Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 3345/16 #1Usnesení ÚS ze dne 18.07.2017

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Praha
SOUD - OS Praha-západ
Soudce zpravodajLichovník Tomáš
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkvýkon rozhodnutí/náklady řízení
řízení/zastavení
EcliECLI:CZ:US:2017:1.US.3345.16.1
Datum podání07.10.2016
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 268 odst.1 písm.h


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 3345/16 ze dne 18. 7. 2017

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti P. P., zastoupené Mgr. Annou Kašparovou, advokátkou se sídlem Klicperova 469, 278 01 Kralupy nad Vltavou, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 22 Co 245/2016-74 ze dne 4. 7. 2016 a usnesení Okresního soudu Praha-západ č. j. 206 EXE 6334/2015-35 ze dne 13. 10. 2015, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením Okresní soud Praha-západ zamítl návrh stěžovatelky na zastavení exekuce vedené proti ní pro částku 912 Kč, která jí byla uložena jako náhrada nákladů státu v civilní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 59/2005, a to rozsudkem tohoto soudu č. j. 12 C 59/2005-116 ze dne 27. 3. 2007 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 20 Co 374/2007-138 ze dne 29. 11. 2007. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Praze v záhlaví citovaným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Proti rozhodnutím obecných soudů brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jejich kasace. Stěžovatelka namítla, že předmětnou náhradu nákladů řízení ve výši 912 Kč, ohledně které bylo zahájeno exekuční řízení, uhradila složenkou dne 20. 8. 2008. Vzhledem k nejednoznačnosti textu rozsudku Městského soudu v Praze však byla přesvědčena, že částku má zaslat "státu", a tedy ji spolu s ostatními náklady zaslala na účet advokátní kanceláře JUDr. Alana Korbela, který v dané věci stát zastupoval. Stěžovatelka se domnívá, že tím se dlužná částka dostala do dispozice státu, byť nikoli přímo Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Stěžovatelka zdůraznila, že návrh na nařízení exekuce byl podán nedůvodně, neboť povinnost, která byla navrhovatelce uložena vykonatelným rozhodnutím, byla z její strany již 20. 8. 2008 ve prospěch oprávněné splněna, přestože nikoliv na účet Obvodního soudu pro Prahu 1, nýbrž na účet Ministerstva financí ČR prostřednictvím jeho tehdejšího právního zástupce JUDr. Korbela. Dle názoru stěžovatelky je nerozhodné, které organizační složce státu plnila, pakliže jde stále o stejný subjekt. Tuto svoji argumentaci stěžovatelka v ústavní stížnosti dále přiblížila.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky, obsah naříkaných soudních aktů i příslušný spisový materiál a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud na rozdíl od stěžovatelky nedospěl k závěru, že soudy zasáhly do jejího práva na spravedlivý proces svým přístupem k jejím důvodům pro zastavení exekuce. Ústavní soud především nesdílí tvrzení stěžovatelky, že text vzpomínaného rozsudku Městského soudu v Praze je nejednoznačný. Odvolací soud toliko pozměnil výrok IV rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 co do výše nákladů (z původních 966 Kč na 912 Kč), jinak zůstal napadený výrok nedotčen, tedy i ta část jeho znění, v němž adresát úhrady dané částky byl výslovně uveden jako "Česká republika - Obvodní soud pro Prahu 1". Pakliže stěžovatelka dle svých tvrzení uhradila tuto částku právnímu zástupci žalovaného, nesplnila povinnost, která jí byla uložena.

Skutečnost, že právní zástupce v daném sporu zastupoval stát, na tom ničeho nemění. Jak odvolací soud přiléhavě připomněl, na stát nelze pohlížet jako jednolitý útvar bez dalšího a odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, dle níž konstrukce dělené subjektivity státu vylučuje, aby na stát bylo v právních vztazích týkajících se hospodaření (nakládání) s jeho majetkem prostřednictvím organizačních složek státu nahlíženo jako na kompaktní a vnitřně splývající celek (33 Cdo 181/2011). Stát, resp. Ministerstvo financí, advokát zastupoval na základě plné moci jen pro účely tohoto soudního řízení. Otázka náhrady nákladů státu nesouvisela s náhradou nákladů řízení procesně úspěšnějšímu žalovanému, nýbrž souvisela s tlumočným, které předtím musel nalézací soud vynaložit ze svého. Především však stěžovatelka, vyjma složení 912 Kč na účet advokátní kanceláře, jejíž advokát Českou republiku - Ministerstvo financí v daném sporu tehdy zastupoval, nedoložila, že by se tato částka vůbec kdy dostala do vlastní dispozice státu. Pouze, jak tvrdí, soudu doložila úhradu zmíněnému advokátovi a její dopis jemu adresovaný, v němž ho žádá o přeposlání této částky na účet Obvodního soudu pro Prahu 1, a to poté, co od obvodního soudu obdržela výzvu k úhradě. Ten pak informovala o tom, že částku uhradila Ministerstvu financí "prostřednictvím" advokáta jej zastupujícího s tím, že je na státu, aby zajistil převod na příslušný účet soudu. Za této situace ale není úvaha Krajského soudu v Praze o tom, že návrh na nařízení exekuce v důsledku těchto okolností není šikanózní, ústavně nekonformní. Stěžovatelka totiž vskutku, byť vlastním přehlédnutím, plnila subjektu odlišnému od státu a v době, kdy od obvodního soudu obdržela výzvu k úhradě, nezjednala účinnou nápravu. Namísto toho se nepřiměřeně spoléhala na to, že advokát nakonec převod sám zajistí, k čemuž zjevně nedošlo. Výsledkem tak byla nařízená exekuce, kterou si ovšem přivodila stěžovatelka sama.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Z týchž důvodů nevyhověl ani návrhu na přiznání práva na náhradu nákladů vzniklých stěžovatelce v souvislosti s podáním ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 18. července 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru