Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 307/17 #1Usnesení ÚS ze dne 14.02.2017

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Česká Lípa
Soudce zpravodajLichovník Tomáš
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
Věcný rejstříkPromlčení
úvěr
pohledávka
EcliECLI:CZ:US:2017:1.US.307.17.1
Datum podání31.01.2017
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 202 odst.2


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 307/17 ze dne 14. 2. 2017

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Pavla Karabinoše, zastoupeného Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem Čechova 396, 560 02 Česká Třebová, proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě č. j. 22 C 45/2014-79 ze dne 22. 9. 2016, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že jím Okresní soud v České Lípě z podstatné části vyhověl žalobě podané BNP PARIBAS PERSONAL FINANCE, akciová společnost, o zaplacení částky 7 712 Kč s příslušenstvím směřující proti stěžovateli z titulu nezaplaceného revolvingového úvěru, z něhož stěžovatel měl vyčerpat částku ve výši 7 386 Kč. Okresní soud přiznal žalující obchodní společnosti nárok na zaplacení celkem 7 412 Kč, žalobu co do částky 300,- Kč na smluvní pokutě zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Proti rozhodnutí okresního soudu brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jeho kasace. Stěžovatel nesouhlasí s posouzením věci soudem, maje za to, že sporná pohledávka byla ke dni zahájení řízení u Okresního soudu v České Lípě v celém rozsahu promlčená, jediným a výlučným viníkem promlčení pohledávky je právní předchůdce vedlejšího účastníka, který si zvolil alternativní způsob řešení sporu se svými zákazníky zcela jistě nikoliv proto, že by to mělo být výhodnější pro ně, nýbrž jednoznačně tak učinil ve zjevném úmyslu dosáhnout pro sebe výhodu, která však logicky musí být nevýhodou pro spotřebitele. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti blíže rozvedl.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je nucen konstatovat, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o částce 7 412 Kč, kterou je ovšem třeba ve světle judikatury Ústavního soudu nutno označit za bagatelní, čehož si je stěžovatel ostatně dobře vědom. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi (např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. IV. ÚS 695/01, IV. ÚS 248/01, IV. ÚS 8/01, III. ÚS 405/04, III. ÚS 602/05, III. ÚS 748/07 aj.) dal najevo, že v takových případech je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 3672/12, II. ÚS 4668/12, III. ÚS 4497/12 a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Uvedené podmínky však v projednávané věci splněny nejsou.

Z napadeného rozsudku nalézacího soudu jsou zcela zřejmé důvody, pro které soud žalobě vyhověl a pro které neuznal námitku promlčení stěžovatele. Z tohoto odůvodnění se však žádný exces, pro který by bylo nutno přikročit ke kasaci napadeného rozsudku okresního soudu, nepodává. Okresní soud jasně uvedl, že důvodem neuznání námitky promlčení je vzkaz, že dluhy se mají v prvé řadě plnit. Zohlednil přitom skutečnost, že stěžovatel nic dobrovolně neplnil, půjčené peníze na něm již byly ve své době včas vymáhány, byť v rozhodčím řízení, v němž ovšem stěžovatel byl nečinný, teprve v exekučním řízení navrhl zastavení exekuce pro neplatnost rozhodčího nálezu. Na druhou stranu soud také přihlédl k tomu, že ne všechna ustanovení smlouvy byla platná s ohledem na spotřebitelský charakter úvěrové smlouvy a znevýhodnění stěžovatele jako spotřebitele, proto smluvní pokutu žalující straně nepřiznal. Nelze tedy hovořit o tom, že by se soud dopustil jakéhokoli, natož extrémního porušení "fair procesu", jak je o tom přesvědčen stěžovatel.

Za daných okolností tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost odmítl dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 14. února 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru