Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 3413/18 #1Usnesení ÚS ze dne 01.09.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - VS Olomouc
SOUD - KS Brno
Soudce zpravodajUhlíř David
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
Věcný rejstříktrestný čin/podvod
Dokazování
Znalecký posudek
svědek/výpověď
EcliECLI:CZ:US:2020:1.US.3413.18.1
Datum podání15.10.2018
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 40 odst.2, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 2 odst.6, § 105, § 101

40/2009 Sb., § 209


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 3413/18 ze dne 1. 9. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka a soudce ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného Mgr. Davidem Cagašem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Jaklovecká 1249/18, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. srpna 2018 č. j. 7 Tdo 916/2018-79, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. února 2018 č. j. 4 To 70/2017-2238 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. března 2017 č. j. 50 T 2/2016-2081, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho práv zaručených čl. 8, čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2017 č. j. 50 T 2/2016-2081, a to ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 2. 2018 č. j. 4 To 70/2017-2238 byl stěžovatel uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu ve smyslu § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě pomoci ve smyslu § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterého se dle skutkových zjištění nalézacího soudu měl dopustit tím, že jako revizní technik dne 29. 11. 2009 vyhotovil nepravdivou "Zprávu o výchozí revizi elektrického zařízení č. 057M/09 MM-RE" s předmětem revize elektroinstalace a napojení rozvodů fotovoltaické elektrárny na volném poli u obce Hustopeče nad Bečvou, jež měla dokladovat, že zařízení je schopno bezpečného provozu a ve které nepravdivě uvedl, že elektroinstalace fotovoltaického systému sestává z fotovoltaických panelů El - E4424, jež jsou instalovány ve 13 řadách a vzájemně propojeny v sériovém zapojení a svedeny do rozjišťovacích a propojovacích String boxů instalovaných na konstrukci pod panely, přičemž String boxy jsou napojeny vodiči ze samostatných jistících skříní, které jsou dále napojeny každá na samostatný měnič, a to přesto, že v době vyhotovení revizní zprávy popisované fotovoltaické panely, String boxy ani měniče instalovány ani napojeny nebyly, takže nebylo možné posoudit, zda je popisovaný systém schopen bezpečného provozu, přičemž si byl vědom, že zpráva může sloužit jako jeden z podkladů licenčního řízení, vedeného u Energetického regulačního úřadu, kdy následně byla na jejím základě tímto úřadem dne 17. 12. 2009 neoprávněně vydána licence č. 110911835, vedená pod č. j. 09188/2009-ERU, opravňující společnost SUNPEMA ENERGY, s.r.o., k výrobě elektřiny z fotovoltaických zdrojů na výkon 1,3 MW po dobu 25 let, čímž umožnil uvedení elektrárny do provozu již v roce 2009 a společnosti SUNPEMA ENERGY, s.r.o., tak umožnil nezákonně získat oprávnění k výrobě elektrické energie a tím i nárok na podporu ve formě výkupní ceny ve výši 13 050 Kč/M Wh, a to oproti výkupní ceně ve výši 12 150 Kč /MWh, na jejíž úhradu by vznikl nárok v případě, že by byla elektrárna uvedena do provozu v roce 2010, takže za období od ledna 2010 do května 2015 takto byla neoprávněně vyplacena společnosti SUNPEMA ENERGY, s.r.o., v rámci podpory ve formě výkupní ceny částka 5 649 566,15 Kč, a to od společností ČEZ Distribuce, a.s., (v letech 2010-2012) a ČEZ Prodej s.r.o. (v letech 2013-2015), které vyplacenou garantovanou výkupní cenu zpětně refinancovaly jednak od spotřebitelů elektrické energie ve formě poplatků za distribuci, jednak z dotací ze státního rozpočtu České republiky, kdy pokud jde o další období od června 2015 do prosince 2030, tj. po dobu celkem 20 let, odpovídající předpokládané životnosti FVE, se společnost SUNPEMA ENERGY, s.r.o., pokusila získat další neoprávněný prospěch ve výši nejméně 1 819 947,38 Kč ke škodě provozovatelů distribuční sítě. Za toto jednání byl odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku, za použití § 58 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl odsouzenému uložen trest zákazu činnosti, a to výkon činnosti revizního technika elektrických zařízení na dobu čtyř let. Dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2018 č. j. 7 Tdo 916/2018-79 odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.

3. Z odůvodnění ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel odmítá, že by se dopustil protiprávního jednání, pro které byl odsouzen, neboť dle jeho přesvědčení nelze v jeho jednání shledat naplnění subjektivní stránky trestného činu, poněvadž i v případě správnosti závěru, že jeho revizní zpráva obsahuje zavádějící, popř. nepravdivé skutečnosti, nestalo se tak prý jeho úmyslným podvodným jednáním, a to ani v úmyslu eventuálním. Taktéž údajně chybí jakýkoliv motiv pro úmyslné jednání stěžovatele. Stěžovatel nijak nepopírá, naopak potvrzuje, že ke dni 29. 11. 2009, tj. ke dni vyhotovení jeho revizní zprávy, byla elektrárna nedokončena. Stěžovatel v tomto směru podrobně popsal okolnosti vyhotovení revizní zprávy a zejména to, že prováděl revizi dle objednávky od jednoho ze subdodavatelů a pouze na část elektrárny, která se v okamžiku jím prováděné revize na místě samém již nacházela a byla způsobilá revize. V neposlední řadě stěžovatel uvedl, že mu tehdy nebylo nic známo o procesu udělení licence pro provoz od Energetického regulačního úřadu, a to ani obecně, ani v tomto konkrétním případě. Svou revizní zprávu nevyhotovil pro provozovatele, společnost SUMPEMA ENERGY s.r.o., a navíc žádného zástupce této společnosti ani osoby, které se na licenčním řízení podílely, neznal a nebyl s nimi v kontaktu. Stěžovatel se licenčního řízení, které bylo vedeno v průběhu prosince 2009, nijak neúčastnil, a také v tomto období do udělení licence nebyl na stavbě elektrárny a nevěděl o jejím průběhu a dokončení. I pokud by byla revizní zpráva stěžovatele vyhodnocena jako listina způsobilá uvést regulační úřad v omyl, tak to prý nebyl stěžovatel, kdo jej úmyslně uvedl v omyl, ale mohl to být pouze ten, kdo tuto revizní zprávu za tímto účelem úřadu s plným vědomím neúplnosti předložil. S ohledem na zjištěný skutkový stav tak jde ze strany stěžovatele maximálně o nedbalost, nikoliv úmysl. V daném případě dle stěžovatele není dána ani odpovídající příčinná souvislost mezi jednáním odsouzeného a škodlivým následkem. Jednání stěžovatele je v souladu se zjištěným skutkovým stavem izolováno pouze na jeho osobu, bez vazeb na jednání dalších osob, které buďto aktivně vedly licenční řízení či činily kroky k čerpání státní dotace.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Jak případně poznamenal k podstatě věci a námitkám stěžovatele Nejvyšší soud ve svém usnesení, završujícím řízení před obecnými soudy, obhajoba obviněných (spolu se stěžovatelem žalovanou právnickou osobou SUNPEMA ENERGY, s.r.o.) byla spolehlivě vyvrácena znaleckým posudkem a výslechem znalce, jakož i listinnými důkazy a samotným obsahem předmětné revizní zprávy. Stěžovatel musel být od počátku svého jednání, tedy od vypracování zprávy o revizi elektrického zařízení, srozuměn s tím, že tato zpráva bude sloužit jako klíčový podklad, na základě kterého se bude pro obviněnou právnickou osobu rozhodovat o udělení licence k výrobě elektřiny z fotovoltaických zdrojů.

5. Ústavní soud je toho názoru, že rozhodující soudy se celou věcí podrobně zabývaly, své závěry srozumitelným a přezkoumatelným způsobem odůvodnily a dostatečně rozvedly, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily. Postupovaly přitom v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, zjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu, který byl nezbytný pro jejich rozhodnutí, a také v úvaze o trestu soudy nepochybily. V jejich postupu a výkladu aplikovaných právních předpisů neshledal ve zkoumaném případě Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu nebylo možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Ústavní stížnost byla tedy odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. září 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru