Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 331/98Nález ÚS ze dne 12.06.2000K účinnosti smlouvy o převodu nemovitostí

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkSmlouva
vlastnické právo/přechod/převod
katastr nemovitostí/vklad
katastr nemovitostí/záznam
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 86/18 SbNU 233
EcliECLI:CZ:US:2000:1.US.331.98
Datum vyhlášení19.07.2000
Datum podání23.07.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 90

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

190/1996 Sb., § 34 odst.7

265/1992 Sb., § 5 odst.2, § 5 odst.3, § 5 odst.1 písm.b

40/1964 Sb., § 36, § 44 odst.1, § 133 odst.2, § 47 odst.1

71/1967 Sb., § 47 odst.3


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 331/98 ze dne 12. 6. 2000

N 86/18 SbNU 233

K účinnosti smlouvy o převodu nemovitostí

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě o ústavní stížnosti JUDr. J.V.

a A.V., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne

21. 5. 1998, č.j. 45 Ca 53/98-32, a rozhodnutí Katastrálního úřadu

v Ústí nad Labem ze dne 28. 11. 1997, č.j. 21011 V112-4205/97,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 21. 5. 1998, č.j. 45

Ca 53/98-32, a rozhodnutí Katastrálního úřadu v Ústí nad Labem ze

dne 28.11.1997, č.j. 21011 V112-4205/97, se zrušují.

Odůvodnění:

Katastrální úřad v Ústí nad Labem ve správním řízení konaném

podle zákona č.71/1967 Sb., o správním řízení, rozhodl podle

ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech

vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve věci návrhu

na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí

České republiky ze dne 29. 10. 1997 podle kupní smlouvy uzavřené

dne 27. 10. 1997 mezi J. Š. a stěžovateli tak, že se návrh na

vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí zamítá.

V odůvodnění tohoto rozhodnutí katastrální úřad zejména uvedl, že

předložená kupní smlouva není ke dni podání návrhu na vklad

účinná. Účinnosti má nabýt až dnem, kdy katastrální úřad vloží

podle ní právo do katastru. Od 1. 1. 1993 podle zákona č.

264/1992 Sb. již není k účinnosti smluv, kterými vzniká, mění se

nebo zaniká právo k nemovitostem, třeba rozhodnutí státního

orgánu. Proto tyto smlouvy nabývají účinnosti zpravidla svým

uzavřením. Není prý samozřejmě vyloučeno, aby smluvní strany

vázaly účinnost (roz. smlouvy) na splnění odkládací podmínky.

Nicméně smlouvy, podle kterých se provádí vklad do katastru, musí

být účinné v okamžiku podání návrhu na zahájení řízení o vkladu

práva do katastru, protože k tomuto dni vznikají podle § 2 zákona

č.265/1992 Sb. právní účinky vkladu.

V konkrétním případě je tedy rozhodné datum 29. 10. 1997

(roz. datum doručení návrhu), ale účastníci předložené smlouvy

posunuli její účinnost až za tento okamžik. Katastrální úřad,

který zkoumá skutečnosti podmiňující povolení vkladu práva do

katastru nemovitostí ke dni podání návrhu na vklad, nemůže kladně

rozhodnout o vkladu vlastnického práva a vložit do katastru takové

právo podle neúčinné smlouvy. Ke dni podání návrhu na vklad tedy

chybí listina - účinná kupní smlouva - která by povolení vkladu

odůvodňovala. Proto katastrálnímu úřadu nezbylo než návrh na vklad

do katastru nemovitostí zamítnout.

Citované rozhodnutí Katastrálního úřadu v Ústí nad Labem

potvrdil v záhlaví uvedeným rozsudkem Krajský soud v Praze, který

jím rozhodl o opravném prostředku stěžovatelů, podaném proti němu.

V odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že podle čl. VI, bodu 3 kupní

smlouvy ze dne 24. 10. 1997, kterou J. Š. prodává navrhovatelům

parcely p.č. 158 o výměře 404 m2 a p.č. 159 o výměře 2 813 m2

v k.ú. R., zapsané na listu vlastnictví č.57 pro katastrální území

R., obec M., okres Ústí nad Labem, za kupní cenu 10.730,28,- Kč,

nastává platnost této smlouvy dnem podpisu smluvních stran a její

účinnost vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí.

Z toho vyplývá, že kupní smlouva ze dne 24. 10. 1997 nebyla ke dni

podání návrhu na vklad u katastrálního úřadu (tj. k 29. 10. 1997)

účinná, a že nenabyla účinnosti až dosud, což nezpochybňují ani

navrhovatelé.

Krajský soud dále poukázal na ustanovení § 44 odst. 1

občanského zákoníku, podle něhož "je smlouva uzavřena okamžikem,

kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti. Tímto

okamžikem vznikají mezi smluvními stranami práva a povinnosti.

Uzavřením smlouvy nabývá smlouva zásadně i účinnosti, přičemž není

vyloučeno, aby si účastníci smlouvy smluvili účinnost smlouvy

jinak. V daném případě účastníci smlouvy stanovili účinnost kupní

smlouvy dnem vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí.

S ohledem na právní účinky vkladu práva do katastru nemovitostí,

musí být smlouva, podle které se převádí nemovitá věc, účinná

nejpozději v době podání návrhu na vklad". V daném případě byl

však podán návrh na vklad vlastnického práva podle kupní smlouvy,

která nejen ke dni podání tohoto návrhu, nýbrž až dosud, nenabyla

účinnosti. Proto soud sdílí závěr katastrálního úřadu, že

vlastnické právo podle neúčinné smlouvy nelze do katastru

nemovitostí vložit.

Podle názoru krajského soudu je tedy neakceptovatelné mínění

stěžovatelů, že smlouva o převodu nemovitostí nabývá účinnosti

teprve vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí.

Rozhodnutí o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí není

totiž rozhodnutím, kterým by smlouva ve smyslu § 47 odst. 1

občanského zákoníku nabývala účinnosti; smlouva musí být totiž

účinná nejpozději v době podání návrhu na vklad, neboť právní

účinky vkladu se váží ke dni, kdy byl návrh na vklad doručen

katastrálnímu úřadu. Ostatně ani žádný zákon nestanoví, že by

účinnost smlouvy o převodu nemovitostí evidovaných v katastru měla

být vázána na rozhodnutí o povolení vkladu.

Krajský soud konečně dodal, že předmětem kupní smlouvy ze dne

24. 10. 1997 jsou nemovitosti - pozemky, které jsou podle § 2

odst. 1 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., ve znění pozdějších

předpisů, předmětem evidence v katastru nemovitostí, takže poukaz

stěžovatelů na ustanovení čl. II zákona č. 89/1996 Sb., resp. na

§ 133 odst. 3 občanského zákoníku, je bezpředmětný.

V záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze

a rozhodnutí Katastrálního úřadu v Ústí nad Labem napadli

stěžovatelé ústavní stížností. V ní tvrdí, že pravomocným

rozhodnutím ve věci bylo porušeno jejich právo zaručené Listinou

základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to čl. v 2 odst.

2 a 3, v čl. 3 odst. 3, v čl. 11 odst. 1, v čl. 36 odst. 1 a dále

v čl. 90 Ústavy České republiky.

Stěžovatelé především uvádějí, že katastrální úřad

přezkoumává podle ustanovení § 5 odst. 2 katastrálního zákona

listinu, která je podkladem pro povolení vkladu do katastru,

z hlediska oprávnění účastníků s předmětem smlouvy nakládat,

zjišťuje, zda je úkon učiněn v předepsané formě, zda smluvní

projevy účastníků jsou dostatečně určité a srozumitelné a zda

smluvní volnost není omezena. Podle § 5 odst. 3 katastrálního

zákona katastrální úřad toho, kdo listinu předložil, na zjištěné

nedostatky v listinách upozorní a stanoví přiměřenou lhůtu

k jejich odstranění. Zákon tak určuje postup státního orgánu při

výkonu jeho pravomoci. Došlo-li k zamítnutí návrhu na vklad

vlastnického práva do katastru nemovitostí jen proto, že kupní

smlouva nebyla ke dni podání návrhu na vklad účinná, překročil tím

katastrální úřad při svém rozhodování meze stanovené zákonem.

Státní moc však lze uplatňovat jen v případech a v mezích

stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.

Stěžovatelé dále upozorňují na to, že podrobnější postup

příslušného orgánu republiky při vkladu, záznamu a poznámce

upravuje vyhl. č. 190/1996 Sb. V ust. § 34 odst. 7 této vyhlášky

je upraven postup katastrálního úřadu v řízení o povolení vkladu.

Katastrální úřad zjistí, zda v prvopisu smlouvy jde skutečně

o písemné projevy vůle osob v ní uvedených, se zvláštním zřetelem

k těm, jejichž právo na základě smlouvy zaniká nebo se omezuje.

Projev vůle považuje katastrální úřad za zjištěný, jestliže jejich

vlastnoruční podpisy na prvopisu smlouvy byly úředně ověřeny.

Zkoumání účinnosti smlouvy jde nad rámec mezí stanovených zákonem,

neboť podle ustanovení § 133 odst. 2 obč. zák., převádí-li se

nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do

katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní

zákon nestanoví jinak. Právní účinky vkladu pak vznikají na

základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení ke dni, kdy návrh

na vklad byl doručen příslušnému orgánu republiky (§ 2 odst. 3,

věta prvá, zák. č. 265/1992 Sb. v platném znění). To, co

katastrální úřad v řízení o povolení vkladu zkoumá, je obsaženo

v ust. § 5 odst. 1 zák. č. 90/1996 Sb. O účinnosti smlouvy se toto

ustanovení nezmiňuje.

Stěžovatelé po té vyslovují názor, že dokud na kupujícího

nepřešlo vlastnické právo z uzavřené kupní smlouvy, nemůže

nakládat s věcí jako vlastník a smlouva proto nemůže být účinná.

Dovozuje-li prý krajský soud, že "uzavřením smlouvy nabývá smlouva

zásadně i účinnosti - s odkazem na ust. § 44 odst. 1 občanského

zákoníku - pak není schopen rozlišit uzavření smlouvy od její

účinnosti, neboť smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu

na uzavření smlouvy nabývá účinnosti".

Stěžovatelé dodávají, že zamítnutí návrhu na vklad

a potvrzující rozsudek mají za následek, že stěžovatelé jsou

nuceni činit, co zákon neukládá, tj. upravit vznik účinnosti kupní

smlouvy v rozporu se zákonem (§ 133 odst. 2 obč. zák.). "Postup

obou účastníků" tak brání stěžovatelům získat do vlastnictví

nemovitosti v kupní smlouvě uvedené jen proto, že konali v souladu

s ust. § 133 odst. 2 obč. zák. a účinnost smlouvy vázali na vklad

vlastnického práva do katastru nemovitostí.

Svoji ústavní stížnost uzavírají stěžovatelé tím, že právo na

soudní ochranu předpokládá kvalifikované rozhodnutí soudu.

Jestliže soudu není známa skutečnost, kdy nastává účinnost smlouvy

a tvrdí-li v odůvodnění rozsudku, že s ohledem na právní účinky

vkladu práva musí být smlouva účinná nejpozději v době podání

návrhu na vklad, pak prý právo na soudní ochranu pozbývá v daném

případě svého významu.

Stěžovatelé proto navrhli, aby byla obě napadená rozhodnutí

zrušena a prohlásili, že souhlasí s tím, aby bylo v řízení před

Ústavním soudem od ústního jednání upuštěno.

K ústavní stížnosti se vyjádřili účastníci řízení

- Katastrální úřad v Ústí nad Labem a Krajský soud v Praze.

Katastrální úřad v Ústí nad Labem zejména uvedl, že kupní

smlouvu uzavřenou mezi J. Š. a manžely V. přezkoumal z hlediska

požadavků ustanovení § 5 zákona č. 265/1992 Sb. dle znění platného

v době rozhodnutí. Stěžovatelé však ve svém podání citují zákon

platný před novelizací provedenou zákonem č. 90/1996 Sb. Navíc

zřejmě zaměňují název zákona č. 265/1992 Sb. s názvem

zákona č. 344/1992 Sb. Co se týče argumentace ustanovení § 34

vyhlášky 190/1996 Sb., nelze ji podle názoru katastrální úřadu

použít proto, že uvedené ustanovení upravuje jen způsob, jakým se

má při přezkumu listin před rozhodnutím postupovat, a neurčuje

kritéria přezkumu. Vysvětlení, proč došlo k zamítnutí návrhu na

vklad, je obsaženo (kromě napadeného rozhodnutí) také v průvodním

dopisu zaslaném krajskému soudu dne 19. 1. 1998. Katastrální úřad

závěrem uvedl, že nepřekročil rozsah přezkumu, který je mu uložen

zákonem, a že stěžovatelé měli právo se proti jeho rozhodnutí

odvolat, čehož využili. Na konání ústního jednání před Ústavním

soudem katastrální úřad netrvá.

Krajský soud ve svém vyjádření pouze odkázal na odůvodnění

napadeného rozsudku a navrhl zamítnutí ústavní stížnosti. Současně

sdělil, že na ústním jednání před Ústavním soudem netrvá.

Vedlejší účastník J. Š. se k ústavní stížnosti nevyjádřil.

Pouze sdělil, že na ústním jednání netrvá.

Ústavní soud přezkoumal formální náležitosti i obsah ústavní

stížnosti stěžovatelů a dospěl k závěru, že je důvodná, i když

i z jiných příčin, než uvádějí stěžovatelé.

Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti, stěžovatelé zejména

namítají, že v souladu se zákonem vázali účinnost smlouvy (jak

vyplývá z ustanovení § 133 odst. 2 občanského zákoníku) na vklad

do katastru nemovitostí, takže byly splněny podmínky povolení

tohoto vkladu. Oproti tomu Katastrální úřad v Ústí nad Labem

uvedl, že přezkoumal předmětnou kupní smlouvu podle požadavků

stanovených v § 5 zákona č. 265/1992 Sb., v platném znění,

a shledal, že podmínky vkladu nejsou splněny, neboť chybí listina,

která by povolení vkladu odůvodňovala. Je tomu tak prý proto, že

účastníci vázali účinnost smlouvy na splnění odkládací podmínky,

podle níž účinnost posunuli až za rozhodný okamžik, jímž je datum

podání návrhu na vklad práva do katastru, neboť právní účinky

vkladu vznikají již ke dni podání návrhu na jeho provedení.

S tímto názorem se Ústavní soud neztotožňuje.

1) Odůvodnění rozhodnutí katastrálního úřadu postrádá v prvé

řadě - v rozporu s ustanovením § 47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb.,

o správním řízení - uvedení konkrétních právních norem, zejména

příslušné části ustanovení § 5 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech

vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění

pozdějších předpisů, jakož i ustanovení dalších právních předpisů,

zejména občanského zákoníku, na základě kterých ke svému

rozhodnutí dospěl. Proto lze dále jen usuzovat, že důvodem

zamítnutí návrhu na vklad je - vzhledem ke znění předposlední věty

odůvodnění rozhodnutí katastrálního úřadu, že "k tomuto dni chybí

listina - účinná kupní smlouva - která by povolení vkladu

odůvodňovala" - nesplnění podmínky uvedené v ustanovení § 5 odst.

1 písm. b) zák. č. 265/1992 Sb. a že tento (pravděpodobný) závěr

opřel katastrální úřad o ujednání v kupní smlouvě, ve kterém

stěžovatelé a vedlejší účastník vázali účinnost smlouvy (jinak

zřejmě nabývanou dle ust. § 44 občanského zákoníku již okamžikem

jejího uzavření) na splnění odkládací podmínky ve smyslu ust. §

36 obč. zák.

Jestliže katastrální úřad dospěl k tomuto závěru úvahou

založenou na shora uvedených ustanoveních zákona, Ústavní soud

usuzuje, že (úřad) svým rozhodnutím ve svých důsledcích porušil

právo stěžovatele na spravedlivý proces, vyjádřené zejména v čl.

36 Listiny a čl. 6 Úmluvy. Je tomu tak proto, že jeho právní závěr

(že návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí se

zamítá, neboť ke dni jeho podání chybí listina, tj. účinná kupní

smlouva, která by povolení vkladu odůvodňovala) je v zásadním

nesouladu se skutkovým zjištěním vyplývajícím z ujednání v kupní

smlouvě, že "platnost této smlouvy nastává dnem podpisu smluvních

stran; její účinnost vkladem vlastnického práva do katastru

nemovitostí" (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS

84/94 - č. 34, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek

3, Praha C. H. Beck ,1995, nebo nález Ústavního soudu sp. zn. III.

ÚS 116/95 - č. 79, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR,

svazek 4, Praha C. H. Beck, 1995). S ohledem na ust. § 133 odst.

2 občanského zákoníku je totiž nutné oddělit závazkověprávní

(obligační) účinky prodeje vyvolané kupní smlouvou od

věcněprávních (věcných) účinků vkladu vlastnického práva do

katastru nemovitostí, kterým se konstituuje vlastnictví k nemovité

věci; k účinkům vkladu, jež jsou s ním bezprostředně spojeny, může

dojít pouze následně po účincích vyvolaných smlouvou, neboť ke

vkladu dochází právě na základě smlouvy. Podle názoru Ústavního

soudu je proto zřejmé, že se smluvní strany převodu nemohou od

této zásady odchýlit a časovou následnost závazkověprávních

a věcněprávních účinků fakticky zaměnit. Vzhledem k tomu, že kupní

smlouva zakládá synallagmatický právní vztah obsahující vzájemná

plnění, tj. konkrétní vzájemná práva a povinnosti obou stran

s následky zániku práv jednoho z účastníků při vzniku práv druhého

účastníka či zániku povinnosti jejím splněním, je proto i zánik

práv a povinností ze závazkového vztahu účastníků kupní smlouvy

vázán - v souzené věci - na podmínku, jejíž splnění je nemožné,

tedy na podmínku, že účinnost smlouvy nastává vkladem vlastnického

práva do katastru nemovitostí. Podle ust. § 36 odst. 1 občanského

zákoníku se k takové podmínce nepřihlíží. Proto není možné

souhlasit se závěrem katastrálního úřadu, který vychází ze

"zjištění", že předmětná kupní smlouva není ke dni podání návrhu

na vklad účinná, neboť účinnosti má nabýt až dnem, kdy katastrální

úřad vloží podle ní právo do katastru nemovitostí. Za splnitelnou

odkládací podmínku, s níž rozhodnutí Katastrálního úřadu v Ústí

nad Labem v podstatě operuje, nelze považovat parafrázi ustanovení

§ 47 odst. 1 a § 133 odst. 2 občanského zákoníku (obsaženou

v kupní smlouvě), že "platnost této smlouvy nastává dnem podpisu

smluvních stran; její účinnost vkladem vlastnického práva do

katastru nemovitostí". Názor katastrálního úřadu stěží obstojí,

pokud má být zjištěná skutečnost jediným důvodem pro zamítnutí

návrhu na vklad. Jestliže katastrální úřad z tohoto důvodu

považoval podmínky ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) shora

citovaného katastrálního zákona (které má patrně na mysli) za

nesplněny, a proto návrh na vklad do katastru nemovitostí zamítl,

porušil tím právo stěžovatelů na spravedlivý proces, neboť jako

orgán vykonávající státní moc je při svých rozhodnutích vázán

zákonem.

(Vyjádřeno jinými slovy, lze dodat, že podle poznatků soudní

praxe není běžné, že by účastníci smlouvy v ní sjednávali - co do

účinnosti smlouvy - tzv. odkládací podmínku. Pravidlem bývá opak,

neboť obvykle se ve smlouvách různě parafrázuje text ustanovení

§ 133 odst. 2 (popř.§ 47 odst. 1) občanského zákoníku. Typické

bývá ujednání, že "smlouva nabývá účinnosti vkladem do katastru".

Takové ujednání je však z hlediska jím zamýšlených účinků

zpochybnitelné; je-li smlouva perfektní, pak je i účinná bez

ohledu na to, že samo vlastnictví se nabývá až intabulací, tj.

vkladem do katastru. Těmito úvahami se však katastrální úřad

neřídil.)

2) Jestliže však Katastrální úřad v Ústí nad Labem vychází

z jiných skutečností a z jiných právních předpisů - než

z ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 265/1992 Sb., a ust.

§ 36 a § 44 občanského zákoníku, což Ústavní soud nepředpokládá

- jeho závěr rovněž obstát nemůže, pokud je v odůvodnění svého

rozhodnutí neuvedl. Také stav, kdy odůvodnění správního rozhodnutí

postrádá náležitosti uvedené v § 47 odst. 3 zák. č. 71/1967 Sb.

totiž může vést ve svých důsledcích k tomu, že se stává

nepřezkoumatelným, a proto může představovat a zpravidla také

představuje porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu

a jinou ochranu uvedeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních

práv a svobod.

3) Rovněž Krajský soud v Praze se k odvolání stěžovatelů

v zásadě zabýval jen úvahou, že smlouva, podle které se převádí

vlastnické právo k nemovité věci, musí být s ohledem na právní

účinky vkladu účinná nejpozději v den podání návrhu na vklad.

V daném případě byl podán návrh na vklad podle smlouvy, která prý

nejen nebyla účinná ke dni podání návrhu, ale "nenabyla účinnosti

dosud". Proto krajský soud rozhodnutí správního orgánu potvrdil.

Z odůvodnění napadeného rozsudku je pak patrno, že krajský soud

shledal právní názor Katastrálního úřadu v Ústí nad Labem

správným, protože stěžovatelé a vedlejší účastník stanovili

účinnost kupní smlouvy až dnem vkladu vlastnického práva do

katastru. Tím byla smluvena účinnost smlouvy jinak, než jak

nastává ze zákona uzavřením smlouvy, ke kterému dochází podle §

44 odst. 1 obč. zák. okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření

smlouvy nabývá účinnosti.

Právní závěr krajského soudu o neúčinnosti smlouvy, uzavřené

mezi stěžovateli a vedlejším účastníkem, tak vychází především

z možnosti sjednat účinnost smlouvy odlišně. Na čem však soud

v daném konkrétním případě svou úvahu založil a jak interpretoval

normy občanského práva hmotného se zřetelem na tuto souzenou věc,

však již v odůvodnění svého rozhodnutí blíže neuvádí. Vzhledem

k tomu, že však obecný soud nepopírá, že by předmětná kupní

smlouva byla právním úkonem vyhovujícím všem náležitostem kladeným

na ni normami občanského práva hmotného, lze stěží souhlasit

s jeho závěrem, že smlouva není účinná, protože účastníci účinnost

smlouvy stanovili až dnem vkladu; tento závěr opomíjí výklad

právního úkonu (vycházející zejména z ustanovení § 34, §35 a § 36

občanského zákoníku); takovým právním úkonem je též kupní smlouva

obsahující všechny podstatné náležitosti stanovené zejména v ust.

§ 588 části osmé občanského zákoníku, uzavřená v souladu

s příslušnými ustanoveními občanského zákoníku, zejména

s ustanoveními § 43a - § 46. Smlouvou v tomto smyslu je

i konkrétní kupní smlouva uzavřená mezi stěžovateli a vedlejším

účastníkem, takže nelze souhlasit s podrobněji neodůvodněným

závěrem krajského soudu, že smlouva není účinná, protože účastníci

účinnost smlouvy stanovili až dnem vkladu. To by totiž znamenalo,

právě vzhledem k příčinné souvislosti a k časové návaznosti úkonů

účastníků (uzavření smlouvy a podání návrhu na vklad) a následného

úkonu katastrálního úřadu, kterým je povolení vkladu a provedení

zápisu do katastru nemovitostí (jak je již obdobně pojednáno na

jiném místě), že projevy v ní obsažené, s nimiž zákon vznik, změnu

a zánik práv spojuje, tyto účinky dosud nevyvolaly, ani

v budoucnu nevyvolají. Z napadeného rozsudku krajského soudu

důsledně vzato vyplývá, že krajský soud dovodil irelevanci,

popř.nezrealizovatelnost právního úkonu - tedy smlouvy uzavřené

mezi stěžovateli a vedlejším účastníkem, neboť nemůže vyvolat jimi

zamýšlené účinky. Takový právní formalizmus a přehnané nároky na

formulaci smlouvy však nelze z ústavněprávního hlediska

akceptovat, neboť evidentně zasahují do smluvní svobody občana,

vyplývající z principu priority občana nad státem, jak je upraven

v čl. 1 Ústavy a z principu smluvní volnosti ve smyslu čl. 2 odst.

4 Ústavy a v korespondujícím ustanovení čl. 2 odst. 3 Listiny.

V této souvislosti lze dodat, že z odůvodnění rozsudku

krajského soudu nelze seznat, že by se byl blíže zabýval

argumentem katastrálního úřadu, týkajícím se odložení účinnosti

smlouvy v důsledku odkládací podmínky, tedy institutu, podle něhož

lze vázat vznik, změnu či zánik práv na to, zda nastane určitá

skutečnost či nikoli. V tomto směru lze spatřovat mezeru

v odůvodnění napadeného rozsudku, nehledě k tomu, že obecný soud

např. nezkoumal otázku řádného odůvodnění rozhodnutí katastrálního

úřadu se zřetelem na ust. § 47 odst. 3 zák. č. 71/1967 Sb.,

o správním řízení.

Pokud napadený rozsudek krajského soudu odkazuje na

irelevantnost ust. § 47 odst. 1 obč. zák., Ústavní soud toliko

poznamenává, že toto ustanovení, upravující účinnost smlouvy

rozhodnutím příslušného orgánu, se stalo v důsledku novelizace

občanského zákoníku zákonem č. 509/1991 Sb. a účinností zákona č.

265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv

k nemovitostem, obsoletním. Je zřejmé, že případy, kdy k nabytí

vlastnického práva (případně jiných věcných práv), k nemovitostem

je třeba rozhodnutí katastrálního úřadu o vkladu, nespadají svou

povahou pod právní režim ustanovení § 47 obč. zák.

Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že je nutno

poskytnout stěžovatelům ústavní ochranu, neboť i rozhodnutím

Krajského soudu v Praze došlo k porušení práva stěžovatelů na

spravedlivý proces ve smyslu čl. 90 Ústavy, čl. 36 odst. 1 Listiny

základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv

a svobod, která je podle čl. 10 Ústavy bezprostředně závazná a má

přednost před zákonem.

Dalšími námitkami stěžovatelů o porušení jiných ústavně

zaručených práv a svobod se již Ústavní soud nezabýval, neboť by

to bylo nadbytečné. Jen pro úplnost lze dodat, že námitku, podle

níž katastrální úřad překročil jako státní orgán při svém

rozhodování meze stanovené zákonem, konkrétně zákonem č. 265/1992

Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem,

vznesli stěžovatelé až v ústavní stížnosti, takže předmětem

jednání u krajského soudu nebyla.

Proto Ústavní soud podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a)

zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších

předpisů, ústavní stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí

Katastrálního úřadu v Ústí nad Labem a napadený rozsudek Krajského

soudu v Praze podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona

citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 12. 6. 2000

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru