeného práva na

zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny). Toto základní právo již

Ústavní soud interpretoval v minulosti, když uvedl, že princip

práva na zákonného soudce "na jedné straně dotváří a upevňuje

soudcovskou nezávislost, na straně druhé pak představuje pro

každého účastníka řízení stejně cennou záruku, že k rozhodnutí

jeho věci jsou povolávány soudy a soudci podle předem daných zásad

(procesních pravidel) tak, aby byla zachována zásada pevného

přidělování soudní agendy, a aby byl vyloučen - pro různé důvody

a rozličné účely - výběr soudů a soudců "ad hoc". Ústavní princip

zákonného soudce nelze obcházet, byť by důvody k tomu byly

jakékoli; tím méně lze ospravedlňovat - poukazem na "jinak věcnou

správnost" - takové rozhodnutí, které bylo vydáno v rozporu

s tímto principem, neboť - mimo jiné - nejen historické

zkušenosti, ale i zkušenosti z nedávné doby totalitního režimu

přesvědčivě ukazují, jak je pro jedince nebezpečné a pro celou

společnost škodlivé povolávat při nalézání práva k výkonu

spravedlnosti soudy a soudce podle účelových hledisek či výběru

(nález sp. zn. III. ÚS 232/95, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů

a usnesení, sv. 5, C. H. Beck, 1997, str. 101).

V souzené věci však došlo k situaci, kdy o vzetí stěžovatele

do vazby rozhodla dne 19. 4. 1998 soudkyně Obvodního soudu pro

Prahu 1 JUDr. Podlipná (č.l. 5), avšak na usnesení tohoto soudu,

datovaném téhož dne, je podepsán soudce JUDr. Sedláček. Na tento

nedostatek upozornil Obvodní soud pro Prahu 1 přípisem ze dne 24.

6. 1998 již Městský soud v Praze (č.l. 18) s tím, že "spis

neobsahuje záznam, že by JUDr. Sedláček ve smyslu § 129 odst. 3

tr. řádu per analogiam vyhotovil usnesení na příkaz předsedy soudu

tzn. usnesení vyhotovil jiný soudce, než soudce, který usnesení

vyhlásil." Nelze vyloučit, že teprve jako reakce na tento přípis

byl ve spisu proveden na témže čísle listu (p.v.) úřední záznam,

podepsaný JUDr. Královou (místopředsedkyní obvodního soudu pro

věci trestní), že dne 4. 6. 1998 byl JUDr. Sedláček ústně pověřen

k vyhotovení rozhodnutí o vzetí stěžovatele do vazby. Z uvedeného

však vyplývá, že JUDr. Sedláček byl (podle záznamu JUDr. Králové)

k vyhotovení tohoto usnesení, datovaného ke dni 19. 4. 1998,

pověřen až dne 4. 6. 1998, tedy po značné době po jeho vynesení,

což akceptovat nelze.

Mimo to z úředního záznamu ze dne 2. 7. 1998 (č.l. 19),

parafovaného JUDr. Sedláčkem, vyplývá, že "o tom, že je obviněný

ve vazbě se dozvěděl soud 4. 6. 1998 v odpoledních hodinách od

Městského soudu v Praze (JUDr. Šafarikové)." Proto prý JUDr.

Sedláček dne 5. 6. 1998 požádal JUDr. Královou o rozhodnutí dle

§ 192 trestního řádu a toto rozhodnutí téhož dne vyhotovil.

K tomu Ústavní soud konstatuje, že i tento úřední záznam

nasvědčuje značným nedostatkům v předmětném řízení, neboť JUDr.

Sedláček tvrdí, že byl ústně pověřen dne 5. 6. 1998, leč JUDr.

Králová uvedla, že k ústnímu pověření došlo již dne 4. 6. 1998.

Především však v úředním záznamu JUDr. Sedláček uvedl, že Obvodní

soud pro Prahu 1 se až dne 4. 6. 1998 dozvěděl o tom, že

stěžovatel byl vzat do vazby, přestože se nacházel ve vazbě již

ode dne 19. 4. 1998, a to na základě rozhodnutí právě tohoto

soudu. Nicméně i za této situace JUDr. Sedláček písemně vyhotovil

usnesení o vzetí stěžovatele do vazby, datované ke dni 19. 4.

1998.

Pro úplnost lze dodat, že citované usnesení je z hlediska

svého obsahu nepřezkoumatelné, neboť bez bližšího odůvodnění pouze

konstatuje, že "vzhledem k tomu, že obviněný nebyl k dispozici

orgánům činným v trestním řízení a je stíhán za závažnou trestnou

činnost, hrozí nebezpečí, že při ponechání na svobodě by se mohl

vyhýbat trestnímu řízení, eventuelně trestu, který mu hrozí".

Za druhé je třeba poukázat na ustanovení § 71 odst. 1

trestního řádu, podle něhož "orgány činné v trestním řízení jsou

povinny vyřizovat vazební věci přednostně s největším urychlením".

Jak však rezultuje z uvedeného průběhu vazebního řízení, v souzené

věci došlo v řízení ke značným a neodůvodněným průtahům. To

ostatně konstatoval i Městský soud v Praze (č.l. 18 trestního

spisu). Specifické požadavky řízení o vazbě tedy nebyly

respektovány, takže věc nebyla projednána bez zbytečných průtahů

(čl. 38 odst. 2 Listiny).

Ústavní soud konečně konstatuje, že Městský soud v Praze

v napadeném usnesení dospěl k závěru, že ve výroku předmětného

usnesení Obvodního soudu po Prahu 1 (které bylo vyhlášeno 19. 4.

1998) a v řízení, které tomuto usnesení předcházelo, k pochybení

nedošlo. K tomu Ústavní soud uvádí, že v řízení o podané ústavní

stížnosti nepřehodnocoval existenci či neexistenci příslušného

vazebního důvodu, neboť tato otázka zpravidla spadá do působnosti

obecných soudů a nikoliv Ústavního soudu, jehož posláním je

ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Nicméně, Ústavní soud právě

proto, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti, shledal, že

v řízení o vzetí stěžovatele do vazby došlo k několika

protiústavním pochybením, jež ve svém důsledku vedou ke zrušení

napadeného usnesení Městského soudu v Praze. V tomto směru nelze

akceptovat, že vazba byla fakticky uvalena již 18. 4. 1998,

jestliže usnesení o vzetí do vazby (s datem 19. 4. 1998) bylo

vyhotoveno až 4. 6. 1998. Přestože se totiž uvedených pochybení

nedopustil Městský soud v Praze, nýbrž Obvodní soud pro Prahu 1,

Městský soud v Praze je neodstranil a nelze připustit stav, aby

tato pochybení byla - ve svých důsledcích - přičítána k tíži

vazebně stíhaného stěžovatele.

Proto Ústavní soud dospívá k závěru, že v souzené

věci byla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody

stěžovatele, zakotvená v čl. 8 odst. 1 a 2 a v čl. 38 odst.

1 a 2 Listiny základních práv a svobod.

Za těchto okolností se Ústavní soud již nezabýval některými

dalšími tvrzeními, obsaženými v ústavní stížnosti, neboť ke

zrušení zásahu orgánu veřejné moci postačuje porušení byť jediného

ústavně zaručeného základního práva nebo svobody.

Proto Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a usnesení

Městskéhosoudu v Praze ze dne 17. 7. 1998, sp. zn. Nt 874/98,

zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 30. března 1999

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru