Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 31/97Nález ÚS ze dne 04.06.1997K možnosti omezení výkonu vlastnického práva

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuzamítnuto
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
Věcný rejstříkPředběžné opatření
vlastnické právo/omezení
vlastnické právo/ochrana
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 69/8 SbNU 183
EcliECLI:CZ:US:1997:1.US.31.97
Datum podání28.01.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 11 odst.3

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 42a

99/1963 Sb., § 102, § 74 odst.1, § 76 odst.1 písm.e


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 31/97 ze dne 4. 6. 1997

N 69/8 SbNU 183

K možnosti omezení výkonu vlastnického práva

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud ČR

rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti L.

M. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne

3. 10. 1996, č.j. 5 Co 1727/96-25, takto:

Ústavní stížnost se zamítá.

Odůvodnění:

Usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 9. 4. 1996,

č.j. Nc 12/95-11a, bylo rozhodnuto, že se odpůrkyni (stěžovatelce)

zakazuje bez souhlasu navrhovatele (České pojišťovny, a.s., Praha,

pobočky České Budějovice) disponovat s nemovitostmi

s příslušenstvím označenými jako parcela č. 955/21 - zahrada

a parcela č. 955/40 - zahrada zapsanými u Katastrálního úřadu S.

pro k.ú. V. na LV 2374 a s rozestavěným domem s příslušenstvím,

stavěným na parcele č. 955/21 tamtéž, dosud nezapsaným

u Katastrálního úřadu ve S. (dále jen "předmětné nemovitosti").

Důvodem podaného návrhu byla skutečnost, že otec stěžovatelky

A. M. byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne

23. 3. 1994, sp. zn. 1 T 38/93, ve spojení s rozsudkem Vrchního

soudu v Praze ze dne 25. 7. 1994, sp. zn. 2 To 21/94, uznán vinným

trestným činem podvodu podle ustanovení § 250 odst. 1, 4 trestního

zákona, protože jako likvidátor navrhovatele s hmotnou

odpovědností na sebe či na svého syna neoprávněně postupně převedl

ke škodě navrhovatele částky ve výši 1 319 269,- Kč a dále k jeho

škodě postupně různými způsoby vylákal částku 306 000,- Kč.

V průběhu trestního řízení stěžovatelce její rodiče (A. M. a F.

M.) předmětné nemovitosti darovali. Podle zjištění okresního soudu

byl A. M. za uvedený trestný čin odsouzen k trestu odnětí svobody

v trvání šesti let, k peněžitému trestu ve výši 200 000,- Kč

a k zákazu činnosti - k zákazu výkonu povolání na úseku

pojišťovnictví na dobu pěti let. S celým svým nárokem byl

navrhovatel odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále

okresní soud zjistil, že Komerční banka S., pobočka V., poskytla

M. M., bratru stěžovatelky, půjčku ve výši 600 000,- Kč a tuto

pohledávku si zajišťovala zástavní smlouvou na předmětných

nemovitostech, jejichž majitelkou je stěžovatelka. Návrh na vklad

této zástavní smlouvy, uzavřené dne 5. 1. 1995 mezi Komerční

bankou jako zástavním věřitelem a stěžovatelkou jako zástavcem,

byl podán u Katastrálního úřadu ve S. dne 16. 1. 1995.

Na základě těchto skutečností došel soud k závěru, že

v trestním řízení bylo prokázáno, že A. M. způsobil navrhující

České pojišťovně, a.s., škodu majetkovým trestným činem

a navrhovatel byl se svým návrhem na náhradu škody odkázán na

občanskoprávní řízení. Žalobou, podanou u Okresního soudu ve

Strakonicích, se navrhovatel domáhá zaplacení částky 1 692 509,-

Kč s příslušenstvím. Další žalobou podanou u stejného soudu se

domáhá vydání rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 42a občanského

zákoníku, tj. touto žalobou odporuje darovací smlouvě uzavřené

mezi A. a F. M. a stěžovatelkou v průběhu trestního řízení.

Okresní soud proto nařídil předběžné opatření, neboť se domníval,

že v tomto případě je důvodná obava z ohrožení případného výkonu

rozhodnutí, když předmětné nemovitosti byly zatíženy zástavním

právem. Důvodem vyhovění návrhu na vydání předběžného opatření

byla i skutečnost, že po zamítnutí původního návrhu na vydání

předběžného opatření došlo k podstatné změně poměrů mezi účastníky

v tom směru, že navrhovatel podal žalobu, kterou napadl darovací

smlouvu, jíž stěžovatelka předmětné nemovitosti nabyla, a zároveň

došlo k jejich zatížení zástavním právem. Proto soud ve smyslu

ustanovení § 76 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu (dále

jen "o.s.ř.") stěžovatelce zakázal bez souhlasu odpůrce disponovat

s předmětnými nemovitostmi.

V záhlaví označeným usnesením Krajského soudu v Českých

Budějovicích bylo citované usnesení Okresního soudu ve

Strakonicích potvrzeno. V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud

uvedl, že při rozhodování o návrhu na předběžné opatření nastala

změna poměrů, neboť když o prvém návrhu na předběžné opatření

rozhodoval zamítavě odvolací soud (17. 2. 1995), nebylo mu nic

známo o existenci zástavní smlouvy k předmětným nemovitostem

a tato zástavní smlouva tehdy ještě ani nebyla vložena do katastru

nemovitostí. Změna poměrů spočívá údajně také v tom, že v mezidobí

již byla podána žaloba podle ustanovení § 42a občanského zákoníku

(odpůrčí žaloba), která byla v době předchozího rozhodování

o návrhu na předběžné opatření pouze předpokládána. Nařízení

předběžného opatření prý sice zásadně vyžaduje existenci

rozhodnutí, popř. listiny, jež je titulem pro exekuci, není však

vyloučena ani možnost nařídit předběžné opatření během řízení

ještě před vydáním rozhodnutí, jsou-li splněny předpoklady uvedené

v § 102 o.s.ř. Podle názoru odvolacího soudu bylo vydání

předběžného opatření v souzené věci zcela namístě, neboť

existovaly skutečnosti odůvodňující obavu, že by výkon rozhodnutí

byl ohrožen, poněvadž stěžovatelka již určitým způsobem

s předmětnými nemovitostmi disponovala, jestliže je zatížila

zástavní smlouvou. Mimo to v případě úspěšnosti podané odpůrčí

žaloby předpokládala úprava důsledků odporovatelnosti - obsažená

v ustanovení § 42a odst. 4 občanského zákoníku - "výkon rozhodnutí

proti nabyvateli z odporovatelného právního úkonu". Za situace,

kdy otec stěžovatelky (údajný dlužník navrhovatele) byl již

trestně odsouzen za pojišťovací podvody a běží soudní řízení

o zaplacení pohledávky navrhovatele související s tímto trestním

odsouzením, byly prý dány podmínky pro výjimečné nařízení

předběžného opatření, i když dosud nebylo skončeno ani řízení

o odpůrčí žalobě, ani řízení o zaplacení dlužné částky.

Usnesení krajského soudu napadla stěžovatelka ústavní

stížností. V ní zejména namítla, že podle ustanovení § 102 o.s.ř.

může soud nařídit předběžné opatření tehdy, je-li třeba po

zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků, takže toto

ustanovení nelze aplikovat i na případy, kdy vyvstává obava

z případného ohrožení výkonu soudního rozhodnutí. Takovou možnost

poskytuje pouze ustanovení § 74 odst. 1 o.s.ř., jež však v souzené

věci nelze použít, neboť řízení o náhradu škody proti A. M. bylo

sice již zahájeno, avšak dosud neskončilo. Akceptovat prý nelze

ani odkaz odvolacího soudu na odpůrčí žalobu, kterou podala Česká

pojišťovna, a.s., protože tak učinila předčasně, aniž měla

k dispozici exekuční titul, opravňující k jejímu podání. Navíc

podle názoru stěžovatelky tato odpůrčí žaloba nemůže obstát

zejména z hlediska materiálních podmínek, neboť k převodu

nemovitostí došlo v souladu se zákonem, bez jakýchkoliv spekulací

a bez jakékoliv spojitosti s trestním řízením, vedeným proti A. M.

Napadené usnesení je navíc částečně nepřezkoumatelné, a to

s ohledem na nesrozumitelnost odůvodnění uvedeného na str. 26

v odst. 2 usnesení.

Citovaným usnesením krajského soudu prý bylo porušeno

stěžovatelčino základní právo volně nakládat se svým vlastnictvím

a stěžovatelka proto navrhuje jeho zrušení. Stěžovatelka netrvá na

ústním jednání před Ústavním soudem.

Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje

všechny zákonné formální náležitosti a přistoupil k projednání

a rozhodnutí věci samé.

K ústavní stížnosti se vyjádřil účastník řízení - Krajský

soud v Českých Budějovicích, dále Okresní soud ve Strakonicích,

a vedlejší účastník - Česká pojišťovna, a.s., Praha, pobočka

v Českých Budějovicích.

Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém vyjádření uvedl,

že napadeným usnesením nebyla porušena základní práva

stěžovatelky, ani právo na volné nakládání s majetkem. Předběžným

opatřením prý byla v mezích zákona dočasně omezena stěžovatelčina

dispozice s majetkem, přičemž toto opatření lze po zahájení řízení

vydat i tehdy, je-li třeba zatímně upravit poměry účastníků, neboť

je odůvodněna obava, že by výkon rozhodnutí, které bude v řízení

vydáno, mohl být ohrožen. V souzené věci je podána odpůrčí žaloba

a úprava důsledků odporovatelnosti předpokládá výkon rozhodnutí

proti nabyvateli (stěžovatelce). Tento argument je obsažen

i v citovaném (údajně nesrozumitelném) odst. 2 na č.l. 26, kde

věta 4. správně zní: "V případě úspěšnosti odpůrčí žaloby, která

je již podána, předpokládá úprava důsledků odporovatelnosti

obsažená v ustanovení § 42a odst. 4 o.z. výkon rozhodnutí proti

nabyvateli z odporovatelného právního úkonu." V této části

odůvodnění je tedy vysvětleno, proč vyhovění návrhu na předběžné

opatření nebrání ani skutečnost, že dříve byl stejný návrh

zamítnut. Důvodem je změna poměrů. Krajský soud proto navrhuje

ústavní stížnost zamítnout a sděluje, že na ústním jednání před

Ústavním soudem netrvá.

Okresní soud ve Strakonicích ve svém vyjádření zastává

stanovisko, že citovaným usnesením krajského soudu zákon porušen

nebyl, neboť ze znění ustanovení § 102 o.s.ř. nelze dovodit, že by

"potřebou prozatímní úpravy poměrů účastníků" nemohlo být právě

ohrožení výkonu rozhodnutí. Podmínky nařízení předběžného opatření

jsou údajně v zásadě stejné jak v případě, kdy ještě nebyl podán

návrh na zahájení řízení (§ 74 o.s.ř.), tak i po jeho zahájení (§

102 o.s.ř.). Zastavení nemovitostí prý může být skutečností, která

výkon rozhodnutí ohrozí. Soud nesouhlasí ani s námitkou

předčasnosti odporovací žaloby, která byla Českou pojišťovnou

podána při neexistenci exekučního titulu. Závěry o tom, zda žaloba

byla či nebyla podána po právu, lze totiž vyvozovat až po

pravomocném rozhodnutí ve věci. Okresní soud souhlasí s upuštěním

od ústního jednání v řízení před Ústavním soudem.

Česká pojišťovna, a.s., Praha, pobočka České Budějovice,

považuje ústavní stížnost za nedůvodnou a navrhuje její odmítnutí.

Stěžovatelka prý musela být srozuměna s tím, že převodem

předmětných nemovitostí na její osobu, k němuž došlo v průběhu

trestního řízení proti jejímu otci, se A. M. (její otec) zbavuje

majetku, vůči kterému mohla Česká pojišťovna později vést výkon

rozhodnutí za účelem uspokojení svých majetkových nároků. První

návrh České pojišťovny na vydání předběžného opatření

spočívajícího v zákazu dispozice s majetkem stěžovatelky byl

zamítnut, neboť tehdy neexistovala důvodná obava, že výkon

rozhodnutí může být zmařen. Teprve poté, co stěžovatelka tyto

nemovitosti zastavila ve prospěch jiného peněžního ústavu a tímto

jednáním vyvolala důvodnou obavu z toho, že by výkon rozhodnutí

mohl být ohrožen, byl podán další návrh na vydání předběžného

opatření, kterému již bylo v souladu s § 74 o.s.ř. vyhověno. Česká

pojišťovna nesouhlasí ani s námitkou, že by žaloba

o odporovatelnost právního úkonu byla předčasná z toho důvodu, že

neexistuje vykonatelný titul vůči jejímu otci. Ustanovení § 42a

občanského zákoníku totiž hovoří o vymahatelné pohledávce, což

nelze ztotožňovat s její vykonatelností, protože vymahatelná je

taková pohledávka, která je splatná. Při opačném výkladu by prý

prakticky nebylo možné postihnout taková chování dlužníků, jež by

spočívala v řetězovém převodu nemovitostí. Česká pojišťovna na

ústním jednání před Ústavním soudem netrvá.

Ústavní stížnost není důvodná.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítla, že napadené usnesení

Krajského soudu v Českých Budějovicích je protizákonné a že jím

došlo k porušení jejího základního práva volně nakládat se svým

vlastnictvím.

Ústavní soud ve své činnosti respektuje zásadu, že mu

nepřísluší přehodnocovat činnost orgánů veřejné moci, pokud jí

nedošlo k porušení základních práv a svobod, zaručených ústavními

zákony nebo mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy. Ani

v souzené věci se tedy Ústavní soud nezabýval otázkou případné

protizákonnosti napadeného usnesení, ale pouze tím, zda uvedeným

usnesením nebyla porušena základní práva nebo svobody

stěžovatelky.

V právním řádu České republiky upravuje vlastnické právo jako

právo ústavní čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen

"Listina"). Toto ustanovení zaručuje v odst. 1 právo každého

vlastnit majetek a vlastnickému právu všech vlastníků přiznává

stejný zákonný obsah a ochranu. V odst. 3 stanoví, že vlastnictví

zavazuje a že nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo

v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Z citovaného

předpisu vyplývá, že vlastnické právo přirozeně ochrany požívá, že

jednou z jeho obsahových složek je nepochybně i možnost s věcí

disponovat, avšak současně uvedené ustanovení nevylučuje omezení

vlastnického práva tehdy, pokud by jeho výkon byl v rozporu

s jinými hodnotami, jejichž ochranu č. 11 Listiny garantuje.

Stěžovatelka namítá, že v souzené věci bylo porušeno její

vlastnické právo tím, že soud nařídil předběžné opatření fakticky

z důvodu případného ohrožení soudního rozhodnutí a nikoliv

z důvodu potřeby zatímně upravit poměry účastníků, byť se dovolal

ustanovení § 102 o.s.ř. Důvod spočívající v ohrožení výkonu

soudního rozhodnutí prý připouští pouze ustanovení § 74 o.s.ř.,

avšak toliko v případě, že řízení ještě zahájeno nebylo. Protože

však v souzené věci řízení již bylo zahájeno, nebyl - podle názoru

stěžovatelky - soud oprávněn předběžné opatření z tohoto důvodu

nařídit.

Tento názor Ústavní soud nesdílí. V tomto směru se plně

ztotožňuje s vyjádřeními okresního i krajského soudu, podle nichž

je třeba ustanovení § 102 o.s.ř. vyložit tak, že pod pojem

"zatímní úprava poměrů účastníků" lze zahrnout i dočasné omezení

dispozice s majetkem z důvodu ohrožení výkonu soudního rozhodnutí.

To je v souladu i s názorem uznávané odborné literatury, podle

které "i když to ze znění § 102 jednoznačně nevyplývá, ... po

zahájení (roz. řízení) lze vydat předběžné opatření i tehdy,

je-li třeba zatímně upravit poměry účastníků, neboť je odůvodněna

obava, že by výkon rozhodnutí, které bylo nebo bude v řízení

vydáno, mohl být ohrožen" (Bureš/Drápal/Mazanec: Občanský soudní

řád, 2. vyd., 1996, C.H. Beck, str. 212).

Ústavní soud souhlasí i s názorem okresního soudu, že námitka

stěžovatelky o předčasnosti odporovací žaloby je nedůvodná, neboť

závěr o tom, zda žaloba byla či nebyla podána po právu, lze učinit

až po pravomocném rozhodnutí ve věci samé.

Ústavní soud se neztotožňuje ani s námitkou stěžovatelky, že

napadené usnesení je částečně nesrozumitelné a tudíž

nepřezkoumatelné (č.l. 26, odst. 2, soudního spisu). Z textu této

části odůvodnění citovaného usnesení jasně vyplývá jeho smysl,

kterým je konstatování skutečnosti, že v případě úspěšnosti

odpůrčí žaloby lze v souzené věci předpokládat výkon rozhodnutí

proti nabyvatelce (stěžovatelce) z odporovatelného právního úkonu,

tj. z převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem z A. M.

na stěžovatelku. Ani v tomto směru tedy krajský soud nepochybil

a ústavní stížnost je nedůvodná.

Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným usnesením

Krajského soudu v Českých Budějovicích vlastnické právo

stěžovatelky podle čl. 11 Listiny porušeno nebylo. Protože Ústavní

soud neshledal, že by byla porušena jiná základní práva nebo

svobody stěžovatelky, zakotvená v ústavních zákonech nebo

v mezinárodních smlouvách podle čl. 10 Ústavy, byla ústavní

stížnost zcela zamítnuta.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 4. června 1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru