Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 3236/14 #1Usnesení ÚS ze dne 14.10.2014

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
Soudce zpravodajDavid Ludvík
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
Dovolání
EcliECLI:CZ:US:2014:1.US.3236.14.1
Datum podání06.10.2014
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 237


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 3236/14 ze dne 14. 10. 2014

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem v právní věci stěžovatelky Nemocnice s poliklinikou Karviná-Ráj, příspěvkové organizace, se sídlem Vydmuchov 399/5, Karviná-Ráj, zastoupené JUDr. Ritou Kubicovou, advokátkou, Advokátní kancelář se sídlem Ruská 87/11, Ostrava, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2014 č. j. 23 Co 259/2014-248, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka napadá ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 6. 10. 2014 shora označený rozsudek Městského soudu v Praze v rozsahu části výroku I. rozsudku věty za středníkem a výroku II. rozsudku s tím, že rozhodnutím obecného soudu bylo porušeno její právo na spravedlivý proces garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). Podle odst. 2 téhož ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.

3. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí plyne, že rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 23. 7. 2014, tedy již za účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - mj. i zákon o Ústavním soudu (citován výše). Současně Ústavní soud z rozsudku odvolacího soudu zjistil, že stěžovatelce, zastoupené v řízení před odvolacím soudem advokátkou, se ze strany soudu dostalo řádného poučení o přípustnosti uplatnění mimořádného opravného prostředku (dovolání) proti tomuto rozhodnutí obecného soudu.

4. Právní úprava nepřípustnosti ústavní stížnosti účinná od 1. 1. 2013 reaguje na koncepční změnu přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu. Předchozí konstrukce ustanovení § 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), mířila na dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Vzhledem k tomu, že byla opuštěna koncepce přípustnosti dovolání podle občanského soudního řádu, která byla založena na diformitě, skryté diformitě a judikatorním přesahu rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně, došlo též ke změně podmínek přípustnosti ústavní stížnosti. Podle účinné právní úpravy musí stěžovatel vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a to včetně mimořádného opravného prostředku - zde dovolání. Pokud tak neučiní, bude ústavní stížnost bez dalšího nepřípustná (srov. důvodovou zprávu k zákonu č. 404/2012 Sb., čl. III., bod 6). Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti, nikoliv další "čtvrtou" přezkumnou instancí v rámci civilního, správního či trestního soudnictví.

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti netvrdí, že by dovolání podala a samotná ústavní stížnost proti rozhodnutí dovolacího soudu nesměřuje, a ani jej nezmiňuje. Ústavní soud pro úplnost zvážil, zda ústavní stížnost nepřijmout na podkladě ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení míří zejména na situace, kdy existuje silný a významný veřejný zájem na tom, aby ústavní stížnost byla projednána (podrobně viz Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I.: Zákon o Ústavním soudu s komentářem. Praha : ASPI, a. s., 2007, s. 386n.). O takový případ se zde však nejedná (blíže viz Filip, J., Höllander, P., Šimíček, V.: Zákon o Ústavním soudu. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, s. 580n.).

6. S ohledem na subsidiaritu ústavní stížnosti, zde spočívající v nevyčerpání mimořádného opravného prostředku (dovolání), dospěl Ústavní soud v této konkrétní věci k závěru, že o ní není oprávněn rozhodnout jinak, než ji pro nepřípustnost odmítnout [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. října 2014

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru