Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 326/99Nález ÚS ze dne 02.05.2000Přivolení soudu k výpovědi z nájmu bytu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajPaul Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
byt/vyklizení
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 65/18 SbNU 89
EcliECLI:CZ:US:2000:1.US.326.99
Datum vyhlášení02.05.2000
Datum podání01.07.1999
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

120/1976 Sb./Sb.m.s., #1 čl. 12 odst.1

2/1993 Sb., čl. 14 odst.1

209/1992 Sb./Sb.m.s., #4 čl. 2

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 711, § 3 odst.2


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 326/99 ze dne 2. 5. 2000

N 65/18 SbNU 89

Přivolení soudu k výpovědi z nájmu bytu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dnešního dne v senátě ve věci návrhu

ústavní stížnosti stěžovatelky H. V., proti rozsudku Městského

soudu v Praze ze dne 20. 4. 1999, čj. 16 Co 105/99 - 73, a

rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 11. 1998, čj. 6

C 366/96 - 57, takto:

Rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 1999, čj. 16 Co

105/99 - 73, a Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 11. 1998,

čj. 6 C 366/96 - 57, se zrušují.

Odůvodnění:

Stěžovatelka podáním ze dne 21. 6. 1999 podala návrh na zahájení

řízení před Ústavním soudem.

Ústavní stížností podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993

Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, napadla

shora citovaný rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byl

potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5, jímž soud

přivolil k výpovědi nájmu z bytu II. kategorie, ev. číslo 19, o

jednom pokoji ve 4. patře domu čp. 695 v Praze 5 - Košířích,

Starokošířská 3. Tuto výpověď jí dal žalobce W., s. r. o., se

sídlem v P.. Obvodní soud pro Prahu 5 současně rozhodl, že její

nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která

začne běžet prvním dnem měsíce následujícího po právní moci

rozsudku, a že žalovaná - stěžovatelka - je povinna byt vyklidit

a vyklizený žalobci odevzdat do patnácti dnů po zajištění

přístřeší, nejdříve po uplynutí výpovědní lhůty.

Stěžovatelka má za to, že těmito rozhodnutími došlo k porušení

jejího základního ústavního práva v čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR a

v Listině základních práv a svobod v čl. 2 odst. 3 a čl. 7, 10

odst. 1,2 čl. 11, 12 a 14. V podstatě opakuje argumentaci,

kterou uplatnila v průběhu řízení před soudy obou stupňů.

Nesouhlasí s posouzením výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1

písm. d) obč. zákoníku, když dlužné nájemné za čtyři měsíce

v době rozhodování soudu o přivolení k výpovědi z nájmu bytu již

zaplatila, rovněž nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily

otázku jejího neužívání bytu podle

§ 711 odst. 1 písm. h) obč. zákoníku a v rámci toho existenci

dalšího výpovědního důvodu. Je přesvědčena o tom, že má právo na

to, aby si zajistila svého lékaře a může se léčit tam, kde to

jejímu zdravotnímu stavu vyhovuje a zdržovat se tam, kde se sama

rozhodne.

Jako v řadě dosavadních případů Ústavní soud konstatoval, že

není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví,

neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani

nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením, pokud

ovšem nebylo napadeným rozhodnutím porušeno základní právo nebo

svoboda stěžovatelky zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní

smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.

Ústavní soud si vyžádal stanoviska účastníků řízení k předložené

ústavní stížnosti. Obvodní soud pro Prahu 5 ve svém podání ze

dne 20. 12. 1999 odkázal na předmětný rozsudek s tím, že

obsahuje vše, co je třeba uvést. Městský soud v Praze ve svém

vyjádření ze dne 21. 12. 1999 navrhl, aby ústavní stížnost byla

jako nepřípustná odmítnuta nebo jako nedůvodná zamítnuta. Důvody

svého rozsudku považuje za správné a odkazuje na ně. Soudy obou

stupňů dovodily naplnění důvodu výpovědi z nájmu bytu podle §

711 odst. 1 písm. h) a § 711 odst. 1 písm. d) občanského

zákoníku.

Vedlejší účastník, žalobce W., s. r. o., ve svém vyjádření

setrval v zásadě na důvodech oprávněnosti výpovědi podle § 711

odst. 1 písm. d) a h), vyjádřil přesvědčení, že neporušil ani

čl. 12 Listiny základních práv a svobod, která chrání

nedotknutelnost obydlí a nesouhlasí, že by vůbec bylo zasaženo

do ostatních základních práv a svobod, které stěžovatelka uvedla

ve svém zdůvodnění.

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 6 C 366/96,

Ústavní soud zjistil, že jak soud prvního stupně v rozsudku ze

dne 13. 11. 1998, tak i soud odvolací v rozsudku ze dne 20. 4.

1999, vycházely při svém rozhodování ze skutkových zjištění,

která jsou vcelku v souladu s provedenými důkazy, avšak vyvodily

z nich nesprávné právní závěry a Ústavní soud dospěl k tomu, že

v tomto případě předloženém stěžovatelkou, byla porušena její

ústavně chráněná práva.

Již Obvodní soud pro Prahu 5 se postavil na stanovisko, že

stěžovatelka vážnost důvodu, pro který byt od ledna 1996 do

října 1997 neužívala, údajně neprokázala, a proto shledal

naplnění výpovědního důvodu podle ustanovení § 711 odst. 1 písm.

h) obč. zákoníku. Soud se podrobně zajímal, kde se stěžovatelka

ve zmíněném období zdržovala, kdy a proč pobývala v Bruntále,

kdy byla ošetřována v tamní nemocnici, či zda pobývala u svého

syna. Obdobný byl i přístup Městského soudu v Praze, který také

rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 potvrdil. Oba soudy však

stěžovatelce neprávem vytkly, že se mínila léčit v nemocnici

v B. - tedy mimo obvod trvalého bydliště - neboť potřebnou léčbu

údajně mohla podstoupit i v Praze. Tuto výtku však, podle názoru

Ústavního soudu, akceptovat nelze, neboť nepochybně bylo právem

stěžovatelky zvolit si místo léčby, a to zejména v obci, kde žil

její syn a kde tedy měla i s ohledem na svůj věk potřebné

rodinné zázemí.

Obdobně lze poukázat na možnou protiústavní mezeru v dokazování,

spočívající v tom, že obecné soudy neprovedly důkaz zprávou o

infarktu myokardu stěžovatelky, který též navrhla a který mohl

in eventum ovlivnit rozhodnutí ve věci samé.

Za této situace se oba soudy dostaly do rozporu s Protokolem č.

4, čl. 2 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod,

ze kterého vyplývá pro každého občana právo na svobodu pobytu a

místa pobytu. Tento Protokol měly podle čl. 10 Ústavy ČR

aplikovat, protože jde o mezinárodní smlouvu o lidských právech

a základních svobodách, jíž je Česká republika vázána a jejíž

ustanovení jsou bezprostředně závazná a mají přednost před

zákonem (209/1992 Sb.). Stejné platí i pro dodržení

Mezinárodního paktu o občanských a politických právech čl. 12

odst. 1 (č. 120/1976 Sb.). Pokud tak soudy neučinily, porušily

současně ústavní zákon, konkrétně čl. 14 Listiny základních práv

a svobod, který v odst. 1 zaručuje svobodu pohybu a pobytu.

Oba soudy tedy mezi jiným v podstatě opřely svá rozhodnutí o to,

že stěžovatelka neměla právo volně pobývat mimo svůj byt, a to

ani za účelem léčby. Opomenuly, že občan má ústavní právo

pobývat kdekoliv na území vlastního státu nebo i mimo něj, aniž

této svobody je dovoleno proti němu využít. Ustanovení

občanského zákoníku v konkrétním případě je tedy nutno vykládat

tak, aby výše uvedená ustanovení citovaných mezinárodních úmluv

i ustanovení ústavněprávní byla dodržena a naplněna.

Z uvedeného vyplývá, že ústavní práva stěžovatelky byla

porušena, a proto bylo nutno napadená rozhodnutí obou soudů

zrušit (§ 82 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o

Ústavním soudu). Vzhledem k tomu, že hlavní důvod, o nějž se

tato rozhodnutí opírala, odpadl, nebude podle názoru Ústavního

soudu ani zbývající důvod, tj. jednorázové opožděné zaplacení

nájemného, uhrazeného již v době rozhodování soudu o přivolení

k výpovědi, dostatečným důvodem v tomto konkrétním případě pro

přivolení k výpovědi z nájmu (§ 711 odst. 1 písm. d) obč.

zákoníku), protože výkon práva dát výpověď stěžovatelce by byl

v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 2 obč. zákoníku), což

ostatně připustil v odůvodnění svého rozsudku i Městskýsoud

v Praze.

Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 2. května 2000

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru