Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 3355/11 #1Usnesení ÚS ze dne 27.03.2012

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - VS Praha
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkpříslušnost/věcná
EcliECLI:CZ:US:2012:1.US.3355.11.1
Datum podání08.11.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 104a odst.2, § 9 odst.3 písm.c, § 9 odst.3 písm.g, § 9 odst.1


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 3355/11 ze dne 27. 3. 2012

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. D., zastoupeného JUDr. Josefem Nováčkem, advokátem se sídlem Jindřichův Hradec, Sládkova 351/II, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 8. 2011, čj. Ncp 328/2011 - 116, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým bylo určeno, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy. Stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud konstatoval, že nesprávným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze byl zkrácen na svých ústavně zaručených právech podle čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR a dále podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Podstatou jeho ústavní stížnosti je nesouhlas s výrokem usnesení vrchního soudu, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné okresní soudy. Podle stěžovatele se vrchní soud námitkou věcné nepříslušnosti Okresního soudu v Jindřichově Hradci zabýval pouze formálně. Stěžovatel jako tichý společník poskytl podnikateli nehmotný vklad do podnikání v podobě know-how provozu, spor je tedy i sporem o nároky z průmyslového vlastnictví. Věci, v nichž převažuje prvek obchodního práva, by měly projednávat v první instanci krajské soudy, které jsou na tyto věci specializovány. Řešení sporu nekompetentním soudem může, ve svém důsledku, vést k porušení zákonem chráněných práv k výsledkům tvůrčí duševní činnosti.

Podle ustanovení § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, bylo vyžádáno vyjádření Vrchního soudu v Praze. Ten uvedl, že Okresní soud v Jindřichově Hradci předložil k námitce stěžovatele věc Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí podle § 104a odst. 2 OSŘ. Při rozhodování o věcné příslušnosti vycházel ze závěru, že ve sporu vedeném u Okresního soudu v Jindřichově Hradci se stěžovatel domáhá vydání bezdůvodného obohacení a nevystupuje jako podnikatel. Proto dovodil věcnou příslušnost podle § 9 odst. 1 OSŘ. Zdůraznil, že spor vedený u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 19 C 53/2010 o zaplacení částky 3,808.000,- Kč s příslušenstvím byl zahájen na základě žaloby stěžovatele, doručené tomuto soudu dne 3. 2. 2010. Stěžovatel tedy v době podání žaloby neměl pochybnosti o věcné příslušnosti okresního soudu. Nedostatek věcné příslušnosti vznesl až podáním doručeným Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci dne 19. 1. 2011. Žalovaný Ing. V. P. s touto námitkou nesouhlasil, spis byl proto předložen Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí podle § 104a odst. 2 OSŘ. Stěžovatel svým procesním postupem sleduje vyřešení otázek hmotného práva prostřednictvím námitek vůči věcné příslušnosti soudu, u kterého žalobu podal.

Vyjádření bylo zasláno stěžovateli k replice, ten nijak nereagoval.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice stěžovatele s právními závěry Vrchního soudu v Praze. Stěžovatel tak staví Ústavní soud do postavení jen další přezkumné instance v řízení před obecnými soudy. Toto postavení však Ústavnímu soudu nepřísluší (čl. 83 Ústavy ČR).

Posláním Ústavního soudu je tedy především zkoumat, zda napadeným rozhodnutím soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvená v ústavních předpisech. Ústavní soud se neztotožnil s názorem stěžovatele, že by v dané věci došlo k porušení Listiny základních práv a svobod a Ústavy ČR. Ve věci není nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny. Celý spor teprve začíná a stěžovatel tak má k dispozici celý proces, vedený před nezávislými soudy této země. Pokud vrchní soud rozhodl způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti. V dané věci se jedná pouze o polemiku na úrovni jednoduchého práva, která nemá ústavněprávní přesah.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. března 2012

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru