Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 355/18 #1Nález ÚS ze dne 27.03.2018Vadný procesní postup Nejvyššího správního soudu - nedoručení výzvy k zaplacení soudního poplatku

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NSS
FINANČNÍ ÚŘAD / ŘEDITELSTVÍ - Odvolací finanční ředitelství
Soudce zpravodajLichovník Tomáš
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na příst... více
Věcný rejstříkřízení/zastavení
Správní soudnictví
poplatek/soudní
Doručování
procesní postup
výzva
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 61/88 SbNU 853
EcliECLI:CZ:US:2018:1.US.355.18.1
Datum vyhlášení17.04.2018
Datum podání26.01.2018
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 47 písm.c

549/1991 Sb., § 9 odst.1


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Pokud Nejvyšší správní soud zastaví řízení o kasační stížnosti z důvodu, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek ve stanovené lhůtě, která však vlivem absence doručení příslušné výzvy soudu do sféry stěžovatele nepočala nikdy běžet, poruší takovým postupem práva stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Nálezem ze dne 27. 3. 2017 zrušil I. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatelky Bc. Nikol Krčkové usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Afs 395/2017-22 ze dne 10. ledna 2018, a to pro rozpor s čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny.

Narativní část

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým bylo zastaveno řízení o její kasační stížnosti proti rozsudku krajského soudu ze dne 21. listopadu 2016. Přípisem ze dne 13. prosince 2017, který byl doručen do datové schránky jejího právního zástupce dne 15. prosince 2017, vyzval Nejvyšší správní soud stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto přípisu; stěžovatelka však soudní poplatek nezaplatila. Stěžovatelka namítá, že předpoklady pro zastavení řízení nebyly splněny, resp. k jeho zastavení došlo omylem, neboť výzva k zaplacení soudního poplatku se do její dispozice nikdy nedostala. Do datové schránky jejího právního zástupce Nejvyšší správní soud doručil toliko žádost o předložení spisu, která byla adresována krajskému soudu. Tím mělo dojít k porušení jejího práva na spravedlivý proces.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

V dané věci Nejvyšší správní soud zastavil řízení o kasační stížnosti stěžovatelky z té příčiny, že stěžovatelka ve stanovené lhůtě nezaplatila soudní poplatek. Vycházel z marného uplynutí lhůty podle výzvy soudu ze dne 13. prosince 2017, avšak přehlédl, že uvedená výzva nebyla stěžovatelce nikdy doručena, což znamenalo, že lhůta k zaplacení soudního poplatku ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. nepočala běžet. Tento omyl byl zjevný ze spisové dokumentace a sám Nejvyšší správní soud jej uznal a navrhl zrušení svého usnesení.

Ústavní soud dospěl k závěru, že Nejvyšší správní soud svým postupem, jímž neodůvodněně zastavil řízení o kasační stížnosti stěžovatelky, znemožnil jí realizaci jejího základního práva na řádný soudní proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, který zaručuje každému možnost domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Současně porušil i čl. 36 odst. 2 Listiny, dle něhož každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Ústavní soud proto ústavní stížnosti vyhověl a napadené usnesení zrušil.


Soudcem zpravodajem v dané věci byl Tomáš Lichovník. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

I.ÚS 355/18 ze dne 27. 3. 2018

N 61/88 SbNU 853

Vadný procesní postup Nejvyššího správního soudu - nedoručení výzvy k zaplacení soudního poplatku

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře - ze dne 27. března 2018 sp. zn. I. ÚS 355/18 ve věci ústavní stížnosti Bc. Nikol Krčkové, zastoupené JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem, se sídlem Polská 4, Karlovy Vary, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Afs 395/2017-22 ze dne 10. ledna 2018 o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a Odvolacího finančního ředitelství jako vedlejšího účastníka řízení.

I. Usnesením Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Afs 395/2017-22 ze dne 10. ledna 2018 bylo zasaženo do práva stěžovatelky na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.

II. Uvedené rozhodnutí se proto ruší.

Odůvodnění:

I.

1. Ústavní stížností, podanou podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým bylo zastaveno řízení o její kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 30 Af 46/2016-69 ze dne 21. listopadu 2016. V odůvodnění kasační soud konstatoval, že přípisem ze dne 13. prosince 2017, který byl doručen do datové schránky jejího právního zástupce dne 15. prosince 2017, vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto přípisu. Jelikož stěžovatelka soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatila, Nejvyšší správní soud s odkazem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, rozhodl, jak je shora uvedeno.

2. Stěžovatelka má za to, že napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu bylo porušeno její právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Je přesvědčena, že v projednávaném případě nebyly splněny předpoklady pro zastavení řízení, resp. k jeho zastavení došlo omylem, což opírá o skutečnost, že výzva k zaplacení soudního poplatku se do její dispozice nikdy nedostala. Dne 15. prosince 2017 do datové schránky jejího právního zástupce Nejvyšší správní soud doručil toliko žádost o předložení spisu, která byla adresována Krajskému soudu v Plzni. Nejvyšší správní soud po upozornění, kterého se mu dostalo od jejího právního zástupce, tuto chybu sám uznal s tím, že náprava cestou opravných prostředků není, s výjimkou ústavní stížnosti, možná.

3. Stěžovatelka dále v souladu s § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu požádala o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí s odůvodněním, že již dříve byl v předmětné věci, s ohledem na hrozbu vzniku vážné újmy na jejím majetku v důsledku nařízené daňové exekuce, přiznán odkladný účinek žalobě, kterou směřovala ke Krajskému soudu v Plzni. Dokud není právně najisto postaveno, zda postupem Nejvyššího správního soudu došlo k ústavněprávnímu zásahu do jejích práv, je dle stěžovatelky namístě odkladný účinek kasačním soudem vydanému usnesení přiznat.

II.

4. K výzvě Ústavního soudu se k podané ústavní stížnosti vyjádřil účastník řízení Nejvyšší správní soud. Poukázal přitom na obsah svého spisu, který svědčí o tom, že tvrzení obsažená v ústavní stížnosti jsou pravdivá. Výzva k zaplacení soudního poplatku nebyla zástupci stěžovatelky řádně doručena, jak vyplývá z doručenky připojené k této výzvě. Nedopatřením byla zástupci stěžovatelky doručena žádost o spis na č. l. 15 soudního spisu, adresovaná Krajskému soudu v Plzni. Podmínky pro zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku tak nebyly dány. Nejvyšší správní soud proto navrhl ústavní stížnosti jako důvodné vyhovět. Dodal, že se stěžovatelce prostřednictvím jejího zástupce omluvil, a vyslovil lítost, že jeho omyl nezbývá než řešit nálezem Ústavního soudu.

III.

5. Ústavní soud, jsa vázán hranicemi svých pravomocí dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, není soudem nadřízeným soudům obecným, a proto mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost či správnost jejich rozhodnutí. Uvedená zásada však nemůže zastínit jeho oprávnění (a současně povinnost) zjišťovat, zda těmito rozhodnutími nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv stěžovatele.

6. V mezích takto limitovaného přezkumu Ústavní soud posoudil napadený soudní akt a příslušný spisový materiál, přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

7. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně uvedl, že o protiústavnost jde i tehdy, jestliže procesní postup soudu vybočuje ze zákonných pravidel, jež řízení před ním upravují, a toto vybočení je způsobilé se promítnout (stěžovateli negativně) do jeho výsledku. Tak je tomu rovněž v případě zřetelných mechanických pochybení soudu, jímž je kupříkladu nedostatečné seznámení se s obsahem spisu, založení rozhodné listiny do spisu jiného, omyl při datování jejího příchodu apod. [srov. nález sp. zn. III. ÚS 290/06 ze dne 28. června 2007 (N 108/45 SbNU 459)]. Z pohledu práva na spravedlivý (řádný) proces totiž nemůže obstát výrok soudu založený "na věcně nesprávných argumentech".

8. Obdobné se prosazuje i v dané věci, v níž Nejvyšší správnísoud zastavil řízení o kasační stížnosti stěžovatelky z té příčiny, že stěžovatelka ve stanovené lhůtě nezaplatila soudní poplatek. Vycházel z marného uplynutí lhůty podle výzvy soudu ze dne 13. prosince 2017, avšak přehlédl, že uvedená výzva nebyla stěžovatelce nikdy doručena, což znamenalo, že lhůta k zaplacení soudního poplatku ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. nepočala běžet. Tento omyl je zjevný ze spisové dokumentace a sám Nejvyšší správní soud jej uznal a navrhl zrušení svého usnesení.

9. Ústavnímusoudu tak nezbývá než konstatovat, že Nejvyšší správní soud svým postupem, jímž neodůvodněně zastavil řízení o kasační stížnosti stěžovatelky, znemožnil jí realizaci jejího základního práva na řádný soudní proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, který zaručuje každému možnost domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Současně porušil i čl. 36 odst. 2 Listiny, dle něhož každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak.

10. Ve světle výše řečeného Ústavnísoud podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl předložené ústavní stížnosti a usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Afs 395/2017-22 ze dne 10. ledna 2018 podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil. Ústavní soud takto rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť měl za to, že od něho nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).

11. Návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí se Ústavnísoud samostatně nezabýval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bezodkladně.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru