Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 3499/20 #1Usnesení ÚS ze dne 06.01.2021

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NSS
SOUD - KS Plzeň
Soudce zpravodajLichovník Tomáš
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy
Věcný rejstříkObnova řízení
školy/vysoké
EcliECLI:CZ:US:2021:1.US.3499.20.1
Datum podání16.12.2020
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

111/1998 Sb.

150/2002 Sb., § 65

500/2004 Sb., § 100 odst.1 písm.a, § 100 odst.1 písm.b


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 3499/20 ze dne 6. 1. 2021

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), soudce Vladimíra Sládečka a soudce Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti Ing. Zdeňka Ertla, zastoupeného Romanem Hoštou, advokátem se sídlem Saskova 1625, 272 01 Kladno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 117/2020-42 ze dne 16. 10. 2020 a rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 57 A 37/2018-73 ze dne 28. 2. 2020 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí správních soudů, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím Západočeské univerzity v Plzni č. j. ZCU 022265/2017 ze dne 25. 7. 2017 byla zamítnuta žádost stěžovatele o obnovu řízení ve věci pravomocně ukončené usnesením Západočeské univerzity v Plzni č. j. R-584-10 ze dne 18. 1. 2011, jímž byly podle § 156 odst. 2 správního řádu zrušeny blíže specifikované vysokoškolské diplomy, kterými bylo stěžovateli osvědčeno jednak řádné ukončení magisterského studijního programu v oboru "Právo a právní věda" a získání akademického titulu magistr (ve zkratce "Mgr."), jednak získání akademického titulu doktor práv (ve zkratce "JUDr."). Odvolání stěžovatele proti rozhodnutí univerzity o zamítnutí žádosti o obnovu řízení Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy rozhodnutím č. j. MSMT-2977/2018-2 ze dne 22. 2. 2018 zamítlo a současně odvoláním dotčené usnesení univerzity potvrdilo. Rozhodnutí ministerstva posléze napadl stěžovatel žalobou, již Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Následnou kasační stížnost proti tomuto rozhodnutí Nejvyšší správní soud vpředu uvedeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že univerzita v řízení o žádosti o povolení obnovy řízení pochybila tím, že mu písemnosti zasílala na neexistující adresu, včetně výzvy k doložení skutečností, týkajících se jeho studia. Stěžovateli tak byla dle jeho slov znemožněna řádná obrana. Stěžovatel má dále za to, že napadené správní rozhodnutí o zrušení vysokoškolských diplomů obsahovalo zjevné nepravdy. Stěžovatel je přesvědčen, že Nejvyšší správní soud ve svém předchozím zrušujícím rozsudku dospěl k závěru, že stěžovatel uplatňoval skutečnosti a důkazy, které v době původního řízení objektivně existovaly, ale nemohly být uplatněny, neboť v důsledku nesprávného postupu prvostupňového správního orgánu při doručování mu byla odňata možnost se řízení vůbec účastnit. Přesto Nejvyšší správní soud v nyní napadeném rozsudku tento postup aproboval, aniž by bylo došlo od té doby k jakékoli změně. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti blíže rozvedl.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v odůvodnění rozhodnutí správních soudů žádný exces či zásadní nespravedlnost neshledal. Pokud jde o výhrady týkající se vadného způsobu doručování, dlužno podotknout, že jakkoli procesní pochybení při doručování uznaly správní orgány obou stupňů, stěžovatel měl k dispozici procesní prostředek nápravy, a to žalobu proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 a násl. soudního řádu správního. Stěžovatel sice tuto žalobu také podal, ovšem Krajský soud v Plzni ji usnesením č. j. 57 A 48/2014-66 ze dne 31. 3. 2016 odmítl pro opožděnost. Stěžovatel je napadl kasační stížností, kterou však Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 7 As 132/2016-59 ze dne 7. 12. 2016 zamítl jako nedůvodnou. Následnou ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí kasačního soudu Ústavní soud usnesením sp. zn. IV. ÚS 243/17 ze dne 19. 9. 2017 odmítl jako zjevně neopodstatněnou. V té spojitosti je třeba poznamenat, že zatímco žaloba dle § 65 a násl. soudního řádu správního byla způsobilým prostředkem k nápravě tvrzených procesních vad spojených s doručováním, zahájení řízení o povolení obnovy správního řízení, jež vyústilo ve zrušení předmětných vysokoškolských diplomů, naopak takovým prostředkem není. Důvody, pro které (jedině) může dojít k povolení obnovy správního řízení, jsou uvedeny v § 100 odst. 1 písm. a) a b) správního řádu a namítané procesní vady mezi ně nepatří. Krajský soud v Plzni tedy nepochybil, pakliže již ve svém prvním rozsudku č. j. 57 A 37/2018-32 ze dne 28. 5. 2019 poukázal na to, že vada v podobě doručování na nesprávnou adresu nemůže být důvodem obnovy řízení.

Ani námitkám stran změny postoje Nejvyššího správního soudu, aniž by byl krajský soud odstranil kasačním soudem dříve vytýkané nedostatky, nemohl Ústavní soud přisvědčit. Nelze totiž přehlédnout, že po vrácení věci zpět krajskému soudu k dalšímu řízení byl stěžovatel nečinný a nereagoval na výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím o věci bez jednání podle § 51 soudního řádu správního, načež krajský soud také o věci bez jednání rozhodl (bod 16 napadeného rozsudku krajského soudu). Krajský soud dále nemohl přihlédnout k podáním stěžovatele, jelikož soudu došla v mezidobí od vyhlášení rozsudku do jeho doručení účastníkům (srov. bod 23 napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu). Nelze tedy rozumně krajskému soudu vytýkat, že uchopil věc formalisticky. Za této situace nelze než uzavřít, že stěžovatel řádně nevyužil procesní prostor, který se mu v novém, po kasačním zásahu Nejvyššího správního soudu znovuotevřeném řízení před krajským soudem nabízel, pročež je třeba na výtky stěžovatele formulované nyní v ústavní stížnosti a směřující proti rozhodnutí krajského soudu pohlížet jako nepřípustné, neboť stěžovatel řádně nevyčerpal procesní prostředek k ochraně svých práv. Odtud je zřejmé, že závěr kasačního soudu o tom, že tyto skutečnosti jsou přičitatelné pouze a jenom stěžovateli, je přiléhavý a prostý ústavně zapovězené libovůle.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. ledna 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru