Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 367/98Nález ÚS ze dne 11.05.1999K vadnému poučení o opravném prostředku proti správnímu rozhodnutí

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkřízení/zastavení
příslušnost
lhůta/procesněprávní
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 72/14 SbNU 111
EcliECLI:CZ:US:1999:1.US.367.98
Datum vyhlášení09.06.1999
Datum podání18.08.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.2, čl. 38 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

71/1967 Sb., § 47 odst.4

99/1963 Sb., § 5, § 84, § 250m odst.2


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 367/98 ze dne 11. 5. 1999

N 72/14 SbNU 111

K vadnému poučení o opravném prostředku proti správnímu rozhodnutí

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dnešního dne v senátě o ústavní

stížnosti J. P. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21.

4. 1998, sp. zn. 30 Ca 104/98, a po doplnění ústavní stížnosti

i proti opravnému usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 9.

1998, sp. zn. 30 Ca 104/98, takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 4. 1998, sp. zn.

30 Ca 104/98, ve spojení s opravným usnesením Krajského soudu

v Plzni ze dne 10. 9. 1998, č.j. 30 Ca 104/98- 20, se zrušují.

Odůvodnění:

Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti usnesení

Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 4. 1998, č.j. 30 Ca 104/98-15,

a doplnila ji vyjádřením, že ústavní stížnost směřuje i proti

opravnému usnesení téhož soudu ze dne 10. 9. 1998, č.j. 30 Ca

104/98-20, kterým byl odmítnut opravný prostředek stěžovatelky

proti rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Táboře ze dne 18.

2. 1998, č.j. PÚPr/134/98-Ri (UZ 1740/8). Okresní pozemkový úřad

postupem podle ust. § 9 odst. 4 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě

vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, rozhodl

tak, že J. P. a další účastníci řízení M. K. a J. K. nejsou

vlastníky nemovitostí nacházejících se v k. ú. Budislav, konkrétně

rybníka číslo parcelní 783 o výměře 11,0860 ha, a to pro existenci

překážky podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě.

Toto rozhodnutí napadla stěžovatelka opravným prostředkem

doručeným Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 5. 3. 1998.

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 11. 3.

1998, č.j. 10 Ca 74/98- 5, postoupil věc Krajskému soudu v Plzni

s odůvodněním, že v době podání opravného prostředku měla

navrhovatelka trvalé bydliště v A., takže příslušným soudem

k projednání opravného prostředku je Krajský soud v Plzni. Toto

usnesení a soudní spis (včetně písemného vyhotovení opravného

prostředku) byl Krajským soudem v Českých Budějovicích doručen

Krajskému soudu v Plzni až dne 14. 4. 1998, tedy již po lhůtě

k podání opravného prostředku ve smyslu ust. § 250m odst. 2

občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.").

Krajský soud v Plzni citovaným usnesením ze dne 21. 4.

1998, č.j. 30 Ca 104/98-15, ve spojení s opravným usnesením téhož

soudu ze dne 10. 9. 1998, č.j. 30 Ca 104/98-20, opravný prostředek

stěžovatelky proti rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Táboře

ze dne 18. 2. 1998, č.j. PÚPr/134/98-Ri (UZ 1740/8), odmítl.

Krajský soud se nejprve zabýval otázkou včasnosti opravného

prostředku z pohledu části páté hlavy třetí občanského soudního

řádu, konkrétně ust. § 250m odst. 2 o.s.ř. a shledal, že návrh na

zahájení řízení byl podán opožděně. Podle § 250m odst. 2 o.s.ř. se

návrh podává u příslušného soudu ve lhůtě 30 dnů od doručení

rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví něco jiného. Návrh je

podán včas i tehdy, byl-li podán ve lhůtě u orgánu, který

rozhodnutí vydal. Zvláštním zákonem je v tomto případě zák. č.

229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který v § 9 neobsahuje

odlišné stanovení lhůty pro podání opravného prostředku. Právní

zástupce navrhovatelky převzal napadené rozhodnutí dne 20. 2.

1998. Lhůta pro podání opravného prostředku začala běžet dne 21.

2. 1998, poslední den lhůty připadl na neděli 22. 3. 1998, takže

posledním dnem pro podání opravného prostředku bylo pondělí dne

23. 3. 1998. Navrhovatelka v době podání opravného prostředku byla

bytem v A., tedy jejím obecným soudem je Okresní soud v Chebu,

který je v obvodu Krajského soudu v Plzni. Krajskému soudu v Plzni

byl opravný prostředek navrhovatelky doručen dne 14. 4. 1998, tedy

opožděně. Proto soud podle ust. § 250p o.s.ř. usnesením opravný

prostředek odmítl.

Stěžovatelka podala dne 29. 6. 1998 u Krajského soudu

v Plzni návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání opravného

prostředku, avšak krajský soud jí dopisem ze dne 3. 8. 1998

sdělil, že podmínky ust. § 250l odst. 2, § 246c a § 58 odst. 1

o.s.ř. nebyly splněny, takže zmeškání lhůty neprominul.

Stěžovatelka má zato, že Krajský soud v Plzni ji napadeným

rozhodnutí, zkrátil na jejích ústavních právech (dále uvedených)

zaručených ústavním zákonem č. 23/1991 Sb. Vychází přitom

z domněnky, že věc se dostala do dispozice Krajského soudu v Plzni

nikoli až doručením spisu s písemným vyhotovením opravného

prostředku, nýbrž již dnem právní moci usnesení Krajského soudu

v Českých Budějovicích, kterým věc Krajskému soudu v Plzni

postoupil. Vzhledem k tomu, že právní moc usnesení Krajského soudu

v Českých Budějovicích ze dne 11. 3. 1998, č.j. 10 Ca 74/98-5,

nastala ještě ve lhůtě uvedené v ust. § 250m o.s.ř., měl Krajský

soud v Plzni dovodit, že opravný prostředek byl podán včas, věc

projednat a rozhodnout, a to v přítomnosti stěžovatelky. Pro tuto

domněnku svědčí i skutečnost, že Krajský soud v Českých

Budějovicích opravný prostředek podaný u něho jako u soudu místně

nepříslušného neodmítl, ani neučinil žádné faktické opatření

k jeho vrácení stěžovatelce či zaslání soudu místně příslušnému,

nýbrž věc zahájil a poté ji postoupil Krajskému soudu v Plzni.

Stěžovatelka má zato, že postupem Krajského soudu v Plzni byla

zkrácena na svém právu domáhat se stanoveným postupem svého práva

u nezávislého a nestranného soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny

základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále na svém právu

obrátit se na soud, aby přezkoumal zákonnost orgánu veřejné správy

ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny a také na svém právu, aby její

věc byla projednána veřejně a v její přítomnosti ve smyslu čl. 38

odst. 2 Listiny, tedy že byla zkrácena ve svých právech na soudní

ochranu.

Z těchto důvodů stěžovatelka navrhla zrušení napadeného

usnesení Krajského soudu v Plzni.

Ústavní soud nejdříve přezkoumal ústavní stížnost po stránce

formální (§ 72 odst. 2 a § 43 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.,

o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Z hlediska

dodržení zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti zjistil, že

napadené usnesení Krajského soudu v Plzni bylo doručeno právnímu

zástupci stěžovatelky dne 22. 6. 1998 a nabylo právní moci dne

24. 6. 1998. Ústavní stížnost byla podána na poštu dne 17. 8.

1998 a byla doručena Ústavnímu soudu dne 18. 8. 1998, takže lhůta

k jejímu podání podle ust. § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu

byla zachována. Jiné formální nedostatky předložené ústavní

stížnosti nebyly zjištěny.

K ústavní stížnosti se vyjádřil jako účastník řízení Krajský

soud v Plzni, který uvedl, že opravný prostředek stěžovatelky byl

podán u soudu nepříslušného, který jej soudu příslušnému ve lhůtě

pro podání opravného prostředku dle § 250m odst. 2 o.s.ř. nedodal.

To ve svém důsledku znamená, že opravný prostředek byl podán

opožděně, a to přesto, že rozhodnutí správního orgánu obsahovalo

náležité poučení o opravném prostředku. Tento pro stěžovatelku

nepříznivý stav nemohlo pak zvrátit ani její podání, kterým žádala

za prominutí zmeškání lhůty. Krajský soud navrhl zamítnutí ústavní

stížnosti a současně uvedl, že netrvá na ústním jednání v dané

věci před Ústavním soudem ČR.

Vedlejší účastníci řízení - Státní rybářství H., Okresní úřad

Tábor, okresní pozemkový úřad, Pozemkový fond ČR, Praha 1, Ve

Smečkách 33, a M. K. se postavení vedlejšího účastníka vzdali.

Další vedlejší účastník J. K. se k ústavní stížnosti nevyjádřil

a neustanovil si advokáta, který by jej v řízení před Ústavním

soudem zastupoval.

Stěžovatelka dala souhlas s upuštěním od ústního jednání.

Ústavní soud si k posouzení ústavní stížnosti vyžádal spis

Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 30 Ca 104/98, z něhož zjistil

tyto skutečnosti:

Stěžovatelka se opravným prostředkem ze dne 3. 3. 1998

doručeným Krajskému soudu v Českých Budějovicích domáhala

přezkoumání rozhodnutí Okresního úřadu v Táboře, okresního

pozemkového úřadu, ze dne 18. 2. 1998, č.j. PÚPr/134/98-Ri, jímž

bylo rozhodnuto o jejím restitučním nároku.

Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11.

3. 1998, č.j. 10 Ca 74/98-4, byla věc postoupena Krajskému soudu

v Plzni jako soudu věcně a místně příslušnému (§ 250l odst.

2 a § 250d odst. 2 o.s.ř.), a to vzhledem k místu bydliště

navrhovatelky v A.. Jejím obecným soudem je Okresní soud v Chebu,

přičemž tento soud je v obvodu Krajského soudu v Plzni.

Předsedkyně senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích dala

pokyn k vypravení tohoto usnesení dne 13. 3. 1998, avšak ke

splnění tohoto pokynu došlo teprve dne 31. 3. 1998. Tak se stalo,

že usnesení nabylo právní moci dne 4. 4. 1998 a k jeho doručení

Krajskému soudu v Plzni došlo až dne 14. 4. 1998, tedy po uplynutí

lhůty k podání opravného prostředku, neboť posledním dnem této

lhůty byl den 23. 3. 1998. (Poznámka: Podle názoru Ústavního soudu

se tedy stěžovatelka mýlí, jestliže uvádí, že právní moc usnesení

Krajského soudu v Českých Budějovicích nastala ještě ve lhůtě

uvedené v ust. § 250m o.s.ř., neboť lhůta k podání opravného

prostředku končila dne 23. 3. 1998, k nabytí právní moci usnesení

Krajského soudu v Českých Budějovicích došlo teprve dne 4. 4.

1998 a k postoupení věci Krajskému soudu v Plzni došlo až dne 14.

4. 1998.) Usnesením tohoto soudu ze dne 21. 4. 1998, č.j. 30 Ca

104/98-15, ve spojení s opravným usnesením ze dne 10. 9. 1998,

č.j. 30 Ca 104/98-20, byl pak opravný prostředek stěžovatelky

odmítnut.

Ústavní soud je si vědom skutečnosti, že není vrcholem

soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Nemůže proto

na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností,

pokud tyto soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny

a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo

svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle

čl. 10 Ústavy ČR.

Ústavní soud v tomto případě zvažoval, zda skutečnost, že

opravný prostředek byl podán u soudu nepříslušného, který jej

příslušnému soudu ve lhůtě stanovené pro jeho podání nepostoupil,

postačí k závěru, že opravný prostředek je podán opožděně. Tento

přísný postup by zřejmě byl namístě tam, kde byl navrhovatel

správním orgánem správně a dostatečně poučen. Toto poučení se řídí

ust. § 47 odst. 4 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení

(správní řád), podle něhož poučení o odvolání (rozkladu) obsahuje

údaj, zda je rozhodnutí konečné nebo zda se lze proti němu odvolat

(podat rozklad, v jaké lhůtě, ke kterému orgánu a kde lze odvolání

podat). Na správnost poučení o opravném prostředku navazuje i ust.

§ 250m odst. 2 o.s.ř., které stanoví, že návrh se podává

u příslušného soudu ve lhůtě 30 dnů od doručení rozhodnutí, pokud

zvláštní zákon nestanoví něco jiného. Návrh je podán včas i tehdy,

byl-li podán ve lhůtě u orgánu, který vydal rozhodnutí.

Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o opravném prostředku, lze je

napadnout do 6 měsíců od jeho doručení. Rozhodnutí Okresního úřadu

v Táboře, okresního pozemkového úřadu, ze dne 18. 2. 1998, č.j.

PÚPr/134/98-Ri, sice poučení o odvolání obsahovalo, nebylo však

dostatečné, neboť v něm bylo toliko uvedeno, že je možno podat

proti rozhodnutí opravný prostředek ke krajskému soudu ve lhůtě

30 dnů od doručení rozhodnutí. V poučení chybí údaj, u kterého

krajského soudu má být opravný prostředek podán, aby nemohla

vzniknout pochybnost o tom, který soud je příslušný, jestliže ve

věci rozhodoval správní orgán v obvodu jiného krajského soudu než

je krajský soud příslušný vzhledem k místu bydliště osoby, která

je oprávněna podat proti rozhodnutí správního orgánu opravný

prostředek. Jestliže rozhodnutí správního orgánu neobsahovalo

konkrétní a tedy řádné poučení, pokud jde o označení soudu,

u něhož lze opravný prostředek podat, šlo o poučení neúplné, které

lze považovat za poučení vadné. Za této situace měl obecný soud

reflektovat postup podle ust. § 250m odst. 2 o.s.ř., který za

podmínek tam uvedených stanoví lhůtu k podání opravného prostředku

6 měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu.

Obecný soud měl vzít dále v úvahu postup Krajského soudu

v Českých Budějovicích, neboť ke splnění pokynu soudkyně ze dne

13. 3. 1998 k vypravení usnesení ze dne 11. 3. 1998, č.j. 10 Ca

74/98-4, pracovníky administrativního aparátu došlo teprve dne

31. 3. 1998, tedy po uplynutí lhůty k podání opravného prostředku,

která končila dne 23. 3. 1998. Toto pochybení má ve svém důsledku

dopad do základních práv stěžovatelky v řízení dle zák. č.

229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému

zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Jde

o restituční předpis, jehož hlavním smyslem je zmírnění

způsobených křivd, takže bylo namístě postupoval tak, aby

nedocházelo k nevstřícnému formalistickému postupu soudu, který

hrozí případně křivdou další. Tento názor vyslovil Ústavní soud

např. již ve věci III. ÚS 74/94 ve Sbírce nálezů a usnesení

- svazek 3, Vydání 1., Praha C. H. Beck 1995, nález č. 42.

Postupem Krajského soudu v Českých Budějovicích, pokud jde

o průtahy ve splnění pokynu soudkyně k vypravení předmětného

usnesení, tedy "jiným zásahem orgánu veřejné moci", bylo tak

porušeno základní právo navrhovatelky zaručené článkem 36 odst.

1 Listiny, neboť jí bylo znemožněno domáhat se stanoveným postupem

svého práva u nestranného a nezávislého soudu. Obdobně posuzoval

Ústavní soud pochybení při vyznačení doložky právní moci

v rozsudku, jehož důsledkem bylo opožděné podání dovolání, ve věci

sp. zn. III. ÚS 456/97, uveřejněné v téže Sbírce nálezů a usnesení

- svazek 10, Vydání 1., Praha C. H. Beck 1998, nález č. 43.

Ústavní soud tedy dospěl k názoru, že stěžovatelka sice

podala opravný prostředek proti rozhodnutí Okresního úřadu

v Táboře, okresního pozemkového úřadu, ze dne 18. 2. 1998, č.j.

PÚPr/134/98-Ri, u nepříslušného krajského soudu, leč na základě

neúplného poučení, pokud jde o určení místa, kde je možno opravný

prostředek podat. K dalšímu pochybení došlo postupem Krajského

soudu v Českých Budějovicích, který nedoručil včas usnesení

o postoupení věci Krajskému soudu v Plzni účastníkům řízení, takže

návrh na zahájení řízení o opravném prostředku v této věci byl

doručen Krajskému soudu v Plzni až po uplynutí lhůty dle ust. §

250m odst. 2 o.s.ř. Právě proto Krajský soud v Plzni opravný

prostředek stěžovatelky odmítl.

Ze všech těchto důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že

napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni bylo porušeno - jak

již uvedl - základní právo stěžovatelky podle čl. 36 odst. 1

Listiny a důsledně vzato i její základní právo podle čl. 36 odst.

2 a č. 38 odst. 2 Listiny.

Proto Ústavní soud usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne

21. 4. 1998, sp. zn. 30 Ca 104/98, ve spojení s opravným usnesením

Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 9. 1998, č.j. 30 Ca 104/98-20,

zrušil.

Poučení:

Proti rozhodnutí Ústavníhosoudu se nelze odvolat.

V Brně dne 11. května 1999

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru