Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 355/03Usnesení ÚS ze dne 19.09.2003

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
odmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na právní pomoc a ... více
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2003:1.US.355.03
Datum podání30.06.2003
Napadený akt

rozhodnutí jiné

rozhodnutí jiné

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 134 odst.2, § 160

2/1993 Sb., čl. 40 odst.3, čl. 36 odst.1


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 355/03 ze dne 19. 9. 2003

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Z. S., a J. S., obou zastoupených JUDr. E. Z., proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 28. 1. 2003, ze dne 22. 4. 2003 a ze dne 6. 6. 2003, sp. zn. 2 KZv 46/2002, a usnesení Policie České republiky, Správy Východočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování v Hradci Králové ze dne 22. 10. 2002, ze dne 9. 1. 2003, ze dne 28. 3. 2003 a ze dne 21. 4. 2003, ČTS: PVC - 320/OHK - 2002,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Označenými usneseními Policie ČR, Správy Východočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování v Hradci Králové (dále jen "SKPV") bylo, podle § 160 odst. 1, 5 trestního řádu (dále jen "TrŘ"), zahájeno a následně rozšířeno trestní stíhání obviněných Z. S. a J. S. (dále jen "stěžovatelé") pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona (dále jen "TrZ"), dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 TrZ, spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 TrZ.

Proti všem usnesením o zahájení trestního stíhání, ČTS: PVC - 320/OHK - 2002, ze dne 9. 1. 2003, ze dne 28. 3. 2003 a ze dne 21. 4. 2003, vyjma usnesení ze dne 22. 10. 2002, podali stěžovatelé stížnosti, které státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové (dále jen "KSZ"), sp. zn. 2 KZv 46/2002, ze dne 28. 1. 2003, ze dne 22. 4. 2003 a ze dne 6. 6. 2003, zamítl jako nedůvodné podle § 148 odst. 1 písm. c) TrŘ.

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 30. 6. 2003, se stěžovatelé domáhali zrušení shora uvedených usnesení KSZ v Hradci Králové a usnesení Policie ČR, SKPV v Hradci Králové. Podle jejich přesvědčení napadená usnesení porušila čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 2, čl. 8 odst. 1, 2, 3, čl. 10, čl. 36 odst. 1, čl. 37 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále čl. 80 Ústavy ČR a zejména § 160 odst. 1 TrŘ. Stěžovatelé spatřovali porušení svého práva na obhajobu v tom, že napadená usnesení o zahájení trestního stíhání neobsahovala přesné označení skutečností odůvodňujících závěr o důvodnosti trestního stíhání. Tyto skutečnosti jim byly utajovány, ačkoli měli právo je přesně a podrobně znát. Obhajoba se tak, podle nich, stala prázdným a formálním pojmem. Z tohoto důvodu se obrátili na Vrchní státní zastupitelství a Nejvyšší státní zastupitelství, ale jejich podněty byly zamítnuty.

Ústavní stížnost je koncipována jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv. Proto musí být před jejím podáním vyčerpány všechny přípustné procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná. Vzhledem k tomu, že trestní řád poskytuje proti usnesení o zahájení trestního stíhání opravný prostředek - stížnost, je nepochybné, že v daném případě by bylo posledním rozhodnutím ve věci usnesení státního zástupce KSZ v Hradci Králové o stížnosti. Jestliže však stěžovatelé ve svém návrhu napadli pouze usnesení Policie ČR, SKPV v Hradci Králové ze dne 22. 10. 2002, ČTS: PVC - 320/OHK - 2002, aniž by napadli poslední rozhodnutí ve věci, jedná se, v této části ústavní stížnosti, o návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

Současně nebyla splněna jedna ze základních procesních podmínek pro podání ústavní stížnosti, upravená v § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Z fotokopií dodejek pošty je patrno, že napadená usnesení státního zástupce KSZ v Hradci Králové, sp. zn. 2 Kzv 46/2002, ze dne 28. 1. 2003 a ze dne 22. 4. 2003, byla stěžovatelům a jejich obhájci doručena dne 30. 1. 2003 a dne 24. 4. 2003. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 27. 6. 2003, tedy po uplynutí zákonné šedesátidenní lhůty, jsou splněny podmínky pro její odmítnutí podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Pokud jde o usnesení státního zástupce KSZ v Hradci Králové ze dne 6. 6. 2003, sp. zn. 2 Kzv 46/2002, a usnesení Policie ČR, SKPV v Hradci Králové ze dne 21. 4. 2003, ČTS: PVC - 320/OHK - 2002, z vyjádření státního zástupce KSZ v Hradci Králové plyne, že ústavní stížnost byla účinně podána toliko ve vztahu k poslednímu usnesení ze dne 6. 6. 2003. K napadeným usnesením o zahájení trestního stíhání všeobecně uvedl, že obsahovala podrobně a pečlivě popsané veškeré právně významné skutečnosti již ve výrokové části. Proto bylo odůvodnění koncipováno stručněji, s odkazem právě na výrokovou část usnesení. Z vydaných usnesení byli stěžovatelé přesně informováni, pro jaké skutky jsou stíháni a jak jsou tyto skutky právně kvalifikovány. Totéž platí o posledním vydaném usnesení Policie ČR, SKPV v Hradci Králové ze dne 21. 4. 2003, které přesně označuje skutečnosti, jež byly podkladem pro vydané rozhodnutí. Proto nebyl důvod k jeho zrušení a usnesení bylo shledáno zákonným a odůvodněným.

Usnesení o zahájení, příp. rozšíření, trestního stíhání, vydané podle § 160 odst. 1, 5 TrŘ, vymezuje jednak časový okamžik zahájení trestního stíhání, jednak důvody a způsob trestního stíhání konkrétních osob za konkrétní trestnou činnost. Je tedy zřejmé, že uvedené usnesení svou podstatou spadá pod ochranu čl. 8 odst. 2 Listiny, který stanoví, že nikdo nesmí být stíhán než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Tím je v tomto případě trestní řád. Současně je nutno předeslat, že usnesení o zahájení trestního stíhání svou podstatou představuje toliko primární procesní předpoklad, nezbytný k tomu, aby určité trestní řízení bylo vůbec zahájeno a následně realizováno. Přitom je zřejmé, že trestní řízení, jako zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces sestavený ze spolupůsobení a zároveň kontroly realizované jednotlivými orgány činnými v trestním řízení, a že tedy v procesu, který probíhá, resp. byl teprve započat, lze zpravidla případné protiústavní vady napravit v rámci celého řízení obvyklým a zákonem předvídatelným způsobem, především orgány činnými v trestním řízení.

Ústavní stížnost podaná v tomto stadiu trestního řízení, tj. po jeho zahájení, je návrhem předčasným, a tudíž nepřípustným. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, jestliže stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Princip subsidiarity ústavní stížnosti vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Jeho úkolem je, podle čl. 83 Ústavy ČR, ochrana ústavnosti a do činnosti jiných orgánů veřejné moci mu přísluší zasahovat pouze v případě, že v jejich rozhodování shledá protiústavní porušení některých základních práv nebo svobod stěžovatele. Ve své činnosti se Ústavní soud musí řídit principem minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci a jeho zásah připadá zásadně v úvahu pouze tehdy, jestliže náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná. Jinými slovy řečeno, nejprve musí proběhnout celé trestní řízení až do stadia konečného pravomocného rozhodnutí obecných soudů, a teprve poté se otevírá cesta k eventuelnímu podání ústavní stížnosti (§ 72 odst. 1 písm. a), § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Na základě shora uvedených skutečnostísoudce zpravodaj ústavní stížnost odmítl, podle § 43 odst. 1 písm. b), jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání a podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. září 2003JUDr. František Duchoň

soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru