Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 3664/10 #1Usnesení ÚS ze dne 03.01.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
Soudce zpravodajWagnerová Eliška
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkřízení/zastavení
EcliECLI:CZ:US:2011:1.US.3664.10.1
Datum podání23.12.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 104 odst.2, § 243c odst.1


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 3664/10 ze dne 3. 1. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 3. ledna 2011 v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Z. H., zastoupené Mgr. Janou Jesenskou, advokátkou se sídlem Lidická 5a, 602 00 Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010 č. j. 20 Cdo 2780/2010-205, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, splňující i další formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), brojí stěžovatelka proti výše citovanému rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva na soudní ochranu garantovaná čl. 36 odst. 1 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Rozhodnutím Krajského soudu v Brně bylo odmítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Městského soudu v Brně, kterým byla podle vykonatelného rozhodnutí Všeobecné zdravotní pojišťovny nařízena exekuce k uspokojení pohledávky oprávněné. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla stěžovatelka dovoláním. Rozhodnutím městského soudu byl zamítnut návrh stěžovatelky na ustanovení advokáta, což následně potvrdil krajský soud. Protože dovolání vykazovalo nedostatky bránící dalšímu pokračování dovolacího řízení a nebylo ani sepsáno advokátem, městský soud stěžovatelku vyzval, aby si ve lhůtě jednoho měsíce zvolila zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podala řádné dovolání. Stěžovatelka výzvě soudu ke zvolení si právního zástupce nevyhověla a vytčený nedostatek neodstranila. Protože ani přes výzvu nebyla vada odstraněna, a tak chyběla podmínka řízení spočívající v právním zastoupení stěžovatelky v dovolacím řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání zastavil.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že napadené rozhodnutí bylo vydáno předčasně, aniž by městský soud jakkoliv reagoval na žádost stěžovatelky o prodloužení lhůty k nalezení advokáta. Podle stěžovatelky bylo povinností městského soudu reagovat na písemně vznesenou žádost. Jen takovýto postup by podle jejího názoru odpovídal řádnému výkonu soudní moci. Bez dalšího naopak bylo vydáno usnesení Nejvyššího soudu o zastavení dovolacího řízení, čímž bylo stěžovatelce odňato právo na obranu jejích práv.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).

Namítané porušení základních práv Ústavní soud neshledal. Naopak po důkladném seznámení se s napadeným rozhodnutím a s argumenty obsaženými v ústavní stížnosti nezbývá Ústavnímu soudu než konstatovat, že rozhodnutí dovolacího soudu je přesvědčivé a lze je z hlediska ústavnosti aprobovat. Dovolací soud po zjištění, že chybí podmínka řízení o dovolání spočívající v absenci právního zastoupení, neboť stěžovatelka ani přes výzvu soudu vytýkaný nedostatek neodstranila, zcela důvodně řízení o stěžovatelčině dovolání dle ust. § 104 odst. 2 a ust. § 243c odst. 1 o. s. ř. zastavil. Nejvyšší soud postupoval řádně, neboť stěžovatelce byla poskytnuta dostatečná lhůta pro zjednání povinného právního zastoupení. Výzvě ke zvolení si zástupcem advokáta, kterou městský soud adresoval stěžovatelce, navíc předcházelo z pohledu stěžovatelky neúspěšné řízení o návrhu na ustanovení advokáta, tudíž jí muselo být již před samotnou výzvou zřejmé, že bude potřeba, aby si zajistila povinné právní zastoupení. Neexistoval žádný důvod pro prodloužení lhůty. Nelze akceptovat, aby soudy pasivně strpěly liknavost účastníků při odstraňování vad, představujících nedostatek podmínek řízení.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, návrh stěžovatelky dle ust. § 83 zákona o Ústavním soudu sdílí akcesoricky osud ústavní stížnosti. Návrhu na přiznání náhrady nákladů zastoupení nelze totiž vyhovět, byla-li ústavní stížnosti odmítnuta (srov. Wagnerová, E. a kol.: Zákon o Ústavním soudu s komentářem. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 464).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. ledna 2011

Ivana Janů

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru