Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 312/20 #1Usnesení ÚS ze dne 04.02.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSTÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - MSZ Praha
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - OSZ Praha 5
POLICIE - Obvodní ředitelství policie Praha II
Soudce zpravodajJirsa Jaromír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na účinné vyšetřování
Věcný rejstříktrestní stíhání/zahájení
EcliECLI:CZ:US:2020:1.US.312.20.1
Datum podání28.01.2020
Napadený akt

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 159a odst.5


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 312/20 ze dne 4. 2. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky: T. Z., zastoupené JUDr. Adamem Kopeckým, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Zlatnická 1582/10, proti vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze č. j. 3 KZN 1076/2019-10 ze dne 2. prosince 2019, usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 č. j. 2 ZN 2130/2018-13 ze dne 13. září 2019 a Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha II, č. j. KRPA-18606-31/TČ-2018-001213 ze dne 3. března 2018, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 a Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha II, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Policie České republiky (dále jen "policie") odložila trestní věc podezření ze spáchání přečinů, jichž se měl dopustit neznámý pachatel vůči stěžovatelce, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání, s dovětkem, že trestní stíhání může být zahájeno, pominou-li důvody odložení. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 5 (dále jen "nižší státní zastupitelství") zamítlo stížnost stěžovatelky proti usnesení policie jako nedůvodnou. Městské státního zastupitelství v Praze (dále jen "vyšší státní zastupitelství") vyrozumělo zástupce stěžovatelky o nedůvodnosti podnětu k přezkumu rozhodnutí nižšího státního zastupitelství.

2. Řádně zastoupená stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), především namítá nedostatečnost, paušálnost a nepřezkoumatelnost policejního rozhodnutí. Policii se nepodařilo identifikovat konkrétní osobu, která měla přečiny spáchat; nebyli přitom vyslechnuti svědci, kteří měli prokázat, že pronajímatel - stěžovatelkou označený pachatel - mohl spáchat i jiné protiprávní skutky. Všechny zainteresované orgány činné v trestním řízení svým postupem měly porušit základní práva stěžovatelky zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1, 7 odst. 1 a 12 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, princip legitimního očekávání, na efektivní trestní řízení na obranu svých práv a právo na projednání věci v řízení plnící všechna kritéria spravedlnosti; proto navrhla napadená rozhodnutí zrušit.

3. K nároku na trestní stíhání jiné osoby Ústavní soud v minulosti judikoval, že ze "čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny lze dovodit charakteristický znak moderního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR nezakládá" (usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 361/96, U 5/7 SbNU 343, http://nalus.usoud.cz).

4. Uvedené meze orgány činné v trestním řízení nepřekročily; napadená rozhodnutí byla vydána zcela v rámci zákonem svěřených kompetencí a byla dostatečně odůvodněna. Nesplnění očekávání stěžovatelky neznamená zásah do jejích základních práv ani nezakládá důvodnost ústavní stížnosti. Ústavní soud zasahuje jen při zjištění nejzávažnějších pochybení porušujících ústavně zaručená základní práva a svobody, jsou-li vyslovené závěry hrubě nepřiléhavé nebo vykazují-li znaky svévole či dokonce libovůle, kterou stěžovatelka sice tvrdila, avšak Ústavní soud ji v postupu orgánů činných v trestním řízení nezjistil.

5. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. února 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru