Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 3157/07 #1Nález ÚS ze dne 12.06.2008Slyšení obviněného soudem (přezkum rozhodnutí státního zástupce o dalším trvání vazby)

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Sokolov
Soudce zpravodajJanů Ivana
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba /zajišťovací předstižná vazba
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo být slyše... více
Věcný rejstříkVazba
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 107/49 SbNU 563
EcliECLI:CZ:US:2008:1.US.3157.07.1
Datum vyhlášení26.06.2008
Datum podání12.12.2007
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 5 odst.4

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 71 odst.3, § 242 odst.1, § 242 odst.2, § 67 písm.c


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Pokud obecné soudy rozhodnou o stížnosti proti rozhodnutí státního zastupitelství o dalším trvání vazby bez slyšení obviněného, porušují základní právo zakotvené v čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatelky M.K. vyslovil I. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 12. června 2008 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy v řízení o ústavních stížnostech, že usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 16. 11. 2007 sp. zn. 31 Nt 3566/2007 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na osobní svobodu podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, proto jej zrušil.

Narativní část

Napadeným usnesením okresní soud zamítl jako nedůvodnou stížnost proti usnesení okresního státního zastupitelství o dalším ponechání stěžovatelky ve vazbě. Okresní soud rozhodoval o stížnosti v neveřejném zasedání. Stěžovatelka namítala, že nebyla slyšena. Ve svém vyjádření k ústavní stížnosti okresní soud uvedl, že v souladu s § 242 odst. 1 a 2 trestního řádu byla účast jiných osob než členů senátu a zapisovatele na neveřejném zasedání vyloučena. Stěžovatelka poukázala na to, že odstavec 2 § 242 trestního řádu byl zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 45/04.

Odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu

Ústavní soud konstatoval, že okresní soud porušil ústavně garantované práva stěžovatelky zakotvené v čl. 5 odst. 4 Úmluvy tím, že rozhodl o stížnosti proti rozhodnutí okresního státního zastupitelství o dalším trvání vazby bez osobního slyšení stěžovatelky. V podrobnostech Ústavní soud odkázal na odůvodnění nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 45/04, kterým byl zrušen § 242 odst. 2 trestního řádu.

Soudcem zpravodajem v dané věci byla Ivana Janů. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

I.ÚS 3157/07 ze dne 12. 6. 2008

N 107/49 SbNU 563

Slyšení obviněného soudem (přezkum rozhodnutí státního zástupce o dalším trvání vazby)

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera - ze dne 12. června 2008 sp. zn. I. ÚS 3157/07 ve věci ústavní stížnosti M. K. proti usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 16. 11. 2007 sp. zn. 31 Nt 3566/2007, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina stížnost proti usnesení státního zástupce o jejím ponechání ve vazbě, za účasti Okresního soudu v Sokolově jako účastníka řízení.

I. Usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 16. 11. 2007 sp. zn. 31 Nt 3566/2007 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na osobní svobodu podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Proto se toto usnesení zrušuje.

Odůvodnění:

I.

1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 12. 12. 2007, stěžovatelka napadla usnesení Okresního soudu v Sokolově (dále jen "okresní soud") ze dne 16. 11. 2007 sp. zn. 31 Nt 3566/2007, kterým byla zamítnuta její stížnost proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Sokolově (dále jen "státní zastupitelství") ze dne 5. 11. 2007 sp. zn. ZT 818/2007, jímž bylo podle § 71 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád), rozhodnuto, že se stěžovatelka z důvodů uvedených v § 67 písm. c) trestního řádu ponechává ve vazbě.

2. Stěžovatelka tvrdí, že okresní soud rozhodoval v neveřejném zasedání bez jejího osobního slyšení, a porušil tak čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen "Úmluva"). V této souvislosti odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 45/04 ze dne 22. 3. 2005 (N 60/36 SbNU 647; 239/2005 Sb.).

3. S ohledem na uvedené stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

II.

4. Ústavní soud vyzval účastníka a vedlejšího účastníka řízení k vyjádření k ústavní stížnosti.

5. Okresní soud uvedl, že vzhledem ke skutečnosti, že podle § 242 odst. 1, 2 trestního řádu se neveřejné zasedání koná pouze za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele a jiné osoby jsou z účasti na neveřejném zasedání vyloučeny, včetně státního zástupce nebo osob, které mohou být rozhodnutím učiněným v neveřejném zasedání přímo dotčeny nebo které k neveřejnému zasedání daly podnět, k němuž je zákon opravňuje, a jejich obhájců, zmocněnců nebo zákonných zástupců, tyto osoby nebyly o neveřejném zasedání vyrozuměny.

6. Státní zastupitelství rekapitulovalo dosavadní průběh řízení. Zejména uvedlo, že usnesením náměstkyně okresního státního zástupce v Sokolově ze dne 5. 11. 2007 č. j. ZT 818/2007-64 bylo rozhodnuto tak, že obviněná M. K. se podle § 71 odst. 3 trestního řádu ponechává ve vazbě z důvodu podle § 67 písm. c) trestního řádu. K tomuto kroku bylo přistoupeno proto, že dnem 8. 11. 2007 měly uběhnout tři měsíce od počátku vazby, přičemž ke dni 5. 11. 2007 dosud nebylo skončeno přípravné řízení trestní, neboť měly proběhnout výslechy tří svědků, kteří se nedostavovali k výslechům nebo je nebylo možné předvést, a zároveň bylo nutné mít dostatečnou lhůtu na seznámení s výsledky vyšetřování, v době rozhodování trval vazební důvod podle § 67 písm. c) trestního řádu, obviněná M. K. byla stíhána pro rozsáhlou trestnou činnost drogové povahy, kterou páchala po delší dobu, byla obava, že by v trestné činnosti pokračovala, o čemž svědčila četnost útoků, u Okresního soudu v Karlových Varech bylo tehdy vedeno dosud neskončené trestní řízení pro trestný čin obdobné povahy pod sp. zn. 7 T 229/2007. Do tohoto rozhodnutí si podal stížnost obhájce obviněné, proto tato byla předložena okresnímu soudu (č. l. 70, 75, 75a DS), který o ní rozhodl dne 16. 11. 2007 pod č. j. 31 Nt 3566/2007-11 tak, že tuto zamítl dle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu, když se ztotožnil s důvody státního zástupce. Ke stěžovatelčině námitce, že okresní soud rozhodoval v neveřejném zasedání bez jejího osobního slyšení, se státní zastupitelství ve svém vyjádření nijak nevyslovilo.

7. Ústavní soud zaslal obdržená vyjádření stěžovatelce. Ta ve své replice uvedla, že okresní soud poukázal na § 242 odst. 1, 2 trestního řádu, podle kterého se dle jeho názoru neveřejné zasedání koná pouze za stále přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele a jiné osoby jsou z účasti vyloučeny, nicméně ustanovení § 242 odst. 2 trestního řádu bylo pod bodem 1 nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 45/04 ze dne 22. 3. 2005 (N 60/36 SbNU 647; 239/2005 Sb.) ke dni 17. 6. 2005 zrušeno. Tímto nálezem bylo dále výslovně rozhodnuto pod bodem 2, že podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby. Stěžovatelka tedy na podané ústavní stížnosti i nadále trvá.

III.

8. Ústavní soud si za účelem ověření pravdivosti skutkových tvrzení stěžovatelky a posouzení důvodnosti ústavní stížnosti vyžádal část spisu státního zastupitelství sp. zn. ZT 818/2007. Po přezkoumání těchto materiálů a posouzení námitek stěžovatelky Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

9. Ústavní soud nemůže než přisvědčit námitce stěžovatelky, pokud jde o absenci ústního slyšení. Ústavní soud již v minulosti mnohokrát konstatoval, že právo obviněného být slyšen v kontradiktorním řízení, v němž je přezkoumávána zákonnost dalšího trvání vazby, patří mezi základní institucionální záruky spravedlnosti řízení o pokračování či skončení omezení osobní svobody. Svůj názor, pokud jde o rozhodování soudu o stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby, pak Ústavní soud precizoval ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/04 (viz výše), ve kterém shledal, že "podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby". V podrobnostech Ústavní soud pro stručnost odkazuje na jeho odůvodnění.

10. Okresnísoud, jak vyplývá z jeho vyjádření, rozhodoval o stížnosti stěžovatelky proti usnesení státního zastupitelství bez jejího slyšení. S odkazem na nález sp. zn. Pl. ÚS 45/04 Ústavní soud shledává, že absencí osobního slyšení v tomto případě došlo k porušení práva stěžovatelky zakotveného v čl. 5 odst. 4 Úmluvy.

IV.

11. Podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavnímsoudu, může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka, okresní soud i státní zastupitelství dali souhlas s upuštěním od ústního jednání, a dále vzhledem k tomu, že Ústavní soud má za to, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od něj v předmětné věci upuštěno.

12. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavnísoud mimo ústní jednání ústavní stížnosti podle § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyhověl.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru