Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 35/04Usnesení ÚS ze dne 20.04.2004

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkprocesní postup
EcliECLI:CZ:US:2004:1.US.35.04
Datum podání19.01.2004
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

99/1963 Sb., § 159 odst.3


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 35/04 ze dne 20. 4. 2004

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Elišky Wagnerové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. R., zastoupené JUDr. J. S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. listopadu 2001, čj. 20 Co 471/2001 - 55, za účasti vedlejších účastníků S. D. a A. D.

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. listopadu 2001, čj. 20 Co 471/2001 - 55, pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, jako soudu odvolacího, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Náchodě, kterým zastavil řízení ve věci žaloby stěžovatelky pro existenci překážky věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu § 159 odst. 3 OSŘ. V nové žalobě stěžovatelka navrhla určení neplatnosti dohody o převodu členských práv a povinností ve Stavebním bytovém družstvu N., uzavřené dne 24. února 1993 mezi žalobkyní (nyní stěžovatelkou) a žalovanými S. D. a A. D. (vedlejší účastníci v řízení před Ústavním soudem), přičemž o téže věci bylo již dříve rozhodnuto v řízení vedeném u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 4 C 28/96.

Dovolání stěžovatelky proti uvedenému usnesení odvolacího soudu zamítl Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 21. srpna 2003, čj. 29 Odo 147/2002 - 64.

Stěžovatelka ve své stručné ústavní stížnosti argumentuje tím, že obecné soudy nesprávně vyhodnotily její žalobu, jako podanou ve věci již pravomocně rozhodnuté, a následně z toho vyvodily překážku věci pravomocně rozhodnuté. Tvrdí, že její nová žaloba byla založena na nových skutečnostech, ve srovnání se skutečnostmi tvrzenými v předcházející žalobě, konkrétně na nedostatku základních náležitostí dohody o převodu členských práv a povinností ve Stavebním bytovém družstvu Náchod, uzavřené dne 24. února 1993. Nesprávnou aplikací překážky věci pravomocně rozhodnuté obecné soudy porušily, podle stěžovatelky, její základní práva podle čl. 90 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 1 Listiny, protože jí odňaly právo na přístup k soudu.

Ústavní soud si vyžádal od Okresního soudu v Náchodě spisy sp. zn. 4 C 28/96 a sp. zn. 5 C 67/2001 a současně vyjádření Krajského soudu v Hradci Králové. Krajský soud ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí s tím, že rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou.

Po prostudování spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost stěžovatelky je zjevně neopodstatněná.

V přezkoumávané věci Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout byť jen pochybnost o ústavní konformitě postupu obecných soudů při vydání napadených rozhodnutí. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého jednotlivého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručeného ústavním pořádkem ČR (srov. již nález sp. zn. I. ÚS 68/93, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, str. 123).

V této souvislosti je nezbytné konstatovat, že hodnocení existence překážky věci pravomocně rozhodnuté, která z uvedených spisů jasně vyplývá, je zásadně věcí obecné justice a není úkolem Ústavního soudu závěry obecných soudů jakkoliv přehodnocovat. Na tom, že v daném případě překážka věci pravomocně rozhodnuté skutečně existuje, se ostatně shodly jak soud prvního stupně, tak soud odvolací a konečně i Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a proto ji, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. dubna 2004

JUDr. František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru