Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 320/99Usnesení ÚS ze dne 08.12.1999

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajPaul Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele - § 43/1/c)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
EcliECLI:CZ:US:1999:1.US.320.99
Datum podání29.06.1999
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

23/1962 Sb., čl.

288/1995 Sb., čl.

83/1990 Sb., § 3


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 320/99 ze dne 8. 12. 1999

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci stížnosti stěžovatele F. K., zastoupeného JUDr. F. B., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 25. 3. 1999, čj. 4 C 929/98 - 32,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel napadá shora citovaný rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově, kterým bylo rozhodnuto ve věci přezkoumání rozhodnutí členské schůze Mysliveckého sdružení H. o jeho vyloučení z tohoto občanského sdružení. Domnívá se, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho "občanské právo a svoboda", což dále nespecifikuje. Navrhuje, aby jak rozhodnutí Mysliveckého sdružení, tak rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově, byl zrušen.

Ve věci je třeba nejdříve konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí. Neposuzuje ani stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde o otázky základních práv a svobod. Jeho úkolem taktéž není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Stěžovatel se ze svou věcí obrátil podle § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o sdružování občanů, na příslušný okresní soud, aby jeho návrh na přezkoumání rozhodnutí členské schůze posoudil. Okresní soud tak po velmi důkladné úvaze učinil, ale stěžovateli nevyhověl. Ústavní soud se seznámil s jeho rozhodnutím a žádné porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavními předpisy nezjistil a ani stěžovatel v tom směru žádnou stížnost neuplatnil. Považoval proto návrh ústavní stížnosti za návrh podaný někým zjevně neoprávněným a návrh ústavní stížnosti odmítl.

Pokud jde o námitky, týkající se chování soudce obecného soudu, podle ustanovení § 6 zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, je možné podávat stížnosti na nevhodné chování soudních osob anebo narušování důstojnosti v řízení před soudem (podrobnosti postupu pak stanoví § 26 a násl. zákona ČNR č. 436/1991 Sb.). Stěžovatel však takovou stížnost nepodal a nevyužil tak všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

Co se týká protokolů, resp. tvrzené "manipulace" zápisů do nich, i zde Ústavní soud dospěl k závěru, že v této části je nutno ústavní stížnost považovat za návrh nepřípustný, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Takový závěr je opodstatněn ustanovením § 40 o. s. ř., z něhož vyplývá, že účastník řízení může navrhnout, aby protokol byl doplněn nebo aby bylo upraveno jeho znění - o návrhu pak rozhoduje předseda senátu usnesením.

Obecně je pak třeba konstatovat, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 odst. 1 a z dalších ustanovení Listiny základních práv a svobod, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení. Právo na spravedlivý proces neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Vzhledem k uvedeným důvodůmsoudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. c) a písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. prosince 1999JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru