Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 2970/12 #1Usnesení ÚS ze dne 02.10.2012

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - VS Praha
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý... více
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
rozhodčí nález
EcliECLI:CZ:US:2012:1.US.2970.12.1
Datum podání03.08.2012
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

216/1994 Sb., § 18

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 2970/12 ze dne 2. 10. 2012

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 2. října 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci navrhovatele BISENC TRADING a. s., Praha-Jinonice, Do Polí 172/13, zastoupeného JUDr. Petrem Andrisem, advokátem se sídlem Praha 7, Strojnická 11, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2012 č. j. 6 Cmo 391/2011-339 a Městského soudu v Praze ze dne 30. srpna 2011 č. j. 31 Cm 79/2010-297, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že u soudu I. stupně podal žalobu s návrhem na zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky sp. zn. RSP 1154/2008, když v ní brojil proti jeho postupu a rozhodnutí, a dle jeho přesvědčení mu nebyla dána možnost věc projednat, nebyly provedeny jím navrhované důkazy týkající se existence, respektive neexistence půjček, které byly předmětem uvedeného řízení, nebyl zajištěn znalecký posudek o způsobech účtování ani důkaz o existenci a prokázání příčinných souvislostí mandátní smlouvy ze dne 15. 7. 2004, včetně dodatku k ní. Dále poukázal na to, že byl v rozhodčím řízení odsouzen k plnění, které je nemožné, respektive neodvolatelné - předmětné listiny, k jejichž vydání byl zavázán, nevlastní ani nedrží, tudíž je nemůže fyzicky vydat. Přes uvedené námitky soud I. stupně jeho žalobu zamítl, odvolací soud pak rozsudek potvrdil, když dle něj se soudy neřídily zákonem, jejich úvahy nemají oporu v provedeném dokazování a došlo tak k porušení čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky, ustanovení občanského soudního řádu a také řádu exekučního.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Vrchní soud v Praze přezkoumal podle § 211 a násl. občanského soudního řádu rozhodnutí soudu I. stupně a s poukazem na prvostupňovým soudem provedené a hodnocené důkazy opodstatněně rozsudek, kterým nebylo vyhověno žalobě na zrušení předmětného rozhodčího nálezu, potvrdil jako věcně správný. V odůvodnění rozhodnutí se vypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobce (nyní stěžovatele), stejně jako Městský soud v Praze, který v rozsudku, jímž zamítl žalobu, obsáhle a vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč postup rozhodčího soudu byl shledán v souladu s § 18 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, a také s obsahem označené judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, vztahující se k pojmům a chápání základních principů rovnosti účastníků řízení. Nutno dodat, že z principu nezávislosti soudů (čl. 83 Ústavy České republiky) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu. Nebylo zjištěno, že by se v dané věci obecné soudy dostaly při své činnosti do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, a proto Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů jimi učiněné (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a násl.).

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 2. října 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru