Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 3640/15 #1Usnesení ÚS ze dne 19.01.2016

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Trutnov
SOUD - KS Hradec Králové
Soudce zpravodajŠimáčková Kateřina
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkodůvodnění
Společné jmění manželů
spoluvlastnictví/vypořádání
EcliECLI:CZ:US:2016:1.US.3640.15.1
Datum podání13.12.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 157 odst.2


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 3640/15 ze dne 19. 1. 2016

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky Eweliny Robakové, zastoupené Mgr. Alenou Řenďovskou, advokátkou se sídlem Palác Riesů, Panská 6,110 00 Praha 1, proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově č. j. 30 C 215/2014-62 ze dne 10. 6. 2015 a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 19 Co 277/2015-81 ze dne 15. 9. 2015, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi byla porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Dále stěžovatelka namítá zásah do svého práva vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1, odst. 3 a odst. 4 Listiny) a porušení čl. 37 odst. 3 Listiny, čl. 96 odst. 1 a čl. 90 Ústavy.

2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Trutnově rozhodl rozsudkem č. j. 30 C 215/2014-62 ze dne 10. 6. 2015 o žalobě vedlejšího účastníka na zaplacení částky 19.634 Kč, která měla představovat polovinu výdajů, které vedlejší účastník vynaložil na dům nacházející se v dosud nevypořádaném společném jmění manželů (dále jen "SJM") se stěžovatelkou tak, že žalobě v převážné části vyhověl a přiznal vedlejšímu účastníku náklady řízení; žalobu zamítl pouze ohledně části úroku z prodlení. Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem napadené rozhodnutí okresního soudu potvrdil a přiznal vedlejšímu účastníku též náklady odvolacího řízení.

3. Rozpor napadených rozhodnutí se svým ústavně zaručeným právem vlastnit majetek spatřuje stěžovatelka v tom, že ačkoli obecné soudy došly k závěru, že na udržení majetku v zaniklém a dosud nevypořádaném SJM je nezbytné vynakládat určité prostředky a ten z bývalých manželů, kdo je vynaložil, má vůči druhému právo na náhradu poloviny jejich výše, a toto právo přiznaly vedlejšímu účastníku, stěžovatelce toto právo přiznáno nebylo pouze proto, že společný majetek zčásti užívala. Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že náklady, které na nemovitosti vynakládala a které byly v zásadě druhově stejné jako náklady, které vynakládal v předchozím období vedlejší účastník, vynakládala jen ve svůj prospěch, když nemovitosti současně užívala. Podstatnou část těchto nákladů by totiž stěžovatelka musela vynakládat, i kdyby nemovitosti vůbec neužívala (např. vytápění v zimě, vyčištění zahrady). Stěžovatelka je přesvědčena, že pokud byl nárok vedlejšího účastníka shledán důvodným, pak k její námitce započtení mělo být přihlédnuto nejméně v takové výši, jaká odpovídala průměrně vynaloženým nákladům vedlejším účastníkem za stejně dlouhé období, za jaké byla námitka započtení uplatněna stěžovatelkou. Skutečnost, že se tak nestalo, podle názoru stěžovatelky zakládá zjevnou nespravedlnost a nesprávnost napadených rozhodnutí a představuje neodůvodněně jiný přístup k ochraně práv vedlejšího účastníka oproti ochraně práv stěžovatelky. Stěžovatelka je rovněž přesvědčena o tom, že o nákladech vynaložených na společný majetek nelze rozhodovat v samostatném řízení, pokud současně probíhá i řízení o vypořádání SJM, neboť teprve v tomto řízení bude rozhodováno o některých otázkách, které mohou mít vliv i na posouzení povinnosti hradit poměrnou část těchto nákladů, a rozhodování o těchto otázkách by soudu vedoucímu řízení o vypořádání SJM mělo být vyhrazeno. Obecné soudy dle názoru stěžovatelky poskytly ochranu právům vedlejšího účastníka, ale zcela pominuly práva stěžovatelky, tímto svým postupem mohly zasáhnout do ústavně zaručeného práva stěžovatelky na spravedlivý proces.

4. Ústavní soud zvážil obsah ústavní stížnosti i napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

6. Ústavní soud předně podotýká, že podle čl. 83 Ústavy ČR je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů.

7. V projednávaném případě Ústavní soud žádné pochybení ústavněprávní relevance v postupu a rozhodnutích obecných soudů neshledal. Stěžovatelka nesouhlasí se skutkovými ani právními závěry obecných soudů, avšak její argumentace postrádá ústavněprávní rozměr. Ústavní soud připomíná, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů i jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud do závěrů obecných soudů zasahuje jen v případě, že zasáhly do základních práv stěžovatelů.

8. Nic takového však v projednávaném případě Ústavní soud neshledal. Napadená rozhodnutí obsahují dostatečná, srozumitelná a logická odůvodnění, z nichž je patrno, jak byly zhodnoceny provedené důkazy, k jakým skutkovým zjištěním obecné soudy dospěly i jak je posoudily po právní stránce.

9. Lze tedy shrnout, že napadenými rozhodnutími obecných soudů nebyla porušena žádná ústavně zaručená práva stěžovatelky. Ústavní stížnost proto byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. ledna 2016

David Uhlíř, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru