Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 31/15 #1Usnesení ÚS ze dne 15.07.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Plzeň
Soudce zpravodajUhlíř David
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu ... více
Věcný rejstříkDokazování
Výživné
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.31.15.1
Datum podání05.01.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

89/2012 Sb., § 913

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 31/15 ze dne 15. 7. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře (soudce zpravodaj), soudce Radovana Suchánka a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatele J. V., zastoupeného JUDr. Františkem Grznárem, advokátem se sídlem v Horšovském Týně, náměstí Republiky 108, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. listopadu 2014 č. j. 61 Co 462/2014-241, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 5. ledna 2015, stěžovatel podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. listopadu 2014 č. j. 61 Co 462/2014-241 s tvrzením, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho práva garantovaná čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajský soud v Plzni potvrdil rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 19. srpna 2014 č. j. 11 P 43/99-219, kterým soud prvního stupně zamítl návrh stěžovatele na snížení výživného na nezletilou dceru z 2 500 Kč na 900 Kč měsíčně.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že odvolací soud měl při zkoumání rozsahu vyživovací povinnosti hodnotit nejen příjmovou situaci obou rodičů, ale i jejich faktickou životní úroveň. Dále stěžovatel odvolacímu soudu vytýkal, že ponechal bez povšimnutí snížení životní úrovně stěžovatele v souvislosti s probíhajícím insolvenčním řízením. Odvolací soud podle tvrzení stěžovatele nepoužil v dané věci ústavně zakotvený princip proporcionality a nehodnotil to, že v případě, pokud bude zachována stejná výše výživného, nebude moci dostát přísným zákonným podmínkám oddlužení a dojde k rapidnímu snížení jeho životní úrovně.

4. Ústavní soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). Ústavní soud není další instancí v systému obecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným. Ústavní soud ve své judikatuře již dříve uvedl, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, dále otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud může dále posoudit, zda napadená rozhodnutí byla náležitě, srozumitelně a ústavně konformním způsobem odůvodněna a zda zjevně nejsou výsledkem libovůle ze strany soudů.

6. Zásah do práva na ochranu vlastnictví ani do práva na spravedlivý proces, jichž se stěžovatel dovolával, shledán nebyl. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud se celou věcí řádně zabýval a v odůvodnění pak své rozhodnutí zcela logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodnil. Podrobně rozvedl, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil a podle kterých zákonných ustanovení postupoval. Lze konstatovat, že stěžovatel v ústavní stížnosti pokračuje v polemice s odvolacím soudem na úrovni jím aplikovaného práva, a to především uplatněním obdobných námitek, jež uplatňoval již dříve. Nepřípustně očekává, že napadené rozhodnutí Ústavní soud podrobí dalšímu - v podstatě instančnímu - přezkumu.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Podle závěru učiněného odvolacím soudem za situace, kdy bylo naposledy rozhodnuto o výživném na nezletilou dceru dne 31. října 2013, počet vyživovacích povinností a stav zadlužení stěžovatele zůstaly na stejné úrovni a od posledního rozhodnutí o výživném na nezletilou k době podání návrhu na snížení výživného uplynula doba toliko tři čtvrtě roku, nelze shledat kvalifikovanou změnu v poměrech stěžovatele, vyjma té skutečnosti, že již dlouhodobě existující dluhy řeší v insolvenci, tj. podřizuje se určitému splátkovému režimu. Odvolací soud dále uvedl, že při rozhodování o vyživovací povinnosti se nevychází pouze z fakticky dosahovaného příjmu stěžovatele (z principu fakticity), ale z jeho výdělkových schopností a možností (z principu potencionality příjmů).

8. Ústavní soud považuje odůvodnění napadeného rozhodnutí za ústavně konformní a srozumitelné a nemá důvod učiněné závěry jakkoli zpochybňovat. Ve výkladu aplikovaných právních předpisů neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Jinak řečeno, podmínky zásahu Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů, založené v rovině právního posouzení věci, splněny nejsou. Proto lze bez dalšího odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

9. Ústavní soud rovněž připomíná, že mu nepřísluší přezkoumávat a "znovu hodnotit" důkazy provedené a vyhodnocené obecnými soudy. Z obecného pohledu rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), není možné vykládat jako garanci úspěchu v řízení. Jestliže stěžovatel nesouhlasí se závěry učiněnými ve věci rozhodujícími soudy, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných Listinou a Úmluvou.

10. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. července 2015

David Uhlíř v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru