Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 3217/19 #1Usnesení ÚS ze dne 05.05.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO - advokát
Dotčený orgánSOUD - VS Praha
Soudce zpravodajLichovník Tomáš
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu ... více
Věcný rejstříkadvokát/ustanovený
advokát/odměna
EcliECLI:CZ:US:2020:1.US.3217.19.1
Datum podání04.10.2019
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 31 odst.2, § 28 odst.5


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 3217/19 ze dne 5. 5. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Ing. Pavla Habětína, advokáta se sídlem Výhledské nám.1016/2, Praha 6, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 57/2019-450 ze dne 23. 7. 2019, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastník řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas uplatněnou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Vrchního soudu v Praze s odůvodněním, že jím byla porušena jeho základní práva garantovaná čl. 36 odst. 1, 2, popřípadě čl. I. (zřejmě čl. 11) Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí se podává, že rubrikovaným usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 57/2019-450 ze dne 23. 7. 2019 bylo změněno usnesení Městského soudu v Praze č. j. 11 Cm 68/2011-436 ze dne 14. 1. 2019 tak, že stěžovateli jakožto ustanovenému advokátovi žalobce se za zastupování v daném řízení přiznává odměna ve výši 57 717 Kč. Vrchní soud v Praze (dále také "odvolací soud") tak snížil stěžovateli výši přiznané odměny, která původně činila 102 608 Kč. Své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil tím, že pokud žalovaný zemřel dne 8. 12. 2016, nelze ustanovenému advokátovi přiznat další úkony právní služby, které činil v době, kdy oprávněním k zastupování žalovaného - s ohledem na ustanovení § 28 odst. 5 a § 31 odst. 2 občanského soudního řádu - již dávno nedisponoval. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá zejména to, že usnesení odvolacího soudu není náležitě odůvodněno, když vrchní soud pouze formálně odkázal na příslušná ustanovení občanského soudního řádu. Obecným soudům pak stěžovatel vytýká také to, že průběžně nezjišťovaly z centrální evidence, zda jsou u účastníků splněny podmínky řízení; navíc ho měly dle jeho názoru zastoupení žalovaného zprostit.

Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí zvážil námitky stěžovatele a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")], který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze považovat za další - "superrevizní" - instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je třeba vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O takové vady se však podle náhledu Ústavního soudu v předmětném případě nejedná, neboť stěžovatel toliko polemizuje se závěry Vrchního soudu v Praze ohledně aplikace podústavního práva, tj. příslušných ustanovení občanského soudního řádu.

Ústavní soud však v jeho námitkách žádný ústavněprávní přesah neshledal. Ačkoliv Vrchní soud v Praze své rozhodnutí ohledně snížení odměny pro stěžovatele odůvodnil stručně, nelze takovéto odůvodnění považovat za rozporné s ústavněprávními požadavky na náležité odůvodnění soudního rozhodnutí vyplývajícími z čl. 36 odst. 1 Listiny. Úvahy jmenovaného soudu se totiž zakládají na ústavně souladné racionální argumentaci a jsou reflexí kautely nezávislého soudního rozhodování vyjádřené v čl. 82 odst. 1 Ústavy, pročež postačí v podrobnostech na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázat.

Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. května 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru