Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 3432/19 #1Usnesení ÚS ze dne 11.02.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Brno
SOUD - OS Prostějov
Soudce zpravodajUhlíř David
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
Věcný rejstříkObnova řízení
Poznámkave znění opravného usnesení ze dne 17. 6. 2020
EcliECLI:CZ:US:2020:1.US.3432.19.1
Datum podání23.10.2019
Napadený akt

rozhodnutí soudu

zákon; 40/2009 Sb.; trestní zákoník; § 283

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 278, § 283 písm.d

40/2009 Sb., § 283


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 3432/19 ze dne 11. 2. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele D. D., zastoupeného Mgr. Davidem Macháčkem, advokátem se sídlem T. G. Masaryka 108, KIadno, směřující proti usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 16. dubna 2019, sp. zn. 2 T 104/2010, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. června 2019, č. j. 3 To 185/2019-3210, a o návrhu na zrušení § 283 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh se odmítají.

Odůvodnění:

I. Vymezení předmětu řízení

1. Stěžovatel brojí proti v záhlaví vymezeným rozhodnutím s odůvodněním, že jimi došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Proto stěžovatel Ústavnímu soudu navrhuje, aby napadená rozhodnutí zrušil.

II. Rekapitulace skutkového stavu a procesního vývoje

2. V záhlaví uvedeným usnesením soud prvního stupně zamítl stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení, které skončilo rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 6. 8. 2013, č. j. 2 T 104/2010-803, které nabylo právní moci dne 3. 9. 2013. Tímto rozsudkem byl stěžovatel zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu pro nepříčetnost a bylo mu uloženo ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě. Usnesením Okresního soudu v Olomouci*) ze dne 20. 2. 2017, č. j. 5 Nt 111/2016-305, byl stěžovatel z výkonu uloženého ochranného léčení propuštěn.

3. Stížnost stěžovatele Krajský soud v Brně napadeným usnesením zamítl jako nedůvodnou.

III. Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel předesílá, že pěstuje vlastními silami léčivé konopí, které následně užívá sám a další nemocní, neboť je přesvědčen o jeho léčivých účincích. Snaží se pomáhat lidem. Namítá, že se soudy řídily pouze znaleckým posudkem MUDr. Zmekové, aniž se vypořádaly se závěry PN Bohnice. Stěžovatel se dále ve své argumentaci věnuje právní úpravě, která reguluje pěstování a výrobu produktů z konopí, napadá postup policejního orgánu při zjišťování celkové váhy a obsahu látky THC. Stěžovatel soudy opakovaně žádal o předložení předběžné otázky Evropskému soudnímu dvoru ve věci zacházení s konopím.

5. Navrhuje, aby Ústavní soud zrušil ustanovení § 283 tr. zákoníku, neboť krátí občanům přístup k vhodnému léku na některé druhy nemocí. Navrhuje, aby ústavní stížnost byla projednána přednostně.

6. Stěžovatel k ústavní stížnosti podané prostřednictvím advokáta zaslal Ústavnímu soudu vlastní doplnění. Ačkoliv k obsahu stěžovatelových vlastních Ústavní soud nemohl vzhledem k § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") přihlédnout, seznámil se s ním, aby v případě, že by obsahovalo nějakou ve věci potenciálně relevantní námitku, mohl stěžovatele vyzvat k řádnému doplnění učiněnému prostřednictvím právního zástupce.

_____________________________

*) ve znění opravného usnesení ze dne 17. 6. 2020

IV. Posouzení věci Ústavním soudem

7. Pravomoc Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci je založena ustanovením čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") jen tehdy, jestliže tímto rozhodnutím došlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod. Jakékoli jiné vady takového rozhodnutí se nachází mimo přezkumnou pravomoc Ústavního soudu, a tomu je tak zapovězeno se jimi zabývat, i kdyby je snad v rozhodované věci shledal. Ústavní soud totiž nestojí nad Ústavou, nýbrž podléhá stejné povinnosti respektovat ústavně zakotvenou dělbu moci, jako kterýkoli jiný orgán veřejné moci. Proto se musí důsledně vystříhat svévole a bedlivě dbát mezí svých pravomocí svěřených mu Ústavou, jinak by popřel samotný smysl své existence jakožto soudního orgánu ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci je tak Ústavní soud povinen vždy nejprve zkoumat, zda jsou ústavní stížností napadená rozhodnutí způsobilá k vlastnímu meritornímu přezkumu, tedy zda těmito rozhodnutími vůbec mohla být porušena ústavně garantovaná práva či svobody stěžovatelky či stěžovatele. Pakliže Ústavní soud dospěje k závěru, že tomu tak není, musí ústavní stížnost odmítnout dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Po posouzení obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud konstatuje, že tak tomu je i v nyní projednávaném případě.

8. Pro doplnění kontextu Ústavní soud uvádí, že proti stěžovateli bylo pro podezření ze stejné trestné činnosti vedeno již několik trestních stíhání. Argumentace stěžovatele přitom místy nerozlišuje, zda se věcně týká vymezeného předmětu řízení či některého z těchto řízení předcházejících či zcela nesouvisejících. V tomto řízení je však Ústavní soud vázán petitem ústavní stížnosti [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 2396/13 ze dne 3. 4. 2014 (N 53/73 SbNU 69), § 13; nález sp. zn. III. ÚS 2111/07 ze dne 2. 10. 2008 (N 160/51 SbNU 3), část V. či nález sp. zn. III. ÚS 1076/07 ze dne 21. 1. 2008 (N 14/48 SbNU 145), § 25], a proto se nemohl zabývat jinými námitkami než těmi, které se váží k v záhlaví specifikovaným rozhodnutím a řízení jim předcházejícím. Námitkami stěžovatele, vztahujícím se k jiným rozhodnutím, případně k jiným řízením, se proto Ústavní soud nemohl zabývat a v odůvodnění tohoto usnesení je neuvádí.

9. Obnova řízení dle § 277 a násl. trestního řádu představuje mimořádný opravný prostředek sloužící k odstranění nedostatků ve skutkových zjištěních, na nichž je založeno pravomocné soudní rozhodnutí, za situace, kdy tyto nedostatky vyšly najevo až po právní moci původního rozhodnutí. Účelem tohoto prostředku je odstranění případného justičního omylu. Představuje tedy vyjádření zásady, že veřejný zájem na správném, a proto i spravedlivém trestněprávním rozhodnutí stojí nad veřejným zájmem na právní jistotě ztotožněné s pravomocným, a proto zásadně nenapadnutelným původním rozhodnutím [srov. nálezy ze dne 30. 7. 2009 sp. zn. II. ÚS 2445/08 (N 174/54 SbNU 193), ze dne 15. 9. 2015 sp. zn. III. ÚS 2288/15, usnesení ze dne 5. 11. 2015 sp. zn. III. ÚS 1735/15].

10. Obecně k obnově trestního řízení v minulosti Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti uvedl, že jeho úlohou není přezkoumávání správnosti původního rozhodnutí napadeného návrhem na povolení obnovy řízení. Ani obecné soudy, tím méně Ústavní soud, nemohou v rámci řízení o povolení návrhu na obnovu řízení dle trestního řádu přezkoumávat napadené meritorní rozhodnutí [usnesení ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 178/03 (U 20/33 SbNU 417)], jakož ani posuzovat otázku viny či trestu [nález ze dne 24. 2. 2009 sp. zn. I. ÚS 2517/08 (N 34/52 SbNU 343)].

11. Posouzení Ústavního soudu se tak může vztahovat pouze na to, zda existovaly důvody pro obnovu řízení, respektive zda soud rozhodující o této obnově rozhodl ústavně konformním způsobem, tedy zda návrh na povolení obnovy řádně projednal, adekvátně odůvodnil a zda jeho právní závěry nejsou excesem či libovůlí, přičemž zamítne-li takový návrh, stěžejní zejména je, zda dostatečně odůvodnil, proč předestřené nové skutečnosti neshledal takovými, které by povolení obnovy řízení opodstatňovaly [nález ze dne 14. 4. 2011 sp. zn. III. ÚS 2959/10 (N 70/61 SbNU 89), nález ze dne 14. 4. 2011 sp. zn. III. ÚS 2959/10 (N 70/61 SbNU 89), usnesení ze dne 14. 5. 2013 sp. zn. III. ÚS 2850/12]. Napadená rozhodnutí však v konfrontaci s uvedenými hledisky obstojí.

12. Postupem obecných soudů k porušení ústavně zaručených základních práv či svobod na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy dojít nemohlo. Stěžovatel se touto námitkou domáhá přezkumu procesu dokazování a jeho výsledků a po Ústavním soudu v zásadě žádá, aby tento proces sám zopakoval a nahradil vlastní úvahou. K tomu však Ústavní soud není povolán, jak mnohokráte uvedl ve své předchozí rozhodovací činnosti, a to ani obecně ve vztahu k trestnímu řízení, ani zvláště ve vztahu k řízení o povolení návrhu na obnovu řízení se totiž nevymyká zásadě volného hodnocení. Právě to však po Ústavním soudu stěžovatel požaduje, neboť se domáhá toho, aby Ústavní soud uznal jím předkládanou tezi, že předchozí závěry znalců, na základě kterých byl stěžovatel zproštěn obžaloby pro nepříčetnost, jsou vyvráceny znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaným Psychiatrickou léčebnou Bohnice [nález ze dne 14. 11. 2013 sp. zn. III. ÚS 566/13 (N 189/71 SbNU 259), nález ze dne 18. 7. 2013 sp. zn. III. ÚS 1455/11 (N 125/70 SbNU 141) či nález ze dne 26. 8. 2010 sp. zn. III. ÚS 608/10 (N 173/58 SbNU 513)].

13. Závěrem Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci soudy obou stupňů naplnily požadavky, které jsou z hlediska práva na spravedlivý proces na jejich rozhodování kladeny. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je zřejmé, že se argumentací stěžovatele řádně zabývaly a vypořádaly se s ní, byť stěžovatel tvrdí opak.

14. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou. Ústavní soud též dodává, že o návrhu na přednostní projednání věci pro její naléhavost podle § 39 zákona o Ústavním soudu samostatně nerozhodoval, neboť z procesního hlediska by byl takový postup zjevně neúčelný za situace, kdy mohl Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhodnout neprodleně po seznámení se s posuzovanou věcí.

15. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se takové rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu § 74 zákona o Ústavním soudu. Je-li totiž u samotného návrhu na zahájení řízení zjištěn některý z důvodů, pro který musí být odmítnut (srov. § 43 zákona o Ústavním soudu), odpadá tím i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. února 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru