Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 3210/17 #1Usnesení ÚS ze dne 26.06.2018

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 8
Soudce zpravodajLichovník Tomáš
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
základní práva a svobody/právo vlastnit a poko... více
Věcný rejstříkNáklady řízení
účastník řízení
Svědek
EcliECLI:CZ:US:2018:1.US.3210.17.1
Datum podání13.10.2017
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 11, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

37/1992 Sb., § 29, § 33

99/1963 Sb., § 139 odst.1, § 148


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 3210/17 ze dne 26. 6. 2018

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jana Ambry, zastoupeného Mgr. Ing. Zdeňkem Cvejnem, advokátem se sídlem Baťkovo náměstí 552/2, Hradec Králové, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 12 C 290/2015-271 ze dne 28. 7. 2017, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhal se stěžovatel zrušení v záhlaví označeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále též "obvodní soud"), jímž bylo rozhodnuto, že se stěžovateli nepřiznává svědečné v souvislosti s jeho předvoláním k jednání soudu na den 13. 6. 2017, které uplatňoval ve výši 69 604 Kč.

Dle přesvědčení stěžovatele napadené rozhodnutí zasáhlo do jeho ústavně zaručených práv, zejména práva vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), když navzdory ujištění obvodního soudu, že mu bude proplaceno svědečné - náklady na cestu z Hondurasu do České republiky, mu jejich úhrada byla nakonec odepřena. Tímto obvodní soud porušil rovněž právo stěžovatele na fair proces, jehož nedílnou součástí je zásada legitimního očekávání. Stěžovatel upozornil, že byl vázán povinností dostavit se k jednání soudu, a proto již v dubnu 2017 zakoupil příslušnou letenku s tím, že její pořízení s předstihem vychází levněji. Je-li mu vytýkáno, že nevyčkal pokynu soudu, k tomu stěžovatel odvětil, že "letenka z druhé polokoule není jako jízdenka Praha - Brno", nelze ji koupit ze dne na den. Oporu ve spise postrádá i závěr obvodního soudu, že nesdělil účel svého pobytu v Hondurasu, naopak soud byl informován, že stěžovatel zde podniká (má zde založenou společnost) a dlouhodobě žije. V dané souvislosti se obvodní soud dopustil i procesního pochybení, neboť se na uvedené skutečnosti mohl před vlastním rozhodnutím stěžovatele dotázat, vyzvat jej k doložení potřebných dokladů nebo jej předvolat během jeho pobytu v České republice. Stěžovatel konečně zdůraznil, že náklady na svědečné mají nést účastníci řízení, nikoliv stát, tudíž soudem zvolený postup byl v tomto směru nejen protiústavní, ale především neúčelný, neboť nešlo o ušetření rozpočtu státu, nýbrž rozpočtu účastníků řízení.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, přičemž shledal, že není opodstatněná.

Ústavní soud nemohl přisvědčit stěžovateli v tvrzení, že postup obvodního soudu při rozhodování o svědečném vykazuje znaky libovůle. Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že stěžovatel byl předvolán k jednání soudu na den 13. 6. 2017, přičemž předvolání si osobně převzal dne 10. 1. 2017 na adrese P. Neformálním emailovým podáním, které došlo soudu dne 6. 2. 2017, vznesl stěžovatel posléze dotaz, zda-li mu bude proplacena cesta do České republiky, neboť v současné době žije ve státě Honduras. Vyrozuměním ze dne 8. 3. 2017 soud stěžovateli sdělil, že účastníci jednají o mimosoudním vyřešení sporu, pročež je možné, že jeho účast u výslechu nařízeného na den 13. 6. 2017 nebude nutná. Nebude-li však věc vyřešena smírně, bude stěžovatel o této skutečnosti včas informován. Zároveň soud stěžovatele poučil o tom, že pakliže prokáže, že se do té doby zdržoval ve státě Honduras, aniž by po něm bylo možné spravedlivě požadovat, aby se zdržoval na území České republiky, a za účelem účasti u soudu bude nucen účelně vynaložit náklady na cestu, budou mu hospodárně vynaložené a prokázané náklady proplaceny. Vyrozumění bylo stěžovateli doručeno dne 20. 3. 2017 (fikcí) na výše zmíněnou adresu a současně i neformální cestou na email, ze kterého soudu adresoval svůj dotaz, a to dne 8. 3. 2017. Právě uvedené skutečnosti plně korespondují s obsahem spisu a stěžovatel sám je nijak nerozporuje. Navzdory tomu stěžovatel bez zjevných důvodů nevyčkal pokynu soudu a podáním ze dne 7. 4. 2017 sdělil, že si již zakoupil letenku. Argumenty stěžovatele poukazující na nižší operativnost pořízení příslušné letenky, případně cenovou výhodnost považuje přitom Ústavní soud za bezpředmětné, a to s ohledem na existenci zcela jasných instrukcí, kterých se stěžovateli dostalo od soudu a které nerespektoval.

Mezi účastníky řízení došlo následně k mimosoudnímu vyřešení sporu, v návaznosti na což soud stěžovatele obratem dne 12. 6. 2017 informoval, že jeho účast u jednání není nutná. K tomuto vyrozumění bylo připojeno poučení ve smyslu § 139 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), že pokud mu v souvislosti s výslechem nařízeným na den 13. 6. 2017 vznikly náklady spočívající v hotových výdajích a ušlém výdělku, má právo na jejich úhradu pokud jejich vynaložení v souvislosti s tímto výslechem prokáže a uplatní nejpozději do tří dnů ode dne, kdy bylo oznámeno, že k výslechu nedojde. Stěžovatel po příletu do Prahy nárok na svědečné ve stanovené lhůtě uplatnil, dle obvodního soudu nicméně neprokázal účelnost vynaložených nákladů, jak byl poučen již ve vyrozumění ze dne 8. 3. 2017, a proto mu tento nárok nebyl přiznán. Uvedenému závěru nemá Ústavní soud z ústavněprávního hlediska co vytknout, jelikož odpovídá zjištěnému skutkovému stavu a byl řádně odůvodněn.

K argumentaci stěžovatele lze dodat následující: Požadavek obvodního soudu, aby stěžovatel doložil, že ve státě Honduras pobýval dlouhodobě a do České republiky, nebýt předvolání k soudnímu jednání, by nevážil cestu, je v souladu se zákonem. Jeví se nadto i plně opodstatněný vzhledem k obsahu spisu, ze kterého vyplývá, že stěžovatel se v průběhu roku 2017 na území České republiky zdržoval opakovaně (viz např. stěžovatelem předložené záznamy o rezervaci letenek, doručenky svědčící o přebírání pošty stěžovatelem na adrese P. Je pravda, že náklady na svědečné nesou v konečném důsledku účastníci řízení (§ 148 o. s. ř.), nikoliv stát, který je platí jen "zálohově". O jejich výši ale rozhoduje soud a je přitom jeho povinností dbát o to, aby osobám zúčastněným na řízení, mimo jiné i svědkům, byly hrazeny pouze skutečné, účelné a hospodárné výdaje (§ 29 až § 33 vyhlášky ministerstva spravedlnosti České republiky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů). Potud tedy obvodní soud své pravomoci nepřekročil. Na druhou stranu právní předpisy neukládají soudu, aby si před rozhodnutím o svědečném z vlastní iniciativy opatřoval listiny a prováděl dokazování stran oprávněnosti nároku na svědečné. Je na konkrétní osobě, která úhradu svých nákladů nárokuje, aby doložila vše potřebné pro jejich přiznání, k čemuž jí má napomoci poučení soudu. V tomto případě byl stěžovatel o požadavcích soudu vyrozuměn dokonce se značným předstihem, nic mu tedy nebránilo si příslušné doklady na podporu svých tvrzení opatřit a v rozhodnou dobu je předložit soudu. Pokud tak neučinil, nelze takový nedostatek procesní aktivity přičítat na vrub obecného soudu.

Souhrnně vyjádřeno, stěžovatelem rozporovaný postup soudu nelze hodnotit jako zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele. Za daných okolností proto Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, jenž dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl.

Tento výsledek řízení o ústavní stížnosti pak předznamenává (negativně) i osud dalšího návrhu stěžovatele, jmenovitě návrhu na přiznání nákladů řízení (dle § 62 odst. 4 i dle § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), který byl rovněž odmítnut.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. června 2018

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru