Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 3016/09 #1Nález ÚS ze dne 14.09.2011Neoprávněně vedená exekuce v důsledku záměny povinné osoby

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Brno
SOUD - KS Brno
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
Věcný rejstříkExekuce
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 159/62 SbNU 391
EcliECLI:CZ:US:2011:1.US.3016.09.1
Datum vyhlášení22.09.2011
Datum podání23.11.2009
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 79


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


V případě, že obecné soudy adekvátně nereagují na tvrzení účastníka řízení, popř. se dostatečně pečlivě nevěnují spisovým materiálům, v důsledku čehož zamění osobu povinného v exekučním řízení, poruší základní právo dotčené osoby na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatele P. W. zrušil I. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 14. 9. 2011 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy v řízení o ústavních stížnostech usnesení Městského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2007, čj. 69 Nc 5305/2006-6, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2008, čj. 20 Co 671/2007-32, neboť jimi bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Narativní část

Stěžovatel navrhl ve své ústavní stížnosti zrušení napadených rozhodnutí obecných soudů vydaných v exekučním řízení, které proti němu mělo být vedeno omylem. Označeným usnesením městského soudu přitom byla nařízena exekuce na majetek stěžovatele podle platebního rozkazu městského soudu. K odvolání stěžovatele, ve kterém upozorňoval na to, že povinným je jeho syn stejného jména, krajský soud usnesení městského soudu potvrdil. Tím mělo dojít k porušení základních práv garantovaných stěžovateli ústavním pořádkem.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud v nálezu uvedl, že mu, jak konstantně judikuje, nepřísluší přezkoumávat celkovou zákonnost rozhodování obecných soudů a nahrazovat jejich dokazování a hodnocení provedených důkazů. Přísluší mu však posoudit, zda v předchozím řízení nebyla porušena základní ústavní práva účastníků řízení. Podstatou celé věci nyní bylo, zda obecné soudy určily správně identitu povinného v předmětném exekučním řízení.

Ústavní soud ze spisového materiálu zjistil, že napadeným usnesením městského soudu byla nařízena exekuce na majetek povinného. Jako povinný byl označen stěžovatel, který proti tomuto usnesení podal odvolání ke krajskému soudu, ve kterém upozornil na záměnu se svým synem. Odvolací soud usnesení prvního stupně potvrdil a k námitkám stěžovatele uvedl, že stěžovatel, jako fyzická osoba, tak jak je označen v exekučním titulu, je stejně označen v návrhu na nařízení exekuce.

Jak se Ústavní soud z předloženého soudního spisu a k ústavní stížnosti připojených listin přesvědčil, došlo v důsledku různých postupů v navazujících exekučních řízeních k nepřesnosti a výsledkem byla záměna otce za syna. Exekučnímu řízení tak stěžovatel marně čelí od roku 2007. Tato situace byla dána skutečností, že obecné soudy zcela ignorovaly argumenty stěžovatele a skutečnosti obsažené v uvedených listinných podkladech; řádně neprověřily, kdo je vlastně v uvedeném řízení povinným. Při pečlivější práci všech pracovníků obecných soudů, kteří se spisy pracovali, by k dané záměně nemohlo dojít. Selhal především odvolací soud, který povrchně a nedbale posoudil stěžovatelem označené důkazy a jeho argumenty uvedené v odvolání.

Postupem obecných soudů, zejména soudu odvolacího, tak došlo k porušení základního práva stěžovatele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny, pročež Ústavní soud ústavní stížnosti stěžovatele vyhověl a napadená rozhodnutí zrušil.

Soudcem zpravodajem ve věci byl František Duchoň. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

I.ÚS 3016/09 ze dne 14. 9. 2011

N 159/62 SbNU 391

Neoprávněně vedená exekuce v důsledku záměny povinné osoby

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) - ze dne 14. září 2011 sp. zn. I. ÚS 3016/09 ve věci ústavní stížnosti P. W. proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2007 č. j. 69 Nc 5305/2006-6, jímž byla nařízena exekuce na majetek stěžovatele, a proti potvrzujícímu usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2008 č. j. 20 Co 671/2007-32.

Výrok

I. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2007 č. j. 69 Nc 5305/2006-6 a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2008 č. j. 20 Co 671/2007-32 bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Usnesení Městského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2007 č. j. 69 Nc 5305/2006-6 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2008 č. j. 20 Co 671/2007-32 se proto ruší.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů vydaných v exekučním řízení, které je proti němu vedeno omylem. Označeným usnesením Městského soudu v Brně byla totiž nařízena exekuce na majetek stěžovatele podle platebního rozkazu Městského soudu v Brně sp. zn. 56 Ro 3770/95. K jeho odvolání, ve kterém upozorňoval na to, že povinným je jeho syn, P. W., Krajský soud v Brně usnesení Městského soudu v Brně potvrdil. Dovolání stěžovatele bylo jako nepřípustné Nejvyšším soudem odmítnuto.

Podle stěžovatele uvedenými rozhodnutími obecných soudů byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 4 odst. 1, čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. K tomu došlo tím, že je vůči němu vedena exekuce na základě pravomocného platebního rozkazu, který však směřuje proti jeho synovi.

Po prostudování spisového materiálu a k ústavní stížnosti připojených listin dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Ústavnímu soudu nepřísluší, jak již vícekrát ve svých nálezech konstatoval, přezkoumávat celkovou zákonnost rozhodování obecných soudů a nahrazovat jejich dokazování a hodnocení provedených důkazů. Přísluší mu však posoudit, zda v předchozím řízení nebyla porušena základní ústavní práva účastníků řízení.

Podstatou celé věci je, zda obecné soudy určily správně identitu povinného v předmětném exekučním řízení.

Jak vyplývá z obsahu předložených listin, usnesením Městského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2007 č. j. 69 Nc 5305/2006-6 byla ve věci oprávněného JUDr. A. M., správce konkursní podstaty úpadce KAMA, spol. s r. o., Oblekovice 361, proti povinnému P. W., B., o zaplacení 112 426 Kč s příslušenstvím nařízena exekuce na majetek povinného na základě platebního rozkazu Městského soudu v Brně sp. zn. 56 Ro 3770/95, který nabyl právní moci dne 29. 12. 1995, k uspokojení pohledávky oprávněného v uvedené výši a nákladů předcházejícího řízení ve výši 7 420 Kč. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. Lubomír Zálešák, Exekutorský úřad Brno-venkov, se sídlem Brno, Jezuitská 3.

Jako povinný byl označen stěžovatel, který proti tomuto usnesení podal odvolání ke Krajskému soudu v Brně, ve kterém upozornil na záměnu se svým synem. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil a k námitkám stěžovatele uvedl, že stěžovatel jako fyzická osoba, tak jak je označen v exekučním titulu, je stejně označen v návrhu na nařízení exekuce. Dotazem na městskou evidenci obyvatel zjistil, že v době doručení platebního rozkazu byl hlášen k trvalému pobytu na adrese B. pouze P. W. (tedy stěžovatel). Odvolací soud proto uzavřel, že identifikace osoby povinné v nalézacím řízení je natolik určitá, přesná a jednoznačná, že o její identitě s povinným (stěžovatelem) v řízení vykonávacím nemá pochybnosti. Nejvyšší soud odmítl dne 29. 6. 2009 pod č. j. 20 Cdo 4067/2008-47 dovolání stěžovatele z důvodu nepřípustnosti.

Zmíněný platební rozkaz byl vydán na základě žaloby podané dne 2. 3. 1995 žalobcem KAMA, spol. s r. o., Znojmo, Vídeňská 35, proti žalovanému AUTO WAPE, Omice u Brna, Nádražní 200, IČ 13031660, na zaplacení částky 112 426 Kč za dodané zboží.

Podle protokolu o bezvýslednosti soupisu ze dne 11. 12. 2000 sp. zn. 27 E 1278/96 sepsaného na základě usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí ze dne 21. 8. 1996 č. j. 27 E 1278/96-4 pro 112 426 Kč proti povinnému P. W., synovi, soudním vykonavatelem V. S. v Brně nebyl povinný na uvedených adresách zjištěn, takže soupis movitých věcí nebyl proveden. V protokolu je dále uvedeno, že na jedné z uvedených adres bydlí rodiče povinného, kteří se sem přestěhovali před 4 lety, a ti vykonavateli sdělili, že syn má nějaké dluhy z doby, kdy podnikal.

Ve spise je dále založeno usnesení Městského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2002 č. j. 27 E 1278/96-16, kterým byla v právní věci výkonu rozhodnutí proti povinnému P. W., B., (stále pro zaplacení 112 426 Kč) ustanovena opatrovnice A. Č., pracovnice Městského soudu v Brně, proto, že se pobyt povinného nepodařilo zjistit. Dalším usnesením Městského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2002 č. j. 27 E 1278/96-17 byl výkon rozhodnutí proti povinnému P. W., B., zastoupenému shora uvedenou opatrovnicí, zastaven, neboť se nepodařilo zjistit místo pobytu povinného.

Konečně z kopie živnostenského listu vydaného dne 17. 2. 1995 na jméno P. W., stěžovatele, vyplývá, že předmětem podnikání je automatizované zpracování dat.

Ze shora uvedených důkazů jasně vyplývá, že věc se týká P. W., syna. Proti němu byla totiž podána žaloba na zaplacení 112 426 Kč, jemu byla uložena povinnost zaplatit zmíněnou částku platebním rozkazem sp. zn. 56 Ro 3770/95 a proti němu bylo také vedeno bezvýsledné exekuční řízení, zastavené usnesením Městskéhosoudu v Brně ze dne 29. 5. 2002 č. j. 27 E 1278/96-17, jak je uvedeno shora.

Celá věc, uzavřená zastavením řízení, jak je uvedeno shora, byla znovu otevřena po konkursu oprávněného KAMA, spol. s r. o. Správce jeho konkursní podstaty podal dne 30. 10. 2006 nový návrh na nařízení exekuce, opět podle pravomocného platebního rozkazu sp. zn. 56 Ro 3770/95, opět na vymožení dlužné částky ve výši 112 426 Kč. Jako povinného označil P. W., B. Obecnésoudy tomuto návrhu vyhověly, jak je patrno z obsahu ústavní stížností napadených rozhodnutí.

Poté se celé exekuční řízení rozeběhlo znova, tentokrát proti stěžovateli. V označení povinného P. W. došlo totiž k nepřesnosti a výsledkem je záměna otce za syna. Tomuto novému exekučnímu procesu stěžovatel marně čelí od roku 2007 až dosud, což vyplývá z jeho posledního podání Ústavnímusoudu ze dne 20. dubna 2011. Tato situace je dána skutečností, že jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací zcela ignorovaly argumenty stěžovatele a výše uvedené skutečnosti obsažené v citovaných listinných důkazech. Řádně neprověřily, kdo je vlastně v uvedeném řízení povinným. Při pečlivější práci všech pracovníků obecných soudů, jejichž rukama spisy prošly, by k této záměně nemohlo dojít. Selhal především odvolací soud, který povrchně a nedbale posoudil stěžovatelem označené důkazy a jeho argumenty, které uvedl v odvolání.

Uvedeným postupem obecnýchsoudů, zejména soudu odvolacího, tak došlo k porušení základního práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti stěžovatele vyhověl a podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zrušil napadená usnesení Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně. Rozhodl bez ústního jednání, protože účastníci řízení souhlasili s upuštěním od ústního jednání podle § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru