Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 3036/11 #1Usnesení ÚS ze dne 26.10.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS České Budějovice
Soudce zpravodajJanů Ivana
Typ výrokuodmítnuto pro neodstraněné vady
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2011:1.US.3036.11.1
Datum podání11.10.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 3036/11 ze dne 26. 10. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Ivanou Janů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., zastoupeného Mgr. Markem Krejčím, advokátem se sídlem v Milevsku, Masarykova 577, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 2011, č. j. 8 Co 1375/2011-86, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 10. 2011 napadl stěžovatel v záhlaví uvedené rozhodnutí.

Ačkoliv byl navrhovatel již mnohokrát Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, je zjevné, že ani nyní podaný návrh základní formální náležitosti ústavní stížnosti nesplňuje, neboť nebyl naplněn zejména požadavek jeho povinného zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem podle § 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu.

I když se navrhovatel tentokrát na Ústavní soud obrátil až poté, co mu byl Českou advokátní komorou podle § 18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, určen advokát, učinil tak způsobem, jenž zákonnému požadavku na jeho zastoupení advokátem zjevně nevyhovuje. Na povinné zastoupení advokátem před Ústavním soudem je totiž nutno pohlížet nikoli čistě formalisticky, ale materiálně, což znamená, že ústavní stížnost musí být advokátem skutečně sepsána, aby tak došel naplnění smysl povinného zastoupení, jímž je, s ohledem na mimořádnou závažnost řízení před Ústavním soudem, zájem na tom, aby Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání.

K uvedenému pak Ústavní soud připomíná i stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96 ze dne 21. 5. 1996, podle něhož "smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení".

Požadavku povinného zastoupení proto zjevně nedostačuje - jak je tomu nyní - aby stěžovatel předložil toliko plnou moc pro ustanoveného advokáta ze dne 10. 10. 2011 a to za situace, kdy z přiložené vlastní "ústavní stížnosti" je zřejmé, že byla sepsána samotným stěžovatelem a to ještě před udělením plné moci advokátovi (dne 24. 9. 2011). Tento nedostatek nemůže zhojit skutečnost, že určený advokát podáním ze dne 17. 10. 2011 předložil další stejnopis plné moci ze dne 10. 10. 2011 a doplnil ústavní stížnost o potřebný počet vyhotovení (shodně sepsaných samotným stěžovatelem) požadovaných dle zákona o Ústavním soudu.

Ústavní soud, aniž by přejímal, zda takový postup zvolil určený advokát, či tento postupoval dle pokynů stěžovatele, je nucen konstatovat, že takto sepsaná ústavní stížnost nesplňuje náležitosti, které zákon o Ústavním soudu stanoví, tj. zejména aby z podání bylo patrno, jaké věci se týká, co sleduje a čeho se navrhovatel domáhá, jakož i označení důkazů k tvrzením obsaženým ve stížnosti. Především pak musí být z návrhu zjevné k porušení jakých ústavně zaručených práv a svobod v konkrétním případě, podle názoru stěžovatele, došlo. V nyní projednávané věci je ústavní stížnost souhrnem nesrozumitelně stěžovatelem formulovaných námitek proti postupu Krajského soudu v Českých Budějovicích, která není v takto Ústavnímu soudu předložené podobě projednatelná.

S právními následky takto podané ústavní stížnosti byl již stěžovatel vícekrát seznámen v řadě usnesení Ústavního soudu, např. sp. zn. III. ÚS 2170/11, sp. zn. I. ÚS 2685/11 a sp. zn. I. ÚS 2698/11, ve kterých Ústavní soud dospěl k závěru, že podmínka povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem nebyla splněna.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh navrhovatele odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 26. října 2011

Ivana Janů, v.r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru