Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 347/97Usnesení ÚS ze dne 22.10.1997

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajKlokočka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba
Věcný rejstříkdůkazní nouze
EcliECLI:CZ:US:1997:1.US.347.97
Datum podání17.09.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

140/1961 Sb., § 8 odst.1, § 250 odst.4

141/1961 Sb., § 67 písm.a


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 347/97 ze dne 22. 10. 1997

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

I. ÚS 347/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele Ing. A.V., CSc., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně, ve spojení s usnesením Městského soudu v Brně, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 9 To 524/97, ve spojení s usnesením Městského soudu v Brně, sp. zn. 7 Nt 3909/97. Tímto usnesením městský soud rozhodl o prodloužení lhůty trvání vazby u navrhovatele - obviněného ing. V. - s odůvodněním, že důvody vazby podle § 67 písm. a) tr. řádu nadále trvají. Navrhovatel podal proti tomuto usnesení stížnost, kterou Krajský soud v Brně jako nedůvodnou zamítl.

Podle názoru navrhovatele tímto postupem obecných soudů bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť v obou napadených usneseních

1

I. ÚS 347/97

úplně chybí uvedení jakýchkoliv důkazů, o které rozhodující orgány opírají svá skutková zjištění. Aby byla splněna základní podmínka prodloužení vazby, je nutné, aby byl dán důvod vazby navrhovatele dle § 67 písm. a) trestního řádu, to znamená musely by být prokázány konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly obavu, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, aby se trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul. V napadených usneseních takové skutečnosti nejsou uvedeny. Reálnou obavu, že navrhovatel by mohl uprchnout nebo se skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, nemůže vyvolat pouhá skutečnost, že navrhovatel má kontakty v zahraničí, že se před svým zadržením nezdržoval v místě trvalého ani přechodného bydliště a že pobýval na neohlášené adrese v B. Existuje mnoho osob, které se nezdržují v místě hlášeného bydliště, mají kontakty v zahraničí a přesto se ve vazbě nenacházejí. Na uvedeném nic nemění ani fakt, že navrhovateli hrozí vysoký trest, neboť tato skutečnost sama o sobě jako vazební důvod neobstojí.

Po přezkoumání ústavní stížnosti a zhodnocení všech skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná. Z odůvodnění usnesení krajského soudu vyplývá, že navrhovatel je stíhán pro pokus trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, 4 trestního zákona, za který mu hrozí trest odnětí svobody v trvání 5 až 12 let. Z dosavadního průběhu řízení lze dovodit důvodné podezření, že navrhovatel uprchne nebo se bude skrývat, zejména vzhledem k tomu, že se před svým zadržením nezdržoval v místě trvalého ani přechodného bydliště a má kontakty v zahraničí. Vzhledem k charakteru trestné činnosti i k uvedeným skutečnostem je reálná obava, že se bude snažit trestnímu stíhání i trestu vyhnout. Další trvání vazby je odůvodněno zejména tím, že zde nenastaly žádné nové

2

I. ÚS 347/97

skutečnosti pro změnu nebo zánik vazebních důvodů. Naopak stále hrozí, že v případě propuštění na svobodu by mohlo být ztíženo nebo zmařeno dosažení účelu trestního stíhání a dále i vzhledem k nutnosti provedení dalších úkonů je třeba dalšího trvání vazby.

Ústavní soud již judikoval v celé řadě svých nálezů i usnesení, že mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost či dokonce správnost rozhodnutí a to včetně jeho odůvodnění, ale jeho úkolem je, zjistit, zda napadeným rozhodnutím nedošlo k zásahu do základních lidských práv a svobod, zaručených ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou (srov. III. ÚS 23/93, III. ÚS 44/94, II. ÚS 45/94).

Na základě výše uvedeného se Ústavní soud zabýval pouze ústavněprávními aspekty předmětné věci a dospěl k závěru, že navrhovateli nebylo porušeno jeho právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u soudu. Jeho vazba byla včas a dle ustanovení trestního řádu prodloužena, jeho stížnost proti tomuto usnesení řádně projednána a odůvodněna.

Podle názoru Ústavního soudu je usnesení Krajského soudu v Brně o zamítnutí stížnosti proti usnesení o prodloužení vazby dostatečně odůvodněno na základě konkrétních skutečností, odůvodňujících obavu z toho, že navrhovatel uprchne nebo se bude skrývat, přičemž je současně splněna i podmínka, že mu hrozí vysoký trest, jak je stanoveno v § 67 písm. a) tr. řádu. Krajský soud k prodloužení vazby dospěl, jak uvádí v odůvodnění, po zhodnocení všech okolností předmětné trestní věci, přičemž nelze požadovat, aby soud učinil naprosto jistý závěr, že obviněný uprchne nebo se bude

3

I. ÚS 347/97

skrývat, nebude-li ve vazbě. Požadavek jistoty bez důvodných pochybností není reálný při rozhodování o vazbě, neboť zde nelze vyčkávat až do okamžiku, kdy je jisté, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, protože by se v praxi zpravidla již nepodařilo takovému jednání zabránit.

K uvedenému je navíc možno dodat, že nelze souhlasit s názorem navrhovatele, že jeho vazba je protiústavní, neboť existuje mnoho osob, které se nezdržují v místě ohlášeného pobytu, mají kontakty v zahraničí a přesto ve vazbě nejsou, a že skutečnost, že navrhovateli hrozí vysoký trest, zde nehraje žádnou roli. Právě naopak vzhledem k tomu, že navrhovatel je stíhán pro závažnou trestnou činnost, pro kterou mu hrozí vysoký trest a že se nezdržoval v místě hlášeného pobytu, je zcela oprávněná obava, že bude mařit trestní stíhání. Jistěže skutečnost, že se někdo nezdržuje v místě hlášeného pobytu a má kontakty v zahraničí, není důvodem ke vzetí do vazby, pokud ovšem jde o osobu, která nespáchala trestnou činnost, není trestně stíhána a nehrozí j í vysoký trest. Již pouze skutečnost, že se navrhovatel nezdržoval v místě hlášeného pobytu, by mohla ztížit trestní stíhání tím, že by jej nebylo možno obeslat např. k výslechu. Navíc podání ústavní stížnosti se jeví poněkud účelové i z toho důvodu, že navrhovatel nenamítal protiústavnost důvodů, pro které byl vzat do vazby, ale teprve poté, kdy mu byla vazba prodloužena proto, že tyto důvody nadále trvají, podal ústavní stížnost.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, zák. č. 182/1993 Sb., a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.

4

I. ÚS 347/97

Poučení: Proti rozhodnutí ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 22. října 1997

Prof.JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu

5

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru