Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 3467/11 #1Usnesení ÚS ze dne 20.12.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Rakovník
SOUD - KS Praha
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkžaloba/na plnění
Smlouva o dílo
EcliECLI:CZ:US:2011:1.US.3467.11.1
Datum podání18.11.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

513/1991 Sb., § 536

99/1963 Sb., § 80 písm.b


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 3467/11 ze dne 20. 12. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. S., zastoupeného JUDr. Jiřím Davidem, advokátem se sídlem Praha 4, Otakarova 5, proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 28. 4. 2010, čj. 6 C 30/2009 - 129, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2010, čj. 29 Co 517/2010 - 166, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, vydaných v řízení o zaplacení 66.938,- Kč s přísl., ve kterém jako žalovaný neuspěl. Podle stěžovatele obecné soudy vycházely pouze z tvrzení žalobce, neboť jiné důkazy žalobce v řízení, kromě svých faktur, nepředložil. Pokud jde o odvolací řízení, přesto, že zástupce stěžovatele včas a řádně odeslal k odvolacímu soudu omluvu z neúčasti pro své chřipkové onemocnění, krajský soud tuto omluvu neshledal jako důvodnou, což uvedl při ústním jednání, aniž by uvedl důvod. Krajský soud dále pochybil i při samotném projednávání věci, protože odvolání stěžovatele nepřečetl a s jeho obsahem tak senát nebyl seznámen. V protokole však bylo uvedeno, že odvolání bylo konstatováno. Uvedeným postupem krajského soudu byla neodůvodněně odepřena zástupci stěžovatele účast u ústního jednání. Stěžovatel je přesvědčen, že v předmětném řízení byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Z předložených listin Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Rakovníku uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci M. D. částku 66.938,- Kč s úrokem z prodlení, v ostatním, pokud jde o příslušenství, byla žaloba zamítnuta. Vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla v polovině roku 2007 uzavřena smlouva o dílo podle § 536 ObchZ, jejíž předmět byl konkretizován ve dvou listinách; jednak v listině nazvané "Cenová nabídka", jednak v listině "K cenové nabídce", vyhotovené 20. 10. 2008. Práce byly žalobcem průběžně stěžovateli fakturovány a poté stěžovatelem zaplaceny. Spor nastal až při poslední vystavené faktuře č. 10/2008, která zahrnuje dvě položky, jak je uvedeno výše. Na základě e-mailu stěžovatele zástupci žalobce ze dne ze dne 15. 12. 2008 soud jednoznačně dospěl k závěru, že fakturované práce žalobcem provedeny byly a stěžovatel poslední fakturu neuhradil proto, že za tuto částku chtěl provést dodatečně opravu koupelen v jiné nemovitosti, původně také opravované žalobcem. Jako námitku započtení však uvedené tvrzení nemínil, jak vyplývá ze závěrečného slova jeho zástupce. Na základě uvedených skutkových zjištění a právního posouzení věci soud žalobě co do částky 66.938,- Kč vyhověl.

K odvolání stěžovatele Krajský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se s jeho závěrem, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo č. 10, ze dne 16. 4. 2006, na opravu prodejny na Husově náměstí 112/1 v Rakovníku. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dílo bylo dokončeno, předáno a uhrazeno. Poté vyvstala potřeba dalších rekonstrukčních prací, proto byla ústně uzavřena v polovině roku 2007 další smlouva o dílo, jejíž předmět byl konkretizován v "Cenové nabídce" a v listině "K cenové nabídce".

Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl pro nepřípustnost podle § 237 odst. 2 písm. a) OSŘ.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstata spočívá v polemice stěžovatele s právními závěry obecných soudů, ve shodném smyslu a rozsahu jako již v řízení před těmito soudy. Stěžovatel tak staví Ústavní soud do postavení další přezkumné instance v řízení před obecnými soudy. Toto postavení však Ústavnímu soudu nepřísluší (čl. 83 Ústavy ČR).

Posláním Ústavního soudu je především zkoumat, zda napadeným rozhodnutím soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvená v ústavních předpisech. Na základě argumentů stěžovatele se Ústavní soud zabýval ústavností předmětného řízení. Soudy obou stupňů správně zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něho, podle zásady volného hodnocení důkazů, právní závěry, které náležitě a přesvědčivě odůvodnily a jež jsou v souladu s obecným právem. Soudy obou stupňů se věcí důkladně zabývaly, správně aplikovaly příslušná ustanovení občanského soudního řádu i obchodního zákoníku. Zabývaly se podrobně i všemi námitkami stěžovatele a přesvědčivě se s nimi vypořádaly. Ústavní soud tak neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny. Neztotožnil se s názorem stěžovatele, že by v dané věci došlo k porušení Listiny základních práv a svobod. Pokud soudy rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. prosince 2011

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru