Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 347/03Usnesení ÚS ze dne 22.08.2003

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuodmítnuto pro nepříslušnost - § 43/1/d)
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní
Věcný rejstříktrest/výkon
EcliECLI:CZ:US:2003:1.US.347.03
Datum podání25.06.2003
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

140/1961 Sb., § 64 odst.1


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 347/03 ze dne 22. 8. 2003

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci stížnosti K. S., stěžovatelem označené jako "stížnost pro porušení zákona dle § 266 trestního řádu" proti usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. Pp 98/2000,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V záhlaví uvedeném usnesení rozhodl Okresní soud v Rakovníku o nařízení výkonu zbytku trestů odnětí svobody, které stěžovateli pravomocně uložily Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 7. 12. 1999, sp. zn. 1 T 370/99, a Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 28. 9. 1998, sp. zn. 3 T 1140/97, z jejichž výkonu byl stěžovatel podmíněně propuštěn. Okresní soud dospěl k závěru, že stěžovatel ve zkušební době po podmíněném propuštění nežil řádným životem a znovu spáchal úmyslnou trestnou činnost. Proto rozhodl, že zbytky trestů - tak jak bylo rozhodnuto v původních rozsudcích - vykoná.

Podle obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud dovozuje, že stěžovatel brojí proti v záhlaví citovanému usnesení obecného soudu. Stěžovatel míní, že v letech 1994-95 vykonal větší část uloženého trestu a proto je přesvědčen, že by trest neměl vykonat celý, jak prý mu obecný soud ukládá.

Obrací se proto na ústavní soud se stížností pro porušení zákona ve smyslu § 266 trestního řádu.

Ústavní soud konstatuje, že podle čl. 83 Ústavy ČR Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti může návrh Ústavnímu soudu podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem (§ 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Zároveň tento zákon stanoví podmínky, v případě jejichž splnění se může Ústavní soud podaným návrhem zabývat i věcně (např. podmínka vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon poskytuje k ochraně práva; dodržení lhůty k podání ústavní stížnosti atp.).

Ústavní soud připomíná, že je soudem svého druhu a že nepatří do soustavy obecných soudů. Je - jak již bylo uvedeno - ve smyslu článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. S ohledem na ustanovení § 82 zákona o Ústavním soudu (arg. a contrario) je zřejmé, že Ústavní soud nemůže v oblasti ústavních stížností vydávat jiná rozhodnutí než předpokládá citované ustanovení, jež rozhodovací pravomoc Ústavního soudu formuluje taxativně. Ústavní soud může napadené rozhodnutí jen zrušit nebo ústavní stížnost zamítnout. Postup dle § 266 trestního řádu, tzn. podání stížnosti pro porušení zákona, je v kompetenci ministra spravedlnosti a řízení o ní může vést pouze Nejvyšší soud ČR.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh, k jehož projednání není příslušný, odmítl [ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. srpna 2003

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru