Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 3021/14 #1Usnesení ÚS ze dne 22.01.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ústí nad Labem
Soudce zpravodajDavid Ludvík
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /právo dítěte na rodičovskou výchovu a péči (výživu)
Věcný rejstříkDokazování
výživné/pro dítě
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.3021.14.1
Datum podání15.09.2014
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 32 odst.4

Ostatní dotčené předpisy

94/1963 Sb., § 99 odst.2, § 96 odst.1


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 3021/14 ze dne 22. 1. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Michaela Hulána, zastoupeného Ladislavem Ejemem, advokátem se sídlem Česká Lípa, Eliášova 998, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 7. 2014 č. j. 9 Co 298/2014-66, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Průběh řízení a obsah ústavní stížnosti

1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel pro tvrzené porušení ústavně zaručených práv na přípravu k budoucímu povolání, na rodičovskou péči a na vzdělání podle čl. 26, čl. 32 a čl. 33 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného soudu.

2. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 7. 2014 č. j. 9 Co 298/2014-66 bylo rozhodnuto o potvrzení výroků I., III. a IV. rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 6. 12. 2013 č. j. 27 C 365/2013-28 a o nákladech odvolacího řízení. Rozhodnutím soudu prvního stupně došlo ke snížení vyživovací povinnosti otce ke zletilému synovi (stěžovateli). Výživné bylo sníženo z částky 3 500 Kč na 2 000 Kč měsíčně (výrok I.). Žaloba otce byla zamítnuta v rozsahu požadujícím snížení výživného na výši 1 400 Kč měsíčně (výrok II.). Vzájemné žalobě stěžovatele o zvýšení výživného měsíčně na částku 7 000 Kč nebylo vyhověno (výrok III.). Soud rovněž rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

3. Obecné soudy při rozhodování o změně výše výživného vycházely z podstatné změny poměrů spočívající v nižších příjmech otce, který pobírá invalidní důchod a podporu v nezaměstnanosti. Poukázaly i na skutečnost, že stěžovatel je zletilým dítětem (v roce 2014 dosáhl věku 25 let), vzdělávajícím se v pořadí již na čtvrté vysoké škole (v minulosti přitom neukončil studium ve dvou případech zahájeného vzdělávání; nyní studuje na soukromé univerzitě).

4. V ústavní stížnosti bylo argumentováno tím, že obecné soudy řádně nepřihlédly k právu stěžovatele na vzdělání a k přípravě na budoucí zaměstnání. Studium na vysoké škole vyžaduje stanovení vyšší vyživovací povinnosti rodiče k dítěti, než jak byla určena v napadených rozhodnutích (roční školné na soukromé vysoké škole činí 50 000 Kč). Soudy ve věci neprovedly dostatečné dokazování k prokázání majetkových poměrů otce stěžovatele. Nezohlednily dostatečně ani příjmy otcovy manželky, jež zvyšují jeho životní úroveň a musí ovlivňovat rozhodování o výživném.

II.

Právní posouzení

5. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva i jeho aplikace náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy tyto svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje jen taková interpretace a aplikace práva, jež se ocitla ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.

6. V záležitostech upravených zákonem o rodině přistupuje Ústavní soud k přezkumu soudních rozhodnutí zvláště restriktivně. Důvodem je skutečnost, že v rodinněprávních věcech je třeba upřednostnit princip právní jistoty, jak vyvěrá z příslušných ustanovení ústavního pořádku, před ochranou práv jednotlivce (viz např. usnesení ze dne 10. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 3535/13 a ze dne 17. 4. 2014 sp. zn. II. ÚS 537/14). Prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak v řečených případech poměrně zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc koncentruje jen na posouzení toho, zda se v napadeném rozhodnutí nejedná o extrémní vybočení z mezí ústavnosti, kterým je negováno právo účastníka řízení na spravedlivý proces. K protiústavnímu postupu však v předmětné věci nedošlo. Naopak je možno konstatovat, že odvolací soud rozsudek o výživném dostatečně a přiléhavě odůvodnil, přičemž se při řešení otázky podstatné změny poměrů určující pro stanovení výživného řádně zabýval majetkovými poměry otce a zohlednil přiměřeně i okolnosti na straně stěžovatele (a to v souladu s rozhodovací praxí Ústavního soudu, viz např. nález ze dne 30. 9. 2014 sp. zn. II. ÚS 2121/14 nebo usnesení ze dne 25. 3. 2014 sp. zn. IV. ÚS 1247/13). Rozhodnutí odvolací instance je tedy odůvodněno přezkoumatelným způsobem, nerozporným s ústavními kautelami.

7. Zásah do základních práv stěžovatele Ústavním soudem shledán nebyl, a proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. ledna 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru