Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 3184/07 #1Nález ÚS ze dne 17.04.2008K odůvodnění rozhodnutí o odměně ustanoveného obhájce

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO - advokát
Dotčený orgánSOUD - KS Plzeň
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
Věcný rejstříkadvokát/ustanovený
advokát/odměna
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 71/49 SbNU 61
EcliECLI:CZ:US:2008:1.US.3184.07.1
Datum vyhlášení28.05.2008
Datum podání14.12.2007
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 23 odst.3, § 125 odst.1

177/1996 Sb., § 12 odst.3, § 12 odst.5


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Obecné soudy jsou povinny svá rozhodnutí (včetně těch o nákladech řízení) řádně odůvodnit. Pokud obecný soud v odůvodnění svého rozhodnutí argumentuje např. soudní praxí při aplikaci určitého ustanovení právního předpisu, je povinen tato svá tvrzení doložit. Pokud tak neučiní, porušuje základní právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatelky D.P. zrušil I. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 17. dubna 2008 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy v řízení o ústavních stížnostech usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 9. 2007 sp. zn. 50 To 505/2007.

Narativní část

Stěžovatelka byla ustanovena obhájkyní v trestním řízení, ve kterém byly podle § 23 odst. 3 tr. ř. spojeny ke společnému řízení tři návrhy na potrestání a obžaloba téhož obviněného. Stěžovatelka provedla celkem dva úkony právní služby (přípravu a převzetí obhajoby a účast na jednání před soudem). Stěžovatelka vyúčtovala odměnu podle § 12 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, tak, že mimosmluvní odměnu náležející ve věci s nejvyšší tarifní hodnotou zvýšila o polovinu mimosmluvní odměny, která by jinak náležela v ostatních spojených věcech. Okresní soud postupoval podle § 12 odst. 5 advokátního tarifu s tím, že jde o souběh trestných činů, a přiznal stěžovatelce odměnu nižší. Krajský soud zamítl stížnost stěžovatelky.

Odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu

Ústavní soud připomenul svůj zdrženlivý postoj, pokud jde o zasahování do rozhodování obecných soudů ve věcech nákladů řízení. V tomto případě však shledal zásadní pochybení na straně krajského soudu, který se nevypořádal s námitkou stěžovatelky, že nešlo o trestné činy spáchané v souběhu podle § 12 odst. 5 advokátního tarifu, ale že šlo o případ stanovený v § 12 odst. 3 advokátního tarifu; zejména se nevypořádal s tvrzením stěžovatelky, že § 23 odst. 3 tr. ř. nezakládá povinnost rozhodnout o spojení věcí, neboť záleží na úvaze soudu, zda spojí věci ke společnému projednání či nikoliv. Dle stěžovatelky se proto nejedná o spojení věcí stanovené zákonem, které by vylučovalo aplikaci § 12 odst. 3 advokátního tarifu. Krajský soud pouze uvedl, že se v obdobných případech se postupuje podle § 12 odst. 5 advokátního tarifu, svá tvrzení však nedoložil (např. odkazem na příslušnou judikaturu).

Ústavní soud dospěl k závěru, že odůvodnění krajského soudu je nepřezkoumatelné a napadeným rozhodnutím došlo k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces zaručenému čl. 36 odst. 1 Listiny.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Vojen Güttler. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

I.ÚS 3184/07 ze dne 17. 4. 2008

N 71/49 SbNU 61

K odůvodnění rozhodnutí o odměně ustanoveného obhájce

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera - ze dne 17. dubna 2008 sp. zn. I. ÚS 3184/07 ve věci ústavní stížnosti JUDr. D. P. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 9. 2007 sp. zn. 50 To 505/2007, týkajícímu se výše stěžovatelčiny odměny jako ustanovené obhájkyně v trestním řízení.

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 9. 2007 sp. zn. 50 To 505/2007 se zrušuje.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Opírá ji zejména o následující důvody:

Stěžovatelka byla ustanovena obhájkyní v řízení vedeném u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 6 T 16/2007. V uvedeném řízení provedla celkem 2 úkony, a to přípravu a převzetí věci a účast při jednání soudu dne 16. 5. 2007. V tomto trestním řízení byly podle § 23 odst. 3 tr. řádu spojeny ke společnému řízení celkem 3 návrhy na potrestání a obžaloba téhož obviněného. Stěžovatelka provedla vyúčtování palmáre podle § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tak, že věc s nejvyšší tarifní hodnotou zvýšila o 1/2 mimosmluvní odměny, která by jinak náležela v ostatních spojených věcech. Dále vyúčtovala jeden právní úkon "tzv. režijní paušál" podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Celkem tedy účtovala částku 8 746,50 Kč. Soud však přiznal stěžovatelce odměnu jen ve výši 3 927 Kč, a to podle § 12 odst. 5 advokátního tarifu.

Stížnost proti tomuto usnesení Krajský soud v Plzni odmítl jako nedůvodnou. Nevypořádal se však s argumentací stěžovatelky obsaženou ve stížnosti a v odůvodnění rozhodnutí jen konstatoval, že v právní praxi v podobných případech dochází k aplikaci § 12 odst. 2 advokátního tarifu. Postupem krajského soudu bylo podle stěžovatelky zasaženo do jejího základního práva na spravedlivý proces podle čl. 95 Ústavy České republiky a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i do práva daného čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny a práva na spravedlivou odměnu za práci zaručenou čl. 28 Listiny a čl. 23 odst. 2 Všeobecné deklarace lidských práv.

II.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 6 T 16/2007, vedený u Okresního soudu v Karlových Varech. Zjistil, že tento soud vedl řízení o návrzích na potrestání obviněného L. J. sp. zn. 6 T 16/2007, sp. zn. 6 T 37/2007 a sp. zn. 6 T 63/2007 pro trestné činy krádeže a o obžalobě téhož sp. zn. 6 T 51/2007 pro trestné činy krádeže a porušování domovní svobody. Soud usnesením ze dne 13. 3. 2007 (č. l. 33) spojil ke společnému projednání a rozhodnutí věci vedené pod sp. zn. 6 T 16/2007, sp. zn. 6 T 37/2007 a sp. zn. 6 T 51/2007, které byly dále vedeny pod sp. zn. 6 T 16/2007. Usnesením ze dne 29. 3. 2007 pak spojil ke společnému projednání a rozhodnutí věci vedené pod sp. zn. 6 T 16/2007 a 6 T 63/2007 (č. l. 42). Věc byla dále vedena pod sp. zn. 6 T 16/2007.

Dne 4. 4. 2007 ustanovil soud obviněnému L. J. stěžovatelku jako obhájce (č. l. 43). Rozsudkem ze dne 16. 5. 2007 č. j. 6 T 16/2007-53 odsoudil obžalovaného k úhrnnému trestu odnětí svobody na 10 měsíců. Obžalovaný i okresní státní zástupce se vzdali práva odvolání, soud proto vyhotovil pouze zjednodušený rozsudek neobsahující odůvodnění. Dne 16. 5. 2007 podala stěžovatelka návrh na přiznání odměny advokáta, opravený podáním ze dne 11. 6. 2007, na celkovou částku 8 746,50 Kč. Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 24. 7. 2007 č. j. 6 T 16/2007-65 přiznal stěžovatelce podle § 12 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměnu a náhradu hotových výdajů jen ve výši 3 927 Kč. Ve zbytku odměnu a náhradu hotových výdajů nepřiznal.

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 26. 9. 2007 č. j. 50 To 505/2007-72 stížnost stěžovatelky zamítl. V odůvodnění v podstatě uvedl, že soud prvního stupně správně vycházel z toho, že v posuzované věci jde o souběh trestných činů ve smyslu § 12 odst. 5 advokátního tarifu. Ke spojení věcí došlo v průběhu řízení a stěžovatelka byla ustanovena obhájkyní obžalovaného až poté, co ke spojení věcí došlo. Obhájkyně prý nesprávně argumentuje v podané stížnosti tím, že šlo o případ ve smyslu § 12 odst. 3 citované vyhlášky, přičemž spojení věcí ke společnému jednání nebylo stanoveno zákonem. V současné právní praxi se v obdobných případech "při stanovení obhajoby" postupuje vždy podle § 12 odst. 5 advokátního tarifu, když se vychází z toho, že ke spojení věcí ke společnému projednání a rozhodnutí vždy dojde na základě zákona, neboť je postupováno podle § 23 odst. 3 tr. řádu.

III.

K výzvě Ústavního soudu podal vyjádření Krajský soud v Plzni, který však odkázal na odůvodnění napadeného usnesení. Proto Ústavní soud nevzal toto vyjádření za základ svého zjištění a rozhodnutí.

IV.

Dle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něho očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že oba účastníci, a to stěžovatelka na základě poučení uvedeného na výzvě k eventuálnímu souhlasu s upuštěním od ústního jednání a účastník řízení podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 18. 1. 2008, vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního jednání, a dále vzhledem k tomu, že Ústavní soud má za to, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od ústního jednání v předmětné věci upuštěno.

V.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka dovolávala ochrany svého základního práva na spravedlivý proces a základního práva na spravedlivou odměnu, přezkoumal Ústavní soud i z tohoto hlediska napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Dle své relevantní judikatury Ústavní soud není oprávněn v detailech přezkoumávat každé jednotlivé rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení. To neplatí pouze tehdy, pokud by došlo v rozhodnutí obecného soudu k procesnímu excesu, který by neměl toliko povahu běžného porušení jednoduchého práva, jehož náprava není úkolem Ústavního soudu, nýbrž by naopak měl charakter extrémního rozporu s principy spravedlnosti či vykazoval prvky svévole [srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 607/04 ze dne 14. 4. 2005 (N 85/37 SbNU 173), III. ÚS 191/06 ze dne 25. 1. 2007 (N 14/44 SbNU 183), dostupné též na http://nalus.usoud.cz]. V souvislosti s posuzovaným rozhodnutím Krajského soudu v Plzni je také třeba připomenout, že Ústavní soud opakovaně judikoval, že právu na spravedlivý proces odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tomto rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem vypořádat i s argumentačními tvrzeními uplatněnými účastníky řízení; v opačném případě dochází k ústavněprávnímu deficitu [viz nález sp. zn. III. ÚS 521/05 ze dne 23. 3. 2006 (N 70/40 SbNU 691)].

V mezích takto předjímaného ústavněprávního přezkumu [čl. 83 a čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky] je nutno uvést, že Krajskýsoud v Plzni ústavně konformním způsobem nepostupoval. K tvrzení stěžovatelky, obsaženému ve stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 24. 7. 2007 č. j. 6 T 16/2007-65, jen prohlásil, že obhájkyně argumentuje nesprávně tím, že se nejednalo o obhajobu pro trestné činy spáchané v souběhu podle § 12 odst. 5 advokátního tarifu, ale že šlo o případ ve smyslu § 12 odst. 3 advokátního tarifu; neuvedl však, v čem spatřuje nesprávnost právního názoru stěžovatelky a proč bylo na místě při rozhodování o nákladech řízení postupovat podle § 12 odst. 5 advokátního tarifu. Soud se zejména nevypořádal s tvrzením stěžovatelky, že § 23 odst. 3 trestního řádu nezakládá obligatorně stanovenou povinnost rozhodnout o spojení věcí, neboť je-li soudu dáno k úvaze, zda spojí věci ke společnému projednání či nikoliv, nejedná se o spojení věcí stanovené zákonem.

Krajskýsoud dále v odůvodnění uvedl, že "v současné praxi se v obdobných případech při stanovení obhajoby postupuje vždy dle ustanovení § 12 odst. 5 advokátního tarifu, když se vychází z toho, že ke spojení věcí ke společnému jednání a rozhodnutí vždy dojde na základě zákona". Své tvrzení ohledně obvyklého postupu soudů však nijak nedoložil (neuvedl např. ani žádný judikát Nejvyššího soudu týkající se aplikace § 12 advokátního tarifu). Aniž by tedy prováděl výklad běžného práva (jak v zásadě není v jeho pravomoci), dospěl Ústavní soud k závěru, že odůvodnění napadeného usnesení krajského soudu se jeví jako zcela nedostatečné, nepřezkoumatelné, a tudíž vykazuje ústavněprávní deficit.

Za tohoto stavu dospěl Ústavnísoud k závěru, že napadeným rozhodnutím krajského soudu došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny. Tvrzeným porušením ostatních základních práv stěžovatelky se již nezabýval, neboť by to bylo nadbytečné.

Proto Ústavnísoud mimo ústní jednání ústavní stížnosti podle § 82 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru