Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 360/03Usnesení ÚS ze dne 22.10.2003Povaha rozhodnutí o znalečném

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajWagnerová Eliška
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)U 22/31 SbNU 339
EcliECLI:CZ:US:2003:1.US.360.03
Datum podání01.07.2003
Napadený akt

rozhodnutí jiné

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 2 odst.2, čl. 36 odst.2, čl. 8

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 105, § 111 odst.1, § 111 odst.2

36/1967 Sb., § 17 odst.1, § 17 odst.2


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 360/03 ze dne 22. 10. 2003

U 22/31 SbNU 339

Povaha rozhodnutí o znalečném

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Usnesení

Ústavního soudu ze dne 22. října 2003 sp. zn. I. ÚS 360/03 ve věci ústavní stížnosti MUDr. M. Z. proti usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně z 29. 5. 2003 sp. zn. 3 KZv 15/2003, jímž byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti usnesení policejního rady Služby kriminální policie a vyšetřování, správy Jihomoravského kraje Policie České republiky, z 29. 4. 2003 ČTS: PJM-72/OK-10-2003, kterým byla určena výše znalečného v nižší než ve stěžovatelem vyúčtované výši.

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou dne 1. 7. 2003 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných usnesení, jimiž státní zastupitelství jako nedůvodnou zamítlo jeho stížnost proti usnesení, kterým policejní rada podle § 111 odst. 2 trestního řádu určil výši znalečného v nižší než ve stěžovatelem vyúčtované výši, a tvrdil, že jimi bylo zasaženo do jeho ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních svobod (dále jen "Listina").

Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon") včetně podmínek ustanovení § 75 odst. 1 zákona, které vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je totiž její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (srov. v § 75 odst. 2 zákona výjimky z této zásady).

Ústavní stížnost je nepřípustná, protože stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje k ochraně jeho práva.

Rozhodnutí o znalečném je svou povahou a postavením osoby, o jejímž nároku je rozhodováno, rozhodnutím správním, byť je činěno v trestním řízení. Orgán činný v trestním řízení se při jeho přijímání musí řídit zásadami správního řízení, neboť libovůle při výkonu veřejné moci je z ústavního hlediska nepřípustná. Při rozhodování o znalečném se uplatňuje správní uvážení - viz § 20 a 21 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 111 trestního řádu (je uvozeno marginální rubrikou "Použití zvláštních předpisů o znalcích") se i v dalších případech spojených se znaleckým posuzováním postupuje podle zvláštních předpisů, tedy např. podle zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, (dále jen "zákon o znalcích") nebo podle vyhlášky č. 37/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "vyhláška o znalcích"). Podpůrně lze uvést, že o znalečném mohou rozhodnout namístopředsedy senátu i justiční čekatelé a soudní tajemníci na základě pověření předsedy soudu, jenž je orgánem státní správy soudu [srov. § 6 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 37/1992, o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů].

Na správní povahu rozhodování o znalečném lze usuzovat i z postavení těch, o jejichž nárocích se rozhoduje, tedy znalců samotných. Znalec své postavení nabývá i ztrácí rozhodnutím ministra spravedlnosti nebo z jeho pověření rozhodnutímpředsedy krajského soudu (§ 3 odst. 1 a § 20 zákona o znalcích). Odměna za činnost znalce v řízení před státním orgánem není předmětem smluvního ujednání mezi nimi, její výše je dána právním předpisem (srov. sazebník uvedený v příloze vyhlášky o znalcích) a správnost vyúčtování odměn znalce podléhá kontrole a dohledu krajského soudu, v jehož obvodu je znalec zapsán (§ 19 odst. 2 zákona o znalcích). Řádný výkon znalecké činnosti je povinností znalce. Je-li znalec činný v řízení před státním orgánem, je povinen podat posudek včas a řádně (§ 12 odst. 1 zákona o znalcích). Nesplnění povinnosti znalce, může vést i k jeho odvolání [§ 20 písm. c) zákona o znalcích]. Z toho vyplývá, že znalci jsou ve vztahu k orgánu veřejné moci, který je ustanovil, v postavení nerovném, podřízeném, tj. v postavení, které charakterizuje veřejnoprávní vztah. Rozhodování státního orgánu o nárocích znalců je rozhodováním o nárocích majícím svůj základ ve veřejném, tj. správním právu.

Ústavnísoud však poznamenává, že pokud znalec provede dle pokynů orgánu, který jej přibral do řízení, řádně a včas posudek, vzniká mu legitimní očekávání na odměnu určenou podle právních předpisů (§ 17 až 19 zákona o znalcích a § 16 až 29 a přílohy vyhlášky o znalcích). Takový nárok však má majetkovou povahu, a spadá proto pod ochranu čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod jako ochrana vlastnictví, což potvrzuje judikatura Evropského soudu pro lidská práva (srov. např. na http://hudoc.echr.coe.int/hudoc/default.asp rozh. č. 33202/96 Beyeler proti Itálii, § 100, nebo rozh. č. 34049/96 Zwierzynski proti Polsku, § 63). Evropský soud zastává právní názor, že pojem "majetku" z čl. 1 Protokolu č. 1 má autonomní obsah. Je proto důležité posoudit, zda okolnosti případu ve svém souhrnu činily stěžovatele nositelem hmotného zájmu (neomezeného na hmotné statky) chráněného čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1, a to s ohledem na relevantní právní a skutkové prvky, bez ohledu na formální zařazení nároku podle domácího práva ("In that connection the Court points out that the concept of "possessions" in the first part of Article 1 has an autonomous meaning which is not limited to ownership of physical goods and is independent from the formal classification in domestic law: certain other rights and interests constituting assets can also be regarded as "property rights", and thus as "possessions" for the purposes of this provision. The issue that needs to be examined is whether the circumstances of the case, considered as a whole, conferred on the applicant title to a substantive interest protected by Article 1 of Protocol No. 1. The Court considers that that approach requires it to take account of the following points of law and of fact."). Právo domáhat se legitimního majetkového nároku spadá pod ochranu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a pochopitelně také pod ochranu čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, tj. správní rozhodnutí o takovém nároku podléhá řádnému soudnímu přezkumu.

Za tohoto stavu je zřejmé, že znalec se svého nároku může domáhat u obecnéhosoudu, kterému přísluší rozhodování o nárocích těch, kdo tvrdí, že byli na svých právech zkráceni rozhodnutím orgánu veřejné správy, ale nikoli přímo u Ústavního soudu. Rozhodnutí o znalečném tak podléhá soudnímu přezkumu jako jiná správní rozhodnutí o základních právech a svobodách. Stěžovatel však takový prostředek k ochraně svého práva před podáním ústavní stížnosti nevyužil, a nevyčerpal tak všechny dostupné prostředky k ochraně svého práva. Aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a vyjadřoval se k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel proto předložený návrh odmítnout, neboť jde o návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona].

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru