Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 3188/17 #1Usnesení ÚS ze dne 28.11.2017

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
Soudce zpravodajŠimáčková Kateřina
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkDokazování
trestná činnost
EcliECLI:CZ:US:2017:1.US.3188.17.1
Datum podání11.10.2017
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 211 odst.6


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 3188/17 ze dne 28. 11. 2017

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele R. L., t.č. ve Věznici Karviná, zastoupeného JUDr. Vladimírem Vaňkem, advokátem se sídlem Karlovo nám. 28/559, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 7. 2017 č. j. 7 Tdo 782/2017-45, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatel podal 8. 10. 2017 ústavní stížnost, ve které namítá, že napadenými rozhodnutím bylo porušeno jeho základní lidské právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 5 T 4/2015-497 ze dne 18. 11. 2015 byl stěžovatel odsouzen za zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2, písm. a), odst. 3, písm. b) trestního zákoníku, kterého se dopustil na spoluvězni ve výkonu trestu odnětí svobody, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 roků. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 2. 2016 sp. zn. 2 To 14/2016 napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem č. j. 5 T 4/2015-1040 ze dne 29. 8. 2016 odsoudil stěžovatele za stejný skutek k stejnému trestu. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, které bylo zamítnuto Vrchním soudem v Praze usnesením sp. zn. 2 To 8/2017 z 2. 3. 2017. Toto usnesení stěžovatel napadl dovoláním, které Nejvyšší soud napadeným rozhodnutím odmítl.

3. Stěžovatel ve své stížnosti namítá, že v průběhu dokazování nebyly prováděny důkazy v jeho prospěch, ale pouze ty v jeho neprospěch. Konkrétně odkazuje na skutečnost, že souhlas se čtením úředních záznamů podle § 211 odst. 6 trestního řádu neučinil on, ale pouze jeho obhájkyně; dále namítá, že ze znaleckých posudků vyplývá, že klíčový svědek (poškozený) je nevěrohodný a že mu neměl být přiznán status zvlášť zranitelné oběti podle § 2 odst. 4 písm. d) zákona o obětech trestných činů. Na závěr uzavírá, že výpovědi další svědků a další jeho návrhy na doplnění dokazování nebyly krajským soudem provedeny pro nadbytečnost; stěžovatel se však domnívá, že prokazují jeho nevinu a měly proto být provedeny.

II.

4. Ústavní soud na základě ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a spisového materiálu, který si vyžádal, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

6. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení a rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3624/15 ze dne 26. 1. 2016).

7. Ústavní soud nemůže hodnotit provedené důkazy, ale může zasáhnout pouze v situacích, kdy buď došlo k extrémnímu rozporu se skutkovým zjištěním, obecné soudy jednaly svévolně nebo interpretace soudů vedla k extrémnímu rozporu s principy spravedlnosti [nález sp. zn. I. ÚS 700/16 ze dne 24. 10. 2016, nález sp. zn. III. ÚS 177/04 ze dne 18. 11. 2004 (N 172/35 SbNU 315)].

8. V případě stěžovatele nenastala ani jedna z výše zmíněných situací, za kterých by Ústavní soud měl zasáhnout. Obecné soudy ve svých rozhodnutích vysvětlily, proč postupovaly danými způsoby. K námitce znaleckých posudků krajský soud z posudků správně zjistil, že tyto posudky naopak ukazují na skutečnost, že poškozený jako klíčový svědek nemá tendence ke konfabulacím (str. 27-28 druhého rozsudku krajského soudu) a že neexistují důvody, které snižují jeho věrohodnost. Krajský soud také důkladně odůvodnil, proč nepřipustil stěžovatelovy návrhy na dokazování (str. 45-47 druhého rozsudku krajského soudu). Po poslechu zvukového záznamu z hlavního líčení Ústavní soud nemůže souhlasit ani s námitkou obžalovaného, že nebyl vysloven souhlas se čtením úředních záznamů. Ze zvukového záznamu v místech zmíněných stěžovatelem vyplývá, že soudce se za přítomnosti obžalovaného ptá státního zástupce, obhájkyně a stěžovatele, zda souhlasí se čtením úředních záznamů. Po jeho otázce následuje pauza, ve které se stěžovatel nejspíše radí se svojí obhájkyní, což lze dovodit z šumu v záznamu. Obhájkyně následně uvádí "souhlasíme", resp. "jo". Z tohoto projevu je zřejmé, že vyjadřovala i souhlas stěžovatele; pokud by to tak nebylo, stěžovatel mohl na místě jakýmkoli způsobem vyjádřit nesouhlas; pokud tak neučinil a zvuková stopa ukazuje na skutečnost, že rozhodnutí obhájkyně i stěžovatele reprodukovala za oba obhájkyně, nelze shledat ani v tomto směru porušení stěžovatelových ústavně zaručených základních práv.

9. Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 28. listopadu 2017

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru