Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 3280/11 #1Usnesení ÚS ze dne 08.12.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - KS Ostrava
SOUD - OS Ostrava
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a s... více
Věcný rejstříkodůvodnění
rozsudek/pro uznání
EcliECLI:CZ:US:2011:1.US.3280.11.1
Datum podání01.11.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 157 odst.2, § 153a odst.3, § 114b, § 157 odst.3


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 3280/11 ze dne 8. 12. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Františka Duchoně a Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Ing. V. P., zastoupeného JUDr. Radkem Rozmánkem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Švédská 6, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 32 Cdo 2036/2010-165 ze dne 26. července 2011, rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 627/2009-122 ze dne 4. ledna 2010 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 20 C 267/2008-64 ze dne 26. února 2009, za účasti 1) Nejvyššího soudu, 2) Krajského soudu v Ostravě a 3) Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a 4) obchodní společnosti MOBIKO Hranice s.r.o., IČO: 46577980, se sídlem v Hranicích, Plynárenská 139, a 5) J. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých základních práv a svobod, zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to z níže uvedených důvodů.

2. V případě rozsudku pro uznání, vyneseného Okresním soudem v Ostravě č. j. 20 C 267/2008-64 ze dne 26. února 2009, měly být zkoumány toliko procesní podmínky pro jeho vydání, přičemž měly být opomenuty hmotněprávní předpoklady a podmínky, které by umožňovaly vyhovět žalobě 4) vedlejšího účastníka, nalézací soud dále neuvedl právní normu na daný skutkový základ věci, čímž učinil rozsudek pro uznání nepřezkoumatelným.

3. Dle stěžovatele měly být uvedené vady odstraněny v rámci řízení o odvolání; k tomu však nedošlo. Rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 627/2009-122 ze dne 4. ledna 2010, kterým bylo rozhodnuto o odvolání stěžovatele, naopak stěžovatel rovněž vytkl absenci rozvedení aplikační hmotněprávní úvahy, a uzavřel, že nedostatečně odůvodněné rozhodnutí způsobuje jeho nepřezkoumatelnost.

4. Stěžovatel v rámci podaného dovolání žádal Nejvyšší soud, aby soudům nižších instancí pochybení vytkl a věc jim vrátil k novému řízení. Nejvyšší soud podané dovolání odmítl, aniž by se - dle stěžovatele - náležitě vypořádal s uplatněnými námitkami, čímž učinil své rozhodnutí nepřezkoumatelné.

5. V závěrečné části ústavní stížnosti pak stěžovatel uvedl argumenty, které zpochybňují nárok 4) vedlejšího účastníka, jak jím byl v řízení před obecnými soudy uplatněn.

II.

6. Ústavní soud nepovažoval za nutné vyžádat si kompletní soudní spis, neboť shledal, že se rozhodné skutečnosti shodně podávají jak z obsahu ústavní stížnosti, tak z přiložených kopií napadených rozhodnutí, které stěžovatel k návrhu připojil.

7. Zákon o Ústavním soudu přikazuje podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) nejprve zjišťovat, zda návrh není zjevně neopodstatněný. V zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem je tak dána pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Pokud informace zjištěné v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, jakožto výsledku činnosti vymezené v hranicích daných návrhem stěžovatelovým, přivedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, musí být bez dalšího odmítnuta.

8. Z rozhodnutí obecných soudů vyplývá, že stěžovatel zahájil insolvenční řízení ve věci 4) vedlejšího účastníka; k tomuto návrhu se připojil 5) vedlejší účastník. Proto bylo vyhláškou Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 8 INS 1175/2008 zahájeno insolvenční řízení, kde byl 4) vedlejší účastník označen jako dlužník. Tento insolvenční návrh však byl usnesením Krajského soudu v Ostravě zamítnut a rozhodnutí nabylo dne 27. 9. 2010 právní moci. V následném řízení před obecnými soudy 4) vedlejší účastník požadoval po stěžovateli a 5) vedlejším účastníkovi náhradu škody, spočívající v ušlém zisku v částce 1 062 500,- Kč, neboť z důvodu zahájení insolvenčního řízení nebyla - z důvodu obavy kontrahenta [obchodního partnera 4) vedlejšího účastníka] - podepsána a realizována smlouva o dílo.

9. Obecné soudy o žalobě v řízení, které před nimi bylo k návrhu 4) vedlejšího účastníka takto zahájeno, o ní rozhodly - ve vztahu ke stěžovateli - způsobem, jež umožňuje ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 114b odst. 1 a 5, neboť stěžovatel se bez vážného důvodu na výzvu soudu k žalobě včas nevyjádřil a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom bránil, čímž nastala fikce, že nárok, který byl proti němu žalobou uplatňován, uznal.

10. Stěžovatelem vznesené námitky stran nedostatečného uvedení hmotněprávních ustanovení a úvah, jimiž se měly obecné soudy řídit, postrádají význam, neboť nelze pominout, že v jeho právní věci rozhodnutí v podobě rozsudku pro zmeškání stálo na procesních předpokladech, jejichž existence musela být - a byla - prokázána, jak je v odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí zmíněno.

11. Obecné soudy svůj postup, vyúsťující v rozsudečné výroky, odůvodnily, a to způsobem dostačujícím jak z hlediska ustanovení § 157 odst. 3 o. s. ř., tak z hlediska základního práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), jak je zřejmé z pečlivého a výstižného odůvodnění rozsudku soudu nalézacího (str. 3 a 4), soudu odvolacího (str. 4 a 5) a soudu dovolacího (str. 3 a 4).

12. Jestliže stěžovatel Ústavnímu soudu předestřel tvrzení, jež by snad mohla být způsobilá ovlivnit výsledek řízení před obecnými soudy, nebylo-li by tu rozsudku pro zmeškání, nezbývá než konstatovat, že Ústavní soud není jen "další soudní instancí", které by příslušelo bez dalšího revidovat závěry soudů obecných. Pro uplatnění svých tvrzení měl stěžovatel odpovídající prostor; nevyužil-li ho, pak jsou rozhodnutí plně v souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt, jakož i právem na spravedlivý proces.

IV.

13. Vzhledem k tomu, že se stěžovateli v řízení před Ústavním soudem nepodařilo prokázat zásah a porušení ústavně zaručených základní práv a svobod, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. prosince 2011

Vojen Güttler v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru